Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 4. den - dopoledne: Mladějov - kostel sv. Jiljí s dřevěnou zvonicí; zřícenina hradu Trosky

Po včerejším výletu jsem byla příjemně unavená, ale nějak jsem nemohla usnout. Vypadá to na změnu tlaku.

V noci se vyjasnilo, ale k ránu se zase zatáhlo. Díky tomu se ani moc neochladilo. Je však chladněji než včera. V autě je 9 stupňů, venku 6, i ten vítr se uklidnil. Pozorujeme Trosky, kam se dnes chystáme - hrají si s námi na schovávanou. Chvíli nejsou vidět vůbec, chvíli jen Panna nebo Baba, občas se povede, že vidíme obě věže.

Během tohoto pozorování snídáme, opět venku. Zdá se, že se mraky zvedají, tak si snad Trosky užijeme.

Nejdřív se zastavujeme v Mladějově, tamější dřevěná dvoupatrová zvonice nás láká už dva dny. Na místě zjišťujeme, že samotná zvonice je z r. 1793, ale je přistavěná na poměrně vysoké kamenné zastřešené stavbě z 19. století.

Hned vedle je původně gotický jednolodní kostel sv. Jiljí ze 14. století, který byl r. 1786 částečně barokně upraven. Zařízení kostela je ze 17.–19. století - barokní a klasicistní. V předsíni kostela se nachází torzo náhrobního kamene z r. 1618.

Kostel se zvonicí obklopuje hřbitov, kde je pohřbena významná osoba - český matematik, fyzik a průkopník železnice František Josef Gerstner. R. 1806 založil Královské české stavovské technické učiliště v Praze, to je předchůdce dnešního ČVUT. Byl to on, kdo navrhl výstavbu koněspřežné dráhy z Českých Budějovic do Lince. Pochází z Chomutova, ale 25. června 1832 zemřel právě tady v Mladějově.

Ještě jsme se zašli podívat k nedalekému klasicistnímu zámku, který byl r. 1738 přestavěn z původní středověké tvrze. Jenže ho obklopuje vysoká zeď, ani od zamčených vrat do zahrady nebylo nic vidět.

Odjíždíme ke zřícenině hradu Trosky který je v říjnu otevřen jen v sobotu a v neděli. Vyšlo nám to tedy perfektně. Dokonce se udělalo hezky, svítí sluníčko - ale v dálce se to už zase zatahuje. Parkoviště je placené, původních 50,- je přelepeno, už chtějí 70,- Kč. Co se dá dělat, nic jiného nám nezbývá.

Hrad byl postaven přibližně mezi roky 1380 - 1390 na skalnatém hřebeni se dvěma věžemi sopečného původu. Od začátku byl pojmenován Trosky, což označuje lávovou strusku. Věže sloužili k obraně, ale také k obývání. Rozložitější a nižší věž Baba (47 m) byla přístupná ze severní strany paláce. Stála tam šestiboká dvoupatrová stavba. Na vyšší a štíhlejší věži Panna (57 m) byl palác obdélníkový, původně třípatrový, kde dokonce byla i hradní kaple. Věže jsou od sebe vzdálené asi 76 metrů, což umožňovalo vybudování poměrně rozlehlého hradu. Bylo tady vše, co bylo třeba - konírny, hospodářské zázemí, purkrabství a samozřejmě paláce. Bydlelo se ve vrchních patrech. Spodní části sloužili k uložení zásob na dobu obléhání. Na prvním nádvoří byla asi 30 m hluboká studna. Dešťovou vodu získávali díky důmyslným cisternám. Pod hradem je prý rozsáhlé sklepení a jeskynní prostory s jezírky. Okolo hradu byly tři obranné pásy 1,5 - 2 m široké a až 15 m vysoké.

Celek je světovou přírodní raritou, nazývaný dokonce jako osmý div světa. I z architektonického hlediska to byl jedinečný a odvážný krok. Při stavbě byla část skály odtěžena a použita na stavbu hradeb. Ostatní stavební materiál se sem vozil pravděpodobně z nedalekého Kozákova, ale byl mohutně doplněn dřevem.

Na hradě se bydlelo asi jen 120 - 140 let, proto nebyl přestavován.

Z parkoviště je to po modré kousek do kopce. Já dnes však sotva dýchám. Pomaleji jít už ani nemůžu. To chci vidět, jak pošlapu na ty dvě věže. Ale nakonec jsem to nějak rozdýchala a Trosky si užila. Byla jsem tu jako malá holka, tehdy byl přístupný jen jeden vrchol. To je jediné, co si z té doby pamatuji.

V současné době se nechá jít na oba vrcholy. Začínáme vpravo, kde je Baba. Až do zbytku hradní místnosti na vrcholu věže bylo v letech 1999 - 2000 vybudováno různě lomené dřevěné schodiště. Na jedné plošině je umístěna deska, kde je psáno, co je v dálce vidět. Pěkný pohled je i na druhou věž. Uvnitř kamenného zdiva jsou schodiště do 1. patra, kde je vestavěná dřevěná terasa po celé délce stavby. Odtud se nechá vyhlédnout otvory po bývalých oknech. Schodiště jsou dvě, aby si tady lidé hlavně v sezóně  nepřekáželi. Dnes jsme tu skoro sami.  

Všude je tady vidět, jak tuhla láva. Ještě víc je to vidět u druhé věže Panna, kam vede kamenné schodiště. I na této věži se zachovala stavba, tam však přístup není. Nechá se vystoupat po točitém schodišti uvnitř kamenné stavby na její vyhlídkovou plošinu, odkud je vidět do dálky, ale samozřejmě i na Babu. Výhledy by mohli být lepší, ale i tak jsme spokojeni. Je po sezoně, je tady jen pár lidí, to nám vyhovuje. Ani nám nevadí, že občerstvení je zavřené.

Z parkoviště se jdu ještě podívat po jedné silničce okolo hradu na jeho druhou stranu. Nějak se nemohu těch pohledů nabažit. Až tam je teprve ten nejlepší pohled na hrad zvenku. Tam jsou vidět ty vysoké čedičové skály, na které byly doslova přilepeny stavby určené i k bydlení. To snad ani není možné, jak to tam přilepené jak vlaštovčí hnízda.

Už je čas na oběd. Zajíždíme směr Nebákov, kde je mlýn a rybník. Silnice končí o kus dřív. Doufáme, že se tam někde v klidu najíme. Zaparkovali jsme na ploše, kde jsou naskládané klády. Svítí tu sluníčko, je tu krásně teplo, já si to užívám. To se mi tady krásně vaří. Stačili jsme se ještě najíst, když najednou sluníčko zalézá a výrazně se ochladilo. Lepší už to nebude.

K Otovi velké radosti jedeme do Jičína. Oběd bude moci zapít pivem. Než se projdeme po městě, alkohol vyprchá.

Jedeme do Přerova přes východní Čechy - 4. den - dopoledne: Mladějov - kostel sv. Jiljí s dřevěnou zvonicí; zřícenina hradu Trosky na mapě