Dovolená v rakouských Alpách místo ve Skotsku

Cestopisy

Fotografie (81) • Foto: vikicesty

Vstoupit do fotogalerie (81 fotografií)

Grossglockner

údolí Krimmler Ache

Vstoupit do fotogalerie (81 fotografií)

Na letošní dovolenou jsme byli připraveni již koncem roku 2019. V prosinci jsme si koupili letenky do Skotska, zarezervovali jsme s předstihem ubytování i půjčení auta a hlavně naplánovali podrobně trasu a program na jednotlivé dny. Pak ale udeřil coronavirus a všechny naše plány byly pryč. Vzhledem k tomu, že Velká Británie se stala jednou z nejvíce postižených zemí coronavirem náš let na 30. 6. 2020 do Edinburgu byl zrušen. Tím skončila naše dovolená ve Skotsku a nastalo vymýšlení dalších plánů. Prostor Evropy se poněkud zúžil a tak jsme se rozhodli pro jednu z méně nakažených zemí a pro nás dobře dostupné Rakousko.

Protože jsme do poslední chvíle nevěděli kolik nás vlastně pojede, zarezervovali jsme pro jistotu apartmán pro 8- 10 osob v obci Wald im Pinzgau v oblasti Krimmlských vodopádů. Jednalo se o celý dům o třech patrech, v suterénu bydlí majitel. Dům se nachází vysoko nad údolím u neplacené silnice na Gerlos a je z něj krásný výhled na okolní hory i do údolí. Nakonec nás jelo 8 osob a pes.

Náš program jsem se původně snažila naplánovat vždy pro dvě skupiny. První skupina měla absolvovat delší túry s náročnějším terénem a druhá skupina se psem kratší túry nenáročným terénem. Postupně jsem však zjistila ,že túry kromě té první zvládnou všichni účastníci i pes.

Na první den slibovala předpověď krásné, jasné počasí. Proto jsem se rozhodla absolvovat nejnáročnější túru našeho plánu. První skupina odjela v sedm hodin ráno do Kaprunu , kde jsme zaparkovali auto v nejvyšším patře garáží Kesselfall Alpenhaus. Pak jsme pospíchali na první autobus, který odjížděl v 8. 10 na přehradní nádrže Mooserboden. Autobusem jsme téměř celou cestu projížděli úzké tunely, plošina , na kterou se z autobusu normálně přestupuje nefungovala. Autobus dojede k chatě Bergrestaurant Mooserboden. V jejím okolí je možné se procházet po přehradní hrázi , vystoupat na vyhlídkový vrchol Hohenburg nebo navštívit muzeum Erlebniswelt Strom & Eis. My jsme prošli po přehradní hrázi a podle ukazatele jsme se vydali po stezce Austriaweg na Kapruner Torl. Nejdříve to vypadalo idylicky, stezka se pěkně vinula po levé straně nádrže. Náhle však byla přerušena dravým,hučícím potokem bez lávky a my jsme museli hledat vhodné místo pro jeho překonání po kamenech. Podobných potoků jsme museli překonat na naší cestě několik , některé se ztrácely pod vrstvou sněhu a ledu. Také červená značka trasy se nám ztrácela ve sněhových polích, která jsme museli několikrát překonávat traverzem. Cílem naší cesty bylo přejít přes Kapruner Torl 2636 m. n. m. k jezeru Weisssee na lanovku k chatě Rudolfshutte, poslední měla odjíždět v 17 hodin. Když jsme byli již skoro v nejvyšším bodě naší cesty, zavolali nám z druhé skupiny, která měla vyjet lanovkou na Weisssee, že lanovka nejezdí. To byla čára přes naše plány. Zpět jsme se vrátit nemohli, protože druhá skupina naše auto z Kaprunu již odvezla a tak nám nezbývalo nic jiného než sejít pěšky bez použití lanovky až k autu na parkoviště Enzingerboden, což je klesání 1 506 m výškových metrů. Po výstupu na Kapruner Torl jsme se přehoupli na druhou stranu hřebene k Weisssee. Zde již byla lepší cesta bez sněhových polí. Úzká pěšinka se klikatila až k přehradě Tauernmoosseer. V dálce jsme vidělu Rudofshutte a jezero Weisssee a pod námi přehradu Tauernmoossee s vodou zbarvenou do mléčněmodré barvy. Od přehrady jsme pokračovali ke střední stanici lanovky u jezera Grunsee, kde na nás čekala druhá skupina se psem. Poslední část cesty od jezera Grunsee na parkoviště Enzingerboden byla svým prudkým klesáním asi nejhorší částí celé túry. Celkový výškový profil trasy byl stoupání 1 076 m , klesání 1 506 m. K mezistanici jsme došli po 17 hodině, to znamená, že bychom lanovku asi stejně nestihli i kdyby jezdila.

Na druhý den předpověď slibovala odpoledne déšť, proto jsme se vypravili na kratší trasu . Autem jsme vyjeli po neplacené silnici do Hochkrimml - Silberleiten a odtud jsme vyšli na vrchol Plattenkogel 2 039 m. n. m. s vrcholovým křížem. Jedná se o nenáročnou túru po travnatém svahu s krásnými výhledy do údolí Salzachu a na Zillertálské Alpy a s všude přítomnými fotogenickými kravičkami. Vrchol Plattenkogel se dá obejít dokola. My jsme se rozdělili na dvě skupiny, řidiči se psem šli kratší okružní trasu zpět k autům, s tím, že pro nás přijedou k chatě Finkau v údolí Wildgerlostal . Ostatní pokračovali přes sedlo Breitscharte k salaši Trissalm a dále k chatě Finkau . Jedná se o cestu značenou jako Leiterklammweg, pohodlnou cestičku mezi krásnými borovicemi se závěrečným prudkým klesáním k salaši Trissalm. Odtud vede široká cesta s odbočkami na vyhlídky na soutěsku Leiterklamm . S řidiči jsme se setkali na salaši Trissalm, kde jsme ochutnali pravé alpské mléko a jogurt s borůvkami. Obloha se začala zatahovat a tak jsme rychle pokračovali na parkoviště k chatě Finkau, po cestě jsme si stačili ještě prohlédnout soutěsku Leiterklamm. U chaty Finkau jsme si nohy zchladili v Knajpově masáži.

Třetí den sliboval opět krásné počasí, proto jsme se vydali na nejznámnější turistickou atrakci této oblasti Rakouska, na Krimmlské vodopády. Lákaly nás nejen samotné vodopády , ale také údolí Krimmler Ache, které se rozprostírá nad nimi. Před lety jsme již vodopády navštívili a na chvíli jsme vyběhli i do údolí nad nimi. Od té doby jsem snila o tom, podívat až k chatě Krimmler Taurnhaus. Celá cesta tam a zpátky je však časově náročná, proto mě napadlo využít k přepravě vysokohorské taxi. Na internetu jsme zjistili, že se musí objednávat den dopředu, večer nám však telefon již nikdo nebral . Ráno jsme odjeli autem do Krimmlu a na stanovišti taxi u pizerie se nám podařilo taxi domluvit. Za chvíli jsme již ujížděli do údolí Krimmler Ache ke Krimmler Taurnhausu . V cíli cesty jsme byli poměrně brzy a tak mě to táhlo ještě někam dál. Vydali jsme se po značené cestě č. 512 kolem vodopádů směrem na Richterhutte. Stoupali jsme nejprve lesem a asi po půl hodině se před námi otevřelo údolí, ve kterém se páslo stádo koní. Nejprve jsme se báli kolem nich projít , stáli jako sochy ani se nehnuli. Když jsme se nasytili focením , obrátili jsme se na zpáteční cestu ke Krimmlertauernhausu. Odtud jsme se pak vraceli údolím směrem k vodopádům. Po cestě jsme se zastavili v salaši Veitn Alm. Pak jsme ještě chvíli odpočívali na břehu potoka Krimmler Ache než se změní v hřmící vodopád. Poslední část cesty představovala sestup kolem vodopádů .

Čtvrtý den byl odpočinkový . Autem jsme vyjeli po vysokohorské silnici Grossglocknerstrasse na parkoviště Franz-Josefs-Höhe a vydali jsme se na naučnou stezku Gamsgrubenweg. Stezka je označena směrovkou rovnou v parkovacích garážích . Nejprve prochází 7 tunely ve skále, které jsou dlouhé od 100 do 350 m. V tunelech se ozývají zvuky připomínající práci horníků a jsou zde vystaveny různé nástroje. Mezi jednotlivými tunely jsou vyhlídky na ledovec a nejvyšší horu Rakouska Grossglockner. Za posledním tunelem stezka pokračuje po úbočí nad ledovcem Pasterze a po celou cestu jsou po levé straně úžasné výhledy na Grossglockner a okolní vrcholy pokryté sněhem a ledem. Asi po hodině chůze naučná stezka končí a dále pokračuje vysokohorská trasa na chatu Oberwaldhutte kam jsme již pro nedostatek času nemohli pokračovat. Při zpáteční cestě jsme se opět kochali nádhernými výhledy a na závěr jsme z parkoviště ještě vyšli k vyhlídce Swarovski a památníku císaře Franze Josefa. Po cestě zpátky jsme autem vyjeli na Edelweissspitze do výšky 2 572 m. n. m. Z vrcholu bylo vidět daleko v údolí jezero Zell am See a opět jsme se nemohli nabažit nádherných výhledů na okolní hory.

Pátý den jsme odjeli autem na Hintersee. Okruh kolem jezera se nám zdál příliš krátký a tak jsme se vydali po cestě Trassensteig okolo vrcholu Geissstein nad vodopád a okružní cestou Alter Saumweg po úbočí zpět s klesáním k Hintersee. Tuto náročnou túru s exponovanými místy po žebříku a převýšením 850 m nahoru a dolů absolvoval i náš společník pes Mickey. Bylo velké horko, a proto jsme dnešní den zakončili koupáním v přírodním koupališti v Neurkirchenu.

Poslední den jsme využili lanovku z Brambergu na Wildkogel. Z konečné stanice lanovky jsme se vydali na okružní trasu po hřebenech přes vrchol Fuhrmesser 2 233 m. n. m. Cesta po hřebenech byla velmi příjemná a výhledy na celé panorama Hohe Tauren byly úžasné. Zvláště nás upoutal známý vrchol Grossvenedigru ( Velký Benátčan) , který se tyčil v dálce přes údolí, a výhled na něj nás doprovázel na každém kroku. Odpoledne se obloha začala postupně zatahovat. Po návratu z túry jsme se ještě stačili vykoupat na koupaliště v Neukirchenu a pak začalo pršet.

Poslední den jsme se probudili do mlhavého a deštivého rána. Nevím, jak bylo tento týden ve Skotsku, ale nám se počasí 100 % vydařilo a naše zážitky z rakouských Alp se určitě staly důstojnou náhradou za původně plánovanou a neuskutečněnou dovolenou. Ani zrádnému coronaviru se nám ji tentokrát nepodařilo zkazit.

Trasy viz:

https://mapy.cz/turisticka?moje-mapy&x=12.4405481&y=47.1965289&z=10&cat=mista-trasy&mid=5ef1a82640a01346b8f5c326

Poslední aktualizace: 26.7.2020

Dovolená v rakouských Alpách místo ve Skotsku na mapě