Za orchidejemi do Drážďan 2.část – Drážďany - město

Zvoní, nebo spíš pípá budík...

Je ráno 5:30, 28.3.2015 a dnes jedeme do Drážďan. Hlavním cílem zájezdu je Mezinárodní výstava orchidejí.

Ranní hygiena, snídaně ze zásob z domova, ještě že Evičku napadlo vzít sebou celou bábovku, hmm... ta bodla. Ve společné kuchyňce jsme si v rychlovarné konvici uvařili vodu na kafe a čaj. Já si dala tradičně můj oblíbený zelený čaj Naše Bio z Billy. Vyšel dobře v Dtestu.

Tramvaj č.9 směr Hlavní nádraží nám jede kolem šesté, sraz před Fantovou kavárnou je pro účastníky zájezdu v 6:45.

Nasedáme po výzvě delegátky do krásného, bílého, poschoďového autobusu společnosti CZAD Praha. Máme místa v přední části patra, já mám docela i pěkný výhled na cestu, ale stejně většinu cesty prospím, nebo spíš mám zavřené oči.

Obdivuju některé lidi, že dokážou celé tři hodiny jízdy vkuse mluvit a to navíc o ničem a nebo o věcech, které by si měli nechat pro sebe.

Cestou jsme si udělali povinnou malou přestávku na odpočívadle u benzinky Agip - Eni kousek od Varvažova, odkud už to není daleko k hraničnímu přechodu Breitenau/Krásný Les.

Otevřu oči a wow, Drážďany! Na Parkplatz für SDS, které se nachází na břehu Labe pod mostem Carolabrücke, jsme přijeli myslím před desátou hodinou.

Z parkoviště jsme se nejprve vydali v doprovodu průvodkyně na prohlídku centra města.

Prošli jsme kolem Neue Synagoge Dresden (Nová synagoga), která stojí na ulici Hasenberg. Ultramoderní nová synagoga, která vyrostla na nábřeží na místě budovy zničené válkou. Bočními uličkami jsme došli na Neumarkt (Nové náměstí), kde jsme s úžasem obdivovali zrekonstruovaný luteránský kostel Frauenkirche. Moc jsme se zde nezdrželi a pelášili jsme za průvodkyní kolem obchodní pasáže a Verkehrsmuseum (Muzeum dopravy) naproti kterého stojí Friedensbrunnen (Kašna Míru). Stále v poklusu (tedy alespoň já) za průvodkyní z jejíhož výkladu jsem neslyšela ani slovo, protože jsem se zabývala (zdržovala) focením jsme kolem Rezidenčního zámku (Residenzschloss) ve kterém se nachází Grafický kabinet, došli ke Zwingru. Tady mě zaujala sympatická paní sedící před jednou z restaurací (viz.foto) a také kašna Cholerabrunnen. Je to fontána v neo-gotickém stylu. Stojí na Sophienstraße mezi Zwingrem a Taschenbergpalais a je také jednou z historických památek v Drážďanech. Kašnu navrhl světově proslulý německý architekt a profesor Gottfried Semper. Kašně se také někdy říká Gutschmidova fontána, protože stavbu kašny financoval Baron Eugen von Gutschmid a daroval jí městu v roce 1846, aby tak vyjádřil svou vděčnost, že Drážďany byly ušetřeny epidemie cholery.

Na nádvoří Zwingru jsme vešli přes bránu Zvonkového pavilonu. Světoznámý Zwinger patří mezi nejproslulejší stavby německého baroka. Se svými pavilóny a galeriemi, Korunní branou, fontánou s nymfami zvanou Nymphenbad a v neposlední řadě i se zahradou na nádvoří je oázou pro každého návštěvníka Drážďan. Nádvoří původně otevřené k Labi v polovině 19. století uzavřel architekt Gottfried Semper stavbou obrazárny. Tato stavba nazvaná podle svého stavitele Semperbau (Semperova budova) byla otevřena v roce 1855 a patří mezi nejvýznamnější německé muzeální projekty 19. století. Zwinger i se Semperovou galerijní budovou vyhořely během bombardování 13. února 1945 a byly obnoveny až v 50. a 60. letech 20. století.V době naší návštěvy byla obrazárna zavřena z důvodu rekonstrukce.

Po prohlídce Zwingru přecházíme na náměstí Theaterplatz, kde na jedné straně stojí Semperova opera, před ní socha Johann a hned naproti se vypíná katedrála Hofkirche.

Budova opery byla na tomto místě stavěna celkem třikrát. První operní dům, byl postaven v letech 1838–41 podle návrhu Gottfrieda Sempera ve stylu italské vrcholné renesance, ale byla v roce 1869 zničena požárem. Výstavba nové opery proběhla v letech 1871-78 pod vedením Gottfriedova syna Manfreda Sempera. Při bombardování Drážďan v únoru 1945 byla opera téměř úplně zničena. Kvůli zachování dochovalých částí pro pozdější rekonstrukci bylo v letech 1952-56 obnoveno vnější zdivo. Vlastní rekonstrukce proběhla až v roce 1977-85. Znovuotevření Semperovy opery se uskutečnilo dne 13. února 1985 uvedením opery Carla Marii von Webera "Čarostřelec". Socha skladatele stojí v rohu náměstí hned u schodiště, kterým jsme na náměstí sešli z Zwingru.

Budova opery je přístupná veřejnosti: Prohlídky: po–pá: 10–18 h | so, ne, svátky 10–13 h,

Vstupné je 10 € / 6 €, rodinná vstupenka 25 €, povolení k fotografování 3 €

My ale s návštěvou historických objektů nepočítáme, proto pokračujeme dál kolem sochy s nápisem Johann ke katedrále Hofkirche. Socha znázorňuje Jana I. Saského na koni, ten byl v letech 1854-1873 saským králem. Králem se stal poté, co se jeho bezdětný starší bratr, král Fridrich August II. Saský, stal obětí smrtelné nehody (9. srpna 1854).

Katedrála Nejsvětější Trojice ve Starém městě, nazývaná také Hofkirche (dvorní kostel), je barokní katolický kostel. Jedná se o největší chrámovou stavbu ve spolkové zemi Sasko. Katedrálou drážďansko-míšeňské diecéze je od roku 1980. Katedrála byla postavena v letech 1739-1755 za vlády saského kurfiřta a polského krále Friedricha Augusta II. Procházíme kolem katedrály a dostáváme se na Schloßplatz na kterém jsou zaparkované drožky s koňmi pro ty co by se chtěli projet po městě. Z tohoto náměstí také vidíme na Průvod knížat na zdi Rezidenčního zámku, což je sto jeden metrů dlouhý nástěnný obraz vytvořený z 25 000 míšeňských porcelánových kachlíků. Dílo vypodobňuje panovníky rodu Wettinů v jezdeckém průvodu.

Z náměstí po širokém schodišti vystoupáme na Brühlovu terasu, která ukrývá poslední část městských hradeb. Její jmenovec, hrabě Heinrich von Brühl ji založil mezi lety 1739-1748 na pevnostním valu jako svou soukromou zahradu. Roku 1748 přibylo široké schodiště a zahrady byly zpřístupněny i veřejnosti. Dnes je tu promenáda s výhledem na Labe. Pro své nádherné výhledy je tato terasa zvaná též „Balkón Evropy“. Drážďany jsou pro svou osobitou atmosféru nazývány Florencií na Labi.

Okouzlené terasou a nádhernými výhledy, zabrané do focení jsme se se sestrou naší skupině ztratily, nebo tedy spíše oni nám... Scházíme z nábřeží po schodišti, kde jsem skupinu naposledy zahlédla koutkem oka a ocitáme se v úzké uličce plné restaurací, hospůdek a obchůdků. Pokračujeme dál a dojdeme znovu na náměstí Neumarkt u kostela Frauenkirche, napravo v uličce vidíme zase na Knížecí průvod, kde už jsme byli, tak se vydáváme vlevo, cestou kterou jsme ještě nešli. Procházíme kolem Repliky polovičního děla, které stojí u Gewölberestaurantu a dostali jsme se opět na Brühlovu terasu, do míst, kde se nachází Brühlschen Garten. Naproti této zahrady přes cestu je vidět Albertinum, po opravě a přestavbě se nové Albertinum od června roku 2010 zaměřuje na prezentaci umění od romantismu až do současnosti. Vstupné do celého Alberina: 10 €/ 7,50 € (slevu lze získat i s Kulturním pasem Euroregionu Labe/Elbe) | do 16 let zdarma | audioguide na stálé výstavy v ceně vstupenky, Otevřeno: 10–18 h, pondělí zavřeno.

Na druhé straně zahrady je opět úžasný výhled na Labe a protější břeh.

Zíráme na majestátní budovu Saského státního ministerstva financí a na břehu pod budovou se nachází (Filmnächte am Elbufer) – letní kino a místo konání koncertů.

Po naší skupince ani vidu ani slechu, nevadí, víme, že odjezd na výstavu orchidejí je ve 13:00 z parkoviště pod mostem Carolabrücke a vydáváme se na další obhlídku města samy. Máme na to ještě skoro dvě hodiny, proto se vracíme do uličky s obchůdky a v malé prodejničce suvenýrů si kupujeme magnetky s vyobrazením Drážďan na památku. Pátráme po Informačním centru, které objevujeme v Obchodní pasáži, ale turistické samolepky tady bohužel nemají, dostáváme do Turistického deníku alespoň razítko DRESDEN a můžeme si vzít prospekt. Já si zde kupuji i dřevěnou turistickou známku, protože tu ještě nemám.

A protože Obchodní centrum se nachází na Neuemarket ocitáme se znovu u Frauenkirche, kde zrovna probíhá nějaká mše, focení je zde zakázáno. Procházíme se náměstím a objevujeme, že zde přímo v centru města probíhají archeologické vykopávky, pro naše zraky do té doby skryté za plotem. Na fotkách je možné vidět i stavební jeřáby, ve městě se pořád něco buduje a obnovuje.

Mezi domy jsme zahlédly věž kostela Kreuzkirche, tak se vydáváme k němu. Procházíme přes náměstí Altmarkt. První zmínky o tomto nejstarším drážďanském náměstí, tvořícím jádro středověkého města Drážďany, pocházejí z roku 1370. Každé pondělí, a od poloviny 16. století až do roku 1893 i každý pátek, se zde konal trh.

V dnešní době se na tomto místě trhy konají třikrát do roka. K návštěvě nás zve nejen Jarní a Podzimní trh (Frühlingsmarkt, Herbstmarkt), ale také známý drážďanský Vánoční trh zvaný Striezelmarkt, který se na tomto místě koná již od roku 1434. Letos se bude konat už 581. Dresdner Striezelmarkt od 26.listopadu do 24.prosince 2015. Určitě bude stát za návštěvu.

Dnes je ovšem náměstí prázdné. Z jednoho nároží náměstí se dostáváme ke kostelu Kreuzkirche a nakukujeme i dovnitř. Zde se může i fotit.

Před kostelem stojí sousoší věnované památce hudebního skladatele, pedagoga a sbormistra Ernsta Juliuse Otto.

Vyfotím si kostel z jedné i druhé strany a je nejvyšší čas vydat se zpět na parkoviště, abychom stihly odjezd autobusu na výstavu orchidejí. Z náměstí Altmarkt jdeme ulicí Wilsdruffer Str. Na jejímž konci stojí Státní Muzeum Drážďany, profrčíme dvojitou křižovatkou a dál pokračujeme po St. Petersburger Straβe až ke Carolabrücke.

Stihly jsme to s pětiminutovým předstihem, jsme vzorná skupina, protože na čas dorazili všichni účastníci zájezdu (ostatní taky měli ve městě individuální program) a vyrážíme konečně směr Dresden Messe...