Jedeme do Českých Budějovic – 2. den – obec Kadov a její historie, památky, NS Okolím Kadovského viklanu, zřícenina hradu Helfenburk (u Strakonic), Bavorov-městská památková zóna, rozhledna Haniperk, Truskovice-pivovar Hulvát

V noci byl nádherný klid, vítr se uklidnil, žaludy přestaly padat. Vyjasnilo se, měsíc v úplňku tak zářil, že hvězdám moc šance nedal. Auta nejezdila, aspoň jsme je neslyšeli. Vnímali jsme je, až když jsme vstali. 
Ráno už tak jasno nebylo. Na slibovaných 24 stupňů to nevypadá.

Po snídani přejíždíme do nedalekého Kadova, chceme si projít část naučné stezky Okolím Kadovského viklanu. Už samotný Kadov je zajímavý. První písemná zmínka je z r. 1352, je tedy o víc jak 100 let mladší než sousední Pole. Historii má však pestřejší a památky starší. Dřevěná tvrz tady stála již ve 14. století. Není známo, kdy proběhla gotická stavba. V 16. století byla renesančně přestavěna. Jako panské sídlo přestala být využívána r. 1677. Od 1. pol. 19. století byla využívána jako sýpka. I přes stavební úpravy se dochovaly zbytky gotických portálků, štíty a arkýř i náznaky psaníčkových sgrafit ze 16. století. Po válce ji využívalo místní JZD. Nyní ji vlastní občanské sdružení ZOFI a postupně ji opravuje. Ve zrekonstruovaném starším křídle tvrze se konají zajímavé akce.

Jeden z majitelů tvrze nechal r. 1656 postavit při hlavní silnici chudobinec – původně jen pro chudé ze statku. R. 1797 byl rozšířen a mohli ho využívat chudí z celého lnářského panství. Současná budova chudobince v blízkosti tvrze byla postavena r. 1856. Dnes slouží k rekreaci.

V blízkosti tvrze stával zděný kostel s dřevěnou zvonicí. Současný barokní kostel sv. Václava byl postaven v 18. století – slavnostně vysvěcen byl r. 1765. R. 1758 byla při kostele postavena fara. Její stav je však žalostný, je však vidět, že se ji chystají opravovat. Jsou vidět jen zbytky ornamentů a slunečních hodin. Sousední budova školy z r. 1757, přestavěná r. 1845, je již opravená a je tam myslím obchod a výčep. My jsme se ještě šli podívat uličkou mezi kostelem a chudobincem ke hřbitovu, kde je novogotická kaple Narození Sv. Kříže postavená v letech 1856 – 1863. Pod ní je hrobka, kde je pohřbeno několik majitelů zdejšího panství. I ve vsi je vidět řadu původních domků.

Když jsme si všechny tyto památky prošli, jdeme si projít připravený cca 7 km dlouhý okruh po části NS Okolím Kadovského viklanu. Celá NS měří 7 km, jenže není okružní. My jsme si vybrali její část, kde je několik skalních útvarů. Obec opouštíme po cyklostezce východním směrem. Z ní odbočujeme po neznačené cestě vlevo k obětnímu kameni. Nevíme, jak má vypadat a tak koukáme po všech kamenech, které se podél cesty nachází. Porovnáním skutečnosti s modrou ťopkou v tabletu to stále vypadá, že u toho pravého kamene ještě nejsme. Neustále v lese vyhlížím pěšinku, která by k němu vedla. Je totiž schovaný v lese.

Najednou jsme na velkém lesním palouku. Nevím, na co se dřív dívat. Je vidět, že louku okupují v létě děti. Přesto jdu nejdřív ke kameni, který už vlevo na kopečku vidím. Je to velký balvan, prý s hlubokou mísou na povrchu (tu jsem však neviděla – to bych na něj asi musela vylézt). Že mohl sloužit k obětním obřadům, to je pouze domněnka.

Otu víc zajímá dětský, možná skautský tábor. Já se k němu připojuji. Mají tady vlastní studnu, i nyní je u ní mýdlo, je tu totem a spousta dřevěných přístřešků, kde mají kuchyň, jídelnu, sklady. Je vidět, že tu mají v sezóně postavené stany s podlážkou. Pro děti to tady musí být ráj.

Z osady je to k NS kousek. Po ní a současně po žluté odbočujeme vpravo. Zdejší skaliska musím navštívit. Nejdřív vidíme přístřešek, u něj je informační tabule a jen o kousek dál neznačená odbočka k Velkému čertovu náramku. Po 200 metrech jsme u skaliska. Je to zajímavá přírodní památka z doby ledové. Jsou to vlastně na sobě naskládané zaoblené žulové balvany, které váží několik tun. Skalisko je vysoké až 6 metrů o obvodu 28 metrů. Samozřejmě se k němu stahuje pověst, ve které hlavní roli hraje čert. Když se dostanete až nahoru, naskytne se hezký výhled na obec Slatinu, Prácheňsko, za hezkého počasí je vidět i Šumava.

Jdeme stejnou cestou zpátky, podél cesty je další spousta velkých zaoblených žulových kamenů. Značená cesta vede až do vsi. Ještě však odbočujeme k Malému čertovu náramku. Tentokrát k němu šipka nevede, jen na něj upozorňuje zastavení NS. Tady si přečtete další pověst o čertovi. Skaliska jsou asi 50 metrů od cesty. Kameny jsou naskládané do výš 3 metrů a obvod skal je 16 metrů. Ani mne nelákají je zdolat. Tady by výhled nebyl žádný. A Ota? Ten je rád, že už nikam nepolezu.

Vracíme se po naučné stezce i po žluté k autu. Cestou míjíme jedno vyhlídkové místo. Je tady lavička a informace. Vidíme Kadov, na severní straně Brdy se zřetelnou siluetou Třemšína, jihozápadním směrem je vidět Šumava. Jsme tak spokojení, že jsme zapomněli na poslední odbočku ke kadovskému viklanu. Když jsme si to uvědomili, byli jsme už daleko. Vracet se nebudeme. Stejně se neviklá.

 

Pokračujeme dál směr České Budějovice. Mezi Čečelovicemi a Zábořím je u silnice rozhledna s označením věž Pětnice. Už jsme tady byli, ale myslíme si, že u ní bude ideální místo na přípravu oběda. Prve jsme se nahoru dostali přes rozstřižené a srolované pletivo, dnes je okolo ní kovová ohrada. Na vratech jsou dva zámky a cedule Zákaz vstupu. Proč je tento telekomunikační stožár upraven na rozhlednu, když se na ni nesmí?

Po obědě pokračujeme jižním směrem. Krátkou zastávku děláme ve Strakonicích. Naše autíčko má žízeň a nejvíc mu chutná nafta v OMV. Při průjezdu městem to máme skoro při cestě. Navíc máme poslední dva dny na získání chybějících 4 známek, abych dostala docela hezkou skleničku. Dokonce ji i mají. S tím jsem skoro už ani nepočítala.

Čas utíká rychle, ale zdá se, že vše stihneme. Jedeme ke zřícenině Helfenburk, která by měla být otevřená dnes do 17 hodin. Z parkoviště je to cca 1,2 km do kopečka. Co je to na nás. Než se rozdýchám, je Ota skoro u hradu. Kupodivu si nečte zajímavé povídání NS. Je to asi tím, že vidí věž, na kterou je možno vystoupat. Už se vidí nahoře. Jenže stejně na mne nakonec musí počkat.

Roku 1355 dostali Rožmberkové povolení ke stavbě od krále Karla IV. za služby během korunovační cesty do Říma. Již r. 1364 byl hrad zhruba postaven, i když stavební práce probíhaly i v dalších letech. S malými přestávkami ho Rožmberkové vlastnili více než 200 let. Ve 2. pol. 15. století byla zlepšena dělostřelecká obrana - byly postaveny tři polookrouhlé bašty, čtverhranná věž první brány a krytý střelecký ochoz. Přibylo další nádvoří a hospodářské budovy. Začátkem 16. století vojenský význam hradu upadal. V 80. letech 16. století ho opustili i úředníci. Když ho r. 1593 Petr Vok z Rožmberka prodával, byl již označen jako pustý. Ještě tam krátce žil hajný, nakonec byl pro obyvatele okolních vesnic levným stavebním materiálem. Ve 30. letech 20. století se stal majetkem státu, zdi byly zakonzervovány a byl zpřístupněn veřejnosti. Kromě dvou kulatých věží je patrný obytný palác, který byl největší stavbou hradu, a hospodářské budovy. Od r. 1977 je přístupná jako rozhledna asi 15 metrů vysoká věž, která původně plnila funkci hlásky. Je z ní nádherný kruhový výhled na Strakonicko, Vodňany, Novohradské hory, Boubín nebo vzdálené Brdy.

Tohle je zřícenina podle mého gusta. Je co prolézat, co objevovat, dokonce i Otu to zaujalo. Na závěr jak třešnička na dortu je výstup na věž s úžasným i nádherně popsaným výhledem. Oba jsme si to užívali.  I když jsme si říkali, že jsme tady snad už byli. Že nám jsou některé věci povědomé. Až doma jsme zjistili, že jsme tu skutečně byli - před 10 lety.  Taky už zapomínáme. Hlavní je, že se nám tady líbilo.
Když jsme po 16. hodině opouštěli hrad, překvapilo nás, že se nově příchozí dozvěděli, že už za 20 minut se zavírá. Nám to  nevadí, jen je nám líto lidí, kteří stále stoupají vzhůru. I když i tak něco z hradu uvidí. Cestou zpátky nás zaujalo velké množství skutečně vysokých mravenišť – podle cesty je jich několik.

Už se nám program na dnešek chýlí ke konci. Projíždíme přes Bavorov. Jeho historická část je městskou památkovou zónou. Však také první písemná zmínka je z r. 1228. Byl zde malý dřevěný hrad, později čtvercové tržiště (dnes náměstí Míru) a dřevěné hradby. Od r. 1351 ho vlastnili Rožmberkové, kteří mu zajistili právo královských měst, založili zde špitál pro 7 chudých a školu pro 7 studentů, r. 1360 začali i se stavbou kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde r. 1384 zřídili knihovnu. Stejně jako Helfenburk prodali celé panství r. 1593. Majitelé se střídali, Bavorov střídavě prospíval a zase chudnul. Až r. 1747 císařovna Marie Terezie potvrdila jejich privilegia, stejně jako r. 1782 Josef II. Bohužel 31 domů na náměstí zničil r. 1867 velký požár.

Už z dálky nás přitahuje kamenná věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Proti plánu zastavujeme. Byla přistavěna r. 1604. Přestavbu a zvětšení kostela v letech 1652 - 1654 si vynutil jeho stav po požáru. Dnešní podoba je z let 1905 – 1908, kdy proběhla regotizace. Je tu vůbec spousta zajímavých domů, jen se to mizerně fotí. Nejcennější je Panský dům (dříve zámek) z konce 16. století, který byl později barokně upraven. Procházím se městem a v duchu si zpívám písničku Kdyby byl Bavorov.

Po poměrně krátké zastávce pokračujeme k dřevěné rozhledně Haniperk na Svobodné hoře, která je volně přístupná. Měla jsem vytypovaná dvě místa, odkud by se nechalo nahoru vyrazit. Jenže nás překvapilo, že se nechá dojet daleko dál – až k přístřešku. Z auta jsme vystoupili necelých 300 m pod vrcholem. Čekalo nás sice krátké, ale prudké stoupání.

Na svazích této hory se za středověku těžilo zlato. Dnes se tam už těžko něco najde. Již r. 2008 byla snaha tady postavit rozhlednu. Byl už i projekt, jenže město Vodňany nedostalo dotaci, a tak musela být stavba odložena – až do r. 2018. Tehdy bylo nutno opravit lesní cestu, která byla zničena těžkou technikou při těžbě dřeva napadeného kůrovcem. Rozhledna byla postavena během června až října 2019, samozřejmě s pomocí evropské dotace. Je to volně přístupná celodřevěná stavba 25 metrů vysoká. Na zastřešenou vyhlídkovou plošinu ve výšce 21 metrů vede 110 schodů. Z ní se otevírají skutečně nádherné výhledy všemi směry – jsou vidět Novohradské hory, Blanský les, Želnavská hornatina, Šumava, Brdy, Choustník, Lísek, Javořice. Jenže to jsme zjistili až doma. Panoramatické tabule nahoře nejsou.

Vracíme se k autu, dole jsme byli za chvilku. U přístřešku jsme si dali večeři. Dokonce by se tam nechalo i přespat. Jenže my musíme dál – do pivovaru Hulvát v Truskovicích, který by měl mít dnes otevřeno do 22 hodin. Zítra má být zavřeno. Byl založen r. 2018 partou pivních nadšenců, kteří se vaření piva věnují již od r. 1998.

Jsme tam za 10 minut. Jenže jsme zklamáni. Vítá nás cedule Dnes zavřeno. Jenže dveře do pivovaru jsou otevřené a zevnitř slyšíme hlasy. To je pro nás podstatné. Rychle bereme roušky a peníze a ani neváháme – jdeme dovnitř. Po chvíli spokojeně odcházíme s petkami piva – máme výčepní 10, polotmavý ležák 11, světlý ležák 12, černou 13, baltický Porter 18 a tácky. Víc ani nepotřebujeme.

Teď už chceme jen někde najít místečko na přespání. Jen kousek za pivovarem by to šlo. Je to však na kopečku, hrozně to tu fouká. Nejsou tu však žádné stromy – byla by to výhoda, má se přiznat vichr. Jedeme se podívat na parkoviště, které je kousek od hřbitova Libějovice – na jih od kláštera a poutní kaple Lomec. Je to kousek, není problém se sem vrátit.

Nakonec jsme na parkovišti zůstali. Tady to téměř nefouká, jsou tu menší stromy, snad něco vydrží. Určitě tu bude víc klidu a soukromí.

Ještě za světla jsme parkovali, než jsem se umyla, je tma. To byla rychlost, jak se setmělo. A to je skoro jasno.

I když je venku 19 stupňů, zůstáváme v autě. Je tam přece jen tepleji. Venku je tma, měsíc ještě nevyšel. Popíjíme pivo, posloucháme rádio a jsme spokojeni. Vypili jsme desítku a dvanáctku, žádný zázrak to není, ale nechá se to pít.

Jedeme do Českých Budějovic – 2. den – obec Kadov a její historie, památky, NS Okolím Kadovského viklanu, zřícenina hradu Helfenburk (u Strakonic), Bavorov-městská památková zóna, rozhledna Haniperk, Truskovice-pivovar Hulvát na mapě