Jedeme do severních Čech – 8. den – převážně přejezdový - Chřibská-procházka městem s podstávkovými domy a Chřibské vodopády, Krásná Lípa-procházka centrem a pivovar Falkenštejn, samoobslužný Luční bar

V noci bylo opět příjemně, nebyla zima, ani příliš velké horko, spalo se bezvadně. Když jsme se konečně chystali vstát, přehnala se nad námi krátká přeháňka - jen aby se zvlhčil vzduch.

Ještě bylo zataženo, ale my už směřovali do bazénu. Tak po tomhle se nám bude stýskat. Dnes jsme tu spali naposledy. Takové spaní asi už mít nebudeme.

Na dnešek plánujeme nenáročný den. Ota sice tvrdí, že jsme odpočívali už včera, jenže mne ta kolena pořád trápí. I když to levé se už snad trochu zlepšuje.

Po snídani odjíždíme do Chřibské. Je to starobylé město, i když rok založení není znám. Podle letopočtu 1144 na kameni, který byl nalezen při přestavbě kostela r. 1596, lze předpokládat, že to bylo nejpozději tohoto roku. První písemná zmínka je z r. 1352 v tzv. papežském desátku.

Obec vznikla jako ves lánového typu, to znamená, že domy byly stavěny podle říčky Chřibská Kamenice. Vesnice byla tedy úzká, ale 5 km dlouhá. Dle záznamů z let 1426 – 1428 tady byla sklářská huť, která byl nejstarší v celém středoevropském regionu. V průběhu let nezanikla a po 2. světové válce se stala součástí podniků Borské sklo, resp. později Crystalex Nový Bor. Provoz hutě skončil z ekonomických důvodů r. 2007.

Většinu obyvatelstva tvořili Němci, po jejich odsunu opuštěné domy chátraly, vandalové je ničili, až nakonec došlo k jejich zbourání. Ve středu tak byly zbourány souvislé řady patrových domů - prakticky bylo zlikvidováno náměstí, které dávalo městu originální charakter. Naštěstí celá řada ostatních podstávkových domů byla zachráněna převážně díky chalupářům a dnes jsou ve velmi dobrém stavu. Právě ty jsme si tady chtěli prohlédnout. Obdivovala jsem je již včera v Lísce, ale tady jich má být víc.

Zaparkovali jsme v centru, v blízkosti kamenné osmiboké kašny. Naše první cesta vede do informačního centra pro nějaké informace o městě. Hned vedle je dnes restaurace Radnice - pseudogotická budova, která byla r. 1872 postavena na místě zbourané staré radnice. Sem to samozřejmě táhne Otu. Chce ochutnat dvanáctku Beránka. Domníval se, že je to pivo z nějakého minipivovaru, ale nakonec se musel spokojit s pivovarem Březňák, který ho vaří.

Naše první cesta vede okolo historické budovy bývalé prodejny skla ke kostelu sv. Jiří. Původně dřevěný kostel byl r. 1596 postaven z kamene. Současná podoba je z r. 1901, kdy byl regotizován. V presbytáři i na vnějšku kostela jsou náhrobky z konce 16. a ze 17. století. Ve věži se zachovali původní zvony z r. 1460 a 1598.

Hřbitov okolo kostela byl zrušen. Z jižní strany byla v 18. století postavena dvouramenná křížová chodba, kde viselo 14 obrazů křížové cesty. Na obou koncích ramen byly kaple, kde byly malované rokokové oltáře. Kostel je opraven, snad se opravy dočká i tato stavba, stejně jako nedaleko stojící polozděná fara s kamenným portálem se znakem Kinských a letopočtem 1726.

Už scházíme zpátky k říčce a jdeme ve směru jejího toku po pravém břehu. Pak jsme prošli městečkem i různými uličkami. Došli jsme někam až k místům, kde je přírodní park Louka u Brodských. Do Dolní Chřibské jsme už nedošli, už jsme byli plni dojmů. I tam je prý skutečně velké množství podobných podstávkových roubených domů z 18. - 19. století. Tyto domy jsou typické pro oblast severních Čech a Horní Lužice. Vyznačující se roubeným přízemím s podstávkou, na které spočívá horní, zpravidla hrázděné patro nebo u přízemních domů střešní konstrukce. Některé mají mansardové střechy a hezky zdobený štít. Zajímavé tu byly i některé zděné domy, ty jsou pravděpodobně až z konce 19. století.

Až když jsme se zhruba za hodinu vrátili zpátky do centra a prohlíželi si druhou stranu náměstí, tak jsme zjistili, že infocentrum je v rodném domě významného vědce a cestovatele Tadeáše Haenkeho (1761 - 1817). V patře je místní vlastivědné muzeum.

Blízko byly informační panely. Tam jsme se dočetli o nedalekých vodopádech. Skoro na trase k nim je koupaliště. Jedeme se tam podívat, zda by tam nešel připravit oběd. Pro nás to bylo místo naprosto skvělé. Koupaliště sice bylo volně přístupné, ale voda ke koupání nelákala, takže tam nikdo nebyl.

Tady jsme se v klidu najedli. Auto jsme tu nechali a k vodopádům vyrazili pěšky. Je to něco přes kilometr, nemá cenu to autem objíždět, abychom kousek cesty ušetřili. Cesta vede okolo torza kamenného podstavce pro střelecký terč. Na podstavci byl střelecký sloup, na který se terč upevňoval. Používal se od r. 1792 až do 2. světové války. Od té doby chátrá.

Chřibský vodopád má nejvíc vody na jaře, když taje na Plešivci sníh, ale včera tu prý byly dva přívalové deště, že to kanály nebraly, tak snad všechna voda ještě neodtekla. Jdeme příjemnou úzkou lesní pěšinou z větší části podle potůčku. Úplně vyschlý není, trochu vody tam teče, tak snad nějaký vodopád uvidíme. Po obědě je to hezká procházka. Zajímavé je, že všude smrky usychají, tady zatím kůrovec neřádí. Voda stéká ze dvou skalních převisů a když je hodně vody, musí to být nádhera. Ale i tak jsme byli spokojeni. Je to tu taková skoro divočina. To se mi líbí. Vracíme se se začínající bouřkou. Nás to však skoro minulo.

Směřujeme na sever. Ještě nevíme, kde budeme spát, ale Ota ví, že v autě nemá jediné pivo. Proto zastávka v Krásné Lípě je víc než povinná. Je tam pivovar Falkenštejn i řada zajímavostí, ale ty asi prohlédnout nestačíme.
Než jsme sem dojeli, lehce sprchlo. Vystupujeme na náměstí u pivovaru už za sluníčka. První krásnolipský pivovar byl založen ve 2. pol. 19. století. Pivo se přestalo vařit po 2. světové válce. V 60. letech 20 století byl zbourán. Nový pivovar byl otevřen v centru na Křinickém náměstí v bývalém měšťanském domě, kde dříve býval zájezdní hostinec a kulturní centrum. V r. 2017 pivovar rozšířili o sousední Bílý dům, tam přestěhovali pivovarskou technologii a vybudovali pivovarský penzion. V původním objektu zůstal pivní bar s restaurací a malý sál s pivovarskou expozicí. Pivovar je pojmenován po pískovcovém skalním hrádku Falkenštejn u Jetřichovic.

Ota pivovar zná, pivo jsme již někde i ochutnali, ale tady ještě nebyl. Kupujeme 4 druhy piva, mezi nimi i APU 9 Svižnej Emil. To je pivo akorát pro mne. Při dně je povolena jedna desítka a svrchně kvašená piva mi chutnají. Ota kupuje i etikety a získává tácek. Spokojeni jsme tedy oba. 

Když už jsme tady, prošli jsme si Křinické náměstí, kde je i infocentrum. Ota tam získává spoustu zajímavých prospektů a dalšího čtiva a najednou už nikam nemusí, jen někde zaparkovat, dát si pivo a číst si.

Přesto se tu ještě chvilku zdržujeme. Na jižní straně náměstí nelze přehlédnout jednopatrový hrázděný podstávkový dům, kde je dnes cukrárna a muzeum. Je to nejstarší dochovaný dům (z r. 1729) – je to ukázka kombinace barokního vesnického podstávkového domu s městským hrázděným domem se dřevěným podloubím. Víc než 100 let zde měli zázemí místních felčaři a ranhojiči rodu Zillichů. Ti se zasloužili o veliký rozvoj zdravotní péče nejen v této oblasti. Např. jako první v Čechách zahájili r. 1801 očkování proti černým neštovicím. Dům nebyl udržován a koncem 20. století mu hrozila demolice. Nakonec se podařilo sehnat prostředky a opravit ho. Je to skutečná nádhera, jen byl tak nešťastně sluníčkem nasvícen, že nešel vyfotit.

Křinickým náměstím protékala říčka Křinice, která v současnosti je vedena v korytě pod městem. Když bylo náměstí r. 2010 rekonstruováno, bylo v severní části odlišnou dlažbou vytvořeno kamenné koryto, přes které se klene kamenný mostek. Na jeho okrajích jsou pískovcové sochy živlů - Země, Vzduchu, Vody a Slunce. Náměstí bylo oceněno titulem Dopravní stavba roku.

Ještě se jdeme podívat ke kostelu sv. Máří Magdaleny, který je na malém kopečku hned za pivovarem. Dnešní pozdní barokní kostel byl postaven r. 1754 na místě původního kostelíku z r. 1361. Věž byla přistavěna r. 1777, v letech 1816-1818 vše bylo doplněno monumentálním schodištěm.

Na bývalém hřbitově se zachovaly dva rokokové náhrobky z let 1792 a 1794 a další klasicistní náhrobky z přelomu 18. a 19. století. U kostela je pozdně barokní fara s mansardovou střechou. Ve 2. pol. 19. století byla západně od kostela zřízena křížová cesta s kaplí, dnes bohužel zničená.

Víc času už městu věnovat nechceme. Ještě by asi za zastavení stála novorenesanční Ditrichova hrobka z let 1888-1889 o rozměrech 10x10x10 m. V současné době je prý ve špatném stavu. V jejím sousedství jsou zbytky bývalé kotelny, odkud se vytápěla hrobka při zádušní mši, ale díky níž se udržovala vhodná teplota pro uchovávání ostatků.

Jedeme směr Kyjov, odkud zítra chceme vyrazit na výlet. Doufáme, že někde najdeme místečko, kam by se nechalo odbočit a kde přespat. Jenže všude je zákaz vjezdu. Cestou si Ota všiml šipky Luční bar, tábořiště. Vracíme se na okraj Krásné Lípy a trochu váhavě jedeme ve směru se šipek. Tábořiště je někde na kopci. Tam však žasneme. Vůbec nevíme, kde by se mohlo přespat. Je tu však hezky. U louky je několik dřevěných domků, přístřešků, zařízená kuchyňka, je tu bar na čestné slovo. Další jsme zjistili až později, když jsme odchytili majitele, kteří se vrátili z procházky. Až pak jsme našli i cedulku, že za nocleh se platí 200,- Kč za osobu, za děti se neplatí. Jsou tu toalety, ale dokonce i teplá sprcha. K dispozici je kuchyňský kout s lednicí, vařičem. Mají tady pivo (Falkenštejna z Krásné Lípy), limo, birella, ovoce, mufiny, slané pochutiny. Lze si uvařit kávu, čaj, polévku, buřty je možno opéct na ohni – dříví je připraveno. Je tu i chleba a hořčice. Kolik co stojí je tu napsáno. Je tady kasička, v nedaleké kovárně, kde je další lednice, je volně přístupný terminál - nechá se platit i kartou. To vše je k dispozici i pro okolo jdoucí. Stanovat i parkovat se nechá na louce, kde jsou i křesílka, lehátka. Prostě luxus. Majitelé bydlí v jednom domku, vždy večer doplní zásoby, vynesou odpadky, samozřejmě ty se zde třídí. Jsou tu prý 3 roky a vyplácí se to.

Po večeři sedíme chvíli venku, ale zatahuje se to a fouká. Přesouváme se do kovárny - je to místnost, kde 2/3 tvoří kovárna (majitel je kovář), ve 3. třetině je bar, stolky a možnost posezení a přes velká okna koukat do krajiny. Je tady i WC. Jen k autu je to o kousek dál. Všude jsou zásuvky, takže je možno dobíjet, co je libo.

Konečně jsem se po týdnu osprchovala v teplé vodě. Mělo to jen malý nedostatek, když jsem si ve sprše zatáhla závěs, abych vše nepostříkala, světlo zhaslo. Naštěstí nebyla úplná tma, tak to šlo. Večer, když jsem s pomocí majitele vše zaplatila kartou, jsem mu to řekla. Neměl o tom tušení, byl rád za tu informaci a upraví polohu čidla.

Kdyby to nefoukalo, je teplo, v půl desáté je ještě 19 stupňů, ale od východu se to zatahuje. V noci nám nevadí, jak bude. Ráno uvidíme. To už nebude odpočinkový den. Jdeme spát.

Jedeme do severních Čech – 8. den – převážně přejezdový - Chřibská-procházka městem s podstávkovými domy a Chřibské vodopády, Krásná Lípa-procházka centrem a pivovar Falkenštejn, samoobslužný Luční bar na mapě