Jachting na Slezské Hartě

Naše první jachtařské zkušenosti jsme s Markem začali sbírat na jachtařském kurzu na Slezské Hartě. Důvodem bylo, naučit se ovládat plachetnici na jezeře tak, abychom mohli prožít naši letošní dovolenou netradičně na vlnách Lipenské přehrady.

Do Nové Pláně na břehu Slezské Harty jsme dorazili ve středu ráno, kolem půl deváté. S kapitánem jsme byli domluveni na vyplutí v 9:30, takže jsme se ještě prošli po zátoce a usadili se v právě otevírané půjčovně šlapadel. Krátce po deváté dorazil na člunu i kapitán. Přivítali jsme se, vzali vše potřebné pro celý den na lodi a vyrazili člunem k jeho jachtě S/Y Spirit. (1 - pozice na mapě na konci článku)

Výcvik začal seznámením s hlavními pojmy na lodi. Takeláž, vinšna, stopery, kosatka, hlavní plachta, sálingy, refování... až nám z toho hučelo v hlavě. Možná 30% jsme si z toho zapamatovali, ale v průběhu celého dne jsme to ještě mnohokrát opakovali, takže procento zapamatování narostlo možná na 80. Pak přišly na řadu uzly. Dračí smyčka, ambulantní, liščí, na rohatku, a tak pořád dokola až nám to šlo. Něco už jsme měli naštěstí nacvičeno z domu.

Konečně vyplutí. Nejprve jsme si vyzkoušeli vztyčit hlavní plachtu, pak ji smotat a zase nahoru. Pak vytáhnout kosatku, smotat a zase nahoru. To nám šlo, jen si zapomatovat správné postupy, jinak se na palubě nachodíme tam a zpátky víc než na horách. A stále udržovat pořádek v kokpitu ať se otěže nezamotají. To se pak vymstí v nejnevhodnější chvíli.

Teď už jen odvázat od bóje, napnout plachty a startujeme. Vyrážíme ze zátoky proti větru, takže budeme křižovat. Postupně se učíme co nejlépe vytrimovat plachty, vyostřovat a odpadat, najít optimální chvíli pro obrat proti větru (Re). Máme stále protivítr, takže si obraty v úzké zátoce zkoušíme docela často. Při přiblížení ke břehu změníme kurz vychýlením kormidla. Plachetnice začne vyostřovat a dostává se do mrtvého úhlu. Jakmile se začne prolamovat přední lík kosatky, tak povolíme její otěže. Plachetnice překonává linii větru a začíná odpadat. V této fázi dotáhneme otěže kosatky. Hlavní plachty si nevšímáme, přejde sama na druhý bok. Při obratu sice ztrácíme rychlost, ale to nám zatím nevadí, důležité je osvojit si techniku obratu.

Po proplutí úzkou zátokou jsme vpluli na Karlovecké jezero. Jmenuje se podle vesnice, která leží na jeho dně. Čekáme na silnější vítr. (2) Mezitím zkoušíme spustit kosatku a zase ji vytáhnout. Jenže při vytahování kosatky nastala první krizová situace. Karabinou jsem připojil kosatku na výtah a kapitán začal plachtu vytyhovat. Asi v polovině cesty na vrchol stěžně se ozvala rána. Lano s karabinou vystřelilo vzhůru a kosatka sjela dolů po předním vantu. "Tak jsme dopluli", říká kapitán, "bez kosatky se plout nedá". Co teď? Budeme muset sundat stěžeň nebo na něj vylézt a výtah stáhnout dolů. Nejprve je ale nutné přirazit ke břehu. Na elektromotor jsme vmanévrovali do malé zátočiny na protěším břehu a uvázali se u velkých kořenů, které byly na břehu i ve vodě kolem nás. (3) Pokus o jednodušší variantu, teda vylezení na stožár, jsme vzdali po několika pokusech, kdy se kapitán dostal maximálně do dvou metrů výšky stěžně. Takže nezbývalo než uvolnit všechny vanty, stěhy, lana a položit stěžeň. To se nám po chvíli podařilo a stěžeň ležel na střeše kajuty. Jenže přesahoval další 4 až 5 metrů nad vodu. Teď jen nějak natočit loď zádí ke břehu abychom dosáhli tyčí na konec výtahu s karabinou. Manévrování s lodí u břehu mezi kořeny bylo nebezpečné a museli jsme být hodně opatrní abychom nepoškodili dno Spiritu. Ale nakonec jame byli úspěšní. Uvolněný výtah jsme stáhli, vztyčili stěžeň a upevnili všechny stěhy a vanty. Všechno se ještě jedou překontrolovalo a mohli jsme vyplout. Celá akce se sundáním stěžně nás stála asi hodinu času. Ale je to dobrá zkušenost.

Před námi se otevřelo Karlovecké jezero, které se v délce 2,5 km táhne k jihu. V jeho ose se proti obloze tyčí nejvyšší kopec v okolí Slezské Harty, Velký Roudný. To byl náš další kurz. Slabý zadní vítr nám umožnil nacvičovat jízdu se zadobočním a zadním větrem a zkoušet obraty po větru, tzv. halzy.

Na konci Karloveckého jezera u ústí Razovské zátoky byl náš dnešní bod obratu (4). Tady asi i nejvíce foukalo a okolo nás se začali objevovat další jachtaři a veslice. Zpět po jezeře jsme pluli na zadoboční vítr a procvičovali halzy. Taky jsme si konečně vzpoměli, že bychom mohli udělat pár fotek.

V zátoce v Nové Pláni nás ještě čekal výcvik kotvení na bóji. Každý z nás aspoň čtyřikrát. Po třetím pokusu už jsme to zvládali přesně na centimetry.

Bylo skoro sedm hodin, když jsme opouštěli Spirit a na člunu zamířili ke břehu. Prožili jsme deset náročných, ale krásných a zajímavých hodin na jachtě. Teď už se můžeme vydat plachtit sami.