Jedeme do našich severních hor - 7. den - dopoledne: zřícenina hradu a rozhledna Michalovice, Kosmonosy s řadou památek

Ve dvě mne vzbudilo mírné bubnovaní na střechu. Tak mírné, že jsem se divila, že mne to vzbudilo. Je to však dobře, aspoň mi nenapršelo do postele. Nepršelo dlouho. Ještě jsem nestačila usnout, přestalo.
Budíme se v osm, venku je zataženo. Slyšíme, jak tam meluzína zase hvízdá. Ani se nám nechce vstávat. Čekáme do devíti a hned přejíždíme k Božím mukám. Venku je 12 stupňů, pociťově to vypadá snad na 5. Vítr je neskutečně ledový. Při oblékání se přesvědčuji, jak mi je teplo, jaké je horko. Konečně chápu, proč mi bylo včera večer tak mizerně. Tyhle prudké změny počasí mne doslova ničí. Po tropických dnech má být dnes jen maximálně 21 stupňů a zítra snad ještě méně.

Hledáme místo, kde to bude méně foukat, abychom mohli zapálit vařič a udělat si snídani. Ota to chce skoro vzdát, protahuje to všude. Napadlo mne využít zdejší kamenný stůl, který má mohutné kamenné nohy. Jeden otvor jsme zakryli zásuvnými dveřmi skříně. Tím vznikla malá jeskyňka akorát na vařič a hrnec. Je to dobré, snídaně bude.

Jedeme směrem na Mladou Boleslav, kterou jsme včera odpoledne opustili. Parkujeme na severozápadním okraji města - severozápadně od hradu. Po neznačené cestě to máme na hrad asi 300 metrů z mírného kopečka. Míjíme přírodní divadlo - letní scénu Michalovická Putna.

Hrad Michalovice byl založen asi po polovině 13. století na ostrohu, jehož svahy spadají k Jizeře. Měl dvojité hradby, hradní palác byl asi jednopatrový s gotickými arkýři. Dominantou hradu byla 23 metrů vysoká válcová obranná věž, postavená z pravidelného, téměř kvádříkového zdiva, pojmenována Putna. Když hrad dobili husité, tak ho na nějaký čas obsadili a odtud vládli. Další majitelé hradu na něm už nebydleli, stávala se z něho ruina a r. 1513 se o něm píše jako o pustém. Zachovala se věž a část dvojitých hradeb.
Při hledání pokladu v 19. století byla věž podkopána, zdivo se roztrhlo, její horní část se vcelku sesula o patro níž. V této šikmé poloze zůstala zachována. Náklon je prý 7,5 %. Od r. 1911 je veřejnosti přístupná jako rozhledna. Je zpevněna, do prvního patra se chodí po vnějším schodišti, dál pak vedou úzké točité schody uvnitř věže. Shora je krásná vyhlídka hlavně východním směrem na údolí Jizery, Mladou Boleslav, Kosmonosy a Český ráj, za hezkého počasí je možné spatřit vrchol Ještědu a Bezdězu. Čýstečně je vidět i na krajinu  severním směrem. Výhledu na západ brání zbytky zdí. Tyto výhledy ocenil při své návštěvě r. 1835 i Karel Hynek Mácha.

Vstup do hradu je zpoplatněn. Jsou tam však vchody dva. My přišli shora, takže nejdřív jsme viděli uzamčená vrata, to mne zklamalo, ale naštěstí jen o chvilku později jsme viděli vestavěnou dřevěnou boudu - otevřenou pokladnu. Kudy se tam chodí?  Hlavní vchod je ještě o kousek níž. Blízko něho je dokonce zastavení Metálové stezky, se kterou jsme se setkali včera ve městě. 
Moc procházet se tady nedá. Z hradu jsou vidět zbytky mohutné zdi a hlavně věž. Je to neskutečné, jak je věž prasklá a nahnutá. Jdeme po schodech, zeď je nakřivo, je to zvláštní pocit. Shora vidíme kostel sv. Michala, který nás zaujal už cestou. Tento původně raně gotický kostel má románské základy a byl vybudován patrně současně s hradem. Ve 14. století byl přestavěn. Dnešní novorománská a novogotická podoba je z r. 1893. Je však na soukromém pozemku a je nepřístupný. Vypadá však zajímavě. Zkoušeli jsme se k němu někudy přiblížit, abychom něco vidělí víc zblízka, ale marně. Ze silnice vidět prakticky není. 
Další zastávku plánujeme v Kosmonosech, které s Mladou Boleslaví těsně sousedí. Je to město plné zajímavých památek. Začínáme u poutního areálu - u Loreránské kaple, který zde nechal postavit tehdejší majitel panství Heřman Jakub Gottlieb - hrabě Černín z Chudenic v letech 1704 - 1707. Parkujeme nedaleko ve slepé uličce. Věděli jsme, že dnes je zavřeno, ale když to vidíme, je nám to líto.

Nejdřív jsme však viděli kapli sv. Martina - tu první zde postavili johanité už ve 12. století. Tato barokní v pořadí třetí byla postavena v letech 1702–1704. Pod kaplí je krypta, kam byli pohřbíváni majitelé panství. U kaple býval hřbitov.

Areál obcházíme. Naštěstí vchodem na severní straně je dovnitř trochu vidět. V plné nádheře vidíme Svatou chýši, centrum poutního místa. Je to jedna z padesáti kopií Nazaretského obydlí sv. Rodiny u nás. Patří k těm největším. Jak je zvykem, stěny jsou zdobeny reliéfy ze života Panny Marie a sochami proroků. Uvnitř jsou nástěnné malby s výjevy ze života Panny Marie. Poměrně dobře vidíme i ambity, které slouží k odpočinku poutníků. Nárožní hranolové kaple bohužel už nevidíme.

K Loretě patří i raně barokní čtyřboká zvonice, která je vně areálu. Je to jeho nejstarší část. Byla postavena v letech 1672–3. Je mírně nakloněna k západu, což může být způsobené špatným podložím již při stavbě. Existuje i další vysvětlení - že to bylo úmyslné, aby se vyrovnal účinek převládajících západních větrů.

Areál Lorety byl při josefínských reformách r. 1782 uzavřen, naštěstí nebyl zbořen a r. 1831 po opravách byl opět vysvěcen. Po r. 1948 probíhala velká oprava. Poutní areál zachránila rekonstrukce v 90. letech 20. století.

K autu se vracíme po hlavní silnici podle krásně opravené sýpky, která je využita jako družstevní bydlení pro seniory a mladé rodiny.

Popojíždíme kousek do centra. Asi jediné parkoviště, kde se nechá parkovat zdarma, je u kostela. Jinak jsou všude parkovací automaty. Tady obcházíme další historické památky.

První stavbou ve městě bylo panské sídlo - bylo postaveno kolem roku 1571. Do zemských desek bylo zapsáno r. 1578 jako nová tvrz. V 17. století byla přestavěna renesančně. V letech 1697 – 1709 ho nový majitel hrabě Černín z Chudenic, který se později zasloužil o stavbu Lorety, přestavěl na zámek v barokním slohu. Z té doby je zrcadlový sál, který zabírá dvě patra, na zdi jsou malby s mytologickou tématikou. Dnes se tam pořádají koncerty. Konečná podoba zámku se změnila - bylo přistavěno empírové jižní křídlo. Současná podoba je z počátku 30. století. Po válce v zámku sídlila základní škola a internát střední ekonomické školy. Řada místností byla předělána na byty. Dnes je v zámku základní škola a muzeum.

Se zámkem úzce souvisí nedaleko stojící raně barokní kostel Povýšení svatého Kříže, který byl postaven v letech 1670–1674. Ze zámku k němu vede alej, kde byla v 1. čtvrtině 18. století vybudována křížová cesta. Do dnešní doby se zachovaly jen dvě zastavení.

R. 1688 povolal hrabě Černín do Kosmonos piaristy, aby zde založili latinské školy. Nechal pro ně při kostelu postavit piaristickou kolej - stavba byla dokončena r. 1694. V budově bylo i pětitřídní gymnázium. R. 1784 byl řád piaristů přestěhován do Mladé Boleslavi. Nový majitel v něm zřídil textilní manufakturu - vyráběl zde šátky. Od r. 1867 tam byl ústav pro choromyslné, dnes je to 2. nejstarší psychiatrické zařízení.

Vpravo od aleje ke kostelu je další historická barokně klasicistní budova, později zvaná Štift, kterou nechal postavit hrabě Josef de Bolzo r. 1763 pro potřeby své textilní manufaktury, později zde byla největší tkalcovna v Čechách. Ve velkých sálech bylo až 30 stavů a pracovních stolů. Byly tam i konírny a kovárna. Část budovy sloužila i pro výchovu sirotků důstojníků pluku i budoucích kadetů. Odtud název Stift počeštěný na štift. Od r. 1825 se na místo kadetky nastěhovala škola. Budova postupně sloužila různým účelům - mimo jiné zde byl lazaret pro raněné vojáky, byty, hostinec. Po požáru r. 1996 byl objekt zrekonstruován, je tam kavárna a pravděpodobně byty.

Na Černínském náměstí - je pozdně barokní fara, která se stavěla v letech 1771 - 1773. Po válce v ní byla knihovna i ubytovna. R. 2007 ji jako zdevastovanou vlhkou budovu s narušenou statikou koupila polská společnost, velice citlivě ji zrekonstruovala a upravila na svůj administrativní objekt.

Jen o kousek dál je zrekonstruovaná další historická budova - sokolovna, která byla postavena r. 1906.

Téměř pohromadě je spousta zajímavých budov, ale nikde nevidíme restauraci. Na parkovišti oběd vařit nechceme, i když tu jsme skoro sami. Dáváme si aspoň 2 jablka, chvíli ještě vydržíme. Pokračujeme dál dle našeho plánu.

Jedeme do našich severních hor - 7. den - dopoledne: zřícenina hradu a rozhledna Michalovice, Kosmonosy s řadou památek na mapě