Jedeme do Českých Budějovic – 4. den – České Budějovice – pivovar Malt, školní minipivovar Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, park Stromovka, Lannova loděnice, Zátkova vila

Večer byla zima a jasno, v noci se zatáhlo, k ránu sprchlo. Určitě se už neochladilo. Jen Otovi se nechce vstávat. Nemáme však důvod pospíchat. Plánujeme, kde se cestou na penzion ještě zastavíme. Ota si chce koupit noviny, aby věděl, jak dopadly volby. Než jsem stačila říct, že by si měl přivstat (už je 9 hodin), opět prší. To je další důvod, proč nevstávat. Nechápu to, ale Ota má bubnování deště jak uspávačku. Okamžitě usíná. Nakonec jsem taky trochu zdřímla.

Vstáváme v deset, už neprší. Je však zataženo a zima, je 12 stupňů.

Po snídani odjíždíme. Jedeme se podívat do další části Českých Budějovic. V části Českém Vrbné je pivovar Malt. Víme, že pivo tam nekoupíme – pivotéku zavřeli již 30. 4., zajímá nás však místo, kde se pivo vaří. I když jsme ho podle adresy našli, nic tady nesvědčí o jeho existenci. Založen byl r. 2014. Na jejich stránkách jsem našla, že jejich pivo se nechá koupit v nedalekém Globusu. Po chvilce bloudění jsme našli to pravé parkoviště. Mají tu dokonce svůj chladící box. Konečně pivovar, který vaří i svrchně kvašené pivo. Kupujeme všechny čtyři druhy a odcházíme. Víc kupovat nepotřebujeme.

Počasí stále za moc nestojí, každou chvíli prší, stále je zima. Ani se nám nechce se někde toulat. Na ubytování je brzy.

Téměř na trase – skoro v centru města máme školní minipivovar Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, který byl založen r. 2016. Nic moc o něm nevíme. Najít ho nebyl problém. V areálu fakulty už vidíme i šipku k pivovaru Čtverák, našli jsme i samotný pivovar. Vše je zavřeno, nikde nikdo není, ani cedule s otevírací dobou. Trochu zklamaně odcházíme. Až od jedné paní jsme se dozvěděli, že pivo prodávají ve zdejším pivovarském muzeu, které má však otevřeno jen od čtvrtka do soboty. Uvidíme, kde budeme ve čtvrtek. Třeba to zvládneme sem zajet. Záleží na počasí a mnoha dalších okolnostech.

Momentálně neprší, jdeme se podívat do nedalekého parku Stromovka. Tento největší českobudějovický park byl založen na odvodněných podmáčených lukách během 50. - 60. let 20. století. V jeho centru je rybník Bagr. V 90. letech byl upraven, vede jím řada řada nezpevněných i zpevněných cest, které rádi využívají cyklisté i in-line bruslaři. V jeho západní části je historický vodní kanál Zlatá stoka, který byl vybudován v letech 1529 – 1530, aby přiváděl vodu z Vltavy do Vrbenských rybníků. Nedochoval se v původní délce 6 km, ale jeho menší část zde byla v letech 2000 – 2002 obnovena. Když je hezké počasí, musí se tady určitě příjemně procházet.

Teď už se chceme jít jen podívat, jak je otevřeno v pivovaru Solnice. K vánocům jsme kromě ubytování dostali poukázku na 500,- Kč, tak bychom sem chtěli zítra zajít na oběd. Je to v centru, tam se parkovat nedá. Auto necháváme před řekou na parkovišti u přístaviště Lannovy loděnice. Odtud je Vltava splavná. Původně tu byla císařská loděnice, kterou r. 1832 koupil úspěšný podnikatel Vojtěch Lanna. Ten se naproti přístavišti narodil. Do areálu patří kromě jeho rodného domku (okolo jsme šli, ale netušili jsme, že je to jeho rodný domek) samozřejmě loděnice (dnes je tam spousta malých obchůdků), domek zahradníka, který postavil r. 1852 kousek stranou od silnice, takže jsme ho ani nezahlédli (dnes skautská klubovna), kolna a zahrada. Plovoucí molo tvoří šest propojených 10 metrů dlouhých betonových plovoucích segmentů. Je široké 2,5 metru. Je možno ho využít i soukromě (doba stání je omezena), odtud jezdí i pravidelná veřejná doprava.

Odtud jsme pokračovali pěšky přes most a hned vpravo. Tam má být funkcionalistická Zátkova vila, kterou si nechal postavit r. 1932 zdejší průmyslník Miroslav Zátka. Uvnitř se prý dochovaly původní schody s trubkovým zábradlím, některé dveře s původním kováním a dřevěný obklad schodiště. Odtud toho však z vily moc nevidíme. Snad to bude při zpáteční cestě z hlavní silnice lepší. V Solnici jsme zjistili, že otevřeno mají celý den, od 11 do 15 mají dokonce polední menu. Víme, co potřebujeme. Vracíme se po hlavní silnici – odtud je vilu pěkně vidět.

Čas rychle letí, už jsou dvě hodiny, jedeme se ubytovat. Náš apartmán Ninkasi je na opačném konci města - v Ledenické ulici 133. Našli jsme to snadno a jsme nadšení. Je tu jeden malý domek a v tom jeden nádherný velký apartmán s velkou vybavenou kuchyňkou. Přímo z pokoje je vchod do místnosti s pivní lázní. Tu nám zpřístupní v 17 hodin. Parkujeme před domem hned pod okny. Věci si podáváme oknem. Máme toho docela dost – hlavně jídlo a pivo. Zabydlujeme se a jdu vařit oběd. Ota už pouští televizi.

Přesně v 17 hodin nás paní pouští k vaně. Máme ji přístupnou na 3 hodiny, každou hodinu tam 15 minut běží vířivka. K tomu si můžeme po celou dobu točit Bernarda 12 a chroupat preclíky. Je to skvělý. Užili jsme si to. Paní nás upozornila, že dojde pivo, ať pak na ni zazvoníme, že nám hned narazí nový sud. Samozřejmě pěnu bylo nutno vypustit. Usoudili jsme, že jsme horší než malé děti. Tu pěnu jsme po sobě stříkali. To se hned tak nepodaří. Tři hodiny jsme však ve vodě nevydrželi, to bychom se asi už rozpustili. Zhruba po dvou hodinách vylézáme. Ještě jsem uvažovala zajít se ponořit na třetí vířivku, ale už se mi tam nějak nechtělo.

Dívali jsme se na televizi, plánovali zítřejší cestu městem, ještě popíjeli pivo. Zvlášť Ota si to užívá. Naštěstí nám přístup k pivu skutečně po 3 hodinách zamkli. Nevím, jak by dopadl. Takový relax bychom při našem cestování uvítali častěji. Už jsme poznali troje pivní lázně a tohle se nám líbilo snad nejvíc. Fakt super.

Jdeme spát v deset, ale nějak nemohu usnout. Okna jsou na hlavní, provoz neustává. Kravál mi vadí.

Jedeme do Českých Budějovic – 4. den – České Budějovice – pivovar Malt, školní minipivovar Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity, park Stromovka, Lannova loděnice, Zátkova vila na mapě