Kamenná krása v zemi zamyšlené

Kam a jak jedeme?

V západní části Blatenské pahorkatiny je v okolí Kadova několik výjimečných kamenných útvarů. Spisovatel Ladislav Stehlík ve své trilogii „Země zamyšlená" píše o těchto končinách s velkou Láskou. Vnímavý návštěvník jistě ihned pochopí proč. Krajina malých lesíků, luk, políček a rybníků je velmi půvabná a přímo hladí lidskou duši. Velké zastoupení tu má rostlinná říše. Setkání s mnoha ptačími druhy jsou na každém kroku. Dokonce se zde můžete setkat se žabkou rosničkou, či s motýlem otakárkem fenyklovým. Třešničkou na dortu je několik objektů, jejichž vznik lidé od pradávna spojují s peklem. Za nimi vede naše dnešní cesta. Ale budeme obdivovat i díla postavená lidmi. Naším výchozím místem je ves Slatina, kam jsme se dopravili autem.

Za čím jedeme?

Slatina patří mezi nejstarší sídla v oblasti. První zmínka je již z roku 1150, žila zde i židovská komunita.Na návsi upoutá synagoga s kapličkou a pomník prezidenta T.G.Masaryka z roku 1947. Na židovském hřbitově se najdou náhrobky z roku 1668. Ze Slatiny jdeme po žluté směrem na Kadov. Přibližně 600 m. za obcí je Doprava značená pěšina, která nás přivádí k Velkému čertovu náramku. Obvod tohoto obra je 28 m, výška něco přes 6 m. Prostě nádhera, kterou o pár metrů dál doplňuje menší kámen. Je odtud výhled k jihozápadu. Bohužel dnes nám není v tomto směru přáno. Další zajímavostí je mohyla v nedalekém lese a o něco dál tabule, která oznamuje blízkost Obětního kamene. Chybí jen maličkost v podobě značení. Vybíráme lesní cestu vlevo k Táboru. Nad ním jej skutečně nacházíme. Není to žádný drobeček. Výška přes 2 m, délka horního kamene přes 3 m. Čas na vrcholu vytvořil misku a člověk se jej pokusil zpracovat. Naštěstí k tomu nedošlo. Malý čertův náramek je o 500 m dál na druhé straně cesty. Míry také slušné, obvod 16 m, výška 3 m. Jdeme do Kadova ke známému viklanu. Jen krátce z jeho osudu. Několikrát byl shozen, ale zase posazen na své místo. Při jeho 29 tunách jistě práce hodna obdivu. Ještě několik slov o vsi. Stará tvrz Racka ze Žihobec je zmiňována již v roce 1362. Tvrz je přístupná. Nyní zde mají výstavu o všem možném kolem Velikonoc. Kostel sv.Václava je barokní, zajímavá je budova fary a chudobince. Za vsí je novogotická hrobka z roku 1863. Zpátky jdeme neznačenou polní cestou k západu. Po 2 km jsme na okresce do Slatiny. Ještě hledáme židovský hřbitov, je asi 150 m vpravo od silnice a nevede k němu žádná značka. Další zajímavosti jsou kamenné sluneční hodiny u silnice pod lomem. Cestou domů se zastavujeme v nedalekých Svéradicích a vracíme se domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když je v každé vsi hospoda, otevírací doba je přizpůsobena místním. Proto je lepší mít jídlo a pití sebou. Ubytování je možné přímo v Kadově. Lze se také ubytovat v nedaleké Blatné nebo ve Lnářích.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kamenné objekty jsou fantastické a okolní krajina nezůstává pozadu. Na cestě u Kadova jsou překrásné staré akáty a duby.

Bohužel chodí do přírody i lidé, kterým zřejmě působí radost, když mohou rozbíjet lahve o skálu. Chybějící značení u obětního kamene a židovského hřbitova by jistě usnadnilo zbytečné hledání.

Ostatní informace

Kadovská tvrz je otevřená a stojí za to do ní alespoň nahlédnout. Délka této cesty je asi 6 až 7 km a je to skoro po rovině. Vše je na mapě KČT č.68 Pootaví.