Jak to bylo s lesy na bájném Řípu

Není snad Čecha, který nezná legendu o tom, jak měl na Říp vystoupit v 5. století n. l. praotec Čech a zjistit, že tamní krajina je bohatá vodou, rybami, medem a zvěří, takže se rozhodl se svými lidmi ji obydlet a založit řadu osad, z nichž se postupně "vyklubal" český národ, i když některé kmeny měly původně blíže jiným současným národům.

Když se však mnozí dnes podívají na Říp, řeknou si, jak mohl bájný kníže vidět z této hory tak krásně do okolí, aby se mu tyto končiny zalíbily. Odpověď je však jednoduchá, protože dříve nebyl Říp zalesněn (např. podle Hájkovy kroniky nebo kresby J. J. Albrechta z roku 1771). Nebo spíše přišel o svůj les již v pravěkých dobách, neboť již keltští Bójové ho považovali za sídlo bohů a prokazovaly by to i nálezy žároviště, které v roce 1853 prohledal P. Václav Krolmus. S jistotou víme, že ještě v 18. století byl holou a bezlesou horou s travnatými stráněmi, z nichž vykukovaly čedičové skály. Ale v rozporu s tím zní tvrzení Bohuslava Balbína, že v 17. století žila na Řípu dravá zvěř a jeden burgundský ptáčník sem jezdil chytat sokoly a orly, aby je vycvičil pro lov. To by znamenalo, že nějaké stromy tu tehdy být musely.

Koncem 18. a začátkem 19. století bylo ještě severní a východní úbočí porostlé jedlinou a na jižní straně byl vysázen listnatý les, který však od počátku příliš neprospíval, a tak byl zrušen. Do roku 1848 se nalézal jižně pod vrcholem zelený dubový hájek, jenž měl být po zrušení roboty úplně vysekán a vyžďářen (údajně jako protest proti vrchnosti), takže v polovině téhož století měl být Říp úplně holý a sloužit jako pastvina pro ovce a kozy (pruhy od úpatí k vrcholu měly podřipské obce k tomuto účelu až do roku 1882) a vinice, ale když nahlédneme do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 a do jeho reambulace z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_4725_1), tak zjistíme, že na již zmíněné severní a východní straně Řípu je stále zaznamenán les, takže ještě tehdy byla hora částečně zalesněná.

Na jeho odlesnění však měla mnohdy zásluhu i sama příroda. Zmiňme nejen řadu větrných smrští, ale také sesuv, k němuž došlo po čtyřdenních deštích 3. listopadu 1824. Podle tehdejších záznamů mělo jít přibližně o 2 624 čtverečných sáhů země na jižním úpatí, která ujela zároveň s veškerým stromovím na této straně. To mělo vliv i na trojici zdejších pramenů, z nichž ten na jižní straně sloužil jako zdroj vody pro Lobkowiczký ovčín, druhý na jihovýchodním úbočí tekl a mizel v okolních polích a třetí na východní straně byl v roce 1821 nově obezděn, protože jeho úprava z doby kolem roku 1780, kdy využíval jeho vodu s údajnou léčivou mocí Ferdinand Filip kníže z Lobkovic, byla již notně sešlá.

Díky odlesňování byla stále více viděna rovněž rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha, vzniklá na místě původního dřevěného kostelíku, a i ta se tak ocitla pod náporem atmosférických vlivů. V roce 1851 bylo při vrcholu vysázeno několik smrků. Jak v té době Říp vypadal, tak o tom nám zanechal své pohledy na Říp malíř Hugo Ullik z let 1871 a 1874. Dalšího zalesnění se dočkal Říp až koncem 70. let 19. století, kdy v roce 1879 zažádal roudnický hospodářský spolek Mořice knížete z Lobkowicz, aby nechal kopec osadit stromovím. Ten si nechal poradit odborníky, jež mu doporučili smíšený les, a tak se zde během 14 let trvajících prací objevily duby, buky, jasany, javory, osiky, višně, vlašské ořešáky, břízy, modříny a borovice, k nimž později přibyly i jedle a smrky, přičemž těm se dařilo zejména na severním úbočí, naopak modříny byly jakýmsi okrajovým stromem lesa a na skalních ostrozích byla vysázena borovice černá. Vedle nich bychom zde tehdy narazili ještě na borovici kleč či z Asie pocházející javor tatarský.

Tyto lesní porosty tu vydržely až do počátku 20. let 20. století, kdy po celých Čechách řádila bekyně mniška, což dosvědčuje zmínka "Podřipského kraje" z 30. července 1920: "Les na Řípu a lesy i háje okolní jsou napadeny mniškou, která je s to všechno lesní stromoví zničit. Je to bílo-černá můra, jejíž larva (housenka) ožírá stromoví. Je nutno, aby tomuto nebezpečí bylo bráněno. Nejjednodušší způsob hubení mnišky je udržování ohňů za noci, do nichž se tyto můry vrhají a tím se ničí než nakladly vajíčka. Upozorňujeme lesní správu a politický úřad na jejich povinnost!!" Samo smrkové dřevo bylo pořezáno a svezeno v letech 1922-1923 a nová výsadba proběhla v letech 1923-1924.

V téže době probíhala též pozemková reforma, ale kopec zůstal v rukou Lobkowiczů, pouze jeho okraje se dělily okolní obce. Díky tomu zůstal les téhož složení jako koncem 19. století, i když musel být mnohdy obnovován, nejen po mniškové katastrofě v letech 1921-1922, nýbrž i po několika větrných smrštích, např. 15. června 1912. Bezlesá místa tak zůstala pouze na teplých skalách a skalnatých stepích s malou vrstvou půdy, jež nebyla vhodná pro zakořenění. Za protektorátní éry byl Říp stejně jako ostatní Lobkowiczký majetek spravován a využíván německými okupanty, aby ho v roce 1945 převzal zpět do svých rukou Maximilián Lobkowicz, který se však z rodového vlastnictví dlouho netěšil, neboť o 3 roky později mu byl státem zabaven. Tím se Říp dostal do rukou státu, aby byl spravován Československými státními lesy, n. p., 2. října 1951 prohlášen ministerstvem školství, věd a umění za státní přírodní rezervaci o ploše 37,6613 ha (v zalesněných částech byla zakázána těžba holosečí, výjimkou byly nutné zásahy při kalamitním ohrožení lesa a k zalesňování byl nedoporučen smrk a akát) a 30. března 1962 národní kulturní památkou (viz https://pamatkovykatalog.cz/hora-rip-s-rotundou-sv-jiri-15336992).

Po vydání restitučního zákona se v roce 1992 navrátil do rukou Lobkowiczů (viz https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/restituce-slechtickeho-majetku-lobkowiczove/46362), jež ho vlastnili již od roku 1592. V letech 2009-2011 se pak objevilo několik pokusů o jeho prodej nebo pronájem státu nebo kraji, které však ztroskotaly kvůli stanovené ceně (viz https://www.expres.cz/zpravy/cesko-rip-restituce-lobkowiczove.A210216_110333_dx-zpravy_vlt), přičemž v roce 2008 vznikla Naučná stezka Říp (viz https://www.naucne-stezky.cz/naucna-stezka-rip/) a roku 2011 byla vyhlášena přírodní památka Hora Říp (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php? SHOW_ONE=1&ID=14034).