Holky na cestách - Křivoklátsko 1

Cestopisy

Na cestu jsme vyrazily samé holky třemi vozidly. První zastávka byla pro kamarádku v Brně, pak na dálnici na odpočivadle jsme měly sraz s další kamarádkou. Čekání nám zpestřily dva naleštěné sportovní veteráni – kabriolety.

Vydáváme dál směr Konopiště. Prohlídka úžasného zámku, sídla Ferdinanda de Este. Prošly jsme krásné prostory zámku, dověděly se o důmyslném topení na tehdejší dobu, které bohužel bylo poškozeno za minulého režimu. Také jsme viděly plno sbírek. Zašly jsme do parku a těšily se z různých zákoutí a pohledů na zámek a jeho věže.

Z parkoviště pod hradem se ptáme na cestu, abychom vyjely správným směrem na Neveklov. Pán z parkoviště nás posílá druhou odbočku za rybníkem vlevo. Cesta je špatná, ale protože počítáme s tím, že jde jen o spojku kotěhůlkovou, tak se moc nedivíme. Jedeme krokem a proti nám jede červená Octávie a pán třeští oči. To už se nám zdá podezřelé. Nedáme se však odradit a pokračujeme dál. A najednou naše cesta končí u tří domů a ohrady s krávami. Kravičky se moc nedivily. Ale pán v prostředním domku, co seděl s pivkem na schodku a užíval si pohody, vyskočil a čapl pivo a už byl za dveřmi a šmíroval škvírkou. Z aut vystoupily tři ženské, asi kontrola ze sociálky?? No, a to jsme zatím byly my, abychom se poradily, zda jsme odbočily dříve nebo později. Vracíme se tedy kousek zpět na hlavnější cestu a zase potkáváme vytřeštěného pana v Octávii. No a pak jsme trefily další, již správnou odbočku správně, chlapík na parkovišti zřejmě jednu odbočku zapomněl. Již jedeme dobře, ale cesta není moc příjemná proti slunci a lesem, kde pořád problikává světlo mezi stromy. Z auta pozorujeme trochu jinou krajinu, kamenné Kostelíky. U nás je více barokních, asi se více přestavovalo či vypalovalo. Jsme rádi, že zastavujeme v Dobříši. Zámek je již zavřen, ale jdeme do zahrady s papírovým průvodcem. Tenkrát byl rokokový zámek opraven, ale zahrada čekala teprve na větší rekonstrukci a znovustvoření. Nějaké sochy byly na restaurování. Na zámku je i hotel. Zámek vlastní Colloredo – Mansfeldové. Nyní je již zahrada v plné parádě. A již později dojíždíme do Křivoklátu a hledáme paní Slapničkovou. Milá paní nás vítá i s pejskem. Hlavně děti si ji oblíbily a diskutují s ní. Ubytování je domácké. Rozdělujeme pokoje a chystáme si něco k jídlu. Pak vycházíme na základní průzkum obce Křivoklát a také průzkum zahrady paní Slapničkové . Nahoře nad hradem objevujeme sympatickou restauraci se zahrádkou ve dvoře a velkým kaštanem. Paní Slapničková má také pěknou udržovanou zahrádku s posezením. Prohlížíme ji květinovou výsadbu a tím těšíme sebe i majitelku. Večer jsme unaveni, tak jdeme „brzy“ na kutě, abychom si stihly odpočinout na zítřek.

Další den máme v plánu pěší výlet lesy do Zbečna.