Tisícový kámen

Jedná se o 32 m dlouhý, 7,5 m vysoký a 12,5 m hluboký skalní převis stejnojmenného vrcholu (423 m n. m.) v zalesněném komplexu pískovcových skal ve vlhošťské části Polomených hor mezi vrchy Kostelec (433,2 m) a Husa (448,8 m) na západ od Dřevčic, který vznikl spolu s nedalekým obrovským skalním převisem Krápník jako výsledek selektivního větrání kvádrových pískovců. Obrovský převis je známý z historických dob jako úkryt okolních obyvatel při válečném nebezpečí, zejména však skotu a ovcí z okolních vsí za mnoha válečných konfliktů, od čehož měl obdržet rovněž svoje pojmenování. To dokazuje zmínka v "Kafkově illustrovaném průvodci po král. Českém. IX. České Středohoří":

"Ze Skalky rovně dál k vých. značk. Husí cestou s vyhl. (v l.) na Vlhošť (str. 68.); po 1 1/2 km odbočuje v pr. cesta do Kravích Dolů, zajímavého labyrintu pískovcových skal, v němž prý za válečných dob dobytek byl ukrýván.

Zajímavé zjevy jsou tu zvláště: Tisícový kámen, tvořící přístřešek, pod nímž prý 1000 ovcí bylo ukryto, Krápník, rovněž převislá skála, s níž voda kape do přirozené nádrže pod ním; Kostelíček, dosud tam po česku jmenované místo, kde prý se bohoslužby konaly."

Výše zmíněná tisícovka ovcí měla podle lidové tradice pocházet z vyhořelého ovčína v nedaleké vsi Obroku, než byl postaven nový (viz https://melnicko.cz/vite-ze-tisicovy-kamen/). Avšak co pramen, to odlišná datace, kdy se tak mělo stát. Některé dobové materiály hovoří již o třicetileté válce, dnes se všeobecně udávají pruské války, ale těch bylo v 18. století též několik. V německé verzi je pak zapisován jako Tausendstückstein, neboli něco jako Kámen tisíce kusů, což zjistíme pouhým nahlédnutím do knihy "Führer durch Nord-Böhmen mit Berücksichtigung der Sächsischen Schweiz und des Zittauer Gebirges. Mit zwei Eisenbahn-Uebersichtskarten und einem Situationsplane der Umgebung von Dittersbach" od Theodora Schaefera, jež vyšla již v roce 1883. Právě tento autor také podporuje verzi, že s ukrytím ovcí pod tímto převisem došlo již za třicetileté války, což podporují i pozdější autoři Dr. Oskar Lehmann, Gustav Adolph, Adolph Bengler, Friedrich Bernau a Franz Hantschel.

Jeho strop je pak začerněn stopami dávných ohňů, kdy zde přebývali ukrývající se místní obyvatelé a následně různí tuláci (podle hlášení četníků se tu před 1. světovou válkou i během meziválečného období objevili několikrát potulní Romové, jež byli dokonce podezřelí z řady krádeží v okolí), na něž navázali později trampové a zastaví se zde i řada těmito místy putujících turistů. Soudí se, že převis byl osídlen již v mezolitu, ale přímé doklady této teorie nalezeny nebyly. Zdejší kulturní vrstva v sondě RNDr. Václava Cílka, CSc. z roku 1995 s malým množstvím keramických zlomků a prakticky postrádající jakékoliv významnější artefakty dosahuje více než 30 cm a soudí se, že může pocházet z 18. století. Před ním tu hledal pravěké zbytky, pokud pomineme meziválečné amatérské nadšence Julia Laufku a Karla Stellwaga, pouze František Prošek, a to v roce 1950. Při tomto mezolitickém průzkumu však bylo objeveno jen menší množství střepů, které jsou řazeny do kultury lužických popelnicových polí, i když vždy pouze s otazníkem. Občas se uvažuje, že tu v tomto období mohlo být sídliště, ale mnohým se to zdá příliš přitažené za vlasy.