Jedeme do našich severních hor - 3. den: cca 7,5 km dlouhý okruh z obce obec Želízy na skalní reliéfy (Čertovy hlavy, jeskyně Klácelka, kaple sv. Máří Magdalény, Harfenice, Sfinga, Had); Harasov - přírodní koupaliště, skalní byt a další reliéfy

V noci bylo příjemně, jen ty perseidy jsme neviděli. Ráno bylo příjemné chladno, sluníčko se k nám nedostalo. S odjezdem nepospícháme. Včerejšek byl poměrně náročný, program hodně nabitý, musíme zpomalit. Dávám kávu a po snídani relaxujeme.

Až v 11 odjíždíme. Směřujeme na sever. Na Mělníce se zastavujeme v Bille, potřebujeme koupit chleba a brambory, kupuji i malou sladkou svačinku. Tu jsme samozřejmě hned snědli.

Dnešek věnujeme prohlídce skalních reliéfů. Parkujeme na parkovišti v obci Želízy. Obec je vyhledávaným turistickým cílem díky sochařskému umění pana Václava Levého. Ten v letech 1841 - 1846 vytvořil v nedalekých pískovcových skalách řadu skalních reliéfů. Na kopci - jen 0,5 km od obce je ten největší unikát - obří Čertovy hlavy. Jsou vysoké kolem 9 metrů. Řadí se tak mezi největší reliéfy hlav na světě. Před nimi jsou jen hlavy prezidentů v americké Jižní Dakotě.

Když jsme přijížděli do obce, viděli jsme vpravo na kopci neskutečné množství lidí. Jsou prázdniny, je pátek, ale to jsem nečekala. Musíme se s tím však smířit, takovou raritu musíme vidět. Naštěstí vše dopadlo lépe, než jsme čekali. Ten dav - pravděpodobně nějaký zájezd - se vracel, když my jsme stoupali vzhůru. Stoupání bylo náročné, cesta je samý písek, naštěstí je prorostlá kořeny, tak se jde skoro jako po schodech. Nahoře jsme sice sami nebyli, ale nepřekáželi jsme si, dokonce ani při focení..

Bylo by tady krásně, i kdyby tu ty reliéfy nebyli. Ty tu nádheru samozřejmě umocňují. Mezi skalami se tu nechá prolézat, z vrcholu skály je dokonce pěkná vyhlídka.

Naštěstí většina lidí se šla podívat jen sem a zase se vrací zpátky do obce. My po modré jdeme už sami. Nejdřív opět z prudkého kopce. Cesta je však výrazně horší. Sypký písek není zpevněný kořeny. Divím se, že jsem to sešla. Neustále jsem čekala, že mi to podjede a zase pojedu po zadku.

Sestoupali jsme skoro na hlavní silnici, abychom zase mohli kousek vystoupat a následně klesnout k uměle vytesané jeskyni Klácelka s dalšími reliéfy, které tentokrát čerpal pan Levý v bajce Ferina Lišák, kterou z němčiny přeložil český vlastenec F. M. Klácel. Prostranství před jeskyní má jméno Blaník. Ze skal shlíží lidské neřesti v podobě zvířat a významné osobnosti našich dějin např. Jan Žižka, Prokop Holý. Nechybí tu ani v křesle dřímající Jan Zásmucký, údajný vůdce blanických rytířů a spící blanické vojsko.

Jeskyně překonala naše očekávání. Bohužel dovnitř se vsak nechalo jen nahlédnout. Vrata byla uzamčená. Abychom vše viděli, vystoupali jsme i nad jeskyni. Bohužel z dálky detaily skutečně nebyly všechny pořádně vidět. Také proto, že to už zub času (a samozřejmě i lidé) trochu poničily.

Pokračujeme dál po modré - opět z kopce na silnici. Po té se jde naštěstí skutečně jen kousek. Odbočujeme po modré vpravo a jdeme až na rozcestí Boží Voda. Tady opouštíme značenou cestu a pokračujeme rovně po silnici, samozřejmě opět do kopečka. Když jsme došli na modrou turistickou značku, odbočujeme po ní vpravo. I tady na nás čekají další reliéfy Václava Levého. Konečně jdeme kus skoro po rovině a dokonce opět sami.

Nejdřív míjíme kapli sv. Máří Magdalény, kterou sochař Václav Levý vytesal ve skále. Na oltářní plastice jsou ještě patrné zbytky barev, kterými bylo dílo kolorováno.

Pokračujeme dál, občas míjíme skály a koukáme, zda tam náhodou nějaký reliéf nenajdeme. Na jedné skále vpravo je reliéf a jeskyně Harfenice - jsou zde 4 lidské hlavy, zdobená umělá jeskyně a žena s harfou. V době svého vzniku byl zcela běžný motiv ženy, která si vydělává na obživu hrou na harfu. Bohužel právě ta harfenice je vlivem času a asi i vandalů nejvíc poničená.

O kousek dál je vlevo je menší skála, kde je vytesaná hlava Sfingy. Je vidět, že se od ostatních reliéfů odlišuje. Už víme proč - V. Levý zde vytesal reliéf císaře Františka Josefa I.. Bohužel vzal za své a tak tam byla údajně r. 1918 neznámým autorem vytesána Sfinga. Proč je tam vytesán letopočet 1930, to se nikde nepíše. 

Posledním reliéfem je na rozcestí se žlutou devět metrů dlouhý had. Předpokládá se, že k tomuto dílu autora inspirovaly zmije, které se na zdejších skalách často vyhřívaly. Nad ním je dokonce sekera, která ho měla pravděpodobně přeseknout. Had je bohužel zvlášť uprostřed hodně poškozený vandaly, kteří po něm lezou a vyrývají tam růuné nápisy. Je to škoda - takovéhle unikáty jinde nejsou.

Tady končí naše cca 7,5 km dlouhá procházka a vracíme se. Sice by se ještě nechalo pokračovat po žluté, kde jsou další jeskyně, ale už bez reliéfů. Nám to dneska stačí. Venku je přes 30 stupňů a i když jdeme většinou ve stínu, je to docela hrůza. My se vracíme po žluté, po které  odbočujeme vlevo, ke konci opět prudce klesáme. Žlutá značka nás dovedla až na parkoviště k autu.

Začínáme mít hlad, však už jsou skoro 3 hodiny. Ale tady na parkovišti vařit nelze. Až ve Strážnici odbočujeme na sever a tam na okraji obce pod stromem ohřívám oběd.

Teď už se chceme hlavně někde vykoupat. Zajiždíme k přírodnímu koupališti Harasov. Je tam i skalní byt a další skalní reliéfy. Parkoviště je placené. Co se dá dělat. Platíme 50,- Kč. Začínáme občerstvením, to bohužel v ceně není. Ota dává Prazdroj, já zkouším žateckou devítku Plavčíka, překvapivě dobře hořkou, na žízeň výbornou.
Tady u bistra je velká pláž, zde je poměrně dost lidí, ale na druhé straně rybníka je také pláž. Tam směřujeme my. Nejdřív se jdeme podívat na skalní byt. Na ve skále vytesanou terasu vedou úzké schody, dál se však nedostaneme. Dveře jsou zamčené. Údajně tam jsou dvě místnosti. Podle starších pramenů byly tyto místnosti možná součástí hradu Harasov, který tady na skále byl založen pravděpodobně na poč. 15. století. V témže století snad také zanikl. Zatím se však nenašlo nic, co by pomohlo upřesnit tato data. Jediná jistota je, že r. 1604 se píše o skále, kde stával hrad Harasov. Tento skalní byt byl obydlen na přelomu 19. a 20. století. R. 1913 v něm dokonce byla vinárna. Někdy kolem r. 1925 ho koupil pražský továrník Stanislav Řehák a upravil na svérázný rekreační objekt. Od 90. let je objekt opuštěný a nepřístupný.

Kousek ještě jdeme po žluté značce - na zdejších skalách jsou dva kulaté reliéfy - čínské symboly, které tu nechal vytesat ve 30. letech 20. století právě továrník Řehák, když zde chtěl založit čínskou zahradu. Začátek 2. světové války mu v tom již zabránil.

O kousek dál je ještě skalní brána. Dál to už nezkoumáme, vracíme se k rybníčku a pokračujeme podle skal po červené. Za mostkem je na úpatí bývalé hradní zdi ještě vytesaný reliéf Ježíše Krista.

Stoupáme po cca 200 metrů dlouhém schodišti na skálu, kde je vyhlídka na vodní plochu, na bistro Harasov a na chátrající dům, který by mohl být zdejší chloubou. Je to bývalý hotel, který nechal r. 1912 postavit kníže Bedřich Lobkovic. Tehdy to byl moderně vybavený hotel, kde byl např. i telefon nebo garáže pro auta bohatých klientů. Dokonce tady pobýval i herec Oldřich Nový, skladatel Vítězslav Novák, dirigent Jaroslav Křička. Po válce tam byla politická škola OV KSČ, v 60. – 80. letech podnikové rekreační zařízení. Jeho konec znamenala restituce po r. 1990. Restituent brzy zemřel a během následných majetkových sporů začal zchátral. Je otázka, zda se podaří ho ještě zachránit.

Pokračujeme po červené - klesáme po žebříku, dřevěném i přírodním zpevněném schodišti. Odměnou je nám zcela prázdná malá písečná pláž s krásně čistou vodou. Trochu jsem měla obavy, jaké koupání tu bude, když rybník je z velké části zarostlý žlutými stulíky. Kvalitě vody to však neškodí. Trošku je problém, že je pláž ve stínu - možná i proto tu nikdo není. Voda se zpočátku zdá chladná, ale pak je to skvělé osvěžení. Jak se dostaneme do mìst, kde svítí sluníčko, je voda možná do hloubky 30 cm pěkně prohřátá. Plaveme dost a dlouho sem a tam, Ota plave dokonce skoro až na druhou stranu. Vracíme se pomalinku, už se nechceme zpotit. Podařilo se. Když přicházíme k autu, zjišťujeme, že se to nějak zatahuje. Že by se přihnala nějaká bouřka? Teď už je nám to jedno, aspoň by se ochladilo.

Už jen musíme najít nějaké místo na spaní. Nejdřív však musíme opustit CHKO. Nechceme  však jet daleko. Ráno se sem zase chceme vrátit - musíme ještě vyrazit do zdejších skal.

Nejblíž je to snad přes Vysokou do Strážnice a dolů směr Chloumek. Na jednom místě se nám docela líbí. Vidíme na Říp, to je paráda. Jen jsme zaparkovali, krátce a prudce sprchlo. Pole je hnojeno močůvkou, jak se to namočilo, je to pěkně cítit. Najednou se vyrojily ve velkém množství i mouchy. Tak tady to není zrovna příjemné. Ještě jsme se pokochali duhou a odjíždíme. Pokračujeme dál na jih, na odbočce  vlevo je u lesa střelnice. Jedeme se tam podívat. Tak tohle je skvělé místo. Je tady rovné parkoviště bez trávy, takže suché. I těch much jsme se zbavili. Večeříme a popíjíme pivo z pivovaru Novej svět. Večer je zase neskutečné teplo a to se po dešti trochu ochladilo. V 10 hodin je skoro 22 stupňů. Nanoc necháváme pootevřené dveře, i když je zataženo, že ani hvězdičku nevidíme. Snad nebude v noci moc pršet.

Jedeme do našich severních hor - 3. den: cca 7,5 km dlouhý okruh z obce obec Želízy na skalní reliéfy (Čertovy hlavy, jeskyně Klácelka, kaple sv. Máří Magdalény, Harfenice, Sfinga, Had); Harasov - přírodní koupaliště, skalní byt a další reliéfy na mapě