Expedice po stopách praotce Čecha
Už jste byli někdy na Řípu? Já už mohu říci, že ANO. Zajímalo mě, co uchvátilo na této „hoře“ našeho praotce na tolik, že vyřkl ta památná slova: „Vidím zemi zaslíbenou, orosenou pivní pěnou. My si tady budeme krásně žít, nic nedělat jenom pivo pít…“
Ovšem slova praotce Čecha, vyzněli spíš takto: „Vidím zemi zaslíbenou, mlékem a strdím oplývající.“ (pro neznalce staročeštiny: strdí = med)
Čedičová hora s příměsí magnetitu se tyčí do výše 456 metrů nad mořem. Jestli zde opravdu funguje přírodní anomálie a střelka kompasu se vychyluje s každým krokem, jsme na vlastní oči nezjistili...Znáte to. Někdo (neznámo kdo) totiž zapomněl přibalit kompas. Dost nás to mrzelo, že jsme si museli nechat ujít skvělou zábavu pobíhání po vrcholu a žasnutí: Tady je sever tady! Pojďte se rychle všichni podívat!
Můžeme se pouze domnívat, co uchvátilo praotce Čecha, když se rozhlížel po kraji mezi Krkonošemi, Doupovskými horami a výšinami Českého středohoří. Netušíc, že Krkonoše ovládne na dlouhá staletí spravedlivý Krakonoš, Doupovské hory na pár desítek let ruští okupanti a nížiny u řeky chemičky a rafinérie, které už dnes patří ke koloritu krajiny. K výstupu na vrchol jsme zvolili jihovýchodní cestu 2,5km po červené – ze starting pointu Ctiněvez. Pod vrcholem jsme rozložili výškový kemp, zde se zastavíme a dostanete kvíz. Jedna fotografie ukazuje, jaké panorama vidí pozemšťan a druhá, co vidí „pupíci vesmíru“. Poznali jste, co kdo vidí? (To je vtip! Já osobně proti pražákům nic nemám) Na vrcholu mám pro vás dvě zprávy. Jak už to tak bývá, jednu dobrou a druhou špatnou. Tak jakou chcete dřív? Tak tu špatnou: víte, jak koukáte na fotky na netu a tak moc se vám to místo líbí…pak sebou táhnete zrcadlovku s celou výbavou, že si to taky vyfotíte a ještě hezčí fotky…tak na to rychle zapomeňte, lidi jsou všude, jak kobylky a nedají se odfiltrovat. A ta dobrá zpráva je, že na vrcholu je hospoda. Jupí! Tedy pokud nejíte smažený a klobásu, tak z toho úplně plesat nebudete, ale mají pivko a to se po horolezeckém výstupu fakt hodí. Dřevěná hospůdka z roku 1907 je stylová a citát na štítu vtipný. Každý muslim má jednou za život vykonat pouť do Mekky a každý Čech na Říp a je mi jednou jestli si to Václav Hájek z Libočan vymyslel a Jirásek přikrášlil, pro mě je Říp kořenem rodu Čechů...koneckonců, jak to bylo s napsáním Koránu by se taky dalo polemizovat. Další dominantou vrcholu hory Říp je Rotunda svatého Jiří z 12.stol., postavena v románském slohu. Uvnitř můžeme vidět sochu sv. Jiří s drakem od Seelinga. Stáří této sochy se datuje na rok 1870. Rotunda byla k oslavě rodu Přemyslovců zasvěcena sv. Jiří, patronu orby. Sestup jsme vedli severní stranou po červené asi 7,5km přes Krabčice, kde známý český spisovatel a kněz Jan Karafiát napsal, knihu Broučci. A propó...víte, že broučci umřeli? Protože, když umře brouček, rozkvete chudobka a kniha končí: a to jaro byla louka plná chudobek. Mě to došlo, až po třicítce, když jsem četla knížku vlastním dětem. Je to kruťárna! Škoda, že móda pokračovaček přišla později. Neposlušný brouček byl sympaťák. Červená vede přes výbornou hospodu Štípárna, dětský koutek, lezecká stěna, houpací sítě i výborně vaří. Zelňačku nám stylově servírovali v rendlíčku. V nabídce i saláty a grilovaná masíčka. Ňamka! V Roudnici jsme jen cestou k nádraží zaskočili na Kratochvílovu rozhlednu a pokochali se výhledem na zámek. Expedice po stopách praotce se nám neobyčejně vyvedla a já byla na Řípu, jako každý správný Čech. Howgh!