Dva dny za různými památkami - J E Š T Ě D

Ještěd – dominanta, která se tyčí nad Libercem...

         Konečně jsme k ní dorazili, ale ne pěšky, to bych s francouzskými holemi nezvládla, dojeli jsme na parkoviště, co nejdál to šlo! A místo jsme měli, kdyby ne, byl by to pro mě děs! A na vrchol to už bylo kousek. Lidí tu bylo dost, bylo hezké počasí, tak proč sedět doma?

         Pochodili jsme kolem dokola a zadívali se do různých směrů. Byla to krása, i když viditelnost vyloženě dobrá nebyla, ale i ta dálka v oparu má své kouzlo! Je to tak nějak jako ve vatě...a na tom vrcholu si člověk připadá jak mravenec v poměru k těm vrchům a horám v dálce...

Ještěd má tvar rotačního hyperboloidu, je vysoký 1012 m. n. m. Byl postaven podle návrhu architekta Karla Hubáčka a i když nebyla napoprvé tato stavba dobře přijata, přesto byla vyhlášenou stavbou století, stavěla se více let a v r. 1973 byla slavnostně otevřena. Ještěd byl vyhlášen národní kulturní památkou! Je v něm restaurace, hotel a rozhledna. Je tu i lyžařský areál na úbočí kopce a skokanské můstky.

         Nemohli jsme se nabažit podívané do okolí... Výhledy jsou tu nádherné! Jsou vidět Jizerské hory, část Ještědského hřebenu směrem ke Kryštofovu údolí, ke Křižanovu, také Krkonoše a známé vrcholky Českého ráje, jako hrad Bezděz, nebo Ralsko, ale i Lužické hory jsou vidět! Všechno ovšem za předpokladu dobré viditelnosti! Je tu vidět i část Polska, ale nic moc hezkého, neboť na doly a elektrárny hezký pohled není. Ale i to patří k životu!

         V r. 1838 byl na vrcholu postaven obelisk „Rohanský kámen“, na památku Adély Rohanové. Tento objekt stojí na někdejší hranici mezi Rohanským a Clam –Gallasovským panstvím.

         V době, když tu ještě monument Ještědu nestál a na vrcholu stával kříž, ráda jezdívala v tato místa, konkretně do Světlé pod Ještědem, kde bylo rodiště jejího muže, Johana Nepomucena Rottová, provdaná Mužáková, známá pod jménem jako spisovatelka Karolina Světlá. Tady sbírala inspiraci pro svá díla. V této obci je také pomník Karoliny Světlé od sochaře J. Bílka.

         A co dodat na závěr? To, že všechno má svůj konec a tak jsme se ještě naposledy rozhlédli po kraji, zamířili jsme k vozu a pomalu jsme sjížděli z Ještědu dolů. Však nás čekají ještě další hezká místa k prohlídce...