Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (informace, turistické možnosti, itinerář)

Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (07/2017)

Island (isl. Ísland, angl. Iceland) je ostrov a zároveň stát rozkládající se na rozhraní Atlantského a Severního ledového oceánu. Žije zde něco přes 330 000 obyvatel, z čehož přibližně 120 000 bydlí v hlavním městě Reykjavíku. Geograficky patří Island k Evropě (druhý největší evropský ostrov), není členem EU, ale je v Schengenském prostoru. K cestě na Island stačí jako doklad občanský průkaz.

Na Island jsme se vypravili po vlastní ose ve složení dvou osob v období od 6. do 20.7.2017, tj. na 14 dní. Letěli jsme přímým letem z Prahy, na letišti v Keflavíku jsme si půjčili auto střední třídy a spali jsme v kempech ve vlastním stanu. Nějaké jídlo, převážně instantní, jsme si vezli z domu, množství bylo omezeno objemem a váhou kufrů, kde většinu místa zabíraly karimatky, spacáky, boty do terénu, nádobí. Dovolená nás stála celkem 34 tisíc Kč na osobu, z toho letenka 7 500 Kč. Tolik základní údaje, aby bylo zřejmé, pro koho jsou určeny následující informace.

Letenky na Island se v dnešní době dají sehnat i za velmi dobrou cenu. Jen z Prahy létají na Island dvě společnosti. Za sezónu se na Islandu považuje období od poloviny června do konce srpna, přičemž ze statistického a dlouhodobého hlediska by nejpříznivější počasí mělo být v červenci (vyšší teploty než v červnu, méně srážek než v srpnu).

Během krátké islandské sezóny přibude ke stálým obyvatelům téměř 2 miliony návštěvníků a jejich počet se každoročně zvyšuje. Největší pohyb turistů je samozřejmě kolem vyhlášených atrakcí, kam přijíždí denně desítky autobusů a stovky aut. V odlehlejších místech ostrova je nepoměrně volněji. Během léta pracují na Islandu ve službách studenti, které je vidět např. za pokladnami supermarketů, a brigádníci ze zahraničí, také z ČR, které jsme potkali v recepcích kempů.

Popis jednotlivých míst je v článcích navazujících na tento úvodní (seznam na konci textu). Námi navštívená místa jsou vyznačena na mapě zde: Mapa navštívených míst - Island 2017. Vynechali jsme v podstatě jen východ ostrova, který nám přišel nejméně atraktivní, raději jsme zajeli do západních fjordů, které navštíví jen málokdo.

Počasí na Islandu je případ sám pro sebe. Klima ostrova je oceánické subarktické, ovlivňované teplým Golfským proudem, proto se tu vlastně vůbec dá žít. Hodně a často prší, ale jsou velké rozdíly mezi jihozápadem a severovýchodem. Roční srážkové úhrny dosahují na jihozápadním pobřeží hodnot 1200 – 2000 mm, v horách na jihu až 4000 mm, na severovýchodním pobřeží jen 250 - 500 mm. V podstatě to znamená, že na jihozápadě v Reykjavíku prší mnohem víc než v Akureyri na severu.

Zde je malý přehled průměrných teplot v měsíci červenec, zpracováno podle islandského meteorologického ústavu (údaje za 30 let pozorování):

Reykjavík (jihozápad ostrova): průměrná denní teplota 10,6 °C, průměrná max. denní teplota 13,3 °C, průměrná min. denní teplota 8,3 °C, nejvyšší měsíční teplota 24,3 °C, nejnižší měsíční teplota 1,4 °C.
Akureyri (severovýchod ostrova): průměrná denní teplota 10,5 °C, průměrná max. denní teplota 14,5 °C, průměrná min. denní teplota 7,5 °C, nejvyšší měsíční teplota 27,6 °C, nejnižší měsíční teplota 1,3 °C.
Kirkjubaejarklaustur (jih ostrova): průměrná denní teplota 11,2 °C, průměrná max. denní teplota 14,9 °C, průměrná min. denní teplota 8,2 °C, nejvyšší měsíční teplota 25,5 °C, nejnižší měsíční teplota 3,0 °C.
Galtarvíti (západní fjordy): průměrná denní teplota 8,7 °C, průměrná max. denní teplota 11,2 °C, průměrná min. denní teplota 6,8 °C, nejvyšší měsíční teplota 22,5 °C, nejnižší měsíční teplota 0,5 °C.

Čím více ke konci sezóny, tím více prší. Nejchladněji je v Západních fjordech, nejtepleji v Akureyri a na jihu ostrova (kromě lokalit přímo pod ledovcem). Často a hodně fouká, v zimě bývají sněhové, v létě prachové bouře. Tolik oficiální zdroje. A teď naše zkušenost:

Na počasí musí mít turista štěstí, jinak je pobyt na ostrově o hodně méně atraktivní a špatné počasí způsobí především lidem pod stanem, cyklistům a pěšákům značné potíže. My jsme to štěstí měli a z celkových 14 dní pobytu bylo 10 víceméně pěkných, některé z nich to byly na místní poměry dny vysloveně letní. Zažili jsme ale i vichřici. V ten den nešlo nic dělat. Byl takový vítr, že nebylo možné ani otevřít dveře od auta, natož postavit stan.

Na přicházející špatné počasí nás upozornila paní v kempu a radila nám, abychom si kvůli větru postavili stan těsně mezi karavany. Podařilo se nám následně podle předpovědní mapy přejet do oblasti, kde vítr nebyl tak silný. Ze zkušeností jiných cestovatelů z minulých let ale takto foukalo a silně pršelo třeba i několik dní za sebou, jednou dokonce celý týden. To pak nezbývá než vyhledat nějaké ubytování, naložit se do termálů a čekat. Výhodou půjčeného auta pak je, že si člověk podle potřeby zatopí, věci má v suchu, případně přejede na jiné místo s lepším počasím.

Vzpomínám na tři mladé lidi, kteří stáli zmoklí, zmrzlí, s obličeji rudými od větru a obrovskými bágly na zádech u benzinky a prosili, aby je někdo svezl. Kdo je ale sveze, když většina aut tady jezdí maximálně vytížených kvůli předraženému půjčovnému? Jedině nějaký místní, ale zrovna v této lokalitě mimo civilizaci byli pouze turisté.

Teploty v červenci 2017: Přes den bylo v pěkné dny max. 16 °C (ve stínu), pokud se šlo na slunci a nefoukalo, bylo to i na tričko. Většinou ale bylo tak 12 - 13 °C, ve špatné zatažené dny 9 °C. Vítr snižuje pocitově teplotu i o několik stupňů. V noci bylo kolem 8 °C, na západních fjordech 6 °C. V podstatě jsem podle teploty střídala dvě bundy – neprofuk a tenkou péřovku. Čepice tu byla velmi užitečná, téměř pořád foukalo. Boty jsem měla turistické kotníkové, turistické nízké a letní "dírované" do kempu.

Spacák mám komfort do + 5 °C, první noc mi ale byla zima a budila jsem se třesem, pak jsem si vytvořila svůj systém oblečení na spaní: tepláky + spodky, ponožky, spodní triko + mikina, v chladnějších nocích jsem spala v tenké péřové bundě s kapucí na hlavě. To možná přijde někomu úsměvné, jsem však zimomřivá a člověk se potřebuje hlavně pořádně vyspat, aby mohl pak přes den dobře fungovat.

Slunce vycházelo v 2,50 hod., zapadalo v 23,50 hod., ale ani v ty "noční" hodiny nebyla úplná tma, spíše jen šero. Večerní šikmé a ostré slunce je pro focení naprosto bezkonkurenční. Se spaním kvůli tmě - netmě jsme problém neměli, žádné klapky na oči jsme nepotřebovali. Člověk je po celém dlouhém dni tak unavený, že spí i za světla jako dudek.

Webové stránky islandského meteorologického ústavu jsou velmi zdařilé, dívali jsme se na vývoj počasí denně: vedur.is/weather/forecasts

Ceny – Island patří pro nás k nejdražším destinacím. Používanou měnou je islandská koruna, 100 ISK bylo v roce 2017 cca 24 Kč, tj. místní ceny dělíme 4. Pro porovnání průměrná mzda je v ČR 846 Eur, na Islandu 2 540 Eur.

Islandské produkty vypěstované v místních sklenících (např. rajčata) jsou v supermarketech dražší než stejné zboží dovezené odjinud. Chuťově nijak nepřekvapily, je to prostě produkt ze skleníku dozrálý bez slunečního svitu, tak jak jej známe z našich supermarketů. Veškeré ovoce bylo z dovozu.

Islanďané mají výborné mléčné výrobky za rozumné ceny. Marně jsem hledala trvanlivé mléko ošetřené UHT, aby se mi otevřené v autě nezkazilo. Zřejmě nemají potřebu něco takového vyrábět, koupit lze pouze mléko čerstvé pasterizované (mjólk) – cena 150 ISK. Máslo (smjör) – cena 230 ISK, zakyslý výrobek Skyr – cena 200 ISK. Kyška byla označena jako AB mjólk.

Chléb byl drahý, většinou balený krájený, cena – cca 600 ISK. Největší výběr a zároveň nejlepší chleba byl v supermarketu Krónan v Selfossu, jinak chleby vypadaly spíše jako toustové. Malé pekárny vidět nebyly, jednu jsem zahlédla v Reykjavíku na ulici Frakkastigur. Různé sladké nebo slané koláčky byly v supermarketech na konci prodejní doby i za poloviční cenu (rozpékané pečivo by už druhý den neprodali).

Plynové bomby, které zde musí zakoupit všichni kempaři, kteří přiletí na Island letadlem, jsou k dostání pouze na benzínových pumpách. Nemají je ani v obchodě s kempovacími potřebami. Cena 440 g plynové láhve Collemann – 2 000 ISK. Za 14 dní jsme spotřebovali téměř dvě.

Pohlednice byly za 100 – 150 ISK, plyšový papuchalk střední velikosti 1 500 ISK, tradiční islandské kousavé svetry z místní ovčí vlny kolem 20 000 ISK.

Benzín je drahý, v červenci 2017 stál 1 litr cca 170 - 195 ISK, tj. kolem 45 Kč za litr. Síť benzínových pump je dobrá, kromě pustin ve středu země, kde benzinky nejsou. Za poslední benzinkou v "civilizaci" bývá upozornění, že další je např. až "za 260 km".

Supermarkety – se nachází pouze u větších měst, nejznámější jsou na Islandu řetězce: Bónus, Krónan, Nettó. Dále jsou malé obchody na některých benzínových pumpách – zvláště v místech, kde není nic jiného než toto jakoby "středisko", většinou u nějaké křižovatky (benzinka + obchod + fast food). Otvírací doba supermarketů je jiná než u nás, nepočítejte s tím, že nakoupíte hned po ránu. Bónus otvírá až v 11 hod, v pátek v 10 hod. Krónan otvíral v 9 hod. Zavírací doba byla tak ve 20 - 22 hod. Nettó v Reykjavíku na ulici Fiskislóð č. 3 bylo otevřeno nonstop.

Kempy jsou většinou otevřeny od 15.6. do 31.8., některé do 30.9., kromě velkého kempu v Reykjavíku, který by měl být otevřen celoročně. V kvalitě kempů je velký rozdíl, některé jsou spíše tábořiště bez sprch, některé naopak s veškerým zázemím. Ceny se počítají pouze na osobu, nikoliv za stan nebo auto. Někde byly sprchy v ceně, někde se platily zvlášť. Na recepcích nechtěli žádné doklady, pouze v kempu v Reykjavíku jsme ukazovali občanku. Po zaplacení dávali samolepky (sticker) na stan s uvedením data odjezdu jako doklad o zaplacení. Seznam kempů, ve kterých jsme spali a na které jsme víceméně náhodně natrefili, je zde:

• kemp Skaftafell, jižní pobřeží: 1 750 ISK/noc/osoba, sprcha na kartu zakoupenou na recepci za 500 ISK/5 min. teplé vody, velké travnaté plochy, bufet, infocentrum,
• kemp Hamragarðar u vodopádu Seljalandsfoss, jižní pobřeží: 1 875 ISK/noc/osoba, sprcha na mince 3 x 100 ISK/3 min. teplé vody, menší vytápěná místnost jako kuchyňka, travnaté plochy zčásti podmáčené,
• kemp Hveravellir, centrální vrchovina: 1 850 ISK/noc/osoba, sprcha v ceně, horký pramen – možnost koupání venku v malém jezírku, travnatá plocha bez stromů, recepce s restaurací a možností objednání snídaně,
• kemp Illugastadir, poloostrov Vatnsnes: 1 200 ISK/noc/osoba, sprchy nejsou – pouze umyvadla a WC, jednoduché, ne příliš navštěvované, zařízení u místních na louce,
• kemp Bjarg, u jezera Mývatn: 1 800 ISK/noc/osoba, sprchy v ceně – termální voda, travnaté plochy přímo u jezera, hodně navštěvovaný,
• kemp Flokalundur, západní fjordy: 1 500 ISK/noc/osoba, sprcha v ceně, recepce je v blízkém hotelu, jednoduchý, travnaté plochy zčásti podmáčené, v blízkosti přírodní termální jezírko na koupání,
• kemp Bolungarvík, západní fjordy: 1 000 ISK/noc/osoba, sprchy nejsou, pouze umyvadla a WC, vedle veřejný termální bazén (není součástí kempu), travnaté plochy, sociálky velmi jednoduché,
• kemp Olafsvík, poloostrov Snaefellsnes: 1 100 ISK/noc/osoba, sprchy v ceně, vyhřívaná místnost s kuchyňkou, travnaté plochy,
• kemp Brautarholt, při cestě k Landmannalaugar: 1 500 ISK/noc/osoba, sprchy v ceně, v kempu malý termální bazén – vstup za 900 IS/osoba, travnaté plochy oddělené řadou stromů (větrolamy),
• kemp Reykjavík: 2 200 ISK/noc/osoba, sprchy v ceně, velký kemp, travnaté plochy, vyhřívané místnosti s kuchyňkami, pračkami, nabídka výletů, hojně navštěvovaný, vedle kempu veřejné termální koupaliště.

Silnice na Islandu příliš neodpovídají našim zvyklostem, proto je dobré se o systému předem informovat. Kolem ostrova vede asfaltová silnice č. 1 (Ring Road), dále jsou asfaltové silnice kolem hlavního města Reykjavíku, v oblasti Golden Circle, tj. v nejvíce využívaném turistickém okruhu ke gejzíru Strokkur, na poloostrovech Reykjanes, Snaefellsnes a částečně v Západních fjordech. Zbytek silnic je prašných jen terén srovnaný buldozerem (grave roads) nebo vysloveně horských, nesjízdných pro neterénní automobil.

Nezpevněné prašné nebo štěrkové silnice, které nejsou označeny písmenem "F", jsou běžně používány všemi vozidly, protože v místě ani žádné jiné cesty nejsou. Tyto silnice jsou různé kvality a někdy se střídají s asfaltovými úseky. Začátek takové silnice bývá označen nápisem MALBIK ENDAR (konec asfaltu). Postupně se staví nové asfaltové úseky, ale zřejmě nejsou lidi.

V islandském vnitrozemí jsou nezpevněné silnice většinou označené v mapách i v terénu jako "F" (Fjallvegur = horská silnice) a na začátku takové silnice je vždy velká výstražná tabule upozorňující na to, že tyto silnice jsou určeny pouze pro vozidla 4 x 4. Na silnicích F bývají také často brody přes řeky, které neprojedou ani všechna vozidla 4 x 4. V některých místech, kde byly dříve brody, už jsou dnes mosty (bez brodů už je dnes například celá F35 a F347).

Některé z F silnic se daly s obyčejným autem projet, někde to opravdu nešlo. V půjčovně jsme nafasovali automobil Ford Siesta, takže ne úplně to nejmenší nejlevnější autíčko, ale taky ani nic vhodného do terénu. Riskli jsme některé F silnice, abychom se dostali do vnitrozemí, a šlo to. Samozřejmě s vědomím, že kdyby se něco stalo, není událost krytá naší pojistkou. Byly to tyto:

F35 – přes vnitrozemí od vodopádu Gullfoss směrem na sever,
F347 – do Čarodějných hor (Kerlingarfjöll),
F862 – Detifoss – Ásbyrgi (tam už ale stavěli souběžně novou silnici),
F550, 551 k ledovci Langjökull,
F332 k vodopádu Haifoss.

Bohužel silnici F208 do známých hor Landmannalaugar (Čechy přejmenovaných na Duhové hory) jsme neprojeli a museli se vrátit. Nezbyl už ani čas tam pak zajet terénním autobusem (z Reykjavíku tam jezdí pravidelná letní autobusová linka).

Silnice ve vnitrozemí bývají dlouho pod sněhem, otvírají se obvykle v polovině června a uzavírají po první větší sněhové nadílce, uvádí se, že sníh může přijít od poloviny září. Vše záleží na počasí v tom kterém roce. Silnice bývají uzavřeny závorou s výstražnými nápisy. Které silnice jsou aktuálně otevřeny, se dá zjistit na webu http://www.road.is/.

Kolem všech silnic na Islandu často postávají nebo polehávají ovce. Doporučuje se přibrzdit, protože ovce nebo jehně může nečekaně vběhnout pod auto. Obvykle sice utíkají z cesty pryč, ale nemusí to být pravidlem. Na silnicích jsou často přejezdové rošty, aby zvířata nemohla volně přecházet z území jedné farmy do druhé.

V některých místech u moře jsou u silnice výstražné cedule upozorňující na možný střet vozidel s ptáky. Některé druhy mořských ptáků, nejčastěji to bývá rybák dlouhoocasý, přelétávají při krmení mladých těsně nad silnicí, kde často zahynou při nárazu do auta.

Rychlost je na Islandu omezena mimo obce na 90 km/hod., v obcích 50 km/hod. Dálnice Island nemá, i když některé silnice kolem Reykjavíku ji mohou připomínat. Na nezpevněných silnicích se rychlost řídí místními podmínkami, devadesátkou nepojedete s osobákem nikdy. Pokud je sucho, tak se za vámi na prašné silnici pouze práší, pokud však prší, z prachu na cestě se stane mazlavé blatíčko, které nejen obalí celé vaše auto, ale může způsobit smyk.

Pozor na slepé horizonty, jsou označeny značkou s nápisem BLINDHAEDIR. V takovém případě je dobré držet se vpravo, protože nikdy nevíte, co se za horizontem vynoří. Ale to platí obecně, nejen na Islandu.

Směrové cedule u silnic jsou dobře řešené, číslo silnice v rámečku označuje silnici, která vede směrem do určeného místa, číslo silnice v čárkovaném rámečku označuje silnici, která na tuto silnici navazuje. Při odbočkách z hlavních silnic k vesnicím, farmám apod. bývají modré informační tabule se schématickým zakreslením všech cest oblasti (pro turistu značně složité). K zajímavým přírodním nebo historickým místům nasměruje cedule se speciálním symbolem, něco jako černý čtyřlístek v modrém poli nebo modrém rámečku.

Mosty jsou na všech typech silnic obvykle úzké pro projetí jednoho auta, vždy to oznamuje značka předem. Přednost má ten, kdo přijede jako první. Na delších mostech jsou výhybny. Většina mostů nemá asfaltový povrch, ale dřevěný nebo plechový. Jsou jakoby provizorní. Domnívám se, že je to z toho důvodu, že tyto mosty jsou často poničeny v důsledku sopečné činnosti a následných záplav, především na jihu ostrova.

Tunely jsme projeli celkem tři. Dva v západních fjordech u města Ísafjörður, ty byly zdarma, a jeden podmořský na silnici č. 1 na sever od Reykjavíku (pod zátokou Hvalfjörður), průjezd za poplatek 1 000 ISK/osobní auto – platí se před vjezdem do tunelu.

Parkoviště – byla všechna zdarma, snad kromě nadměrně navštěvované lokality Þingvellir, kde byly nově instalovány parkovací automaty. V Reykjavíku jsou v centru města parkovací zóny. Hned za zónou lze v ulicích zaparkovat zdarma.

Benzínové pumpy – fungují systémem první zaplať, potom tankuj. Všechny jsou bez obsluhy. Buď je automat pro zaplacení společný pro více stojanů nebo je pro každý stojan zvlášť. Postup je obvykle takový: přepnout na angličtinu, vložit bankovní kartu, PIN, zvolit částku (nebo plná nádrž), číslo stojanu (pokud je automat společný pro více stojanů), vyjmout kartu, čepovat. U benzinek bývají často primitivní ruční myčky zdarma – všichni umývají zablácená nebo zaprášená auta z prašných cest. Také jsme umývali.

WC – byla všude a zdarma. Na placení jsme narazili snad jen na dvou místech – u pláže Reynisfjara na jihu a na parkovišti v Þingvellir (platilo se bankovní kartou). Jinak úplně bez problémů, záchody jsou v supermarketech, na benzinkách, na parkovištích, v přístavech. Sociálky v kempech jsou volně přístupné, nikdo nekontroluje, zda je ten člověk v kempu ubytovaný. Všude byl vždy toaletní papír. Některá WC byla dokonce vytápěná.

Letiště a půjčovny aut – na Islandu je jediné mezinárodní letiště a to asi 50 km jihozápadním směrem od hlavního města u Keflavíku. Na ostrově jsou pak ještě lokální letiště pro vnitrostátní transfery. Mezinárodní letiště Keflavík využívá původní vojenské letiště, které mělo dlouhé roky pronajato NATO. Z americké přítomnosti na ostrově plynuly Islandu nemalé příjmy. V letištní budově je směnárna, ale pokud přiletíte tak jako my v noci, bude zavřená. Dále je tady několik bankovních automatů ATM.

Přímo v letištní hale sídlí některé autopůjčovny, další jsou pak kousek za letištěm – pendluje k nim autobus (shuttle bus), který je zdarma. Zastavuje asi na 3 místech přímo před jednotlivými autopůjčovnami. My jsme měli auto od půjčovny Thrifty, nebyl s tím žádný problém. Ford Siesta bylo auto střední třídy v druhé nejlevnější cenové skupině.

V první nejlevnější cenové skupině jsou maličká auta typu Toyota Yaris, to jsme nechtěli, protože by nám tam snad ani nevlezly dva kufry. Dražší pak, než bylo to naše, jsou auta 4 x 4, různé dodávky, campery a nejdražší jsou samozřejmě velká terénní auta. Každý by si měl před cestou na Island rozmyslet, co tam vlastně chce dělat, jakými cestami bude jezdit – a podle toho si půjčit typ auta. Je to naprosto zásadní věc.

Samozřejmě, že bychom si rádi půjčili auto do terénu, ale pro dvě osoby byla cena už neúnosná. Pokud si auto půjčí více osob, které nemají společný rozpočet, pak se to dá. My jsme za pronájem auta na 14 dní utratili celkem 26 000 Kč vč. pojištění. Platili jsme dopředu z domu. Terénní auta začínala na ceně cca 50 000 Kč (na 14 dní).

Při předávání auta se nás paní snažila přesvědčit na zaplacení dalšího připojištění, to jsme odmítli a podepsali, že jej nechceme. Dále nabízela wifi do auta za denní poplatek. V současné době jsou ale mobilní data již ve stejné cenové relaci, jako bychom byli doma v ČR. Musím říct, že na rozdíl od půjčovny v USA, se kterou máme své zkušenosti, nás paní ani neobrala, ani dlouho nepřesvědčovala.

Krajina - Island je sopečný ostrov, který leží na rozhraní severoamerické a euroasijské litosférické desky, které se pohybují a v důsledku toho jsou zde sopky stále vulkanicky aktivní. Na ostrově je cca 100 činných sopek, některé z nich pokrývají ledovce. V krajině lze pozorovat výlevy sopečné lávy v různých fázích stáří, kužely impozantních sopek, ale i malých nenápadných krtičinců s ustřelenými vrcholy a lávovou zkázou kolem.

Pláže tvoří jemný černý písek. Střed země je nekonečná hnědošedá kamenitá pustina, taková jakou si představujeme pod pojmem měsíční krajina. Zcela jiné jsou západní fjordy, které připomínají spíše bezlesý sever Norska a písek na plážích je zde žluté barvy.

Horniny, které se na Islandu vyskytují, jsou (jak jinak) sopečného původu, nejčastěji čedič (bazalt), tufy, obsidián (vulkanické sklo), pemza. Hory ve vnitrozemí jsou tvořeny barevnými ryolity (výlevná vyvřelá hornina). Na sopky jsou vázána geotermální pole, která jsou zdrojem podzemní horké vody. Horká voda se využívá pro energetické účely – levnou výrobu elektřiny a vytápění. Pro svůj sopečný původ Island nemá nerostné bohatství, vše se dováží.

Asi 10 % rozlohy ostrova tvoří ledovce. V oblastech s ledovci je logicky chladněji. Největším ledovcem je Vatnajökull - národní park, druhým největším Langjökull - nemá status národního parku, jsou zde nabízeny vyjížďky po ledovci. Na jihu ostrova se lze jednoduše dostat až ke splazům ledovců a vidět je úplně zblízka.

Naprosto mimořádná je na Islandu koncentrace vodopádů. Nachází se zde nejmohutnější vodopády Evropy. Ty nejznámější musí každý návštěvník Islandu vidět. Ale v krajině jsou také tisíce méně známých nebo neznámých vodopádů, které nemají na mapách ani jméno. Jsou to hlavně vodopády, které ve spojení se sopkami a bezlesou krajinou dělají Island Islandem.

Stromy – se na Islandu vyskytují výjimečně, toho si člověk všimne hned po příletu. Kdysi stromy pokrývaly asi polovinu rozlohy ostrova. První osadníci je vykáceli kvůli stavbám domů, lodí a vytvoření pastvin. Pokud se objeví nějaký "les", připomíná nám spíše roští, ve kterém mají obvykle místní postaveny chaty. Původní nízký březový les se zachoval např. v Národním parku Skaftafell pod ledovcem Vatnajökull na jižním pobřeží, nebo v propasti Ásbyrgi na severu.

Dále se objevují nově vysázené stromy, pěkně v řádcích na jinak holých svazích hor nebo jako větrolamy v údolích, Island se snaží o znovuzalesnění alespoň části ostrova. Pak jsou vzrostlejší stromy přímo ve městech (parky, zahrady). Farmáři vysazují stromy kolem svých domů a pozemků v místech převládajících směrů větru jako ochranu před místními prachovými bouřemi. Ovocné stromy a keře tady nejsou, nic nestihne za krátkou sezónu uzrát. Lidé mají na zahradách pouze stromy okrasné. Ve sklenících vytápěných teplem z podzemí se v některých lokalitách pěstují rajčata, jahody, okurky apod.

Zemědělství - hlavní zemědělskou plodinou Islandu je seno. Prý se ještě pěstují brambory a ječmen, ale taková pole jsme neviděli. Místa, kde se dá poséct tráva a usušit seno, jsou většinou tvrdě vydobytá na pusté a nevlídné sopečné krajině. Islandské louky jsou v podstatě předem upravené srovnané plochy kolem stavení farmářů, které byly následně zkultivovány a osety travním semenem. Seno je potřeba na zimu pro ovce, koně, krávy.

Když jsme začátkem července přiletěli na Island, začalo pravé léto. Zemědělci posekli trávu a zahájili sušení. Za velmi krátkou dobu řídká a nízká tráva ve větru a na slunci uschla a mohla se sklízet do balíků, které se ihned balily do barevných fólií. Všichni měli moderní stroje, jak sekačky, tak obracečky a baličky sena. Zemědělství je na Islandu dotováno státem.

Flóra je na Islandu subarktická, převládají různé trávy, mechy, lišejníky. V době naší návštěvy v červenci kvetly drobné skalničky, i v naprosto neuvěřitelných nehostinných podmínkách na lávových polích, například fialově kvetoucí silenka bezlodyžná (Silene acaulis) a silenka přímořská (Silene uniflora). Na některých místech také drobné druhy planých orchidejí - žlutě kvetoucí Platanthera hyperborea - vemeník, endemit Islandu, který nikde jinde v Evropě neroste, dále Coeloglossum viride (prstnatec zelený), Dactylorhiza maculata (prstnatec plamatý).

Na mnoha místech kvetly přímo lány lupiny, česky nazývané vlčí bob (Lupinus nootkatensis), vysoké rostliny s nápadnými fialovomodrými květy. Tato rostlina není na Islandu původní, pochází z Aljašky a v rámci boje proti erozi půdy zde byla uměle vysévána z letadel. Rostlině se v drsných podmínkách začalo dařit a v současné době zdá se zaplevelila velkou část země.

Jako nepůvodní invazivní rostlina zde roste bolševník (Heracleum), který je mnohem menšího vzrůstu než u nás. Můžete si jej ale lehce splést s andělikou lékařskou (děhel lékařský), která patří stejně jako bolševník do čeledi miříkovitých, a hojně se na Islandu vyskytuje.

Fauna Islandu spočívá především v množství vodních, ale jiných druhů ptáků, ryb a kytovců. Z původních savců zde žije pouze polární liška, kterou jen stěží uvidíte. Na některých místech je možné spatřit tuleně, nejsou přímo na plážích, ale většinou na skalkách vystupujících z moře dále od pobřeží. Žijí například v zátoce s ledovými krami Jökulsárlón, na poloostrově Vatnsnes a v západních fjordech. Z měst na severu (Húsavík, Akureyri) je možné podniknout výpravu na lodi za velrybami.

Kolem sladké vody (jezera, řeky) se v létě vyskytují hejna jakýchsi mušek – jedná se o pakomáry (Chironomidae), kteří naštěstí nekoušou. Jsou ale hodně otravní, lezou všude. Proto je v těchto oblastech možné vidět místní se síťkami na hlavě, např. při jízdě na koni, anebo při posezení venku. Vyhlášené místo je hlavně okolí jezera Mývatn, které je po pakomárech také pojmenováno. Množství mušek se zvyšovalo s pokračující dobou – v první polovině července jich bylo mnohem méně než ke konci našeho pobytu.

Z ptačí říše je nejoblíbenějším zástupcem Islandu papuchalk severní (Fratercula arctica), kterému Islanďané říkají Lundi, anglicky Puffin. Tito srandovní a na první pohled nemotorní ptáci s barevnými zobáky žijí na útesech nad mořem. Největší kolonie je na útesu Látrabjarg na západě ostrova, ale je možné je zahlédnout i na jihu ostrova u mysu Dyrhólaey nebo na východních fjordech.

Nejdříve je opatrně fotíte z dálky, aby se nevyplašili, a následně zjistíte, že po vašem přiblížení nejen že neuletí, ale ještě vyšplhají nahoru se na vás podívat. Na útesech nad mořem sídlí také množství dalších mořských ptáků, různé druhy racků, alky, alkouni, terejové. Mláďata choulící se na výstupcích skály nad mořem jsou tak chráněna před polární liškou.

Další drobný druh Sterna paradisaea (česky rybák dlouhoocasý) zvolil jinou strategii. Sídlí naopak v trávě přímo na zemi. Mláďata seděla i v příkopě u silnice.  Pokud se dostanete do jeho hnízdiště, zažijete Hitchcockův horor "Ptáci" na vlastní kůži. Dospělí opeřenci s křikem nalétávají a snaží se odehnat vetřelce. Chraňte si hlavu a co nejkratší cestou se dejte na ústup.

Islandský kůň – na islandském koni si Islanďané velmi zakládají. Plemeno přišlo na ostrov s prvními Vikingy někdy po roce 870 a od té doby si drží čistý genom. Pokud islandského koně vyvezou mimo Island, nesmí se již vrátit zpět. A na ostrov se zase nesmí dovážet koně jiných plemen. Islandský kůň je menšího vzrůstu, protože plemeno vzniklo křížením koně s poníkem. Nikdy prý ale nesmíte před Islanďanem nazvat tohoto koně poníkem.

V historii bylo vlastnictví koně na Islandu známkou bohatství. Lidé se na koni přemisťovali na velké vzdálenosti a využívali jej v zemědělství. Islandský kůň je odolný a přátelský k lidem. Při jízdě krajinou můžete vidět mnoho farem, které se dnes chovem koní zabývají. Obvykle je u silnice cedule, kde nabízejí jízdu na koních, ubytování, občerstvení.

V zemi je mnoho koňských stezek, tak jako u nás cyklostezek. Kromě chataření, kempování a koupání se v termálních bazénech je jízda na koních jedna z forem trávení volného času Islanďanů. Mimo koňské turistiky je islandský kůň dobrým vývozním artiklem a díky jeho specifickému způsobu klusu jsou pořádány oblíbené dostihy islandských koní na světové úrovni.

Islandské ovce – na Islandu žije 2,5 ovce na jednoho obyvatele. Jsou úplně všude a nedrží se ve stádech, ale pohybují se krajinou nejčastěji ve trojici – matka a dvě mláďata. Spásají chudou vegetaci a v nepříznivém počasí se choulí pod různými převisy a v dolinkách na lávovém poli. Podobně jako islandský kůň je islandská ovce čistým nekříženým plemenem již od dávných dob.

Od zimy do zimy (na Islandu tedy od května do poloviny září) jsou volně venku. V polovině září začnou farmáři shánět ovce z hor na farmy (pěšky, na koních). Jehňata se sama vykrmila a lidem se v podstatě dostaví toto "maso" samo domů na porážku. Pomáhat při této činnosti jezdí na Island brigádníci, také z ČR. Z ovčí dvousložkové vlny (vnitřní a vnější chlup) se tady pletou typické islandské svetry, které jsou sice kousavé, ale velmi teplé.

Rybolov – je klíčovým odvětvím islandské ekonomiky, to byl hlavní důvod, proč Island nevstoupil do EU (regulace rybolovu). Dalším důvodem nevstupu do EU je lov kytovců. Komerční lov velryb byl na Islandu sice oficiálně ukončen v roce 1985, ale i nadále bylo povoleno lovit velryby k "vědeckým účelům". V současné době je znovu povolen lov velryb na maso, i když regulovaně (kdo ví). Zatímco islandské agentury vozí turisty na oceán na "while watching", tedy pozorovat spokojené velryby ve svém přírodním prostředí, v jiných místech dochází k jejich odlovu...

Sušené ryby tvořily v minulosti na Islandu důležitou složku potravy. Ryby byly zavěšeny na speciálně postavených dřevěných rámech a sušeny pouze přírodními podmínkami. V dnešní době firmy používají speciální sušárny využívající geotermální teplo nebo ryby suší vymrazováním. Při naší cestě jsme viděli pouze opuštěné dřevěné stojany bez ryb, někde dřevěné sušárny postavené tak, aby sušené maso viselo v průvanu – také bez ryb. Možná jsme zde byli ve špatném období. Jedna z továren na Islandu zpracovává také rybí kůže. Prý se jedná o pevný trvanlivý materiál, vyrábí se z něj např. kabelky a jiné módní doplňky. Ryby se nezabíjí pro kůži, jejich kůže je odpadem z rybího průmyslu.

Výroba energie – je na Islandu prováděna z obnovitelných zdrojů. Jeli jsme kolem přehrady Blöndulón, kde byl na naučné tabuli údaj o tom, že vodní elektrárna na této přehradě vyrobí 2/3 veškeré spotřeby elektřiny na Islandu. V zemi jsou takové vodní elektrárny na více místech, např. také při silnici k Landmannalaugar.

Dalším zdrojem pro výrobu energií jsou geotermální zdroje. Např. tak známá koupací atrakce Modrá laguna, je právě nádrž s odpadní vodou z geotermální elektrárny. Elektřina je na Islandu velmi levná. Proto sem také Američani přesunuli své hliníkárny, přestože sem musí suroviny pro výrobu hliníku dovážet.

Teplovody z geotermálních oblastí vedou i desítky kilometrů do měst, kde se tímto teplem vytápí budovy. Všude po Islandu jsou venkovní termální koupaliště (laugar). Někde je jen jeden bazén, většinou u kempu, větší areály mají více bazénů s různě teplou (a i studenou) vodou. Vykoupat se lze i volně v přírodě, pokud se v místě nachází vhodný teplý pramen.

Odpady – se na Islandu skládkují (90 % směsného komunálního odpadu), něco málo se spaluje v malých spalovnách, a existuje i jedno spalovací místo na moři. Ještě do roku 1970 byly veškeré odpady spalovány přímo na zemi nebo na moři bez jakéhokoliv opatření. Od této doby se v odpadovém hospodářství mnoho změnilo, jak u nás, tak i v jiných zemích Evropy. Tříděný odpad je vyvážen pryč ze země, nejsou zde zpracovatelské závody.

Islandština je starodávná řeč Vikingů, která se na Islandu také díky odlehlosti země zachovala v původní podobě. Hodně slov se skládá jako složeniny, proto se člověk po krátké době pobytu naučí rozeznávat podle koncové nebo počáteční části slova význam názvů a nápisů na cedulích u silnic. Např. Vatnajökull = Vatna + jökull = Ledovec Vatna, Kerlingarfjöll = Kerlingar + fjöll = Čarodějné hory. Pár nejběžnějších, které jsem na místě zaznamenala:

• foss – vodopád
• fjöll – hory
• jökull – ledovec
• hver – horký pramen
• laugar – bazén, koupaliště
• vík – zátoka
• vatn – jezero
• fjörðinn – fjord
• bjarg – útes
• hellir – jeskyně
• dalur – údolí
• hlíð  - svah, kopec
• vellir – rovina, planina
• hraun – láva
• reykur – kouř (z termálních pramenů)
• kirkja – kostel
• vegur – silnice
• brú – most
• víti - maják

Jinak se na Islandu lze běžně domluvit anglicky. Pro turisty jsou všude i nápisy a informace v angličtině, někdy i v němčině a francouzštině.

Islandská příjmení jsou tvořena koncovkou son (syn) a dottir (dcera), přičemž ženy nepřejímají po svatbě manželovo příjmení. Zůstávají logicky dcerami svých otců celý život. Např. Jón má syna a dceru, jeho děti se budou jmenovat Jónsson a Jónsdottir.

Islandské ságy: islandsky – saga, množ. č. sögur, je próza založená na historických událostech, které se odehrávaly na Islandu v 9. až 11. století. Popisují většinou genealogickou a rodinnou historii z období prvních generací islandských osadníků. Ze ság, mimo jiné, vychází vědci při interpretaci historických dat o Islandu.

Navazující články - Všechna námi navštívená místa na Islandu včetně dalších praktických rad a fotografií, jsou popsána v navazujících článcích pod těmito odkazy (území Islandu je pro potřeby článků pomyslně rozděleno na "Jih", "Střed", "Sever", "Západ" a "Jihozápad", toto členění neodpovídá žádnému oficiálnímu členění Islandu) – viz. mapka ve fotogalerii.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty po Islandu v červenci 2017:

• Island (1): Ostrov sopek, vodopádů a prašných silnic (informace, turistické možnosti, itinerář)
• Island (2): Jih (laguna s plovoucími krami Jökulsárlón, horská oblast Skaftafell, mys Dyrhólaey, vodopády Skógafoss a Seljalandsfoss, termální oblast Hveragerði)
• Island (3): Střed (Čarodějné hory Kerlingarfjöll, termální oblast Hveravellir, Strokkur Geysir, vodopády Gullfoss, Bruarfoss, Haifoss a Hraunfossar, Národní park Þingvellir)
• Island (4): Sever (jezero Mývatn, vodopády Dettifoss, Selfoss a Goðafoss, propast Ásbyrgi, maják Hraunhafnartangi, poloostrov Vatnsnes)
• Island (5): Západ (Západní fjordy – papuchalci na mysu Látrabjarg, vodopád Dynjandi, poloostrov Snæfellsnes)
• Island (6): Jihozápad (hlavní město Reykjavík, poloostrov Reykjanes - geotermální oblasti Krýsuvík a Gunnuhver)