Jaro na Kokořínsku, Skalní vyhlídky, Husí cesta, Cimrmanova smrt (aj.), Pt. 3

25.5.2024

Takže jestliže páteční plány zhatilo počasí, sobotní plány byly přerušeny opět, naštěstí jen krátce a vše se nakonec zdařilo k všeobecné spokojenosti.

Udaný směr je zhruba na severozápad, kam nás vede silniční cyklotrasa s číslem 2011. Frekvence automobilů je zde celkem mizivá a i to počáteční stoupání není nijak dramatické. V osadě Lhota (cyklo 0057) se cesta zvedá přeci jen znatelněji, ale před tím se pokocháme opět několika dřevěnými chaloupkami a malebným rybníčkem, než se vydáme na Husí cestu. To už je odbočka na ryze lesní, v našem případě spíše písčitou cestu (se značením 0058). Zde zhruba na půlkilometru je přeci jen místy ostřejší výstup, zhruba k místu s rozcestníkem Velká Řebčice, kde se připojujeme k pěší červené značce. Část Husí cesty jsem už absolvoval před dvěma léty, tentokrát už je před námi delší cesty takto pojmenované dík jednomu z vrcholů, které k trase přiléhají.

Trasa je už celkem ve vrcholové partii, takže čelo pelotonu začíná zrychlovat. Musíme tak okřiknout spěchající výletníky, ať se taky rozhlédnou trošku po okolí. Hlavně po levé straně se totiž objevují nějaké skalní výchozy a pak jsou tu i dokonce přímo skalní útvary. Začíná to poblíž Martínka (jedna ze skalních věží a pak hlavně po připojení žluté TZ od Dřevčic, kudy se připojuje i Stará Husí cesta (tou jsem jel minule).

Zastavujeme tedy a část osazenstva se vydává k okraji skalního srázu nad Komářím údolí, kde se pod námi (částečně i nad námi, když to vezmeme pěšky) rozkládá Martinská stěna. Ovšem nastává komplikace, ne snad kvůli shodě jmen, ale Martina má prázdné zadní kolo. Zalepit (nebo vyměnit duši) by asi nebyl problém. Problém je ve skutečnosti, že na vypůjčeném kole není nějaký rychloupínák, ale klasická matice a zrovna potřebný klíč nikdo nemá. Nuže tedy nejrychlejší (či nejsilnější) hoši se vydají do blízké civilizace pro pomoc. Zbytek výpravy ovšem pokračuje v prohlídce skalních útvarů, případně i pojídání borůvek, které tu už začaly zrát. Volnějším tempem se pokračuje (Martina dostává k zapůjčení jiný bicykl, jeho majitelka vede to havarované).

Cestou jsem potkali i cyklisty, kteří mají nějaké nářadí, jak ale zjišťujeme, sedmnáctka to není, je potřebná devatenáctka (naštěstí jsou telefony, tak sdělujeme co je třeba).

Jistým zlatým hřebem této části trasy je rozcestí Pod Husou. Nejen kvůli údajnému místu smrti Járy Cimrmana (což ovšem není zcela jisté). Hlavní atrakcí je samotná Husa, tedy vrchol se sestavou skalních útvarů. Tady by se dalo říci i o malém skalním městě. Následuje pak pokračování trasy s výhledem na mohutný vrchol Vlhoště (614), který je považován za nejvyšší kopec CHKO Kokořínsko. Doráží i hoši s vypůjčeným nářadím, takže se daří odstranit defekt. Zbytek výpravy pak s občasnými výjezdy a sjezdy dojíždí k okraji blízké Skalky, kde je taková výletní hospoda, spíš bufet. Dnes je celkem živo, trampové tu mají nějaké pow-wow (potlach), někteří naši výletníci již svačí nebo popíjejí, tak se postupně přidáváme.

Větší hlad pak zaháníme (podle potřeb) přímo v útulné hospůdce dole ve vsi.

Otáčíme směr takřka o 180° tedy ze západu na východ po zprvu asfaltové později písčité cyklotrase 0059 k osadě Hvězda, kde celkem prudce sjíždíme do Vlhošťského dolu a stále po zvolené trase (z části zelenou TZ) míříme do poeticky pojmenovaných Heřmánek. Tady nás opouští jeden Pepa, nedočkavý odpoledního semifinále hokejového MS se Švédy.

Naštěstí velkou část výpravy zápas moc nevzrušuje, protože je škoda končit, když je konečně hezky. Nás tak čeká mírný sjezd do Loubí a tam ostře vzhůru (proto ty polomené hory) z údolí na krajinnou plošinu. Zde nás po čase opět provází cyklotrasa 211 a jde o takovou bývalou asfaltku s celkem mírným sklonem k Holanům (s okolními rybníky) a za nimi pak přímkou lipové aleje do Zahrádek. Jak už to bývá, čelo výpravy s elektrokoly spěchá kupředu, takže neví, že v Zahrádkách je k vidění zámek bez střechy po požáru, i zajímavá průrva Ploučnice u Novozámeckého rybníka. Zapovězená je dokonce i ptačí pozorovatelna, ale ta jen z technických důvodů (pohledem vypadá rozpadle). Vede nás značení 3053 a jde o rovinatou takřka speciální cyklostezku. Dojíždíme k Provodínu a už by to chtělo nějakou hospodu. Tou je celkem svérázná Dřevěnka, naštěstí i se zahrádkou, protože interiér je celkem plný fanoušků. Končí asi druhá třetina a jak se z povznesené nálady dovídáme, výsledek je příznivý (bylo to tuším tou dobou 5:2, pak 5:3).

Ve třetí třetině ale naši přidaly dva góly a bylo vymalováno.

Přečkali jsme tak i menší přeháňku a míříme k Mácháči. Z části cyklotrasou (3045) a modrou TZ ke Starým Splavům. Po patřičně provedené zastávce kolem rybníka do Doks a k našemu „bydlišti“ podobně jako včera přes Tachov a Korce.

 

 

26.5.2024

Pro návratové místo, tedy vlak naše skupina zvolila jako cíl Mladou Boleslav. Znamenalo to vydat se od Dubé přímo na blízký Nedamov, Ždírec a dál. Až na malé spočinutí to bylo bez zastávky poměrně snesitelným terénem bez většího výškového bodu, leckdy po rovině, takže do „města automobilů“ jsme dorazili i s předstihem, který byl využit k posezení v místním pivovaru.


Pt. 1


Pt. 2