Dovolená na Islandu - 3. část - sever ostrova (západní část)

Odpoledne po výletu v Čarodějných horách opouštíme vnitrozemí. Po cca 4 hodinách jízdy převážně nudnou krajinou po silnicích 35, 756, 751 a 752 přijíždíme na zelený sever ostrova. Jen kousek jedeme vlevo po hlavní silnici 1. Na chvíli zastavujeme u zajímavého drnového kostela Víðimýrarkirkja - Church in Víðimýri.

Za chvíli se však již vracíme zpátky a odbočujeme po 75 do Varmahlíð. Je to jen kousek a parkujeme u bufetu Varmahlíð Bistro. Podle Karla tady mají vyhlášenou zmrzlinu, však nám o ní už tři dny básní. V té zimě a dešti jí podlehne jen pár lidí. Většina si dáváme párek v rohlíku. Je to něco jiného než u nás. Něco jako rohlík, je to opečené, křupavé, rozkrojené, do toho je vložená syrová nebo osmažená cibulka a dlouhá nožička párku. Pak záleželo na každém, co a kolik si toho nastříká — k dispozici byly dva druhy kečupu, hořčice, majonéza. Nevím, zda jsme měli takový hlad, ale chutnalo nám to moc.

Za stálého deště směřujeme kousek na jih po silnici 752 - přijíždíme do kempu Bakkaflöt. Tohle je pro nás skoro ideální místo. Je tu společná, dokonce vytápěná kuchyňka, vybavená vařičem a rychlovarkou. Dokonce jsme tu našli i kýbl a smetáček a venku pod přístřeškem boty zbavili jílu, který neopadal v autobusu. Přes noc jsme tu aspoň něco usušili, tedy hlavně ty boty.

Obrovská výhoda byla večeře v teple. Uvařili jsme si průvodkyní doporučenou specialitu - rýži a slanečky v nálevu. Vypadalo, že je tam i snad kopr, mělo to zvláštní chuť, ale určitě se na tom nechá přežít. Tady se nám dokonce podařilo si nabýt baterie do foťáků i mobilů. Byly tady i tři volné pokoje a jedna chatka. Někdo si připlatil, ale možnost pobýt v kuchyňce nám stačila. Ještě bychom se namlsali a další noc by nám zima vadila ještě víc.

Pršelo celou noc, dokonce v noci padaly i zmrzlé krupky, občas se zvedl vítr. Kupodivu mi tentokrát v noci zima nebyla. Ráno pršelo snad ještě víc. Využili jsme alespoň teplé kuchyně, kde jsme se v pohodlí nasnídali.

Odjíždíme v 9 hodin, úplně suchý asi není nikdo. Já samozřejmě v autobuse hledám baterii do foťáku, kterou jsem v kuchyňce nabíjela. Tentokrát se autobus vrací se mnou, naštěstí jen kousek. Samozřejmě v kuchyňce nebyla, našla jsem ji o několik hodin později v kapse nepromokavé bundy, kam jsem ji před deštěm schovala. Ta skleroza je hrozná věc.

Z kempu odjíždíme k severu přes Varmahlíð, kde mají tu vynikající zmrzlinu, a ještě kousek dál na sever. Zastavujeme u skanzenu Glaumbær, kde je také úžasná historická kavárna s vynikajícími dortíky a dalšími pamlsky. Právě otevírali, takže jsme zvládli obsadit skoro celou kavárničku. Bylo tam teplo a nepršelo tam.

My, ale ani řada dalších jsme do skanzenu nešli. V tom dešti a větru se nám nikde chodit nechtělo. Navíc podobný skanzen jsme viděli v Norsku. Ale to jsme si jen mysleli. Tohle je přece jen něco jiného. Mají tu dokonce i česky tištěného průvodce. Jirka nám ho dal k ofocení, tak jsme si mohli přečíst, o co jsme přišli. My jsme si ho obešli z venku, do některých hospodářských místností jsme také mohli nahlédnout. Z mého pohledu je nejzajímavější to, jak jsou domy stavěné, zastřešené. A to jsme si prohlédli zvenku. Ještě jsme se zašli podívat do infocentra.

Měli jsme to skoro akorát. Ze skanzenu děvčata přinesla informaci, že i místní tvrdí, že tohle už není typické islandské počasí. Takhle hrozně tady prý moc nebývá. Proč zrovna nám to tak musí vyjít. Naštěstí se dnes do hor nechystáme, tak snad se to do zítřka už umoudří.

Vracíme se kousek zpátky, ve Varmahlíð odbočujeme na nejhlavnější zdejší silnici č. 1 a pokračujeme severem ostrova na východ. Občas jedeme vnitrozemím, okolo kopců se zasněženými vrcholy. Věříme, že před dvěma dny tam ještě sníh nebyl. Ani toto prý v tuto dobu není běžné.

V prodejně Bónus na okraji města Akureyri doplňujeme zásoby. V pátek jsme si koupili sýr paprikový, ten nám moc chutnal, dnes kupujeme od stejného druhu česnekový. Ještě máme houbový.

Další dvě a půl hodiny věnujeme prohlídce města Akureyri. Největší nákupy snad děláme v outdorové prodejně. Kupují se čepice, rukavice, pláštěnky. Já využila Jirkovy znalosti angličtiny. Kupuju si teplou vložku do spacáku, dokonce i s kapucí. Naštěstí měli tu nejteplejší z řady vyráběných. Tak snad mi už nebude k ránu zima. Průvodci jsou fakt skvělý, kde mohou, pomohou.

Pak jsme dostali doporučení, kde je co zajímavého a dál jdeme sami. Šli jsme se podívat do zdejšího kostela a trošku se procházíme v blízkém okolí. I tady je řada zajímavých objektů. Dál do starého města nejdeme, déšť a vítr nás odrazuje. Podařilo se nám najít i speciální státní prodejnu alkoholu Vínbúðin. Na Islandu je prohibice, v běžném krámu se dostane jen slabé pivo (2,2 % alkoholu). Vícestupňové pivo, víno a tvrdý alkohol se kupuje ve speciálních státních obchodech. Tady jsme se zdrželi nejdýl. Je tu teplo, neprší sem. Ota studoval, jaká piva tady prodávají. Já jsem se šla podívat na nějakou pálenku, či něco podobného rumu. Slivovice nám v té zimě rychle ubývá, zvlášť když z ní vařím čaj.

Vybrali jsme tři piva vikingy a jednu lahev spiritusu Brennivín, až později jsme zjistili, že je to místní specialita – kmínka. Brali jsme to hlavně podle ceny v závislosti na množství tekutiny a alkoholu. Tohle vyhrálo. A pít se to nechalo. Whisky tu byly výrazně dražší. Zbývající volný čas trávíme v infocentru.

Město opouštíme po dlouhém mostě přes zátoku. Pokračujeme po hlavní silnici dál na východ - k vodopádu Goðafoss.

Je pravidlem, že při delším přesunu, což je skoro vždy, nám Věrka pouští vyprávění Jana Buriana o Islandu, který sem často jezdil jako průvodce, ale také čte různé pověsti k místům, která navštěvujeme. Snad každé místo má svoji legendu. Dokonce nám pustila i islandské písničky. Je to zajímavé zpestření putování, jen je občas problém, že kus zaspíme.

Zdá se, že se počasí trošku lepší, že se mraky trhají, přesto nás ještě chytil pořádný slejvák. Naštěstí pro nás za jízdy. Karel si až tak neliboval. Viditelnost byla mizerná.

Když jsme zastavovali u vodopádu Goðafoss chvilku dokonce nepršelo. Už je nejvyšší čas, když se polovina z účastníků vybavila do zimy a deště. Radost však netrvala dlouho.

Přesouváme se za dalšího deště směrem na východ, kde nás čeká nocleh, ale také další výlet. Bude zase v dešti? Zatím tomu vše nasvědčuje.