TURISTIKU PODPORUJÍ

61 569 turistů a cestovatelů

112 324 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů

1 399 977,- odměny za články

Svět ›

Moje ›

Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Svět

Tipy na výlet vybrat: vše / nic

↓

Druh vybrat: vše / nic

Do přírody

Na golf

Na hory

Na kole

Se psem

Vinařská turistika

Za gastronomií

Za kulturou

Za sportem

Náročnost vybrat: vše / nic

Pro zdatnější

Romantika

Rodina s dětmi

Délka vybrat: vše / nic

Vycházka - půldenní

Celodenní výlet

Putování (více dnů)

Turistické cíle vybrat: vše / nic

↓

Doprava vybrat: vše / nic

Autobusová zastávka

ŽST

Letiště

Žel. stanice

Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic

Vesnice

Městečko

Město

Osada

Samota

Městská část

Hlavní město

Přístav

Místní část

Náměstí

Ulice

Městys

Ostatní vybrat: vše / nic

Bivak

Hraniční přechod

Infocentrum

Nordic walking point

Ostatní

Turistická známka

WebKamera

Zajímavost

Památky a muzea vybrat: vše / nic

Hrad

Zámek

Zřícenina

Trosky

Kaple

Klášter

Pomník

Kříž

Chata

Muzeum

Bouda

Kostel

Památník

Měšťanský dům

Salaš, koliba

Letohrad

Farma

Hřebčín

Zámeček

Tvrz

Skanzen

Hradiště

Rotunda

Statek

Dům, budova

Chrám

Hřbitov

Hradby

Lapidárium

Kašna

Socha

Boží muka

Hrádek

Panský dvůr

Rychta

Pevnost, opevnění

Radnice

Drobné památky

Mešita

Synagoga

Příroda vybrat: vše / nic

Hora

Kopec

Štít

Vrchol

Jezero

Potok

Pleso

Rybník

Vodopád

Propast

Minerální pramen

Jeskyně

Krasový útvar

Údolí

Skalní útvar

Jezírko

Řeka

Říčka

Pohoří

Údolí, dolina

Kaňon

Sedlo

Travertíny

Planina

Hřeben

Louka

Pramen

Kámen

Zahrada

Rašeliniště

Slatě

Památný strom

Přírodní park

Ostrov

Sopka

Pobřeží

Poušť

Park

Rokle

Přírodní památka

Vodní nádrž

Studánka

Soutěska

Tůň

Pláž

Poloostrov

Bažina, mokřady

Sport a rekreace vybrat: vše / nic

Lázně

Rekreační oblast

Koňská stezka

Aquapark

Letovisko

Koupaliště

Ledovec

Ski areál

Golf

Půjčovna lodí

Cyklo bar - hospůdka

Cyklo shop - servis

Potápění

Zábava, atrakce

Půjčovna kol

Vinařský cíl

Technické zajímavosti vybrat: vše / nic

Důl, štola, šachta

Elektrárna

Jez

Lanovka

Mlýn

Most

Přehrada

Rozhledna

Technická památka

Zvonice

Výletní místa a parky vybrat: vše / nic

CHKO

Chodník, naučná stezka

Národní park

Odpočinkové místo

Orientační bod

Poutní místo

Rezervace

Rozcestí

Turistická trasa

Turistické destinace

Vyhlídka

Výletní místo

ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic

Arboretum

Botanická zahrada

ZOO

Trasy vybrat: vše / nic

↓

Typ vybrat: vše / nic

Autem

Balónem

Běžecká trasa

Běžky

Cyklotrasa

Golf

In line brusle

Pěší trasa

Po vodě

Ski areál

Náročnost vybrat: vše / nic

Malá náročnost

Střední náročnost

Velká náročnost

Cestopisy vybrat: vše / nic

Tipy a novinky vybrat: vše / nic

Rady a tipy vybrat: vše / nic

↓

Doprava

Jídlo a ubytování

Ostatní

Peníze a ceny

Práce a život

Zdraví a bezpečnost

Moje dovolená vybrat: vše / nic

↓

Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic

Jaro

Léto

Podzim

Zima

Délka dovolené vybrat: vše / nic

Méně než 1 týden (do 6 dní)

1 týden (7-9 dní)

Delší než 1 týden (10-12 dní)

2 týdny a více (13 a více dní)

S kým vybrat: vše / nic

Rodina s dětmi do 5-ti let

Rodina s dětmi do 10-ti let

Rodina s dětmi 10-18 let

S partnerem

S přáteli

Typ vybrat: vše / nic

Pobyt

Aktivní dovolená

Poznávací dovolená

Eurovíkend

Plavba

Prodloužený víkend

Zaměření vybrat: vše / nic

K moři

Na lyže

Za zábavou a poznáním

Do přírody

Na hory

Cyklo

Se psem

Na vodu

Aerobic

Golf

Wellness

Potápění

Za kulturou

Zábavné parky

Aquaparky

Gastronomie

Jak jsme jeli vybrat: vše / nic

Autem

Autobusem

Letadlem

Lodí

Jinak

Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic

Dům / rekreační objekt

Kemp

Apartmán

Hotel / Penzion

Stravování na dovolené vybrat: vše / nic

Vlastní

Snídaně

Večeře

Polopenze

Plná penze

All Inclusive

Ultra all inclusive

Fotogalerie vybrat: vše / nic

zobrazit výsledky

Změnit oblast

Vyhledat oblast:

Dovolená na Islandu - 4. část - sever ostrova (východní část)

Cestopisy

Viti crater lake – sopečný kráter

Hverir - geotermální oblast

Dimmuborgir

Cesta k sopce Hverfjall

Sopka Hverfjall

V kempu u jezera Mývatn

Húsavík

Húsavík - velrybářská výprava

Húsavík

Ásbyrgi

Cesta z Ásbyrgi

Řeka Jökulsá á Fjöllum

Ozvěnové skály

Cesta do tábořiště Vesturdalur

Tábořiště Vesturdalur

Trasa z tábořiště k vodopádům

Vodopád Dettifoss

Sopečné bláto na cestě mezi vodopády

Vodopád Selfoss

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (43 fotografií)

Pondělí 12. 8. 2019

Projíždíme severem ostrova. Ze západní části se přesouváme k východu. Tuto noc budeme spát u jezera Mývatn. Před jezerem odbočujeme z hlavní silnice po silnici 848 k malým zatravněným pseudokráterům. I z autobusu je vše docela dobře vidět. Nechalo by se to i obejít, ale venku začal další slejvák. Někdo ani nevyrazil (to byl i náš případ), někdo se hned vrátil, nejotrlejší to obešli, ale shodli se na tom, že to ani za to nestálo.

Počasí je jak na houpačce, opět přestalo pršet, na chvíli dokonce vysvitlo i sluníčko, které jsme spontánně v autobuse přivítali huronským řevem. Dlouho však na nás nesvítilo.

Tentokrát se nevracíme a po silnici 848 pokračujeme až do Reykjahlíð, které je na křižovatce s hlavní silnicí a kde je u jezera Mývatn kemp Bjarg-kemp. Tady budeme dvě noci. Konečně nebudeme ráno balit mokré stany. Kdyby bylo teplo, jezero by lákalo ke koupání. I přes naprosto nepříznivé počasí jsme byli varování – v jezeře jsou pijavice, takže koupání se nedoporučuje.

Stany vyjímečně stavíme bez deště a větru. Kemp je vybaven dobře. Vařit a jíst můžeme sice v nevytápěné chatě, ale aspoň tam neprší a nefouká. Než jsme se najedli, přehnala se další vlna s deštěm a konečně byl klid. Dokonce i v noci. V teplé vložce do spacáku z Akureyri se spalo nádherně. Je to znát a je to příjemné.

Úterý 13. 8. 2019

Dokonce ani ráno nepršelo. V plánu máme na odpoledne výlet. Dopoledne je však ještě odpočinkové, poznávací. Pokračujeme po silnici č. 1 na východ a odbočujeme po šotolinové silnici 863 k severu. Na jejím konci je parkoviště a hned u něj Viti crater lake – sopečný kráter, který je zatopen nádhernou tyrkysovou vodou. Běžně se kráter nechá obejít, v tomto deštivém období je rozmáčená cesta z bezpečnostních důvodů uzavřena. Podle stop je vidět, že řada lidí zátaras obcházela. My do toho kupodivu nejdeme. Toho mokrého jílu už máme docela dost. Na kráter se nechá podívat i shora z cesty. Abychom nevyšli ze cviku, do autobusu se vracíme opět v dešti.

Vracíme se z vnitrozemí zpátky na hlavní silnici, odkud je to kousek k oblasti Hverir, kde se dřív těžila síra. Je zde zajímavá obrovská jílová plocha, plná síry, páry, vývěrů. Páří se nejen z roviny, ale i z okolních kopců. Je to něco naprosto neskutečného. Z takového smradu jsem měla největší strach, ale stačí mi přes nos natáhnout si nákrčník a jde to. Nejsem sama, kdo se takhle maskuje.

Když jsme se vraceli k autobusu, měli jsme boty zase příšerně špinavé. Karel pečlivě dbal, abychom mu autobus zbytečně nezmazali. Naštěstí v dohledu byl štěrk i trsy trávy, jejichž pomocí se nechaly boty poměrně slušně očistit. Samozřejmě trochu špíny jsme tam nanosili, tomu se nedalo zabránit, ale s tím Karel naštěstí počítal.

Po silnici č. 1 se vracíme k jezeru Mývatn a před ním po včerejší silnici 848 odbočujeme vlevo na parkoviště Dimmuborgir parking. Je poledne, dáváme si všichni svačinu, ať toho odpoledne neseme co nejmíň. Čeká nás asi 11 km dlouhý trek. Není to okruh. Cílem je kemp. Je to fajn, každý si můžeme jít svojí rychlostí. To samozřejmě nejvíc oceňuji já.

Po obejití zhruba 1 km dlouhého okruhu u parkoviště odcházíme směr sopka a kemp. Opět je o nás postaráno. Dostali jsme mapu, byli jsme seznámeni i s trasou. Přesto Jirka stojí na parkovišti a směřuje nás na okruh, na jeho téměř konci stojí Věrka a udává směr našeho dalšího pochodu. Dál už bychom to měli zvládnout sami. Po čase nás Věrka předchází, aby se dostala do čela naší výpravy, aby měla jistotu, že nikdo nezabloudí. Tady už jdeme prakticky sami. Davy se z malého okruhu vrátili k autobusům.

Směřujeme na vrchol kráteru dnes již vyhaslé sopky, která tady poznamenala tu okolní krajinu. Nahoru stoupáme v jemném sopečném materiálu, který připomíná škváru. Cesta je to namáhavá, materiál sypký, při každém kroku se kousek sklouzneme zpátky. Mne samozřejmě Jirka v kopci dohonil a předhonil. Nechtěla jsem, aby se se mnou coural. Počkali na mne s Otou nahoře. I když to dnes moc nefouká, nahoře to profukuje ledově. Po vrcholu se kráter nechá obejít. Fotím jako divá, tohle jsem ještě neviděla.

Najednou zjišťuji, že ve foťáku nemám tu největší kartu a že už nemám na co fotit. To jsem tedy nezvládla. Hlavně, že mám s sebou náhradní baterii, kartu samozřejmě ne. Nejzajímavější máme za sebou, fotit nebudu. To jsem vydržela 5 minut. Vytahuju mobil a fotím dál, i když to asi nebude ono.

Krajina se rychle mění. Na dalším odpočinkovém místě docházíme naši skupinu. Kupodivu nemáme tak moc velké zpoždění. Následující kus zajímavou krajinou dokonce jdeme společně.

Poslední etapa byla volitelná, kratší přímá, delší – prý zajímavější. Nechali jsme se přesvědčit, jen nevím, zda ta divočina byla pro nás to nejvhodnější řešení. Kdybychom šli přímo, už jsme dávno v kempu. Tady se docela trápíme, i když je pravda, že to tu vypadá zajímavě. Kupodivu víc prská Ota. To už jsme samozřejmě zase poslední. Došli jsme na pohodlnou rovnou cestu, za ní jsme mohli pokračovat v naznačeném směru opravdu už jen kousek prý zajímavou roklí. Ota už o tom nechtěl ani slyšet. Vydal se po cestě vlevo, aby se mohl po hlavní silnici (naštěstí je vedle pěšina) zase vracet. Moc se mi nechtělo, ale samotná jsem pokračovat v té divočině také nechtěla. Zašli jsme si docela pěkně, i když po pohodlné cestě. Cestou se objevily první muchničky, naštěstí na dlouho i poslední.

Abychom ušetřili pár kroků, zkracuje to Ota k autobusu přes pastviny. Jenže na konci je tak vysoký ohradník, že jsem to už málem nedala.

Než jsme se vrátili z výletu, Karel opět uklidil autobus a kontroluje, zda mu tam nelezeme ve špinavých botách. Vyndaváme si téměř vše, abychom si udělali pořádek a také našli nepropocené oblečení. Dokonce i sluníčko na chvíli vylezlo.

Zhruba polovina osazenstva využila možnost odjet do do krytého termálního bazénu Myvatn Nature Baths v Jarðböðin. Plánují tam pobyt na 4 hodiny, od 17 do 21 hodin. Nejsem vodní tvor, tak dlouho bych se tam asi i nudila. Navíc návrat po 21. hodině se nám zdá zbytečně pozdní. Termální voda tady teče i ve sprchách, vyjde to levněji a nám to stačí. Konečně budeme večeřet v klidu a ve slušnou dobu. A aspoň si uděláme pořádek ve všech věcech.

Cestou jsme si nasbírali houby, dáme je s kečupem a s těstovinami. Až nás překvapilo, jak výborné to bylo. Možná ne nadarmo se říká, že hlad je nejlepší kuchař.

Sice jsme brzy večeřeli a brzy zalehli, ale spát se nedalo. Večer tam začalo najíždět spousta aut, nově příchozí dělali hrozný kravál, že jsme usnuli ještě déle než předcházející den. Ale určitě dřív, než kdybychom jeli do bazénu. Ti se vrátili pozdě, protože si ještě hodinu připlatili. Ještěže jsme nikam nejeli. To bych přijela docela otrávená.

Středa 14. 8. 2019

Odjíždíme už v 8, vstáváme proto v půl sedmé - do drobného mrholení. Nejraději bych ještě spala. Navíc nějak nestíháme. Snídani vaříme až u autobusu, naštěstí chvíli neprší. Snídáme v autobuse. Otovi se to sice moc nelíbí, ale jiná možnost není. Nejsme však jediní.

Jezero objíždíme ze severu po silnici č. 1 a odbočujeme vpravo po silnici 87 a 85. Ta vede do přístavu Húsavík, kde se můžeme zúčastnit cca 3 hodiny dlouhé plavby za pozorováním velryb. Nejdou všichni, ani my ne. Jezdí se na otevřené rybářské lodi, je nutno se pořádně obléci. I když půjčují nepromokavé overaly, stejně je tam prý zima. Už nechci nikam do ještě větší zimy, dokonce ani Ota ne. Velryby jsme sice v moři ještě neviděli, ale v Chorvatsku vídáme delfíny, to nám docela stačí.

Máme před sebou čtyři hodiny času. Zamávali jsme našim lovcům velryb, nafotili jsme je a vyrazili do města. Navštívili jsme infocentrum, prošli jsme městem, prohlédli si zdejší kostel, objevili i další zajímavosti. A dokonce i řemeslný pivovar. Právě otevírali. Ota hned zajásal. Teplo tam moc nebylo, tady jsou všichni asi otužilí. Ale nefoukalo tam. Když jsem se zeptala, zda také dělají kávu, hned mi donesl hrneček a termosku s kávou. Asi si ji někdo vzal do práce a právě o ní přišel. Byla dobrá, teplá a dokonce zadarmo. Chvíli jsem si připadala jako žebrák, ale co. Mají ji mít v nabídce.

Ota dal samozřejmě místní Ipu. Docela mu chutnala, i když prohlásil, že se ještě musí učit. Já se vetřela i k varnám, abych si je vyfotila. Když jsem řekla, že jsme z Čech a z Plzně, tvářili se ještě přátelštěji. Tam jsme dokonce získali prospekt s dalšími islandskými řemeslnými pivovary. Ota hned začal zjišťovat, které máme na trase, které z nich bychom eventuálně mohli navštívit. Hned byl ve svém živlu.

Na závěr jsme ještě zašli do Winbodín, speciálního obchodu s alkoholem, i když jsme nic nechtěli kupovat. Ota se však rád kochá. Hlavně jsme chtěli nějak zabít zbývající čas a ohřát se. A to se povedlo. Čtyři hodiny utekly docela rychle. Se začínajícím deštěm mizíme do autobusu.

Za chvilku přišla i naše velrybářská výprava, docela spokojená. Jednou prý velryby zahlédli – prý docela blízko. Jen jim vadilo, že neměli čas se ani nikde ve městě podívat.

Na jižním okraji města v prodejně Neto doplňujeme zásoby potravin a odjíždíme podle severního pobřeží po silnici 85. Směrujeme na východ do oblasti národního parku Jökulsárgljúfur. Autobus nás cca v 15 hodin vysazuje v dešti na parkovišti v Ásbyrgi na začátku silnice 861. Do tábořiště Vesturdalur se může jít pěšky. Trasa je dlouhá 14 km s převýšením cca 500 metrů.

Chvíli přemýšlím, co mám dělat. Do kempu bych dorazila v 8 hodin, spíš později. Kdyby bylo hezky, šla bych. To by mi tak nevadilo, že budeme stavět stan dlouho a pozdě večeřet. Jenže přijít celí mokří, zmrzlí a pak s tím vším začít, to se mi moc nechce. Ota sám bude výrazně rychlejší a pokud počasí dovolí, tak mi to nafotí.

U parkoviště je infocentrum, dokonce i s wifi, takže konečně mohu dětem popsat naše zážitky i útrapy. Nejsem sama, kdo to vzdal.

Na tábořiště přejíždíme společně. Kousek zpátky. vlevo po silnici 85 a pak vlevo do vnitrozemí. Silnice 862 je samá díra, nevíme co v autobuse chytat dřív. Vedle silnice se bagruje, možná to rozšíří a udělají pořádnou. Však taky druhá část cesty má povrch už výrazně lepší. Venku stále mrholí a mlha houstne. Ani mne nemrzí, že jsem nikam nešla.

Kdyby bylo lepší počasí, je na tábořišti nádherně. Krásný koutek - travička, lavičky. Když jsme dorazili autobusem, stále slabě mrholilo a byla mlha. Na procházku se nechtělo nikomu, pustili jsme se aspoň do stavění stanů. Než jsme je postavili, déšť zesílil. Naštěstí ne na dlouho. Když jsem šla dát na čaj, dorazil Ota s první skupinou. Počasí bylo hrozné, ale prý fotil. Mokré má však vše. Co mu nezmoklo, to propotil, ale krajinou byl nadšen. Dokonce je zablácený i pod pončem. Sám nechápe, jak to dokázal. Byl spokojen, že stan stojí. Než se převlékl, udělala jsem večeři. Zvládli jsme to skoro bez deště, ale do stanu jsme zalézali opět v dešti. Kdy tohle přestane?

Čtvrtek 15. 8. 2019

Pršelo celou noc, ale vstáváme bez deště. Vyjímečně v noci nebyla ani příšerná zima. Je to snad nejteplejší noc. Ráno nás však vítají komáři nebo podobná havěť. Přemýšlím, co je lepší – déšť nebo komáři?

Při rozdílení informací v 9 hodin se dozvídáme, že se musí udělat změna programu. Dnešní dopolední 22 km dlouhý trek zůstává. Pak však už nepojedeme šotolinovou silnicí přes několik brodů do divokého vnitrozemí a nepřespíme v zelené oáze Herðubreið pod královnou islandských hor Herðubreið (1.682 m n.m.) v blízkosti stále činné sopky Askji. Ve vnitrozemí sněží a mrzne, v noci tam bude prý 5 pod nulou. Když Věrka rušila kemp, zjistila, že se jim porouchal i přívod teplé vody, tak by ani teplá sprcha nebyla. O důvod víc tam nejet.

Budeme tedy spát dvě noci v dalším kempu. Pro milovníky divočiny je to špatná zpráva, ale většina to bereme. V oáze by se mi líbilo, ale tak v 15 stupních. Spát však v blízkosti činné sopky bych se skoro bála.

Zatím téměř neprší, jen občas drobně mrholí. Většina z naší výpravy odchází na trek. Já si nedovedu představit, že bych zvládla 22 km s převýšením 650 metrů za nějakých 5 – 6 hodin. Na to prostě nemám. Nezůstávám však v autobusu sama. Je nás tu na řidiče pět děvčat. Tedy já a 4 děvčata. Dvě nejdou ráno ani na procházku. Nemají na sebe už nic suchého. Ve třech si jdeme udělat asi 5 km dlouhý okruh v Ozvěnových skalách. Ota o nich včera básnil. Jsem ráda, že tu nezůstávám sama. Nevím, zda bych se do té divočiny vydala. Takhle je to fajn, jdeme pomalu, je na co se koukat. Na chvilku sice sprchlo, ale jinak je to super. Žasneme nad tím, co tady dokáže příroda udělat.

Po návratu dokonce občas vykouklo sluníčko, hned je to veselejší. Ještě se tu chvíli zdržujeme, zjišťujeme, že přišli umýt a doplnit toalety. To je sen, taková v péče v takové divočině. Jen zklamaný je Karel. Vždy tady vyrazil na houby, ale v tom mokru a dešti se mu také nikam nechtělo. Navíc by houby byly hodně mokré.

Proti plánu odjíždíme o půl hodiny déle. Není kam spěchat. Tam, kam naši turisté dojdou, už budou jen a jen samé autobusy. Dokonce ani infocentrum tam není.
Přesto nemusíme čekat na parkovišti. Společně s řidičem se jdeme podívat k dvěma údajně nejvodnatějším vodopádům Islandu - Dettifossu a Selfossu, přes které se bude výprava vracet. Naštěstí neprší, je zataženo, není to však ta jednolitá šeď. Je to roztrhané, občas vyleze i sluníčko.

Když jsme přišli do autobusu, je tam vzduch k padnutí, jak se zde odpařují všechny mokré svršky. Otvíráme, co se dá. Podle posledních informací by se měli první rychlíci už brzy dostavit, ale asi se kochají vodopády.

Ota dorazil okolo 15. hodiny, samozřejmě mezi prvními. Jak jsem ho uviděla, vyrazila jsem mu naproti. Chvíli vypadal, že má radost, ale asi proto, že doufal, že mu nesu pivo. Do autobusu už to však měl kousek. Všichni se vrátili vyčerpaní, ale nadšení. Výlet se jim povedl, vyšlo počasí i krajina byla nádherná. Než došli poslední, trvalo to ještě víc jak hodinu. Myslím, že bych větší zpoždění taky neměla. O tolik pomalejší proti Otovi nejsem. Jenže bych celou cestu byla ve stresu, zda stíhám. Nelituji toho, že jsem nešla. Také jsem si to užila. Vodopády jsem si krásně prohlédla a ostatní mám od Oty na fotkách.
Dnes už nás čeká jen přibližně dvouhodinový přejezd do městského kempu v Egilsstaðir ve východní části ostrova.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (65.604, -16.996)

Poslední aktualizace: 6.2.2020