Istanbul bez cestovky

Cestopis – Istanbul

Termín: 5. 2. 2015 – 10. 2. 2015

Doprava:  Zpáteční letenky jsme zakoupili v předstihu asi 4 měsíců při jedné slevové akci za 2400kč/os (www.flypgs.com). Délka letu je přibližně 2,5h. Výborná cena, ale nevýhodou nízkonákladové společnosti je přílet na asijské letiště Sabiha Gokcen, které je od centra vzdáleno cca 2h jízdy MHD. On-line check-in lze udělat nejdříve 72h před odletem, takže zpáteční letenku nám ochotně vytiskla paní na hotelu. Bohatě nám stačila pouze příruční zavazadla s rozměry 20x40x55cm na osobu. Rozměry nebyly vůbec kontrolovány.

Přibližná cena (2 os):     4800,- letenky; 140E ubytování se snídaní; 450TL výběr z bankomatu na platby ve městě, vstupy, dárky, jídlo,…; 230TL Muzeum pass; pojištění 252,-; ostatní nákupy 500,-. Dohromady se dá za dvě osoby se vším vejít do 16.500,- v normálním standardu. Samozřejmě výdaje se mohou lišit v každé položce, zejména v útratě na místě za restaurace, dárky, vstupy.

MHD: Nejlépe se využívá s kartou Istanbul kart, na kterou se nabíjejí peníze, které jsou postupně odčerpávány za každou jízdu hromadnou Dopravou. Její pořízení stojí 6lir. Z automatů si jí pořídíte za 10lir (4liry zůstanou jako kredit na dopravu). Nabíjet se dají u každé zastávky tramvají, lodí a u většiny zastávek autobusu. Navíc je nabijete bez problému i v trafikách. Výhodou karty je, že čím více budete přestupovat, tím levnější jsou následující cesty (př. Samostatná jízda trajektem stojí normálně 2,3lir/os, pokud ale předtím využijete tramvaj z centra za 2,15lir/os a poté přestoupíte na trajekt tak Vás vyjde už na 1,6lir/os ). Jinak jsem ve zlevňování následujících jízd nevypozoroval za tu chvíli nějaký systém, ale je to výhodnější než si na každou jízdu pořizovat samostatný žeton ze stejného automatu. Zastávky tramvaje jsou obklopeny zábradlím a musíte projít turnikety, abyste mohli nastoupit do tramvaje. Obíhat zábradlí jsme za celou dobu nikoho neviděli a pro tento případ je na každé zastávce ostraha. Do autobusů se nastupuje pouze předními dveřmi.

K přiblížení ke Galatské věži jsme využili Tünel (2. nejstarší metro v Evropě), který stál 2,3lir/jizda.

Tramvaj ceny 1,4 – 2,15 lir/jízda; trajekt 1,6 – 2,3 lir/jízda; bus E10,11 4,3 lir/jízda.

Ubytování: Hotel jsme si zamluvili přes Booking.com. Pokoušeli jsme se domluvit přímo přes stránky hotelu, ale levnější cenu i přesto nabízel booking. Za cenu 140E na 5 nocí pro dvě osoby jsme dostali dvoulůžák s „výhledem“ do vnitrobloku, takže s žádným výhledem. V ceně byla snídaně na střešní terase s výhledem na Marmarské moře a byla dostačující (müsli, pečivo, sladké, slané, kafe, čaj,…). Úklid probíhal každý den. Pokoje neoslňovali novotou, ale na přespání to bylo kvalitní. Problémem bylo topení, které sice topilo přes den, ale v průběhu noci se vypnulo a ráno bylo v pokoji chladněji a signál wifi byl slabší, ale na připojení k internetu to stačilo.

Vstupy: Pokud jedete navštívit hlavní památky, určitě se vyplatí si pořídit Museum Pass na 3 dny (85TL) nebo na 5 dní (115TL), který platí do hlavních památek (Modrá mešita, Hagia Sofia, Topkapi, Harrem, Archeologické muzeum,…) a výhodou je, že nemusíte také čekat tradiční fronty u každé prodejny lístků. Více o kartě na webu (https://muze.gen.tr/MuseumPasses). Tato karta, ale neplatí pro vstup do Yerebatan cistern (20TL), Galata tower (25TL) a na vyjížďky lodí Bosphorus tours od městského dopravce (http://en.sehirhatlari.com.tr/en/timetable/timetables-338.html), ale s kartou máte slevu 20-25%. Tyto vyjížďky jsou levnější než ty co jsou nabízené „naháněči“ v přístavech (krátká 12TL, dlouhá 25TL).

Postřehy:                           V MHD se nám asi dvakrát stalo, že přítelkyni někdo v nacpané tramvaji sáhl na zadek, což není vůbec příjemné. Bohužel jsme nevěděli, kdo to byl, tak jsme nemohli vyvolat Ani žádný konflikt, který by se stejně neřešil moc snadno. Naopak pozitivnější zprávou je velmi častá přítomnost veřejných toalet na dobré úrovni. Pokud nejsou zadarmo, tak se platí 1-1,5TL.

1.         den

Odlet z Prahy se nám opozdil asi o hodinu, takže do Istanbulu dorážíme kolem 20:00 tureckého času (Istanbul má +1h). Ještě v moderní letištní hale vybíráme hotovost z bankomatu (za výběr v cizině poplatek 100 Kč). Bez čekání na zavazadla jsme za 10 minut z letadla před letištní halou. Z letiště jezdí mnoho soukromých společností. Jedna z levnějších je Havatas, která Vás vezme za 8e/os na náměstí Taksim, z kterého je to kombinací tramvají asi půl hodiny do Sultanahmetu. My jsme zvolili nejlevnější variantu MHD. U výlezu z letištní haly, kam Vás směřují všechny ukazatelé, takže se tam hromadí spousta lidí včetně naháněčů dopravních společností, přejdete až na druhou stranu 3 samostatné pruhy silnic, kde zastavují různé auta, autobusy. Na druhé straně u malého občerstvení zastavují jednotlivé autobusy MHD. Z letiště do čtvrti Kadiköy, kde jezdí trajekty, Vás dopraví bus E10 a E11(ekspres), který by měl být rychlejší. Asi dvacet metrů vpravo od jejich zastávky, která není moc viditelně značená, jsou budky, kde si za 10lir můžete z automatu koupit Istanbul kart, na které jsou nabity 4liry na Dopravu a zbylých šest slouží jako nákup karty, kterou můžete prodat při odjezdu jiným turistům, ale nám se to nepovedlo. U toho samého automatu si můžete na kartu dobít více peněz, bere kovové i papírové bankovky. Na cestu do Sultanahmetu Vám bude stačit méně než 10lir na kartě. Poté sednete do jednoho z autobusů za 4,3 lir/os nebo za 5lir/os hotově řidičovi do ruky a ten Vás přibližně za 1-1,5h odveze až na konečnou do Kadikoy, kde již uvidíte velké autobusové nádraží přímo u přístavu. Odtud se vydáte podél moře k terminálu lodí, kde si opět pípnete kartou za cca 1,6-2,3lir/os a trajekt Vás za 30minut odveze nejlépe na zastávku Eminönü. Tento trajekt ale odjíždí poslední kolem 21:30, takže musíme jet jiným trajektem v 22:00 na zastávku Karaköy, která je naproti Eminönü přes zátoku Zlatý roh, což je jedna zastávka tramvají přes Galatský most. V noci již koukáme na osvícené mešity a od lodi se pak vydáváme na Galatský most na stejnojmennou zastávku Karaköy, z které jedeme za cca 1,8lir/os. Zde nasedáme na jedinou tramvaj T1, která zde jezdí každých cca 10minut a jedeme čtyři zastávky na zastávku Sultanahmet, která je přímo u Modré mešity a u Hagia Sofia. Procházíme kolem mešit a směřujeme podle mapky do našeho hotelu, kde je recepce nonstop, takže nás ubytují v pořádku i kolem 23h.

2.         den

Po snídani se rozhodujeme nad programem a kvůli krásnému počasí se rozhodneme, že vyrazíme na vyjížďku lodí (viz. vstupy). Jdeme tedy z hotelu pěšky kolem Hagia Sofia a procházíme pěkným, někdy kýčovitě vyzdobeným Gülhane parkem pod palácem Topkapi. Vycházíme ven z parku a kolem vlakového nádraží Sirkeci se dostáváme do přístavu Eminönü, kde nás již nahánějí na vyjížďky. Nenecháme se přemluvit a jdeme k městskému dopravci Sehir Hatlari, kde se rozhodujeme pro dlouho vyjížďku, která vyráží v 10:30 a jede lehce přes 1,5h až téměř na konec Bosporského průplavu s několika zastávkami. Z lodi je krásně vidět na obě strany, na 2 obrovské mosty až na konečnou zastávku v malé vesničce Anadolu Kavagi, nad kterou je zřícenina hradu Yoros, na kterou se každý vydává, ikdyž nakonec každý zjistí, že je zavřená a vlastně není Ani tolik hezká. Za zvážení proto stojí možnost vystoupit v protější vesnici Rumeli Kavagi, která vypadá z lodi hezčí, ale nemá „dominantu“ v podobě hradu.  Jediné zajímavé z okolí hradu je výhled na stavbu 3. mostu do Asie a na kraj Černého moře. Poté se každý vrací do vesničky, kde je několik restaurací a při čekání na odjezd zpátky je ideální pauza na oběd. I u cen v restauraci se dá usmlouvat nějaká sleva nebo něco navíc. Odjezd zpátky je v 14:45h a opět za hodinu a půl Vás vysadí v přístavu Eminönü. My jsme vystoupili o zastávku dřív ve čtvrti Besiktas a kolem námořního muzea se vydáváme k hlavní bráně paláce Dolmabahce, který bohužel zavírá v 17h, takže se dovnitř už nedostaneme, ale i z venku a z lodi vypadá krásně. Odtud se pěšky vydáváme kolem nepřehlédnutelného, zrovna rekonstruovaného, fotbalového stadionu na náměstí Taksim, což je stále do kopce. Procházíme hlavní, velmi rušnou pěší zónu Istiklal, které dominuje jízda historickou tramvají. Tato ulice končí u vrchní stanice 2. nejstaršího metra Tünel, který Vás sveze ke Galatskému mostu. My se vydáváme pěšky podle ukazatelů ke Galatské věži, kde chceme stihnout západ Slunce, což nám kazí dlouhá fronta. Odkládáme tedy návštěvu věže na jindy a ze zastávky Karaköy jedeme tramvají do centra, které si prohlížíme již osvětlené.

3.         den

Další den již není tak úžasné počasí a tak jdeme hned po snídani do Modré mešity, která otevírá v 8:30 pro turisty a hned po ránu je plná lidí. Během dne je několikrát zakázán vstup kvůli probíhajícím modlitbám. Krásně vyzdobená ohromná mešita patří mezi pár výjimečných památek v Istanbulu, která nás nadchla i přes spoustu lidí. Před mešitou ženám bez problému půjčí šátek na hlavu i sukni v případě nedostatečně zahalených partií. Po prohlídce Modré mešity přecházíme k Hagia Sofia koupit Museum pass, kde nám sdělují, že jim došla 3denní karta, takže jsme nuceni koupit zbytečně dražší, ale při návštěvě hlavních památek, i tak o něco výhodnější 5denní kartu za 115TL. Procházíme tedy do chrámu Boží Moudrosti, který nás ohromuje svou historií a mohutností. Dlouho nám vrtá hlavou přestavba z původní křesťanské podoby na muslimskou, ale podrobnosti o tom se dozvídáme až z internetu. Po dlouhé prohlídce vyrážíme branou k paláci Topkapi, kde nejdříve zahýbáme do malé mešity Hagia Irene, která bohužel neoplývá žádným zdobením, proto jdeme po velmi krátké prohlídce do kousek vzdáleného Archeologického muzea, které obsahuje spousty artefaktů z počátků civilizace a historického vývoje týkajícího se blízkého okolí dnešního Turecka. Odtud míříme na prohlídku paláce Topkapi, který nemá žádnou dominantu, procházíme nespočet altánků, které sloužily ke všem možným událostem. Nejzajímavější jsou výhledy na asijskou i evropskou část Istanbulu. V rámci paláce je i samostatně přístupný Harem. Stereotypní procházka desítkami krásně vyzdobených ložnic mě nijak neoslnila. Dál se směřujeme na tramvaj, u které si dáváme tradiční kebab a vezeme se tramvají až na zastávku Aksaray, z níž jdeme do kopce po rušné ulici až k Valensově akvaduktu, který bohužel obklopuje podobně jako v Praze Národní muzeum, neustále zacpaná 6proudá komunikace, proto zážitek z akvaduktu není nijak oslnivý. Od této římské památky jdeme k Fatihově mešitě, která patří mezi největší ve městě. Jelikož už nejde o turisticky oblíbené centrum, potkáváme více ortodoxních muslimek kompletně zahalených. Proto vynecháme focení a vstup do mešity a po obejití se vracíme zpět po ulici Macar Kardesler, kde potkáváme první větší market, což jsme zjistili, že je v centru města veliký problém, protože v centru lze najít maximálně minimarkety s minimální nabídkou zboží.  Pokračujeme ulicí kolem mešity Sehzade a Beyazit až k tramvajové zastávce, kterou se vracíme do centra. Večeříme opět jeden z druhů kebabu a po krátkém odpočinku se vydáváme na večerní procházku směrem k moři na Kennedyho ulici, která je velmi rušná. Jdeme kousek podél moře k majáku s výhledem na asijskou část.

4.         den

Další den jsme začali návštěvou muzea mozaiky, které je u Modré mešity u Arasta bazaru. Jde o malé muzeum, v kterém je vystaveno několik neúplných historických mozaik. Okolo mešity jsme došli do prostoru, kde stál hipodrom. Z této doby se zachoval pouze egyptský obelisk, Hadí sloup a Zděný sloup. Pár metrů od těchto obelisků je krásný palác, v kterém je v současné době muzeum islámského a tureckého umění (Ibrahim Pasa Sarayi). V muzeu jsou ukryty historické kousky umění a pozůstatek tribuny Hipodromu. Odtud se vydáváme dopoledne pěšky kolem Grand bazaru k mešitě Nuruosmaniye, do které nás bez problému pouští, pokud jsou tedy ženy dostatečně zahalené a jde o pěknou menší mešitu, do které nezavítá moc turistů, takže si interiér prohlížíme úplně sami. Úzkými uličkami okolo prázdného nedělního Velkého bazaru procházíme až k druhé největší mešitě v Istanbulu, Suleymaniye cami. Mešita dominuje pohledům ze zátoky Zlatý roh a jsou od ní výborné výhledy na okolní čtvrti, zejména na protější čtvrť okolo Galatské věže. Interiér je jednoduše zdobený, ale jinak jde konstrukčně téměř o zmenšenou kopii Modré mešity. Od mešity scházíme až k Egyptskému bazaru – Misir Carsisi, který nabízí zejména koření a tradiční sladkosti. Tento menší bazar přímo sousedí s Novou mešitou - Yeni camii, která je obklopena spoustou holubů. U Galatského mostu nás zaujme spousty lidí u přistavených menších lodiček. Se zájmem zjišťujeme, že důvodem je místní specialita Balik Ekmek za 6TL, do které se také zakusujeme. Jde o rybu v housce a k tomu si dáváme jako všichni ostatní nápoj 2TL a usazujeme se k malinkým stolečkům kousek od lodí. Červeně zbarvený nápoj po bližším prozkoumání obsahuje zelí a okurku a jeho slanokyselá chuť v nás moc pozitivních reakcí nezanechala, ale s pocitem, že pijeme něco tradičního, se ho snažíme dopít. Přes most se směřujeme přes čtvrť Karaköy k Modern muzeum, do kterého bohužel neplatí muzeum pass a tak se vracíme tramvají do centra a míříme do jedné z hlavních atrakcí, která není vidět. Za 20Tl/os scházíme po schodech do podzemí do Yerebatan cistern, která si zahrála i ve filmu s Jamesem Bondem. Jde o ohromný prostor podpíraný 8m vysokými sloupy, který dříve sloužil jako zásobárna vody, která byla přiváděna z okolních lesů. Krásně nasvícený prostor s minimem vody, v kterém se pohybuje množství ryb, je fascinující. Procházíme po lávce skrz celou cisternu až na konec, kde jsou umístěny dvě kamenné hlavy medúzy.

5.         den

Ráno navštěvujeme opět Modrou mešitu s vidinou menšího počtu lidí, což se také plní, takže si opět prohlížíme krásnou výzdobu. Z mešity se přesouváme do Velkého bazaru, který se dopoledne postupně plní lidmi. Z většiny stánků Vám něco nabízí. Chtěli jsme zakoupit pár dárků. Po pár otázkách na cenu už máme představu, jak se liší jednotlivé stánky mezi sebou a „na kolik peněz“ nás asi tipují. Jedním z úkolů bylo koupit džezvu na kávu. První ceny se pohybovali mezi 30TL-115Tl za menší nádobu pro 2 osoby. Nakonec jsme vysmlouvali tu nejdražší ze 115Tl až na 10TL a to už prodejce nebyl úplně usměvavý, ale je vidět, že zkouší ceny extrémně nadstřelit, ikdyž je pravda, že za tuto cenu nám ji dal až třetí stánkař. Jinak se například „značková“ trika nebo košile dají z ceny 75TL usmlouvat také až na 10TL. V průvodci se dočtete, že rozumné ceny jsou někde mezi 30-50% původní ceny, ale jde to i níže viz náš příklad. Jinak nás nakupování moc nebaví, takže jsme prošli křížem krážem bazar, ale odcházeli jsme pouze s asi dvěma malými dárky v podobě magnetků a nakonec jsme v Egyptském bazaru koupili čerstvě namletou tureckou kávu, na kterou se stála fronta a za balíček 50g se platilo 1,5TL. Přes Galatský most se dostaneme k podzemní dráze Tünel a vyjíždíme do čtvrti Galata, kde navštěvujeme Galatskou věž za 25TL/os, z které je výborný výhled do všech stran, bohužel nemáme moc dobré počasí, ale například při západu Slunce musí být výhled parádní. Od věže sejdeme do 10minut k zastávce tramvaje, kterou se vracíme na zastávku Sultanahmet  a poslední večer jsme zakončili v restauraci, která sousedila s naším vchodem do hotelu, takže jsme do ní byli každodenně několikrát zváni, až jsme tedy poslední večer šli na závěrečnou večeři. Ocenili jsme obrázky, které nám pomohly s výběrem jídla. Možná bylo v restauraci víc zaměstnanců než hostů. Jeden odháněl kočky, které se neustále ohřívaly pod tepelnými zářiči, druhý otevíral dveře, další otevíral plachtu, která udržovala na zahrádce, alespoň trochu tepla. Jídlo bylo dobré, ikdyž jsme si asi zrovna nedali místní specialitu a ceny se pohybovali v této restauraci a v centru kolem 30TL za jídlo, pivko bylo za 10TL.

6.         den

Závěrečný den, jsme zahájili snídaní v 8h. Recepční nám sdělila při pohledu ven, kde foukal silný vítr a sněžilo, že je možné, že nepojedou trajekty mezi Evropou a Asií, což by pro nás byl zásadní problém. Proto jsme urychlili odchod a již 8:50 odjíždíme tramvají ze zastávky Sultanahmet. Jedeme 3 zastávky na Eminönü a naštěstí sedáme na trajekt v 9:20, který nás bez problému dostává na nádraží Kadiköy. Zde hledáme autobusy E10 a E11, které odjíždějí ze stejné zastávky ze samostatného nástupiště, přímo za malým barevným objektem, při pohledu doleva od přístaviště. Přibližně za 75 minut jsme na letišti, kde se nám nedaří prodat naší Istanbul kart, a tak ji máme jako suvenýr. Podle tabulí se dostáváme k našemu gate a odletem při sněhové vánici odlétáme do Prahy, kde je po příletu mnohem lepší počasí než v Istanbulu, takže alespoň něco pozitivního po návratu z krátké dovolené.