Dovolená Jeseníky 5. den - Jeskyně Na Špičáku a koupání v Písečné

Cestopisy

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Je čtvrtek 26. července a na obloze se ukazuje hezký den. Modro a sem tam mráček láká ke splnění dnešního plánu. Do batohů ke svačině balíme plavky a velké plážové ručníky. Ještě než se pojedeme koupat zajdeme si na prohlídku jeskyní. Obojí je v obci Písečná, kam nás po snídani veze autobus.

Mapku mám s sebou, ale také v hlavě a vím, že cestou k jeskyni, půjdeme kolem zatopené pískovny Florian a můžeme nahlédnout, jak to tam vypadá. Na fotomapách na internetu to však vypadalo jinak, než jak to vypadá nyní. Jsme mile překvapeni.

Nový hotel s restaurací nad docela velkou vodní plochou pod námi. Bez vstupenky se může jen na terasu restaurace s Vyhlídkou na celý areál i s rybárnou. Tak honem do jeskyní a pak hurá koupat. Alespoň jeden den se pořádně protáhneme ve vodě. Ráda plavu, ale nerada se ukazuju, nejsem zrovna vzor štíhlé sportovní ženy. Ale pláž je veliká, tady se ztratím a co, nikdo mě tu nezná.

K jeskyním šlapeme necelé 2 km a ještě čekáme na otevírací dobu. Je teplo a bude ještě lépe, ale z průvodce vím, že v jeskyni bude zima. Je to zvláštní se oblékat do teplého, když je venku letní koupací den. Proto tak všichni návštěvníci čekající ve stínu činí až na poslední chvíli. Zatím ještě čekáme na speleologa, který šel na kontrolu sklíček, která jsou v jeskyni asi na 6 místech instalována pro signalizaci případného posunu skalního masívu. Kdyby došlo k sebemenšímu posunu země, sklíčko praskne. Speleolog vychází a dává pokyn mladé průvodkyni a všichni můžeme vstoupit. Jeskyně nejsou krápníkové, přesto mají návštěvníkovi co nabídnout a zajímavým výkladem zaujme i průvodkyně. Na skalách najdeme i prastaré nápisy a letopočty, v jeskyních, nejen zde, ale i po kraji se skrývali lidé před inkvizicí a čarodějnickými procesy. Průvodkyně nám zhasnutím světel představila atmosféru, v jaké tam lidé žili. Tato jeskyně má i svoji zvláštnost v tom, že má okruh pro vozíčkáře. A to je prima, že i lidé tělesně postižení mohou absolvovat prohlídku jeskyní.

A už se ocitáme na denním světle a koukám, že sluníčko se kamsi ukrylo. Obloha se více zatáhla a skoro to místy hrozí deštěm. No uvidíme. To by byla škoda. A co, když už jsme tady, však se nemusíme koupat, jen si pohovíme u vody.

Po zaplacení vstupného scházíme dlouhým dřevěným schodištěm na písčitou pláž. A jsme tu skoro sami. Jen ojedinělí návštěvníci, někteří na lehátkách, jiní na lavičkách či židlích u stolků se slunečníkem. Sluníčko občas vykoukne a třeba se počasí umoudří. Rozložili jsme se na svých plážových ručnících a po chvíli zjistím, jak to tu chodí. Ta lehátka na pláži nejsou soukromá, patří komukoli na pláži. Jedno opuštěné si zkoušíme vzít, nikdo neprotestuje, tak si bereme ještě jedno a cítíme se jako v ráji. Ti, co jezdí pravidelně k moři by se nám asi smáli, že takové nic považujeme za skvělou pohodičku. Ale ať se smějí, nám je fajn a i když nás sluníčko kontroluje jen občas, není zima a do vody se nakonec také osmělíme. A je to prima, mít jezero takto skoro pro sebe. Na břehu, povytažené z vody, jsou i čluny, ale bez vesel. Vesla bychom si museli půjčit u pokladny na zálohu. Michal si tedy pro veslo zašel a brázdil vody v člunu a já si spokojeně jištěna tímto plavčíkem plavala křížem krážem. Moc se mi to líbilo i proto, že jsem nemusela mít strach o své věci. Na koupališti, či u vody, kde je narváno, bych si netroufla opustit peněženky, doklady a jiné cennosti. To bychom se museli střídat. Tady to je v pohodě. Ale co to? Slyším hřmění? Asi ano, i obloha na západní straně se podezřele černá. Navrhuji, že se už osušíme, převlékneme, sbalíme, vrátíme veslo a na terase restaurace si dáme ještě před odchodem na autobus kávičku. Zatím neprší a z terasy máme pěkný výhled. Od servírky se dovídáme, že hotel ještě není úplně dovybaven a naplno bude fungovat až od ledna 2013. (Dnes, kdy píši tento článek, už hotel jistě funguje.)

A máme také už docela hlad. Svačiny jsou snězené a v restauraci u rybníka Florian se ještě nevaří, v Písečné další restauraci nehledáme, za chvíli nám jede autobus, vydržíme to domů. A stejně je to zvláštní, že jakékoli ubytování na dovolené považujeme za domov. A jo, je to naše nejbližší útočiště, a když se tam jako doma cítíme, tak proč ne?

Vystupujeme z autobusu ve Zlatých Horách, neprší, nebouří, obloha jak vymetená. Opět si zajdeme na večeři, ale tentokrát do jiné restaurace. Na vyvýšené terase s výhledem na část náměstí je také dobře a krmě byla výborná. Pivečko na závěr, tentokrát si dám černé.

Dovolená se nám podezřele krátí, utíká to rychle. Ještě dva dny. Zítra začínají oslavy města, večer má být koncert bubenické skupiny Tam Tam Batucada a to bych docela ráda viděla.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (50.282, 17.252)

Poslední aktualizace: 6.5.2013

Vyhledání vlakového spojení na výlet