Drážďany - historie města i pečení vánoční štoly, vánoční trhy, památky, pivovary

Nepatříme k těm, kteří by objížděli vánoční trhy. V zahraničí jsme vlastně byli jen jednou - před 10 lety, kdy jsme vyrazili s mými dětmi a jejich partnerkami do Regensburku. Raději máme klid. Ale Drážďany neznáme, mockrát jsme slyšeli, že je to hezké město s řadou památek. Už delší dobu máme v plánu tam zajet, tak jsme využili zlevněné nabídky cestovní agentury Orbit Travel.

Jenže já nemůžu mít nic bez komplikací. Nejdřív zjistili, že mne trápí reflux. Jenže po týdnu užívání léku mi začaly otékat nohy, v pátek to bylo nejhorší. Večer jsem měla nohy jako 2 sloupy a kůži pěkně napnutou. To mi tak scházelo. Ale je to skutečně po tom prášku? Těžko říct. Na ráno si připravuji zdravotní punčochy a budík posouvám. Musím vstát o 10 minut dřív, abych se do nich stačila nasoukat.

Spala jsem špatně, neustále jsem se budila. Není čemu se divit. Počasí se hrozně mění, v pátek se náhle oteplilo, skoro celý den i v noci pršelo. Tlak v pátek letěl nahoru, v noci rychle dolů a teď dál opět prudce klesá. Zpočátku má být hezky, ale večer už má zase pršet, dokonce se ochladit, možná i sněžit. Tyhle rychlé změny mi nedělají dobře.

Vstáváme za 10 minut pět, soukám se do zdravotních punčoch, s sebou vaříme čaj. Snídat budeme na parkovišti, než přijede autobus nebo v autobuse. Ráno to nestíhám. Ten nešťastný prášek, po kterém mi možná nohy otékají, musím brát 30 minut před jídlem. Možná jsem si ho neměla brát, ale to mne napadlo pozdě. Vstávat ještě o půlhodiny dřív - to odmítám. Vše vyšlo perfektně, ve 3/4 na 7 jsme na smluveném stanovišti a žasneme. Autobus už tady stojí, nastupuje se. Za chvilku i my už sedíme a snídáme.

Další cestující nabíráme v Rokycanech, Berouně a v Praze. Tady nastupuje i průvodkyně. Vítá se s námi, ale s informacemi o zájezdu čeká až do Ústí nad Labem, kde přistupuje ještě pár účastníků.

Když už jsme všichni, seznamuje nás průvodkyně nejen s programem, ale také s historií města, dokonce i s historií pečení vánoční štoly a s tradicemi, které se zde stále dodržují.

Drážďany je hlavní město spolkové části Sasko. Rozkládá se na obou březích řeky Labe. První sídliště tady bylo založeno již v době kamenné. První písemná zmínka o městě je z r. 1206. Na konci 15. století zde sídlila vláda a tak se stalo městem saských kurfiřtů a králů. Po požáru r. 1685 bylo postaveno nové královské město, dnešní Neustadt s velkolepými barokními budovami. Tuto podobu si prý tato část města zachovala. Zajímavé je, že nedaleko ležící Altstadt (Staré město) bylo za války téměř celé zničené bombardováním. Bylo postupně obnovováno převážně v původní podobě, ale ta obnova trvala až do přelomu tisíciletí, i když prý ani nyní není zdaleka vše ještě hotovo.

Je zde mnoho kostelů a muzeí, zámek, divadlo, je tu i celá řada vysokých škol. Ty nejznámější historické budovy v centru Starého města si po příjezdu do města společně s průvodkyní prohlédneme.

Hodně zajímavá je historie vánoční štoly, která se nyní i u nás často peče. První zmínka o štole je z r. 1329. Tehdy ji jako vánoční dárek obdržel Jindřich I., biskup v Naumburgu nad Sálou. Kde se tehdy štola pekla, to se nikde nepíše. Další zmínky jsou již přímo z Drážďan, takže toto město se považuje jako město, odkud štola pochází. R. 1474 jsou informace o ní z křesťanské nemocnice sv. Bartoloměje. Dlouho se pekla jen jako církevní postní jídlo (z mouky, kvasnic a vody). Máslo, ani mléko se tam proto přidávat nesmělo. Místo másla se používal olej. Tehdejší kurfiřt požádal tehdejšího papeže o zrušení tohoto zákazu při výrobě Drážďanské štoly. Papež jeho žádosti vyhověl až r. 1491. Současně však zatížil drážďanské pekaře, kteří štolu pekli, poplatky, které se následně použili na výstavbu církevních chrámů.

Na přelomu 15. a 16. století se štola jako vánoční chléb prodávala na drážďanském adventním trhu, nejstarším vánočním trhu v Německu. Od r. 1560 dodávali pekaři na vánoční stůl každoročně štolu o váze 36 liber (cca 18 kilogramů) a délce 5 stop (cca 1,5 m) saskému králi. Rekordní štola byla upečena r. 1730 - to si ji objednal August II. Silný na velkolepou vojenskou oslavu, při níž uspořádal průvod pro evropské panovníky v Zeitheinu. Štola vážila 1,8 t, byla dlouhá 27 stop (přes 8 m) a široká i vysoká 18 stop (5,5 m). Pekaři si kvůli tomu museli nechat vybudovat speciální pec. Ke krájení štoly byl zhotoven i vhodný dlouhý nůž.

Současný základní recept Drážďanské štoly je z r. 1920. V tomto roce štola získala patent a od té doby recept pečlivě střeží Svaz na ochranu Drážďanské štoly. Štola se dodnes dělá ručně. Má tvar veky, která má připomínat malého Ježíška zabaleného v plenkách. Ve městě je asi 150 pekařů a cukrářů, kteří štolu pečou podle vlastních rodinných receptů, které si musí pečlivě střežit. Uvnitř jsou zapečené např. rozinky, sušené ovoce a ořechy a je posypaná moučkovým cukrem. Liší se jen nepatrně např. dobou namáčení rozinek, příp. výběrem koření. Štoly, které odpovídají podmínkám svazu, pak dostanou ochrannou známku Dresdner Stollen.

Samozřejmě se v Sasku pečou také štoly, ale jsou to štoly bez ochranné známky - jsou to školy krušnohorské, vogtlandské, lužické.

Protože štola se začala péct nejdřív tady v Drážďanech, pořádají se zde od r. 1994 pravidelně 2. adventní neděli slavnosti Drážďanské vánoční štoly. I toto datum je symbolické. V tomto roce uplynulo 300 let od jmenování Augusta Silného kurfiřtem. Byl to on, který r. 1730 nechal upéct rekordní 1,8 t vážící štolu a uspořádal pro ni v té době první štolový průvod.

Součástí současného slavnostního průvodu je vyzdobená obří štola na povoze taženém dříve koňmi (nyní vyzdobeným traktorem), doprovázejí ji různí hudebníci, lidé v dobovém oblečení apod. Po ukončení průvodu se štola slavnostně odhalí a je nakrájena speciálním 1,2 metrů dlouhým nožem a rozdána mezi návštěvníky nejstaršího trhu na nám. Altmarkt. V současné době se tato štola nepeče vcelku, ale pečou se jednotlivé malé štoly o rozměrech 60 x 40 x 8 cm, které se do obří štoly spojují pomocí másla a cukru. Ta symbolická víc než 4 t vážící štola byla z takových cihel upečená jen r. 2000. Ta je zapsána v Guinessově knize rekordů. Ale i ta v současné době menší štola, která se skládá z více než 250 kusů štolových cihel, se skládá dohromady přibližně pět hodin.

Autobus nás vysazuje u radnice, kousek od náměstí Altmarkt, kde jsou ty největší vánoční trhy. Kdo má zájem, může jít s průvodkyní na cca 4 km dlouhý okruh. Samozřejmě jdeme s ní. U každé zajímavé budovy se zastavujeme a paní průvodkyně nám povídá další spoustu zajímavostí. Samozřejmě si je nepamatuji, ale hezky se to poslouchalo.

Začíná se samozřejmě u radnice. Byla postavena na místě středověké předchůdkyně v letech 1905–1910. Při náletech v únoru 1945 byla budova těžce poškozena. Od r. 1948 probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Objekt byl dokončen r. 1952, ale křídlo tanečního sálu bylo přestavěno až v letech 1962 - 1965. V letech 2011 - 2016 proběhla další rekonstrukce tohoto křídla a do původní podoby byla z velké části obnovena i Zlatá brána, která je hlavním vchodem do objektu. Zvenku ji hlídají 2 radniční lvi. Je to obrovská stavba, která zaujímá celý blok. Zajímavý je i do zelena laděný interiér. Tam nás sice průvodkyně nevedla, ale já se pokoušela tam najít toalety. Díky plánku, který je jen kousek od vstupu, se mi to podařilo.

Radnice má 100,30 m vysokou věž, která sloužila jako vyhlídková. Jsou prý vidět celé Drážďany, labská krajina a při dobré viditelnosti i Saské Švýcarsko. Bohužel od r. 2015 je vyhlídková plošina ve výši 68 m z bezpečnostních důvodů uzavřena. Je to škoda, protože na plošině je 16 nadživotních pískovcových postav, které představují 16 ctností. Předpokládá se, že by mohla být pro veřejnost otevřena r. 2026, až bude vytvořena požární úniková cesta.

Věžní hodiny mají průměr 4 metry. Věž zakončuje z mědi vyrobený a pozlacený Zlatý radniční muž, který je vysoký 5,05 metru a váží 1750 kg. Symbolizuje Herkula, který vysypává roh hojnosti a zdviženou rukou ukazuje na krásy města u svých nohou.

Radnici obcházíme, jdeme okolo kostela svatého Kříže (Kreuzkirche). Je to luteránský kostel a je sídlem zemského biskupa Saské evangelicko-luteránské církve. Současně je to největší církevní stavba v Sasku. Od 12. století tady stála románská bazilika sv. Mikuláše. První zmínka o boční křížové kapli je z r. 1319. Podle ní byl kostel zasvěcen Sv. Kříži dne 10. června 1388. Kostel byl několikrát zničen a po té obnoven. Postupně byl přestavěn na halový kostel, r. 1499 na gotický sálový kostel, po požárech v letech 1579 - 1584 byl obnoven v renesančním stylu, po sedmileté válce následovala neoklasicistní přestavba. Po požáru r. 1897 byl interiér doplněn secesními prvky. Během 2. světové války byl opět téměř zničen. Stavba byla rekonstruována v letech 1946 - 1955. Je vidět, které části se podařilo z trosek zachránit a které musely být doplněny. Rekonstrukce interiéru se secesními prvky stále trvá.

Kostel sousedí s náměstím Altmarkt, kde je nejstarší německý vánoční trh. Současně je to jeden z největších německých vánočních trhů. Tady jsou ve velké míře zastoupeny saské řemeslné tradice - najdete zde krušnohorské řemeslné výrobky , drážďanskou vánoční štólu, herrnhutské hvězdy, pulsnitzský perník a řadu dalších zajímavostí. Tady je i jeden z největších obchodních domů ve městě.

Na trhy společně nejdeme, tam si to každý projdeme později sami. Společně pokračujeme po pravé straně náměstí, před sebou vidíme kostel, ke kterému směřujeme. Jenže náhle přichází průvod Drážďanské vánoční štoly. I průvodkyně je překvapená. Ví, že 2. adventní sobotu tady jsou tyto slavnosti, jenže si neuvědomila, že je to právě dnes. Chvíli se díváme, jsou tu různí hudebníci, zástupci pekařů, lidé v dobových kostýmech i uniformách, samozřejmě hraje i muzika. Vidíme i traktor se štolou - to je to nejdůležitější.

 

Pak už jdeme společně ke kostelu Frauenkirche - ke kostelu Panny Marie. Je to monumentální stavba evangelicko-luterského kostela. Má jednu z největších kamenných kostelních kopulí na sever od Alp a je považován za jednu z největších pískovcových budov na světě. Byl postaven v letech 1726 – 1743 na místě malého dřevěného kostelíka z 11. století, který byl pravděpodobně nejstarší křesťanskou svatyní v regionu. Stal se symbolem drážďanského baroka. Jako vlastně všechny budovy v okolí, byl na konci 2. světové války takřka zničen. Historické obytné budovy byly zbourány a postupně v 60. letech 20. století postaveny v socialistickém stylu. Historické monumentální budovy byly léta ponechány ve stavu po bombardování, aby jim později byla vrácena jejich původní podoba. S tříděním ruiny a fragmentů tohoto kostela se začalo až r. 1993. O rok později se začalo s rekonstrukcí, skoro se dá říct, že s novou výstavbou za použití některých původních fragmentů. Kostel je tak dvoubarevný - je vidět, které prvky jsou původní a které nové. Dne 30. října 2005 byl znovu vysvěcen a konala se tam slavnostní bohoslužba. Kostel je otevřený od 10 do 12 hodin a od 13 do 18 hodin. Jdeme se dovnitř podívat. Je to nádherná stavba, skoro se nedá věřit, že to není skutečně historická budova.

Severně od kostela je ponechán segment kostela jako památník původního kostela.

Jdeme dál k Labi, kde je Brühlova terasa (Brühlsche terrasse). Byla postavena v 16. století jako součást drážďanského opevnění. Je dlouhá 500 m dlouhá a široká 10 - 40 m. R. 1814 byla terasa otevřena pro veřejnost. Tehdy bylo na západním konci vybudováno schodiště, které střeží dva pískovcoví lvi. Na poč. 19. století se pro ni vžil termín Balkon Evropy. Schodiště, po kterém jsme se my dostali nahoru, je zhruba uprostřed a bylo postaveno určitě později, pravděpodobně při rekonstrukci objektů po náletu. Schodů je tu docela dost a z mého pohledu je prudké. Samozřejmě jsem musela zpomalit. Ota mne sledoval, abychom se sobě neztratili, zato se nám ztratila v tom davu naše skupina. Zamotali jsme se do jiného davu, který šel vpravo. Tím jsme se dostali k zajímavému domu Státní akademie výtvarného umění.

Z terasy je pěkný výhled na Labe s kotvícími loděmi a za řekou na část Nového města. Také je vpravo vidět most Carolabrücke, jehož jedna část v délce asi 100 m (s tramvajovými kolejemi a společnou stezkou pro chodce a cyklisty) se letos 11. září 2024 kolem 3. hodiny ranní zřítila. Stále je vidět část tohoto zříceného pole. Místní se obávají, aby to nefungovalo jako hráz, která bude bránit průtoku vody, která by následně mohla způsobit zatopení Starého města. Nyní už vím, že zjistili, že je narušena statika i druhé části mostu - rozhodli se celý most zbourat a postavit nový.

To už jsme si uvědomili, že se nám skupina ztratila - že šla určitě na druhou stranu. Ale to nám nevadí. Doma jsem si trasu po památkách připravila a do mapy.cz uložila. Zvládneme to sami, bohužel už bez výkladu.

Vracíme se západním směrem, vidíme 390 m dlouhý most Augustus Bridge s 9 oblouky, který byl postaven v letech 1907 - 1910. Na terase míjíme skulpturu Erde und Planeten (Sochařství země a planet), bronzovou sochu - pomník Ernsta Rietschela, profesora sochařství. Byl postaven r. 1876 na místě, kde měl svůj ateliér. Samozřejmě i na této straně jsou zajímavé domy - zajímavá je světlá novobarokní budova Sekundogenitur s mohutným historickým barokním portálem. Byla postavena v letech 1896 a 1897 na místě zbořené střední školy a knihovny. Po válečných náletech zůstal dům v troskách až do r. 1963, kdy byl přestavěn. Ze strany terasy byl umístěn starý barokní Bachův portál z jiné historické drážďanské budovy.

 
Z terasy scházíme na Zámecké náměstí (Schloßplatz) a nevíme, kam se dřív podívat. Stačí popojít jen kousek a už zase vidíme další zajímavé domy. Ota tady byl někdy kolem r. 1973 a pamatuje, že takhle to tady zdaleka nevypadalo. Byly tady ruiny, v lepším případě staveniště.

Vlevo vedle schodiště je Sächsisches Ständehaus – Saský panský dům. Byl postaven jako sídlo zemského sněmu Svobodného státu Sasko v letech 1901-1907. I dnes je zde sídlo Nejvyššího krajského soudu.

Naproti je monumentální stavba barokní katedrály St. Trinitas - Nejsvětější Trojice. Je to největší chrámová stavba v Sasku, která byla postavena v letech 1739 – 1755. Tento původně zámecký kostel je zastřešeným mostkem přes Chiaveriho ulici propojen se zámkem.

Vlevo vedle kostela na nás vykukuje roh zámku - až později jsme zjistili, co je to za obrovský komplex, zaujímající celý blok. Tento zámek, jinak také královský palác je jedna z nejstarších budov ve městě. V letech 1547 – 1806 byl sídlem saských kurfiřtů, v letech 1806 – 1918 zde sídlili králové. Za tu dobu se tam použili architektonické styly od baroka po novorenesanci. Komplex byl znovu stavěn od 80. let 20. století. Dnes je tam sídlo pěti muzeí, knihovna zaměřená na dějiny umění a generální ředitelství Státních uměleckých sbírek Drážďany.

Pokračujeme pohledem dál vlevo, kde je renesanční budova Kabinetu mincí (Münzkabinett) s drážďanskou numismatickou sbírkou. Je to jedna z nejstarších sbírek v Německu a jedna z nerozsáhlejších a nejznámějších v Evropě. Je tu soubor historických mincí, bankovek, medailí, cenných papírů, řádů a vyznamenání, pečetí a pečetidel, ale také různé vybavení a přístroje z poč. 16. století, které souvisí s ražbou mincí. Nejstarší unikát byl z r. 1518. R. 1858 se podařilo získat i starověké mince. Během 2. světové války se kupodivu nic neztratilo, ale administrativní budova kabinetu byla totálně zničena nálety v únoru 1945. Po válce byla sbírka přemístěna do SSSR. Vrátila se sem až v letech 1958 - 1959, ale bez knih a časopisů. Tehdy byla sbírka umístěna do Albertina. Sem se vrátila až po rekonstrukci v červnu.

Posledním domem, který nás na Zámecké náměstí zaujal, je úplně vlevo dlouhý dům - Stájový dvůr (Stallhof) nebo také Dvorní konírny z 19. století. Domnívali jsme se, že je pokryt sgrafity. Když jsem pátrala, stejně jsem nic nevypátrala. V jednom článku píšou o mozaice, jinde se jedná o malbu. Shodují se na tom, že pás je dlouhý 102 m a znázorňuje triumfální průvod knížecího rodu Wettinů. My jsme tak blízko nešli, abychom to přesně dovedli označit. Stejně jako před chvílí zmiňovaný Kabinet mincí je součástí zámku a zde se až do poloviny 18. století konaly velké jezdecké turnaje. Stavěl se v letech 1586 - 1591 a je jedním z nejstarších dvorních turnajových areálů na světě, který se dochoval v původním provedení. Rekonstrukce poničeného dvora začala r. 1957. Vnější omítky opravy byly z velké části dokončeny r. 1984. Stavební práce však pokračují stále. Příležitostně se zde konají jezdecké turnaje a divadelní akce, je také využíván pro kulturní akce. Právě do dvora tohoto paláce pravděpodobně zamířil štolový průvod. My jsme se dovnitř nedostali, platilo se tam vstupné a my na nějakou delší prohlídku čas neměli. Navíc tam byla hlava na hlavě.
Jdeme se podívat k zámku. Nádvoří jsou volně přístupná. Lidí je tu však spousta. Přesto se podařilo, že jsme se tady najednou setkali s naší skupinou.

Někudy jsme vešli dovnitř, jinudy jsme se dostali ven. Najednou jsme na Divadelním náměstí (Theaterplatz). Proti nám je budova Semperovy opery, vlevo vidíme světoznámý Zwinger.

Gottfried Semper byl architekt, který byl autorem 1. stavby renesančního Královského dvorního divadla v letech 1838 - 1841. Požár r. 1869 divadlo zcela zničilo. V letech 1871 - 1878 se postavila druhá budova královského divadla, stále podle projektu G. Sempera. V únoru 1945 bylo divadlo při náletech těžce poškozeno, z větší části vyhořelo. V letech 1946 – 1955 probíhali zajišťovací práce, ale až r. 1977 byl položen základní kámen ke znovu postavení divadla podle Semperových návrhů z 19. století. Jen uvnitř byly provedeny změny. Byl zvětšen prostor pro diváky a rozšířeno jeviště. Bylo otevřeno přesně v den 40. výročí bombardování města. K historické opeře byla přistavěna moderní budova, která se používá ke zkouškám a kde jsou správní prostory.

My míříme společně do Zwingru. Je to obrovský komplex barokních budov se zahradou, který byl postaven na místě původního městské opevnění na popud Augusta Silného. Je to jedno z nejvýznamnějších stavebních barokních děl v Německu. Původně to mělo být nádvoří nového velkolepého zámku, který ale nebyl nikdy postaven. Základní kámen byl položen r. 1711. R. 1722 bylo dokončeno jižní křídlo a vybudována východní strana. Na dnešním nádvoří - tehdy v parku byly vysazeny pomerančovníky, byla zde zřízena oranžerie se spoustou exotických rostlin. Stavba pokračovala až do r. 1733, kdy August Silný zemřel. Jeho syn ještě uvažoval o rozšíření areálu, jenže se zhoršily ekonomické poměry a do popředí se dostávaly jiné stavby. V 2. pol. 18. století se opět uvažovalo o dokončení areálu, ale objevily se i plány na jeho zboření a postavení zcela nového komplexu. K tomu však nikdy nedošlo. R. 1847 byl položen základní kámen k vybudování novorenesanční Semperovy galerie, která by areál uzavřela na severu. Podle Semperova projektu byla stavba dokončena r. 1854 a o rok později v ní bylo otevřeno muzeum. Starší budovy byly v letech 1911 - 1915 rekonstruovány, ale rekonstrukce nebyla dokončena. Budovy z pískovce chátraly, padající zdivo dokonce ohrožovalo přilehlou dopravu. Opravy po 1. světové válce přerušila 2. světová válka. Ve dnech 13. a 14. února 1945 byl areál těžce poškozen a z větší části vyhořel. Ačkoli se dříve hodně diskutovalo, zda ho ponechat nebo zbourat, byl právě Zwinger po válce první stavbou, která měla být znovu postavena. Hned na podzim r. 1945 se začalo se stavebními pracemi. I když v 50. letech byla většina objektů dokončena, kompletní předválečnou podobu získal až r. 1963. V Semperově galerii je umístěna Galerie starých mistrů, sbírka obrazů z 15.–18. století, v rohových pavilonech je sbírka porcelánu a Matematicko-fyzikální salon.

Právě touto budovou jsme prošli na nádvoří. Jenže jsme tady pro nás v nevhodnou dobu. Nádvoří je v rekonstrukci, nesmí se přes něj ani přejít. Jen jsme se podívali na budovy na druhé straně a zase vyšli ven. Tady jsme se od průvodkyně dozvěděli, že se nechá vyjít na terasy, ale tam už s námi nejde. Ukázala nám, kudy se dostaneme zpátky k nejstaršímu trhu a tady jsme se rozešli. Každý jde tam, kam ho to táhne. My to tady s Otou prolezli vše, kam jsme se dostali. Něco po terasách, někde se nechalo sejít i dolů. Je to mohutné, je to krásně opravené, vlastně nově postavené, je tady celá řada nejrůznějších soch. Z teras jsou pěkné výhledy i na okolní budovy. Je tu i několik zajímavých kašen. Jen ta voda v nich bohužel v zimě neteče.

 
Když jsme se patřičně pokochali, všechno prošli, podařilo se nám dostat se i ven. Je to tam hrozné bludiště. Ještě jsme se zašli podívat na Cholerabrunnen - Morovou kašnu. U nás se stavěli morové sloupy, oni mají kašnu. Je jen kousek od Zwingru jihovýchodním směrem. Byla postavena r. 1842 v novogotickém slohu.

Vracíme se na hlavní trh na Altmarkt. Tady jsou však na každém menším náměstíčku trhy. Jedny se nám dokonce připletli do cesty. Tam jsem objevila tradiční pajďuláčky ze sušených švestek. Líbili by se mi pro moje vnoučata. Chvíli váhám, cena 6 Euro za jednoho se mi zdá dost, už však vidím, jak budou nadšení. Jsou ještě malí - od 3,5 do 8 let, ti se ještě radují z každé maličkosti. Tak snad je dovezu v pořádku.

Na tom nejstarším vánočním trhu na Altmarkt jsou stánky moc hezké, hezky vyzdobené, zajímavá je i nabídka. Jsou tady i vánoční atrakce pro děti. Ale lidí je tu děsně. Když jsme si chtěli dát tradiční opečenou klobásu, byla tam taková fronta, že Ota prohlásil, že raději bude hladovět. Za chvíli jsme však měli štěstí. O kus dál ty samé klobásy měli bez fronty. Jestli byly dražší, nevím, ale to nás v tuto chvíli nezajímalo. Pochutnali jsme si a to bylo podstatné.

Prošli jsme si trhy, i když asi ani ne celé. Ty davy nám vadili čím dál víc. Viděli jsme vše, co jsme chtěli, také něco ochutnali, něco koupili vnoučatům a to nám stačí. Jsme spokojení. Teď bychom si nejraději někam sedli a dali si pivo. Klobásu potřebujeme zapít. Jenže tak jednoduché to není.

Přímo tady na náměstí č. 6 má být pivovar BraufactuM. Jenže na jejich stránky jsem se nedostala, vypadá to, že jsou zrušené. Máme to při cestě, ale pivovar tam skutečně není. Není tu ani nic, kde by bylo otevřeno a kde by točili pivo.

Nevadí. Mám vyznačenou cca 1,5 km dlouhou trasu k pivovaru Lohrmanns, stránky měli funkční, má být otevřeno. Já už se těším, že si někde sednu. Na ulici Dr.-Külz-Ring 9 objevujeme pro nás zcela neznámý pivovar Watzke Brauereiausschank am Ring. Jenže je tam spousta lidí, kteří čekají, až se uvolní stůl. To může být ještě na dlouho. Jdeme dál.

Přicházíme ke kostelu Anne’s Church, který je pojmenován na počest saské kurfiřtky Anny Dánské. Byl otevřen r. 1769. Jeho předchůdce z r. 1578 byl zničen r. 1760 během sedmileté války. Vidíme, že je otevřený, jenže uvnitř je koncert, už se na nás vrhali, abychom zaplatili, tak jsme raději rychle odešli.

Na Freiberger Straße 37, kde má být pivovar Lohrmanns to máme už kousek. Našli jsme vše, jen ten pivovar ne. Podle adresy jsme správně. Místo hospody s pivovarem tam jsou potraviny. Jdu se poptat do informací, které jsou naproti, ale tam o žádném pivovaru tady nic neví. Bolí mne nohy, už si chci někde sednout, ale také potřebuji záchod. To je situace. Naštěstí si Ota všiml, že pivo točí v sousední čínské restauraci Fu Long. Jdeme to zkusit. Je tam klid a pivo Feldschlosschen se nechá pít. Až teď jsem zjistila, že je to švýcarské pivo, které vaří v bývalém hradě v Rheinfeldenu. Než já vypila jedno, dal Ota dvě. To nám stačí. Mezitím jsem si šla sundat zdravotní punčochy, protože jsem v nich nemohla vydržet. Noha je oteklá, ale asi díky punčochám méně. Aspoň se mi to zdá. Ale nebolí mne a to je tohlavní. Až v pondělí mi zjistili, že mám hlubokou žilní trombozu, bohužel další problémy se k tomu přidaly o pár dnů později. Ale o tom se zde už rozepisovat nebudu.

Naproti v potravinách jsme si oba koupili 2 croasany, ať nemáme hlad. Domů přijedeme až po deváté hodině. Za jeden 0,55 Euro - to je skoro zadarmo. Na trhy se nám mezi ty davy už nechce.

Do odjezdu autobusu máme ještě víc jak hodinu času. Začíná drobně pršet, na procházku se nám už nechce. Naštěstí předpověď nevyšla, mělo pršet už 2 hodny. Vracíme se stejnou cestou. Tentokrát v pivovaru Watzke fronta není, je tam i řada volných stolů - s rezervací od 18 hodin a později. To už musíme být v autobusu.

Pivovar Watzke byl otevřen r. 1996. Snaží se udržovat a rozšiřovat více než stoletou tradici. Proto vaří kromě klasiky i různá piva s různými příchutěmi, které jsou speciálně uvařené pro příslušné roční období.

Ota dává jeden speciál, já malé medové. Shodli jsme se na tom, že tohle pivo je o něco lepší, ale česká piva nám chutnají víc. Jenže, kdo nic neochutná nic nezjistí.

 

Tady se nám i víc líbilo. Nebyla to klasická stará hospoda, ale bylo tu příjemně.

Než jsme to vypili, déšť zesílil. K radnici to máme 10 minut, tam je kde se schovat.

U radnice jsme asi o 10 minut dřív, ale lépe dřív než pozdě. Abychom v autobuse nedrobili, snědli jsme croasany a jsme spokojení. Jen jsme zvědavi, jaká bude cesta. U Ústí nad Labem je na dálnici bouračka, silnice byla odpoledne uzavřená, na silnici leží sníh.

Dopadlo vše dobře. Dálnice je už otevřená, sníh roztál, nemrzne, i když jsou asi jen 2 stupně.

Přijeli jsme skoro včas, domů to nemáme daleko. V půl desáté jsem už v posteli. Mám toho docela dost. Jsme však spokojeni. Výlet se vydařil.

Drážďany - historie města i pečení vánoční štoly, vánoční trhy, památky, pivovary na mapě