Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 1. den: odjezd; Zvíkovské Podhradí - hrad Zvíkov a Pivovarský dvůr Zvíkov; Svatá Anna – osada a kostel sv. Anny

Tentokrát vyrážíme na jižní a jihovýchodní Moravu. Naše cestování je zatím zaměřeno hlavně do oblastí, kde je nejvíc rozhleden. Jejich návštěva je pro Otu snad ta nejdůležitější. Už jsme jich po republice navštívili hodně, ale stále je jich dost, kam musíme. A právě nejvíc jich máme v současné době právě v oblasti jihu a jihovýchodu Moravy. 

Ota by sice nejraději objel jen rozhledny, aby si je už všechny na své mapě mohl odškrtnout, ale má smůlu. Oba jsme v důchodu, máme spoustu času a u nás je všude tak krásně. Nemůžeme cestou jen tak minout celou řadu dalších nádherných nebo zajímavých cílů. Naštěstí zajímají i Otu a tak se s tím už srovnal, že je tak rychle neprojede. Tvrdím, že se aspoň stále může na ty další těšit.

Plán byl vyrazit v pondělí po zmrzlících a jet rovnou do Tábora, kde jsme si zajistili 3 noclehy, abychom si město mohli pořádně prohlédnout. Stále projíždíme jen okolo a přitom je tam celá spousta zajímavostí a dokonce dva pivovary.

Jenže místo ochlazení přišly skoro až letní dny. My jsme výrazně dřív vyjet nemohli – měli jsme ještě nějaké povinnosti. Nakonec jsme vyrazili až v sobotu. To stěhování věcí do auta je to nejhorší. Pryč budeme skoro 8 týdnů, nelze předpokládat, že bude už jen teplo. Balíme tedy i teplé deky na spaní a oblečení na letní dny, ale i na ty chladnější. K tomu celou řadu trvanlivých potravin, ať nemusíme stále jen chodit na nákupy a přemýšlet, co nakoupit, co uvařit. Když to nanosíme do auta, vždy si myslíme, že snad ani nebudeme mít kde spát, že se tam snad už ani nevejdeme. Ale pak se to tam vždy nějak poskládá.

Už v pátek večer jsme to do auta skoro vše nanosili. Ráno tam dáváme už jen vychlazené věci z lednice a nějaké drobnosti. Konečně v 11 vyrážíme. Chtěli jsme dřív, ale to jsme nezvládli. U nás je to však normální, ani nás to už nepřekvapuje.

Jedeme ještě do centra města natankovat a už opouštíme Plzeň. Cílem je Zvíkovské Podhradí s pivovarem a hrad Zvíkov.

Než jsme dojeli do cíle dnešního dne, snědli jsme skoro kilo hroznového vína a shodli se na tom, že jsme po obědě. Ve Zvíkovském podhradí jsme zaparkovali na velkém parkovišti u restaurace Pivovarský dvůr Zvíkov. Nikde nebylo psáno, že je to pouze pro hosty hotelu a restaurace, parkoviště je velké, místa tam bylo hodně, takže to bylo super. Věděli jsme, že o kousek dál je placené parkoviště hradu, ale platit se nám nechce, to se raději kousek projdeme. Navíc Ota se už těší na zdejší pivo.

Tento pivovar byl založen r. 1993 – je to prý jeden z nejstarších minipivovarů u nás. Navázal tak na tradici vaření piva na Zvíkově, která sahá až do středověku. První pivovar v prostorách hradu prokazatelně stál již r. 1433, o sladovně se prvně píše r. 1437. Dokonce zde měli i chmelnice. Ještě r. 1618 pivovar prosperoval. Po stavovském povstání v letech 1618–1620 skončil v troskách a vaření piva tady již nebylo obnoveno. Pivovarský dvůr Zvíkov je replikou jihočeského hospodářského stavení s hotelem, vlastní pekárnou, řeznictvím a restauračním minipivovarem. Zde vyráběné pivo se jmenuje Zlatá Labuť – labuť měli ve znaku Švamberkové, poslední majitelé zvíkovského pivovaru. Vaří se zde piva spodně i svrchně kvašená.

Ota si dává pšeničné pivo - Zvíkovského raráška, mně stačila jejich citronáda. Pochutnali jsme si, osvěžili jsme se a po zelené došli na hrad. Značená cesta nebyla nějak zajímavá, ale jarní květena je nádherná. Kvetlo tu spousta různobarevných kytiček – žluté, bílé, modré i červené. Nádvoří hradu jsou volně přístupná, nechá se hradem projít až k přístavišti. Kdo se chce podívat do interiéru, musí zaplatit vstupné. Prohlídky jsou bez průvodce. O historii jsme si mohli přečíst v letáčku, který jsme dostali ke vstupence. V každém přístupném prostoru je povídání v několika jazycích, dokonce i v ruštině. Návštěvníci z Ukrajiny byli překvapeni, když ke vstupence dostali tištěné povídání v jejich mateřštině.

Ostroh na soutoku Otavy a Vltavy lákal k osídlení již v době prehistorické. Hrad Zvíkov zde byl budován na začátku vlády Václava 1. - po r. 1230. Nejstarší částí je čtvercová Hlízová věž, která je 20 metrů vysoká. Její zdivo má šířku 3,5 m. Název získala podle 44 vrstev hrubě opracovaných kvádrů, které připomínají hlízy. Ze stejné doby jsou i místnosti v sousedství věže a pod kaplí. Mají klenuté křížové klenby. Osvětlují je úzká střílnová okna s žulovými rámy.

Hrad často střídal majitele. Mezi ty nejznámější patří Rožmberkové, Švamberkové, Eggenberkové a Schwarzenbergové. O hrad se každý staral tak, jak mu finance dovolily. Od obléhání r. 1622 ale chátral. Ruiny se ujali Schwarzenbergové a pustili se do velké rekonstrukce. Hlavně chtěli zabránit dalšímu chátraní, opravili kapli a objevili pozdně gotické malby. Jenže zdi byly v tak špatném stavu, že se r. 1829 zřítila Nová brána a velká část královského paláce spadla do řeky. Palác byl po r. 1880 rekonstruován – původní kameny mají lehce narůžovělou barvu a je tedy na první pohled poznat rekonstruovaná plocha.

Hodinu jsme tam chodili a kochali se. Jsou zde nádherné gotické arkády, většinu z nich zrekonstruovali právě Schwarzenbergové. Hrad jsme prošli od sklepení přes bývalé královské paláce až po vyhlídku na Hlízové věži. Prošli jsme se samozřejmě i ve volně přístupných prostorech, skoro došli až k přístavišti. Hradem jsme nadšeni. Zítra to budeme moct porovnat s Orlíkem, jenže ten byl přestavěn na zámek. Překvapilo nás však, že tady v sobotu moc lidí nebylo.

Vracíme se k autu. Tentokrát po silnici. Zjistili jsme, že za parkovné jsme ušetřili stovku. To je příjemné zjištění, čekali jsme, že parkovné tady bude levnější.

Ještě jednou jsme se zastavili v pivovaře, koupili si světlou dvanáctku a tmavou třináctku, abychom večer u auta nestrádali.

Jsou čtyři hodiny, projíždíme Zvíkovským Podhradím a na jeho jižním okraji odbočujeme vpravo do osady Svatá Anna, která na úzkém poloostrově byla založena poč. 19. století. Do osady se zajet nedá, ale před ní by mělo být menší parkoviště, kde bychom rádi přespali.

Vyšlo to. Je horko, dáváme jedno z piv. Ohříváme jídlo a současně se snažím věci v autě uklidit, abychom měli kde spát. Nakonec se to povedlo. Spokojeně sedáme k pozdnímu obědu, či spíš k předčasné večeři. Další jídlo dnes nebude.

Večer se jdeme podívat ke kostelu sv. Anny. Je to necelých 0,5 km. Postavil ho tehdejší majitel zvíkovského panství v letech 1545 – 48 ve stylu pozdní gotiky. Podle jedné pověsti zde stávala poustevna, podle jiné pověsti sem vedla tajná chodba z hradu. V kostele jsou dochované cenné historické prvky. Vedle vchodu je kamenný kříž, který sem byl umístěn r. 1978 - k 600stému výročí úmrtí Karla IV.

Než jsme se vrátili, sluníčko se schovalo již za les, auto je ve stínu a ochlazuje se. Vytahujeme křesílka a užíváme zdejšího klidu. Dáváme druhé pivo, ale shodli jsme se na tom, že pivo není spatné, ale zase to není žádný zázrak. Známe lepší.

Z domova jsme asi rozmazlení. Ochlazuje se, vytahujeme tepláky a mikiny. V 8 hodin klesá teplota pod 19. stupňů a my vytahujeme deky. V noci asi žádné horko nebude. Ale jsme připraveni na všechny teploty. Nic nás nezaskočí. 

Když jsme se začali chystat do postele, objevila se tu kočička, ale jinak pěkná potvora. V nestřeženém okamžiku skočila do auta, kde jsem v otevřené krabičce měla kus špeku a klobásu. Najednou koukám, že špek je na zemi a chystá se ho zbaštit. No, ta utíkala. Ale za chvilku byla zpátky, koukala po autu, mňoukala. Měla ale smůlu. To je naše jídlo.

Skoro to vypadalo, že bude spát v autě s námi. Už měla packy na schůdku, jen vyskočit. Ale zahnali jsme ji a v půl desáté zalehli. To už bylo venku 16 stupňů. Klesalo to rychle. V autě je vždy o 2 stupně víc, na spaní tedy docela ideální. Klidně to může ještě klesnout.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 1. den: odjezd; Zvíkovské Podhradí - hrad Zvíkov a Pivovarský dvůr Zvíkov; Svatá Anna – osada a kostel sv. Anny na mapě