Okruh Islandem 2014
V první půlce července L.P.2014 realizujeme ve dvojici jeden jubilejní dárek. Přes Berlín a zdejší rozpaky se o půlnoci ocitáme v deštivém a větrném Keflavíku (A). Hned realizujeme zapůjčení auta (Hyundai i30, carrental.is) a pak nás čeká kratší přejezd do Hafnafjörduru s vcelku útulným noclehem. Po ranní snídani za deště míříme na sever. Opouštíme Reykjavík, lije jak z konve, tak pádíme poněkud bezcílně, kocháme se prvními fjordy. Najednou se vyčasí a poblíž zrovna údajně nejvyšší vodopád Glymur. Neplánovaně vyrazíme na první párhodinový výlet. Cestiček je několik, jaksi mineme nenápadnou značku a šplháme nahoru méně obvyklou cesto vlevo, kolem říčky a stále hlubší zemské průrvy, místy blátivou stezkou skrz břízovitými keříky. Vystoupáme nahoru, kde nás čeká úchvatný pohled, dna nedohlédnouc, za námi fjord. Počasí se, jak zde nutno stále počítat, opět promění, deštík však naštěstí nijak vydatný.
Stavíme v městečku Borgarnes, kde vylezeme na místní vodárenskou věž, sloužící zároveň jako vyhlídka a pokračujeme...bez foťáku, což zjistíme asi po 30 km. Naštěstí neporušen nalezen a nabraje tímto hodinovou ztrátu, je čas někde zakotvit. Dosáhneme poloostrova Snaefelsness, střídá se slunko a déšť, čímž jsme svědky úchvatných duhových scenérií. Zakotvíme v osadě Lýsuhól(B), využívaje kempu, kde nás čeká další děsivý okamžik v podobě vzplání a následného výbuchu VAR bomby. Naštěstí andělé při nás... Příhodu završí lakonicky opodál stanující Seveřani - donesou pomačkaný ešus nalezený asi 100m vedle: asi hledáte tohle, že? Trochu porovnejte a bude jako nový. Rozdýcháváme se slivovicí u blízkého pověstného termálního bazénku, na který je již bohužel pozdě a ráno zas s odjezdem ještě zavřeno.
Po větrné noci vyrážíme prozkoumávat poloostrov. Nejprve se snažíme najít tuleně, což se po menším úsilí dle rady recepční povede poblíž usedlosti Ytri Tunga. Za odlivu, po probrodění chaluh se kocháme několika ploutvonožci. Další zastávka u černého kostela v Búðiru a od stylové trávou pokryté kavárny v Arnarstapi se vydáme na krásný pobřežní výletík poměrně frekventní stezkou do Hellnaru. Vlevo útesy, nad námi ledovcová sopka Snaefellsjökul, nádhera. Cestou zpět zažijeme téměř hitchcockovský útok arktických rybáků, když se pokoušíme o zkratku. Končí naštěstí jen potřísněním. Pokračujeme pobřežím Londrangar s působivými věžemi, skalními bránami, odskočíme na černou pláž Djúpalonssandúr u Dritvíku, posetou kovošrotem, zbytky to jakési lodi. Pak cestou, spíše necestou se dostaneme na západní konec světa s oranžovými majáky Saxholsbjarg a Öndverdarnes. Ze severního pobřeží jen kratší zastávka v pěkném městečku Stykkishólmur,mj.s modernistickým kostelem, útesovým pahorkem s majákem, odkud se pokocháme krásnými výhledy na islandské pobřeží. Poté nás čeká nějakých 70 nekonečných km rozbitou cestou a složité hledání noclehu. Vezmeme nouzově zavděk přespáním v autě v minikempíku u jezera Haukadalsvatn (C)
Pokračujeme po R1 dále severem. Zastavíme a občerstvíme se v přístavu Hvammstangi, což je jakési tulení centrum. Na náměstíčku vystavené sušené ryby, oželíme muzeum a vydáme se hledat tuleně po vlastní linii. Po blátivé, hrbolaté cestě zaparkujeme u hostelu Ósar, seběhneme dolů k moři, kde se na protějším břehu zátoky válí asi 160 líných těl. Radno však míti dalekohled. Černým pískem pak popojdeme pár set m k fotogenické skalní skulptuře zvané Hvitserkur. Po návratu na R1 pokračujeme až do centra severu- městečka Akureyri(D), které nás vítá s blankytnou oblohou, modravým fjordem se zasněženými vrcholky. Tentokrát si dopřáváme komfort guesthousu i za příznivější cenu než nabízí Booking. Zde se rozvine příjemná česko-francouzsko-německá družba v kontextu společného stolování a vrcholícího fotbalového MS, když zrovna Germáni vítězí, což je pak i znát při večerní toulce vcelku útulným městem. Ráno se pokocháme severskou květenou v botanické zahradě, konečně seženeme nový vařič i s bombou a opouštíme město v touze po velrybách. Cestou na severovýchod nutná zastávka u megavodopádu Godafoss, kde se také poprvé setkáváme s pohádkovou hřibovou úrodou. Húsavík je půvabné severské fjordové městečko s malebným přístavem, odkud vyrážíme za velrybami, seznamuje se předtím s jejich kostrami a vším kolem kytovců v místním působivém muzeu. No, výprava velrybářská úplně nezdařila se, honíme se za jedním keporkakem, který párkrát stříkne, ukáže hřbet a mizí. Chvíli nám však dělá milou společnost páreček delfínů, tu a tam zaloví papuchálek. Byť počasí je příznivé, tak po 3 hodinách již přituhuje. Na lodi však je příjemná družba zejména s maďarskoslovenskou průvodkyní, která nás blíže seznámí s islandskými reáliemi. Chceme dosáhnout nějakého kempu u jezera Mývatn. Po pár km od Húsavíku nás však zláká kouřící jezírko s černopísčitou pláží, v něm zlaté ryby a kolem úroda hub. Skáčeme do plavek a stavíme stan…Pohádka. (E)
Dne dalšího dojíždíme k Mývatnu. Vydáme se dle průvodce na pěknou túru Reykjahlíd-Grotagja, kráter Hverfjall, skalní město Dimmuborgir. Projdeme kolem trhliny s menšími jeskyňkami Storagja, klikatící se cestičkou mezi břízovými keříky a dále pustinou černého sopečného prachu k jeskyni s horoucí vodou Grotagja. Poté, co zde nacházíme parkoviště, vyhodnotíme náš styl jako o ničem a ztrátu času a raději peláším zpět pro auto, nakládám ženu a dalším atrakcím se přibližujeme čtyřkolmo. Dimmuborgir je mladší obdoba Adršpachu s ještě větším množstvím lidu, tak jsme rádi, když se odtud vymotáme a nacházíme balzám na duši v podobě zelené oázy názvu Höfði. Po procházce břízovým hájem, kde pro změnu lidi skoro žádní, se otevírají výhledy jak z jiného světa na ostrůvky a zvláštními falickými skalními útvary poseté zelené jezero s pozadím sopečnatých kopců. Po tomto osvěžení zase kontrast, vyšplháme na kráter Hverfjall, což je pro změnu nic než šedý kopec strusky s jinými rozhledy po okolí. Přichází další změna prostředí, přes sedlo projedeme k oblasti bublajících bahen, doutnajících sopouchů a páchnoucí síry zvané Namafjall -Hverir. Vstup je letos zpoplatněn, což je bohužel zřejmě očekávaný trend. Po procházce údolím a přemíře autoturistiky zvítězí i výkonové ambice a vyšplháme strmým svahem přilehlé sířičité kopce. Aby atrakcí nebylo málo, soumrak daleko, tak ještě stihneme projet kolem elektrárny pod sopku Krafla ke kráteru se zelenkavým jezírkem Víti. Na závěr vytěženého dne přichází koupel ve zdejší modré laguně Jarðböðin, což má být levnější varianta slavnější obdobyna jihu ostrova. Bohužel cenově se snaží pozvolna dorovnávat. Z půlnočního relaxu se stává zajímavá mezinárodní společenská záležitost, potkáváme dřívější známe, další se přidají. Ach ty cizí řeči. ..K 1 hodině se dostaneme do kempu zpět u Mývatnu s nepříliš vlídnou českou recepční.(F)
Po ranním mezinárodním snídaňovém rituálu v závětří kempové boudy jsme poměrně brzy u údajně nejmohutnějšího evropského vodopádu Dettifoss, který v prakticky rovinaté, jen balvany poseté krajině padá do zemské pukliny. Skutečně se při jistém přiblížení až poněkud svírá žaludek. Brzkým dopoledním příjezdem se vyhneme autobusovým srocením davů a v poklidu ještě absolvujeme proti proudu menšího soudruha Selfoss. Následuje delší přejezd k východu, ze kterého ochutnáme alespoň přístav Seyðisfjörður. Byť čas nám znepokojivě kvapí, zastávka stojí za to. Cesta od Egilsstadiru vede přes sedlo, na vrchu ještě sníh, zamrzlé jezero, po čemž se otevírá pohádkový pohled kolem vodopádu na fjord s městečkem, nijak neimponující jako největší východní přístav a spojení s Evropou. Je krásně, zdejší dítka skáčou do ledové zátoky, kolem fjordu a nad městem se tyčí 1000m zasněžené kopce, ze kterých pádí vodopády, k tomu jakýsi mládežnický happening… Island je malý, pro změnu potkáváme známé Němce i mladého zfascinovaného Rusa z prvního noclehu. Projedeme městečko Djupivogur se závěrem: pěkné, ale pro nás trochu zbytečné. Za půlnočního světla chvíli zastavíme v Höfnu s trochou další ornitologie, i když bez žádoucích papuchalků a v pozdní hodinu stavíme stan někde cestou(G).
Dalšího dne trochu litujeme, že jsme nepopojeli ještě nějakých 15-20km a byli bychom u Jökulsárlónu, jedné z největších jižních atrakcí, kde se dá u jezera i volně stanovat. Je to nádhera, ledovcový splaz s roztodivnými plovoucími krami, mezi které vyráží pontony či obojživelná vozidla. Samozřejmě v centru lidnato, ale stačí popojít 500m... padající ledovec, modré, bílé, průsvitné ledy, na krách svitoří rybáci, na břehu hejno černobílých hus... Kousek dál je chudší příbuzný, ale taky méně navštěvovaný Fjallsárlón. Chvíli stavíme v ledovcovém centru Skaftafell, pod zdejším největším ledovcem Vatnajökul, které láká na působivé ledovcové túry skrze ledové trhliny, tunely, jeskyně. Snad někdy. Poněkud neplánovaně déle se zdržíme v městečku krkolomného názvu Kirkjubæjarklaustur, kde choť studuje legendy o zkamenělých jeptiškách, horlivém pastorovi zastavivším proud lávy a zachránivším tímto město před zkázou, která postihla celé okolí někdy v 18.stol., čedičových dláždicích nejasného původu apod. Po občerstvení vyšplháme kolem vodopádu Systrafoss. Otevírá se nám náhorní plošina s jezerem, výhled na spodní okolí, poté ještě nacházíme zmíněné dlaždice. To se již zas zatahuje, dorazíme do městečka Vík s fotogenickým červeným kostelíkem na zeleném úpatí. Projdeme se černou pláží s impozantním výhledem na skalní trojútvar Reynisdrangar. Popojedeme. To je již opět čas pokročilý, ale za zdejšího polárního dne se jaksi vytrácí pojem o něm, dostáváme se ke zmíněným skulpturám z druhé strany, na břehu působivé čedičové varhany, kolem černá oblázková pláž. Míjíme další stáda koní, ovcí až dosáhneme mysu Dyrhólay s impozantními skalní mosty, klify a na nich...jsou tu! Pitvořící se papuchalčí páreček. Zoomuji dalekohledem, žena se vzteká, že se jí nedaří. Se švýcarským párem s teleobjektivem identifikujeme další jedince a pak i celé hejno na vodě. Ještě nám nedá se nevyškrábat ke zdejšímu majáku pomocí našeho zdatného vozu. Zastanujeme tentokrát v kempu ve Skógaru (H), což mělo být původně východiště treku, který se nezdaří zrealizovat. Stanuje se kousek pod vodopádem Skógafoss. Bohužel romantiku jeho šumu přehluší o tropiko bušící dešťové kapky. Deštík tentokrát neodpovídá dosud osvědčované proměnlivosti, ale zůstává vytrvalý po další dva dny.
Ráno balíme do mokra a opláštění vyběhneme kolem fotících Japonců na horní vyhlídku vodopádu. Další z mnoha - Seljalandsfoss, si podběhneme a to nás již čeká Zlatý okruh, sice nejfrekventnější záležitost, ale když už jsme tu...Takže islandský nejslavnější vodopád Gulfoss, kde přelidněno a mokro, oblast Geysiru s horkými jezírky a číhajícími davy (včetně nás) na ejakulaci gejzíru Strokkúr a na závěr Thingvellir, místo to pamětné a posvátné, kde se rodila parlamentní demokracie a dělí zemské desky. S ohledem na nevlídno, alespoň bazální rekognoskace. Aby padající vody nebylo málo tak ještě popojdeme k Öxarárfossu. Nevydaří se spravit si chuť závěrečnými termály u Hveragerdi, na kouzelný soutok teplé a studené vody nevýzbývá času, nutno vrátit vůz.
Poté, co jsme překonali strasti prvních dní, tak nás čeká strpčení dní posledních. Vracíme auto v Reykjavíku (I) s 3 nepatrnými rýžkami od letícího štěrku, z čehož panáček učiní velký problém, navzdory vnucenému pojištění (po pár týdnech doma se nakonec kloudně bez újmy vyřeší). Ubytujeme se poblíž centra v příjemném Konrads Guesthouse. Poté již poznáváme noční i denní taje hlavního města, rušný English pub s energickými muzikanty, Falologické muzeum, s čnícími exponáty od vorvaňů po křečky, či odlité chlouby místního házenkářského týmu, galérie, letadlový kostel Hallgimskirkja, poskytující základní orientační bod, díky kterému nelze zabloudit. Večer nastává čas stěhování kvůli PC zádrhelům při bookování, nacházíme méně atraktivní, ale levnější alternativu asi 1 km vzdálenou.S penziónu máme k dispozici kola, na kterých po stěhování absolvujeme večerní vyjížďku- k Perlanu, zdejší další architektonické chloubě z několika soukružných nádrží s vyhlídkou, sjedeme k termální pláži Ylströndin Nauthólsvík, kde se teplá voda mísí s mořskou, má snad nějakých 18-20st, ale když je venku 12, tak se spokojíme se smočením kolen a koupel necháme rozverným postpubescentním miss mokrá trička. Projedeme pobřežím kolem vily Höfði, kde Reagan s Gorbačovem uzavírali Studenou válku, pozoruhodné lodní skulptury Sólfar a kolem barvami hrající Harpy. V noci se ocitneme v jakémsi rockovém Baru č.11, kde na nás dýchne pravá severská hardcoreová temnota, ale taky happy hours a pivo za 1/2... Ráno vyřizujeme se stále dobře vyladěnou domácí bosou maorkou odvoz na letiště a pak s klidem můžeme vyrazit na závěrečný den do města. Prokorzujeme hlavní třídu Laugavegur, skleněnou Harpu, starý přístav, projdeme kolem nenápadných mocenských budov, rybníka Tjörnin a po závěrečném občerstvení, doplnění suvenýrů, pomalu k zavazadlům...S trochou závěrečné nervozity, zmatečným placením, kdy nečekaně v busu neberou kartu a zmatcích při checkování pak již pohodový půlnoční let a pak již náročná cesta ranním Berlínem a polskou ne-dálnicí směr Wroclaw k domovu.
Zde trasa: https://goo.gl/maps/wH6f9
Ryze subjektivně shrnuto:
- Země nádherná a pro nás nečekaně pestrá (nejen vulkanická měsíční suť, ale i zeleň, sopky, ledovce, samozřejmě vodopády, útesy, geotermální oblasti atd...)
- Krom přírodních scenérii je to země koní, ovcí a doslova ornitologický ráj
- Stran fauny je asi vhodnější, místo nelevné a navzdory reklamní masáži velmi nejisté výpravy za velrybami, se kochat rozkošnými tuleni či papuchalky, což nemusí stát žádné finance, jen jistou námahu (dobré mít dalekohled...)
- Islanďani do přírody vždy a všude chodí ve vlněných svetrech s "norskými" vzory, bez ohledu, zda je 5 či 25 st.C :) (asi jiná termoregulace?)
- Známé islandské klišé o proměnlivosti počasí platí. Dá se uchopit i z lepší stránky, když lije, je šance, že za chvíli nebude...
- další klišé: krásně, ale draho, je ještě umocněno dalším šponováním. Oproti loňsku (soudě dle jiných cestopisů a průvodců) je vše zas o nějakou 1/4 výše. Snad jen ceny kempů zůstávají na vcelku dobrých 1000-1500ISK ( což je nyní něco přes 180 Kč). Lze očekávat navíc trend zpoplatnění vstupů i do přírodních atrakcí.
- Úplně všude (i v zapadlé vesničce, kempíku, hotýlku...)se dá platit kartou. Za 10 dní jen dvě výjimky: Muzeum penisů a bus na letiště. Jinak žádná hotovost, jen mince do sprch v kempu, což však vydají při platbě...
- Okružní cesta R1 většinou pohodová, asfaltová, s ostatními někdy trochu potíž, lítají štěrky a tlumiče dostanou zabrat
- Vcelku dostačující síť benzinek, kde většinou bezproblémové samoobslužné tankování, navolí se cílová maximální částka, odečtou si skutečně natankovanou. (Nějak jsem však nepochopil rozdíl v ceně, kterou zaúčtují, pokud se kolem míhá obsluha)
- U nejprofláklejších atrakcí je pochopitelně lidnato, ale stačí popojít pár set m ...
- Nejlevnější ubytování samozřejmě kempy, které většinou na slušné úrovni, často i s kuchyňkou a vařičem. Dá se najít i divoké stanování (mimo národní parky či soukromá území, pokud se člověk nedohodne), ale stojí jisté úsilí najít na sopečné půdě vhodné podloží, které často rozervané, vřesovité apod.
- Restaurační stravování je drahé, ale zajímavou alternativou k vlastním zdrojům je čas od času využití jejich bezedných polévek, které ve velkých nádobách krom restaurací často i různě na benzínkách, infocentrech apod. za nějakých 1000 ISK
- "Vše funguje"
- Zkušenosti s půjčením auta popsané výše. Žádná jižanská benevolence...
- 8 dní na celý okruh je... trochu málo, ale dá sa...
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Reykjanesbær
Půjčovna autPříspěvky z okolí Okruh Islandem 2014
