Kam a jak jedeme?
Za čím jedeme?
Varmahlíð je malá obec, která se rozkládá na severu Islandu na hlavní silnici č. 1, na levém břehu řeky Húseyjarkvisl, která se na sever od obce vlévá do Vestari-Héraðsvötn a dále do hlubokého zálivu Skagafjörðuru. Toto je jedna z nejvíce prosperujících zemědělských oblastí. Je zde rozšířen chov ovcí a koní a výroba mléčných výrobků. Je zde i hodně geotermální horké vody, která vytápí řadu skleníků, kde se pěstují tropické a subtropické druhy ovoce a zeleniny.
I když zde žije asi jen 140 lidí, je zde koncertní sál Miðgarður, kde často vystupuje světoznámý pánský sbor Karlakórinn Heimir.
Nedaleko hlavní křižovatky je bufet Varmahlíd_Bistro, kde mají vyhlášenou zmrzlinu i výborné párky v rohlíku a dokonce i zdarma toalety.
Necelé 3 km na jihozápad v blízkosti hlavní silnice je drnový kostel Víðimýrarkirkja, jeden z nejstarších křesťanských kostelíků na Islandu. Tento kostel byl postaven r. 1834. Štítové stěny jsou postaveny ze dřeva, dokonce snad prý z naplaveného. Tehdy zde ještě byly lesy. Až na malé výjimky se dochovalo dřevo původní. Boční stěny jsou složeny z rašeliny, střecha je z drnů trávy. Ta je pravidelně obnovována. V kostelíku jsou oltář a kazatelna starší než samotný kostel, pocházejí ze 17. století, pravděpodobně z jiného kostela.
Hřbitov je volně přístupný, takže je možno si kostel obejít. Je prý možná i placená prohlídka interiéru. My jsme tam byli po 18. hodině, již tam nikdo nebyl, kdo by nás dovnitř pustil. Myslím, že nebylo ani napsáno, kdy je otevřeno. Tento kostel je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů tradiční islandské architektury.
Asi 8 km od Varmahlíð na sever je muzeum - skanzen Glaumbær. Stejně jako kostel ve Víðimýri paří i tyto stavby k původí drnové architektuře. Drny se zde používaly na stavby domů již od počátku osídlení v 9. století. Na venkově tento způsob vydržel až do poč. 20. století. Hlavním důvodem tohoto způsoby výstavby byl nedostatek dřeva i vhodného kamení. Navíc stěna z drnů dobře tepelně izoluje. Spodek byl vždy kamenný, aby zabránil vzlínání vlhkosti. Na to se postavila konstrukce ze dřeva dovezeného nebo naplaveného a ta se vyskládala drny. Z drnů se stavěla i střecha. Důležitý byl však sklon střechy. Když byl malý, voda neodtékala a prosakovala do domů. Když byl skon velký, voda odtekla příliš rychle, drny se nestačili zvlhčit, praskaly, vysychaly a tráva na nich přestala růst. V důsledku toho opět zatékalo do domu. Vnitřní strany domů se někdy obkládaly dřevěnými deskami. Podlaha byla většinou z udusané hlíny, jen v obytných místnostech byla dřevěná.
Způsob stavby zdejších statků asi odpovídal zdejšímu podnebí. Bylo postaveno několik menších vzájemně spojených domů s jednou místností, které byly vzájemně spojeny krytou chodbou, která kryla před deštěm, ale také izolovala od venkovního chladného vzduchu. Dílny a sklady byly sice přilepené k ostatním domům, ale byly přístupné jen z venku.
Takhle vypadá i zdejší skanzen. Nejstarší místností je zde kuchyně z r. 1785 a během 18. a 19. století byly stavěny další domky. V interiéru je řada dobového vybavení i předměty denní potřeby, aby bylo vidět, jak se zde žilo v 18. a 19. století. V 19. století zde žilo až 24 lidí. Poslední rodina se odstěhovala r. 1947, hned o rok později zde bylo založeno muzeum. Zpřístupněno veřejnosti bylo r. 1952. Je zde celkem 16 místností. Tři jsou plně zařízené. Vytápěna nebyla ani hlavní světnice. Chodili ve vlněných šatech a na noc používaly vlněné přikrývky. A určitě byli otužilejší, než jsme my.
Nedaleko parkoviště, jen kousek od muzea je v dřevěném domě z r. 1870 úžasná historická kavárna Áskaff, kde v příjemném prostředí v několika menších místnostech nabízí ke kávě, čaji nebo čokoládě celou řadu domácích dortíků a jiných pamlsků, v patře je pak muzeum s ukázkou, jak se dřív v domku bydlelo a žilo, kde je i staré vybavení tehdejších domácností. Jen o kousek dál v podobném domku je infocentrum s prodejem upomínkových předmětů.
Z pohledu parkoviště je za skanzenem novější zděný kostel Glaumbæjarkirkja z r. 1926. V letech 1876 – 1925 zde byl také dřevěný.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Snad všichni jsme se zastavili v kavárně ochutnat nějakou tu dobrotu. Na noc jsme přejeli zhruba 13 km na jih do kempu Bakkaflöt, jehož součástí je i hotel.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
My jsme do skanzenu nešli, prohlédli jsme si ho zvenku, což se nám zdálo naprosto dostačující a zajímavější než vnitřní vybavení. O to déle jsme se zdrželi v kavárně, kde bylo hezky a hlavně teplo.
Ostatní informace
I když je sever ostrova zelený, zemědělský, tak se nezdá, že by zde byly nějaké trasy na výlety. Kemp je sice v blízkosti řeky Svartá, ale podle mapy to nevypadá, že by se okolo ní nechalo někam dojít. Možná, že skutečnost je jiná. My to nezkoušeli.
Poslední aktualizace: 12.1.2020
Island - Varmahlíð - obec, drnový kostel Víðimýrarkirkja a skanzen Glaumbær na mapě
Diskuse a komentáře k Island - Varmahlíð - obec, drnový kostel Víðimýrarkirkja a skanzen Glaumbær
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!