Úterý 24. 8. 2021 - odpoledne
Po prohlídce centra Jablonného v Podještědí přejíždíme do severovýchodní části města na parkoviště
u zámku Lemberk. Plánovala jsem, že by se tu nechalo i přespat. Jsou tu však kamery. Takže to raději ne. Šplháme do prudkého kopce k zámku. Prohlídku už nestačíme, ale dostali jsme se na moc hezké nádvoří.
V polovině 13. století tady na návrší na Žitavské stezce byl postaven středověký strážní hrad. Postupně byl upravován. Nejstarší dochovanou částí je věž. Hrad byl přestavěn renesančně, fasáda byla ozdobena psaníčkovým sgrafitem. Zásadní byla barokní přestavba od poloviny 17. století. V této podobě se zachoval do dnešních dnů. R. 1945 byl zámek zestátněn. Naštěstí byla r. 1951 v zámku otevřena expozice Bytové kultury, takže interiér nebyl zničen. Bylo zde možno si prohlédnout jednotlivé slohové styly od pozdní gotiky po secesi tak, jak se odrážely v bytové kultuře. R. 1971 byla zjištěno, že většina dřevěných prvků je napadena dřevokaznou houbou a je narušena statika jednotlivých budov. Proto byla v letech 1979 - 1992 provedena výměna krovů i ostatních dřevěných prvků, objekty byly staticky zajištěny, udělána nová střecha. Od té doby je v domech nová elektroinstalace i vodoinstalace. Od června 1992 je opět přístupný veřejnosti. Zdejší expozice jsou věnovány např. sv. Zdislavě z Lemberka a modernímu sklářství. Zde se natáčely filmy Císařův pekař a Pekařův císař.
K zámku patří řada zajímavých budov a park. Šli jsme si to tady obejít. Odhadujeme to na 2 km. Je tu špýchar z 2. pol. 17. století, hned vedle je věznice z r. 1375. Naproti je vrchnostenská budova, která od r. 1879 sloužila jako česká škola. Cesta vede okolo několika hrázděných a roubených domků ze 17. a 18. století. Bydlelo v nich služebnictvo a poddaní, kteří zde provozovali své živnosti a řemesla. Bývalo jich tady víc, ale aspoň některé se dochovaly. Býval zde i zájezdní hostinec z přelomu 17. a 18. století, kde se přepřahaly koňské povozy. Po 2. světové válce sloužil jako zahradní restaurace. Dnes budova chátrá.
Posledním domkem je Bredovský letohrádek. Tuto původně raně barokní stavbu nechal v 70. let 17. století postavit hrabě Kryštof Rudolf Breda. Na počátku 19. století byl klasicistně upraven. Zámek je po rekonstrukci, ale vše vč. zahrady je uzavřeno.
Z cesty vidíme i vodárenskou věž z r. 1734. Tam byly vodní nádrže a voda tekla samospádem do zámku. Procházíme lipovou alejí, která je postupně obměňována. Cestou se otevírá pohled na Luž, nejvyšší horu Lužických hor.
Po zelené jsme došli až ke kapli Nejsvětější Trojice, která je bohužel v dost zoufalém stavu. Byla postavena v gotickém slohu koncem 14. století, v 17. století byla přestavěna renesančně. Pod kaplí je krypta, kde jsou pohřbeni někteří majitelé zámku Lemberk, ale i rodiny vrchnostenských správců a úředníků.
Scházíme z prudkého kopce na rozcestí Markvartický rybník a po zpevněné cestě už po rovině odbočujeme vpravo. Míjíme skalní výklenkovou kapličku, do které byla ve 2. pol. 18. století umístěna soška sv. Zdislavy. Tady je empírový gloriet z poč. 19. století a údajně léčivá Zdislavina studánka.
Pokračujeme okolo skal, pod nimi je Černé jezírko. Tak praví název. Myslím, že víc by seděl název Zelené jezírko. Těsně před kamenným obloukovým mostem je u Panenského potoka bývalá vodárna. Odtud byla asi voda čerpána do vodárenské věže nahoře.
Procházíme místem, kde býval pivovar. Zachovaly se jen nepřístupné sklepy a vypuštěný Pivovarský rybník. Pivo se zde vařilo až do r. 1910. Dnes zde stojí pěkná chaloupka. Hned vedle jsou bývalé štoly na železnou rudu, která se zde těžila v 17. století. Vchod je dnes uzavřen mříží.
I když byla procházká krátká a až na jedno krátké stoupání a klesání pohodlná, tak jsme se tu toulali hodinu. Tady na nás skutečně dýchala historie.
U auta Ota plní batoh prázdnými petkami a ještě se vrací pro zázračnou vodu. Není to daleko, je to po rovině, raději ať máme vše plné. Voda nám fakt nějak rychle ubývá. Já mezitím hledám v mapě, kde bychom mohli přespat.
Než se vrátil, překopala jsem naplánovaný program. Původně jsme chtěli zajet do Saska do Kurortu Oybin, kde je zřícenina kostela a kláštera, snad dokonce s rozhlednou, také spousta skal - je to tam prý moc hezké i zajímavé. Jenže za tu dobu, co se touláme mezi skalami, nevíme, jaké jsou podmínky pro vstup do Německa a při návratu. My to vlastně pořádně nevěděli ani před odjezdem. Proto to rušíme, snad se tam dostaneme někdy jindy. Tady je tak krásně, že určitě bude co tady objevovat i příště. I Otovi se tu líbí, jen mu chybí rozhledny.
Zůstaneme tedy ještě aspoň zítra v Lužických horách. Odjíždíme
do Hrádku nad Nisou na parkoviště Rynoltická. Zdá se, že tam bychom mohli přespat a
zítra vyrazit zase do skal. Není to daleko, jsme tam za 10 minut.
Vypadá to tu dobře, jen sluníčko tu ráno asi nebude. Všude jsou vysoké stromy. Ani teď se sem poslední sluneční paprsky už nedostanou. Je 15 stupňů, je skoro jasno, to ráno bude asi pěkná zima. Hlavní je, že se vítr uklidnil. Asi by to tady v tom případě moc bezpečné nebylo.
Chystám večeři, mezitím odjeli poslední turisté. Hraji si na otužilou. Vody máme dost, tak se nemám na co vymluvit. Teplo však skutečně vypadá jinak.
Poslední aktualizace: 22.1.2022
Jedeme do našich severních hor - 14. den - odpoledne: asi 2 km dlouhá procházka: zámek Lemberk - Bredovský zámeček - kaple Nejsvětější Trojice - kaplička sv. Zdislavy a Zdislavina studánka - zámek Lemberk na mapě
Diskuse a komentáře k Jedeme do našich severních hor - 14. den - odpoledne: asi 2 km dlouhá procházka: zámek Lemberk - Bredovský zámeček - kaple Nejsvětější Trojice - kaplička sv. Zdislavy a Zdislavina studánka - zámek Lemberk
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!