Výlet do města Chřibská.

Kam a jak jedeme?

Na rozhraní Lužických hor a Labských pískovců se v údolí říčky Chřibské Kamenice nachází město Chřibská. První písemná zmínka o tomto místě je z roku 1352, ale jistě se zde žilo dávno před tímto datem. Jedním z důkazů je i kámen nalezený v roce 1596 při přestavbě kostela, na kterém je uveden rok 1144. Místo ale začalo nabývat na významu o mnoho let později. V roce 1383 mu bylo uděleno dědické právo. Od roku 1570 má město právo užívat městský znak. Určitým pokrokem bylo založení městského špitálu, to se psal rok 1596. Bylo také založeno několik cechů a spolků. Mezi ty důležité jistě patřil cech malířů skla, který tu byl od roku 1669. Výroba skla byla s městem spojena po dlouhou dobu. Sklářská huť je již zmiňována v roce 1426. Významnou událostí byla návštěva města císařem Josefem II. v roce 1779. Na vzdělání zde také pamatovali. Škola tady byla od roku 1524 a v roce 1859 byla postavena školní budova, která brzy nestačila. Proto bylo rozhodnuto o stavbě školy nové, která se uskutečnila v roce 1909.

Městu se ale nevyhýbaly tragické události. Velké požáry jej postihly v letech 1736 a 1766. Ale větší pohromou byly povodně. Ty největší jsou uváděny z let 1705, 1883, 1897 a 1925. Své zde zanechalo také válečné období. Vojska, a jistě ne bez následků, tu prošla na konci třicetileté války v roce 1648. Na sedmiletou válku má město vzpomínku z roku 1757, aby se to o pár let později opakovalo při válce o bavorské dědictví v roce 1778. Ani v napoleonských válkách město nezůstalo stranou, vojska tudy táhla v roce 1813 a nakonec tudy procházela vojska v Prusko rakouské válce v roce 1866. Přesto tři roky po té žilo v údolí 5700 obyvatel, většího počtu nedosáhlo město již nikdy. Velkou ranou v tomto směru byl odsun občanů německé národnosti v roce 1945 až 1946. Většina nových osídlenců si přišla spíše nakrást než zde bydlet a ani období totality městu nepřineslo nic dobrého. Roky 1955, 1965 a 1967 byly dovršením zkázy. Došlo ke zbourání celé řady domů a prakticky zmizelo náměstí. Obrat a určité oživení přinesla až léta po roce 1989. Ve zkratce o minulosti je to vše a zbývá se vydat za poznáním města, kterým Chřibská je opět od roku 2006.

Za čím jedeme?

Dominantou je jistě kostel sv. Jiří na návrší nad městem. Na místě dřevěného kostela byl tento postaven v roce 1596. Původní podobu změnily přestavby v letech 1649, 1670 a ta současná novogotická je z roku 1901. Síňové trojlodí s třístrannou kruchtou vyplňuje barokní a rokokové vnitřní zařízení. Nad vším vyčnívá třípatrová věž s cibulovitou bání. Ve věži jsou dva zvony s daty 1460 a 1598. Na mladším ze zvonů je český nápis. Poslední velká oprava svatyně proběhla mezi léty 1999 až 2002. Na zdech kostela jsou náhrobky bývalých starostů města, které sem byly přeneseny ze zrušeného hřbitova. Další náhrobní kameny jsou ve zdi hřbitova. Na zdi presbytáře kostela je zasazen pomník padlým ve světové válce. Zajímavý je opodál stojící válečný pomník z let 1874 až 1875, který připomíná padlé rakouské vojáky ve válkách v letech 1849, 1859, 1864 a 1866. Byl prvním pomníkem v celé zemi, který tyto války připomínal. Jižně před kostelem jsou dva, do půlkruhu postavené ambity, které končí na nárožích kaple z roku 1762. Ambity jsou ale ve velmi špatném stavu.

Od kostela je pár kroků k faře. Hezká barokní budova z roku 1726 je též ve špatném stavu. zajímavostí je znak rodu Kinských nad vchodem budovy. Dole v městečku na první pohled upoutá budova novogotické Radnice z roku 1872. Vpravo od ní je rodný dům zdejšího významného rodáka Tadeáše Haenkeho ( 1761 až 1816). Tento přírodovědec a cestovatel byl prvním kdo popsal vodní rostlinu Viktorii královskou. Na domě je jeho pamětní deska. Na tomto neúplném náměstí ještě najdeme budovu muzea, kašnu a dvě krásné barokní sochy – Immaculaty a sv. Jana z Nepomuku z roku 1762. Domy města jsou většinou ze druhé poloviny 18. a první poloviny 19. století. Naše vycházka městem je u konce.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když jsme byli rozhodnutí se v tomto městě najíst, skutečnost byla trochu jiná. V restauraci na náměstí nám nabídli pouze jedno jídlo. Druhý pokus v malém bufetu u muzea dopadl ještě hůře. I když krátký rozhovor s místními pijáky „lahváčů“ měl také něco do sebe. Ubytováni jsme byli na hradě Tolštejně.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Chřibská hodně utrpěla za totality. Na první pohled je vidět, že tady prostě něco chybí. Chátrající budovy by již dnes měly být pouze výjimečným jevem. Budova fary a ambity u kostela jsou velmi hezkými památkami. Nejvíce se nám tady líbili domky okolo řeky.

Ostatní informace

I když se to nezdá i po městě jsme něco museli ujít, ale byla to spíše nenáročná a příjemná procházka. Muzeum bylo uzavřené a kostel jak je v českých zemí nezbytností také.Chřibská je na mapě KČT č. 12 České a Saské Švýcarsko.