Hora Říp, Mělník, Račice – veslařský kanál

2013

Díky dlouholeté činnosti pro ČVK Brno jsme získali na týden  příjemné útočiště v  Račicích. Račice se nacházejí v meandru Labe mezi Štětím a Roudnicí nad  Labem, v bezprostřední blízkosti uměle  vytvořeného veslařského kanálu. 
Z chatky jsme vyjížděli na pěší výlety i cyklovýlety  do okolí Ústeckého i Středočeského kraje.  

Dvoukilometrová veslařská   vodní   dráha vznikla v místě vytěžené pískovny  v  roce 1986. Svými parametry splňuje podmínky pro pořádání světových soutěží ve veslování a kanoistice. Do tohoto prostředí neodmyslitelně patří  Martin Doktor, významný český kanoista.  
V čase našeho pobytu na kanálu  trénovaly lodě dračí. Nekonečné údery bubnu určovaly tempo pádlování posádky.

Kvalitní 5 250 m dlouhá asfaltka, obkružující  kanál, nás nenechala  v klidu ani po příjezdech  z výletů. Řádili jsme po večerech  na kolečkových bruslích i na kole nebo  se  tajně jezdili osvěžit k nedalekému soukromému průzračnému  písečňáku. Z areálu jsme unikali dírou  v plotě.
Koupání ve veslařské dráze je zakázáno. Ani zde  nám však  nikdo  nenabančil, když  jsme se ocákali.

První výlet  směřoval  k Řípu.  (ZDE  trasa  cesty)  Z Račic jsme  vyrazili  do  Předonína, přes Bechlín, do Krabčic, kde jsme na rozcestníku v Rovné  odbočili  na modrou a  alejí se táhlým kopcem dostali k úpatí  hory.

Říp je  dominantou  Polabí, viditelnou z velké dálky. Dle místních infotabulí je  jeho nejvyšší bod ve výšce 459 m.n.m. Tato vyvřelá stolová hora, vzniklá v době  třetihor (cca před 25 000 000 lety), se nachází v samém srdci Čech, mezi  Labem, Vltavou a Ohří. Skládá se  z čediče, obsahujícího mimo jiné  nerosty i magnetovec a  olivín. Prý to trošku nahoře  cvičí se střelkou kompasu, taktéž  mobil  je  zbytečné vytahovat, málokdy se  tam chytne  signál.

Říp nám  připomínal klobouk. Tato zelená kupa je pozůstatkem sopky, stejně jako mnohé další vrcholy Českého Středohoří, které se zrodily vlivem  vulkanické činnosti.  Dříve byl Říp bez  lesního porostu, nyní je téměř celý zalesněný. Nachází se zde hnízdiště ptactva, útočiště zvěře. Na  jeho svazích rostou vzácné rostlinky.  K „HOŘE“ (takový je význam  slova Říp) se váže  pověst o praotci Čechovi. Napsal ji Kosmas, první český  kronikář. S historií je  spojená též románská  rotunda sv. Jiří, postavená na místě býv.  dřevěného kostelíčka, na nejvyšším bodě památné hory. Postavena byla v roce 1126 na památku vítězství Soběslava I.  v bitvě u Chlumce.
Říp se stal inspirací pro  básníky a  malíře. Pořádaly se zde  tábory lidu a poutě.  Tradice poutí zůstala dodnes. Právě odtud  byl v roce  1868  vyjmut jeden  ze   základních kamenů na výstavbu Národního divadla. V roce 1963 byla hora s rotundou vyhlášena národní kulturní památkou. Pro nás, Čechy,  je  Říp   národním symbolem.

Bylo bezva, že jsme jej  zdolali, i když nejmladšímu, pětiletému cyklistovi zůstanou vzpomínky asi jen na pravou malinovou limonádu, kterou prodávali  v kiosku před  rotundou.  Dostat se nahoru byl opravdu zážitek. Slabší jedinci  tlačili kolo před  sebou a  ti zdatní, kteří si troufli  cca 800 m pruďák vyjet, se pěkně zapotili. Asi v půli  cesty bylo možné z Mělnické vyhlídky  kouknout do kraje na vesničky,  město Mělník a  v dáli   na Kozákov, Bezděz  a  Ještěd. Za  rotundou  sv. Jiří jsme se  úzkou lesní cestou  s koly  proklestili  k místu, kde byl 10.5.1868 zvednut  již výše zmíněný základní kámen na  stavbu Národního divadla v Praze. Následovala vyhlídka  Roudnická, odkud  jsme  spatřili Roudnici  nad  Labem,  horu  Sedlo, také Milešovku a zříceninu Hazmburk. Vyhlídku Pražskou jsme  nějak záhadně minuli. (Cesta  tam i  zpět cca 25 km).

Dalším cílem cesty se stalo město Mělník. (trasa  ZDE – délka  výletu cca  43 km). Na rozdíl  od Řípu byla  cesta  pohodová, nenáročná. Z Račic  vedla  cyklosteza s názvem 2. Labská malou chvíli po silnici pro motorová vozidla do nedalekých Hněvic.   Mezi  touto obcí  a  Horními  Počaply  jsme  odbočili vlevo  na asfaltovou  silničku, která  kopírovala  tok řeky  Labe. Projížděli jsme kolem  mělnické elektrárny a v Dolních Beřkovicích  pak přibrzdili u zdymadla. Přibrzdit jsme samozřejmě museli i v hospůdce na pivku a  o kousek dál zase na langoši. Na kole jsou vždycky nejdražší zastávky.

Již zdaleka   nás  vysoko na kopci, porostlém vinicemi, vítal  zámek, dominanta  Mělníka, spolu s Chrámem  Svatého Petra a Pavla.  Město, ležící 30 km severně  od Prahy,  je proslaveno  pěstováním vinné révy.  Pokračovali jsme po cyklostezce  pod  mělnickým  zámkem  asi 2 km až do Hořína. Název cyklotrasy 2. Labská se zde změnil  na 2. Vltavskou. Zastavili jsme na nádvoří barokního  zámku Lobkowiczů   z roku 1696. Na tomto soukromé  pozemku jsme ale neměli co dělat !!!
Pokračovali jsme  k další památce. Zdymadlo Hořín je součástí  vodního plavebního  kanálu. Lidé si kanál někdy pletou s Vltavou.  Sjeli jsme k vodě  a podél Vraňansko - hořického plavebního kanálu, který se  cca  po  850 m  napojil  na Labe, jsme se vraceli zpět do Mělníka (ZDE trasa). Po mostě jsme se dostali na druhý břeh Labe a vyšlápli si kopec k zámku,  abychom  se  pak z výšin   pokochali výhledem na  Říp, České  středohoří a na soutok Labe s Vltavou. Následovala krátká zmrzlinová  zastávka na Náměstí Míru v historickém centru. Byli jsme příjemně  překvapeni malebností města.

Vrátili jsme se pak  do  Sportcentra  Račice. Večer jsme zakončili ve venkovním posezení  vinárny  Medúza*, jež  je součástí chatových ubikací veslařského areálu.

Poděkování* Zdeňku Francírkovi za péči.

 

 

Články  související s pobytem v okolí:

Hrad Kokořín, Kokořínsko - Pokličky, Čertovy  hlavy  a další výlety

 

Zámek Ploskovice, hora Sedlo

 

Terezín