Island Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík

5. den

Důvodem častých otřesů a sopečné činnosti na Islandu je  nejen jeho podloží, ale hlavně poloha.   Ostrov se nachází v oblasti  Středoatlantského  hřebene, nejdelšího  horského hřbetu na světě (cca 11.300 km), táhnoucího se od  severu k jihu napříč  Atlantikem. Pohoří je ponořeno   hluboko pod vodou, jen  v některých místech nad  mořskou hladinou vyčnívá. V severní části oceánu rozděluje Euroasijskou a Severoamerickou desku. Z jeho trhliny se ze  dna hrne žhavé magma a vytváří tak  zcela  novou zem. Z tohoto důvodu  oba kontinenty od sebe pomaličku odstupují (cca 2 cm  ročně). Pohyb tektonických ker tu léta vyvádí spoustu rošťáren.

Součástí   vulkanického středoatlantského hřebene je  Reykjaneský hřbet. Na konci poloostrova  Reykjanes   (na  JZ Islandu) vystupuje  z moře a prochází Islandem od JZ  k SV. V oblasti se nachází Geopark Reykjanes (rozloha přes  800 km²). Stal se naším dalším zajímavým cestovatelským  cílem.

 

Geopark charakterizují  četné lávové  proudy, štíty, geotermální pole, krátery, vulkanické trhliny a  praskliny, bublající jezírka atd. Část oblasti je  pokryta rozsáhlými  černými lávovými poli, na  kterých rostou pouze mechy a lišejníky. V malém prostoru jsme  tak díky této   různorodosti navštívili několik druhů  krajin.  Pro existenci geologických útvarů, z nichž některé jsou naprosto jedinečné, je tato poměrně mladičká islandská oblast  právem zařazena do UNESCA.

Ještě než jsme se vnořili do krás  přírodní rezervace Reykjanes,  zastavil  dostavník v sušírně tresek. Dva  mladíci  právě  věšeli čerstvé zboží na dřevěné sušáky. Není brigáda jako brigáda. Ten smrad bych nikomu nepřála. S radostí jsme ujížděli pryč.

Po kratičké   fotopauze u  Kleifarvatnu, největšího jezera  oblasti, jsme  pokračovali k Seltún Krýsavík, nedaleké geotermální oblasti.

Bylo nám zde doporučeno nechodit mimo vyznačené chodníky, teplota unikajícího plynu byla velmi  vysoká. Obdivovali jsme  různobarevnost pole. Viděli jsme bahenní jámy a  horká bublající  jezírka s  pilíři páry, stoupajícími směrem k nebi, jejichž břehy  byly zelené, oranžové, červené a žluté.   

 

Do detailů tohoto projevu sopečné činnosti  mi nepřináleží zasahovat, ale odborně se „bublání a funění“  říká  fumarola a solfatara. Tyto se od sebe liší chemickým složením. Jedná se o  jakési  pukliny -  spojnice podloží a povrchu zemského -  jež produkují plyny a páru.

Dýchat  sirné výpary byla  docela  síla, ale oproti předchozím smrdutým rybám procházka růžovým sadem. Umřel nám  dostavník. Než přijel náhradní vůz, dostali jsme rozchod. Vyběhli jsme na kopec a  celou  pestrou kouřící  oblast si prohlédli z jeho  vrcholu.

Okolí  Seltún Krýsavík je též  proslulé  svými výbušnými krátery, vzniklými působením  magmatu a geotermálních par.

Popojeli jsme  pak do  srdce Reykjanes.  Oblast Gunnuhver byla sopečnou činností též velmi silně poznamenána. Celé území  geoparku vypadalo  mimozemsky. Občas  se až  sevřelo srdce. Krása však byla ukrytá v již  výše popisovaných  jezírkách,  pramenech a  také  v reliéfu a  neskutečných, až kýčových  barvách krajiny.

Horká země  je  pro Islanďany  obrovským zdrojem energie. Náš hlavní  cíl, Gunnuhver,  je  nejznámější z tryskajících horkých pramenů. Velká část podzemní vody pochází z  moře.    Hlouběji    pod povrchem teplota dosahuje   až 300 °C (směrem na povrch se ochlazuje). Bylo tedy opět  nutné se pohybovat pouze  po vyznačených chodnících  a molech.

Gunnuhver je, dle jedné z více  verzí 400 let staré legendy,  pojmenován po  zemřelé chudé ženě Guðrún. Jako duch se kvůli křivdě za  života   mstila a působila v celé oblasti nepříjemnosti. Situaci vyřešil kněz Eiríkur Magnússon. Právě  v tomto horkém prameni ducha uvěznil.

Pohled na malou rozbitou lávku, zahalenou  v obrovských parách pramene, vrhajícího stálý proud sirné slané vody, byl pro mne naprosto  fascinující. Do ruda  zbarvená horká neplodná zem  a  elektrárenské komíny  „obrazu“ přidávaly lehce děsivou atmosféru.

Kousek od pramene stojí nejstarší maják na Islandu, 31 m vysoký Reykjanesviti. Více než  stavba mne však zajímali rybáci. Nemilosrdně napadali, nalétávali a někdo schytal i zobanec do hlavy. Díky klofákům (spíš sobě) jsem přišla o pohled  na krajinu z nedalekého útesu.

   

Dostavník nás pak silnicí, vykutané ve vysoké vrstvě  černého lávového pole,  dopravil  k Modré laguně - hlavnímu lákadlu oblasti (a oáze v této pustině), nacházející se  poblíž městečka   Grindavík a asi 20 km od  letiště  Keflavík.

 

Od  roku 1976 byla nedaleko odtud v několika  fázích stavěna  elektrárna  Svartsengi.  Čerpá z hlubin  vřelou mořskou vodu, rozvádí ji pro dálkové vytápění a také vyrábí elektřinu.  Z odpadní vody této geotermální elektrárny, obsahující  výluh, bohatý na minerály a křemičité řasy*, vznikl bazén, ve kterém se lidé od roku  1981  začali koupat a také využívat léčebné síly vody. V roce 1992 byla založena společnost Blue Lagoon (Bláa Lóniđ) a koupaliště bylo otevřeno pro veřejnost.

Mléčná modrá voda o teplotě 37-39 °C (což bylo v den výletu cca o 25°C více než teplota vzduchu)  pomáhá kurýrovat některé kožní choroby. Před  vstupem do bazénu nepravidelného tvaru je nutné  důkladné omytí těla. Laguna v rámci přísného  dodržování osobní hygieny  nabízí šampony, kondicionéry, mýdla, tělová mléka atd. Je  možné si zde namazat  obličej  (výše popisovaným) šedavým bahnem* -  prý omlazuje. V úrovni  hladiny  stojí vodní bary. Alkohol je  však strašidýlkům* podáván jen   ve velmi  omezené  míře. Míru hlídá náramek na  ruce.

Z venkovní terasy restaurace jsem  si umělý lázeňský areál   s pozadím elektrárny (ještě než zaměstnankyně Laguny rázně upozornila, abych okamžitě slezla  z vysoké vrstvy  lávy) stačila nafotit. Tři hodiny koupačky  (v přepočtu  za 1.600,- Kč) v již výše zmíněné odpadní vodě jedné z nejvýznamnějších islandských  tepláren jsme  někteří  právě kvůli krutě přestřelené ceně oželeli. Pár  dnů nazpět  jsme se   bez davu lidí  měli možnost zcela  zdarma vykoupat v teplém  přírodním jezírku v Duhových horách.

Výborná rybka, pivko Viking (za dvě  stovky) a příjemná slovenská obsluha ve Fish House | Bar & Grill v nedalekém Grindaviku  - jako alternativa  pro  „bojkotáře“  Modré  laguny - zcela uspokojila. Šikovně ušetřené peníze  jsme za pár  dnů zcela  nešikovně vyhodili za výlet na moři.  Slíbené velryby se   samozřejmě na povel neměly potřebu ukazovat. Potěšilo nás alespoň  pár milých delfínků a papuchalků. Ale o tom zase příště.

 

ISLAND - ALBUMVýstavy



Články související:

1.den:  Grábrók, Reykholt, Deildartunguhver, Hraunfossar, Glymur 

2.1. den:  Skógasafn - muzeum Skógar, Katla Geopark – přírodní rezervace Dyrhólaey

2.2. den: Mýrdalsjökull, Skógafoss, Seljalandsfoss, Eyjafjalljokull Erupts Visitor Centre

3. den: Landmannalaugar (Duhové hory) a také o místních konících, ovečkách a o zeleni

4. den: Vestmannaeyjar (Vestmanské ostrovy) - "ostrovy západních mužů“

Pozdravy  "papuchalkům": Ivance, Martině, Laďovi, Zdenkům, Františkovi a Radkovi

Island Geopark Reykjanes - Modrá laguna, Gunnuhver, Seltún Krýsavík na mapě