Jedeme do našich severních hor - 21. den: vlakem z Liberce do České Lípy - po trati s historickými nádražními budovami z červených cihel

Pod teplou dekou bylo fajn, i když výrazně větší zima nebyla. V noci asi občas pršelo, louže jsou ráno větší. Když jsme se v 8 vzbudili, poprchává a je mlha, fouká to studeně. Čekáme půl hodiny, zda to nepřejde, samozřejmě marně. Prší ještě víc. Nakonec využíváme zdejší domek pro výběrčího parkovného, toho času prázdný, kde je krytá veranda. Zajíždíme autem co nejblíž a jdeme chystat snídani. Aspoň před deštěm jsme chráněni. 

Už toho deště a zimy máme dost, i když včera jsme si ještě výlet užívali. Dnes už ani po Liberci se nám nechce courat. Čtu si náš itinerář a dočetla jsem se, že na trati z Liberce do České Lípy jsou charakteristické původní nádražní budovy z červených cihel, některé už opravené. Je to jednokolejka, vede pěti tunely a přes dva historicky cenné viadukty. Hlavním důvodem postavit tuto trať byla potřeba zvýšit odbyt uhlí ze severočeské uhelné pánve do této části Čech. Provoz na trati z České Lípy do Mimoně dlouhé 16,4 km byl zahájen v roce 1883 tehdy Rakouskou společností místních drah. R. 1894 trať převzal stát a prodal ji Ústecko-teplické dráze. Ta postavila svoje koncová nádraží a r. 1900 dokončila trať až do Liberce.

Ota jako bývalý nádražák miluje jízdu vlakem, tak proč si trať neprojet. Tam neprší ani nefouká a mohlo by tam být i teplo. Protože máme v plánu jet do Kryštofova údolí, měla jsem napsaný i jízdní řád. Vlak jezdí každé dvě hodiny. Stačíme ten v 11,01?

Kdybychom nemuseli platit parkovné a nemuseli kupovat lístek, pak by se to možná stačilo. Než jsem nastudovala způsob placení parkovného, chvilku to zabralo. Platební kartu jsem měla připravenou, jenže to chtělo jen hotové peníze. Dáváme dohromady drobné. K pokladně na nádraží jsme dorazili, když hlásili odjezd vlaku. Než jsme koupili jízdenky, byl pryč. Nevadí. Pojedeme za 2 hodiny.

Zašli jsme si aspoň na oběd do restaurace Žito v Domě kultury, asi 15 minut vzdálené od nádraží. Je tam hezké moderní prostředí, rychlá obsluha, denní menu nabízí výběr ze sedmi druhů - i s polévkou to stojí 135,- Kč. Tady jsem zjistila, že dnes má skutečně celý den pršet a být zima. Zítra by se to mělo zlepšit. V Liberci už prý pršet nebude a má se oteplit. Už se na to těšíme. Najedli jsme se, chvilku ještě poseděli u piva a pomalu se vracíme.

Hned vedle je velký patrový moc hezký roubený podstávkový Šolcův dům s mansardovou střechou, který si nechal r. 1774 postavit obchodník s plátnem H. F. Scholz. Cestou na nádraží jsme ještě v pekařství koupili chleba. Zatím prší drobně, ale fouká silný vítr, že je lepší deštník ani nevytahovat.

Ještě jsme si stačili prohlédnout liberecké nádraží, které není z červených cihel. Bylo postaveno r. 1859 v novogotickém slohu - třípodlažní, se třemi příčnými čtyřpodlažními trakty. V průčelí měly trojúhelníkové štíty. Toho roku 29. ledna přijel první vlak z Pardubic po 160 km dlouhé trati, kterou postavila Rakouská železnice, a o necelý měsíc později - 25. února přijel první vlak z německé Žitavy - tuto 26,7 km dlouhou trať postavila Saská železnice. Pravidelný provoz byl zahájen 1. května 1859. Železniční doprava se dál rozšiřovala. Od r. 1875 bylo železniční spojení přes Frýdlant v Čechách se Zhořelcem a od r. 1888 s Jabloncem nad Nisou. Až r. 1900 byla otevřena trať do České Lípy, kterou si chceme projet.

Zajímavostí je, že původně každou trať vlastnila jiná soukromá společnost a na tomto nádraží měla svou vlastní stanici. Nádražní budova zůstala v původní podobě až do r. 1904, kdy se v Liberci očekávala velká návštěvnost kvůli velkolepé výstavě. Nádraží bylo tehdy rozšířeno.

Tento druhý vlak jsme samozřejmě už stačili a jsme připraveni se jen kochat. Zjišťujeme, že skutečně na většině nádraží jsou původní budovy (Liberec-Horní Růžodol, Karlov pod Ještědem, Kryštofovo Údolí, Novina, Křižany, Zdislava, Rynoltice, Lvová, Jablonné v Podještědí, Velký Valtinov, Brniště, Velký Grunov, Pertoltice pod Ralskem, Mimoň a Zákupy-Božíkov). Jen nádraží Ostašov a Vlčí Důl-Dobranov jsou zbourané. Budovy zastávek byly postaveny r. 1900, dnes jsou ve většině případů skutečně hezky opravené, upravené je i okolí. Dokonce i některé vechtry (železniční strážní domky) jsou původní. Na většině zastávek je krytá čekárna, ale vlaky zde často staví jen na znamení. Jen budovy ve Zdislavě a v Zákupech - Božíkov nejsou využívány. Dvě z těchto nádraží byly dokonce vyhlášeny v anketě jako Nejkrásnější nádraží roku - v r. 2013 to bylo nádraží v Rynolticích, v r. 2016 v Mimoni. V nádražní budově v Jablonném v Podještědí je muzejní expozice týkající se historie této tratě. V Brništi bylo v 70. letech 20. století vedle starého nádraží postaveno nové, ale jeho interiér je dnes pro cestující uzavřen. Ve staré budově jsou nyní byty. Na budově je prý velká sbírka železničních i jiných cedulí. Ani budova zastávky Zákupy-Božíkov není využívána pro potřebu železnice - je pronajatá k podnikání místní firmě.

Projíždíme místy, která jsme už navštívili. Z okna vidíme baziliku v Jablonném v Podještědí, Ralsko, dokonce jsme identifikovali v Brništi i kopec Tlustec, který jsme z dálky viděli a dohadovali se, zda je tam skála nebo lom. Projíždíme Mimoní. Trasa vede několika tunely, z nichž nejdelší je Ještědský tunel. R. 1900 byl proražen pod Křižanským sedlem. Je dlouhý 815 m. Trať vede i přes dva viadukty, které jsou technickou památkou. Na ty bychom se chtěli jít podívat zítra. Okna v moderních vlacích nejdou otevřít, takže fotky přes mokré sklo budou určitě zoufalé.

Mně ty klimatizované vagony a respirátor nedělají dobře. Těch posledních 15 minut jsem doslova protrpěla, vůbec jsem nemohla dýchat. Byla jsem ráda, když jsme za 1 a čtvrt hodiny v České Lípě vystupovali. Ani jsme se moc nerozhlíželi a šli se projít - hlavně já se vzpamatovat a nadýchat trochu čerstvého vzduchu. Máme tady zhruba hodinu času. Vloni jsme tu byli, tak jsme se ani nesnažili dojít do centra, i když jsme tím směrem vyrazili. Jinam se ani jít nedá. Dokonce ani na pivo jsme nezašli. Já potřebovala hlavně trochu pohybu, trochu se z toho vydýchat. Kupodivu tady neprší, je tu dokonce sucho a občas svítilo i sluníčko. Došli jsme do míst, kde jsme vloni byli, ale už byl čas to otočit zpět k nádraží.

Až teď jsme si prohlédli nádraží. Původní budova byla postavena r. 1867. I dnes je využívána - jsou tam osobní pokladny, úschovna zavazadel, dopravní kancelář i zázemí pro zaměstnance dráhy. V zimě 2015/2016 se začalo s přestavbou celého železničního areálu - je zde moderní nádražní budova, nástupiště s podchodem, schodiště a výtahy.

Zpátky naštěstí jedeme starším vlakem, tak to snad už přežiji. Uvidím. Sedli jsme si tak, abychom viděli druhou stranu tratě, tak se opět kocháme. Zhruba v polovině cesty začíná opět pršet.

U auta na parkovišti vidíme, že se louže zvětšily. Tady asi pršelo skutečně celý den. Zvolili jsme program tedy dobře. Ani nepřemýšlíme o jiném spaní. Vracíme se do Oldřichovského sedla. Tam si budeme moct doplnit i vodu. Nedaleko je pramen.

Jak se blížíme do sedla, spustila se průtrž, že to stěrače neberou. Naštěstí nepršelo dlouho. Dokonce se nám večer otevřel i výhled do údolí. Ve zprávách dokonce tvrdí, že od zítřka do neděle to bude bez deště a se sluníčkem.  Zatím je zima, na zahřátí si dáváme grog. Důležité je, že neprší a že se to skutečně vybírá. Těšíme se na zítřek - věříme, že jim ta předpověď vyjde.