Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 14. den - odpoledne: cca 8 km dlouhý okruh: Kobylí – naučná stezka Kobylí, sklepní ulička, rozhledna Stezka nad vinohrady – Vrbice - větrný mlýn a sklepní uličky; ptačí pozorovatelna Biocentrum Ostrůvek; Kobylská skála

U jedné rozhledny jsme spali, u druhé jsme byli a chystáme se na třetí. Ale to musíme dojet do Kobylí. To je 4. největší obec Velkopavlovické vinařské oblasti. První písemná zmínka o ní je z r. 1252. 
Parkujeme v centru, odkud vyrážíme na cca 8 km dlouhý okruh. Tady také začíná naučná stezka Kobylí. My si projdeme její část. Celá má 4 km a seznamuje mimo jiné i s historií obce. My si to chceme ještě trochu prodloužit.

Po NS a po zelené turistické značce jdeme obcí do kopečka. Z hlavní silnice odbočujeme do sklepní uličky. Kromě nádherných vinných sklípků upoutal naši pozornost i starý dřevěný lis, který obci daroval zdejší občan. To vše je v části obce zvané Suchořádská Zmola. Kdysi tu byla rokle (zmola). Po r. 1990 tady byly postaveny tyto sklípky. Nejsou tedy historicky cenné, ale každopádně jsou hezky barevné, některé i zdobené. Dokonce o nich byla informace i v televizním pořadu Toulavá kamera.

Po NS procházíme dál obcí – okolo restaurace U Soukalů, kam kupodivu nejdeme, i když už je otevřeno. NS odbočuje uprostřed obce ke kostelu, my se tudy budeme vracet. Nyní pokračujeme po zelené dál v přímém směru.
Na konci obce míjíme hřiště discgolfu. Nás samozřejmě víc zajímají úžasné výhledy. Tady jsou další dvě možnosti, kde se nechá zaparkovat, kdyby v obci už místo nebylo.

Přicházíme na rozcestí Kobylí vrch – rozhledna. Vinice jsou oplocené, velká vrata otevřená. Zase se přesvědčujeme o tom, že při dozrávání hroznů se na vinice dostat nelze. Pak se nedá asi jít ani k rozhledně. Dnes je možno k rozhledně Stezka nad vinohrady odbočit. Je to dřevěná vyhlídková stezka ve tvaru zvedající se kruhové rampy s výsečí 334°. Právě Kobylí vrch, kde je rozhledna, má výšku 334 m. Stezka je ve výši 7 metrů zakončena plošinkou s proskleným čelem. Tam se dojde po 65 metrech. Tento způsob výstupu tak umožňuje vstup starším občanům, vozíčkářům i maminkám s kočárky. Rampu drží ocelové stojiny. Byla zpřístupněna 27. října 2018 při místních oslavách 100. výročí vzniku Československa. Z rozhledny jsou vidět Velké Pavlovice, Pavlovské vrchy, Bořetice, Podivín, Břeclav, Lednicko–valtický areál, Hodonín, Mutěnice, Velká Javořina, rozhledna Babí lom, hrad Buchlov, za dobré viditelnosti prý i Vídeň a vrcholky Alp.

Je pátek okolo poledne a najednou tu je spousta lidí – pěších i cyklistů. To nás docela překvapilo. Cestou z obce jsme lidí moc nepotkávali. Po zelené pokračujeme opět téměř sami.
Jdeme do Vrbic k dřevěnému větrnému mlýnu, který stojí na kopečku nedaleko hřbitova. Je to 5 metrů vysoká replika původních vrbických mlýnů, které tady stávaly. Není a nikdy nebyl funkční. Nás víc však zaujaly nádherné kamenné sklepy, které jsou převážně tesány do skály.

V obci jsou doloženy zmínky o vinařství již r. 1248 a 1252. Tehdy se sem přestěhovali kolonisté z Dolního Rakouska, kteří už měli s vinařstvím zkušenosti. První kolonie sklepů vznikla již v 17. století, byla to spodní patra vinařských staveb v obci, které postupem času zanikly ve vesnické zástavbě. V místech dnešní kamenných sklepů bývaly lomy na kámen a štěrk. Nápad vybudovat v tomto kopcovitém terénu sklepy v několika patrech nad sebou je z 18. a 19. století. Sklepy a lisovny s typickým kamenným průčelím začaly vznikat okolo r. 1920. Pseudogotické oblouky nade dveřmi dodávají této lokalitě nádhernou atmosféru. Každé ze sedmi pater má prý dokonce své jméno. Je to něco skutečně nádherného. Legračně vypadají větrací průduchy, které na kopci trčí.

V prostoru před sklepy byla r. 2000 umístěna boží muka.

Tomu všemu dominuje pseudorománský kostel sv. Jiljí s 36 metrů vysokou věží, který byl postaven v letech 1913 – 1920.

U kostela byla již r. 1945 postavena mohyla míru, která připomíná 36 padlých sovětských vojáků i několik občanů Vrbice. Ještě před jejím vybudováním tady bylo umístěno dělo z 2. světové války, které se pak stalo součástí památníku.

Z obce pokračujeme po modré. Nám se tady líbí snad všechno. Když přicházíme k silnici, která vede z Vrbice do Kobylí, je tady odpočívadlo, ale také kříž z r. 1905. Ale jaký. Čtyřhranný sloup, který kříž drží, má ze všech stran vyřezány různé ornamenty. Tohle se také často nevidí.

Pokračujeme dál po modré, také se k nám připojuje naučná stezka, jejíž část jsme prošli hned na začátku. Po ní a po modré přicházíme ke hřbitovnímu kostelu sv. Jiří, který byl postaven r. 1670 na základech staršího kostela z r. 1269. Z něho se zachoval gotický presbytář (je z 15. století). Na hřbitov se prochází průchodem v kostelní věži, která stojí samostatně na malém náměstíčku.

K autu to máme už kousek. Je teplo, i ten vítr už je poměrně teplý, ale silný. Vzali jsme si jen malou svačinu, už máme hlad. Potřebujeme někam zajet a ohřát 2. polovinu včerejšího oběda.

Jedeme k ptačí pozorovatelně, která je součástí Biocentra Ostrůvek. Má to jediný problém, až k ní se dojet nedá. Budeme tedy ještě chvilku hladovět. Na silnici to ohřívat nebudeme. Ze silnice je to však kousek. Tady se ve středověku nacházelo velké rybochovné jezero, které v 19. století zaniklo. Zůstala zde jen napřímená koryta Trkmanky a Kobylského potoka. Biocentrum bylo vybudováno v letech 2014 a 2015. Potok byl prodloužen z 390 na 560 m, bylo vyhloubeno 13 tůní různých hloubek a velikostí i s různými sklony břehů. Tím se zadržuje voda v krajině a zlepšuje tak klima v suché oblasti jižní Moravy. Osídlení tohoto prostoru některými vzácnými druhy živočichů i rostlin bylo překvapivě rychlé, dokonce už během výstavby. Dnes tady roste řada slanomilných rostlin a žije celá řada druhů mokřadních ptáků. Aby se lépe pozorovaly, byla tady r. 2016 postavena krytá 5,5 metrů vysoká dřevěná pozorovatelna s rákosovou střechou. Na vyhlídkovou plošinu ve 2,5 metrech vede 12 schodů. Je možno pozorovat čápy, volavky, žluvu hajní, vlhu pestrou, poštolky, motáka pochopa, luňáka červeného, rákosníky, labutě, lýsky a mnohé další. My jsme moc štěstí neměli, ale aspoň jsme si to mohli prohlédnout na obrázcích. Moc se nám tady líbilo.

Hladoví pokračujeme dál. Jen o kousek dál vidíme, že po červeně značené cestě ke Kobylské skále jezdí auta. Odbočujeme tam také. Zastavujeme v ohybu značky u zajímavé lukostřelnice. Jak jsme později zjistili, je to 3D lukostřelnice. Moc tomu nerozumíme, ale je nám to jedno. Pro nás je podstatné, že nás tu nezastřelí.
Auta pokračují po cestě nahoru. Marně zjišťujeme, co je tím směrem zajímavého. Kam mohou jezdit? Nám to však může být jedno. Jdeme ohřát oběd. Pak jsme se rozhodli jsme, že se tady zdržíme. Oběd proto zapíjíme dnes koupeným pivem. Jsme zvědavi, jak chutná. Dáváme ležák, je dobrý. Vypadá to, že jsme koupili dobře.

Pak se jdeme podívat na Kobylskou skálu. Nahoru vede úzká cestička. Šplháme vzhůru. Tudy vede i trať s 3D terči. Šplháme stále výš, až jsme se dostali na vrchol s pěknou vyhlídkou. Je to tady protkané spoustou úzkých pěšinek. Po chvíli váhání pokračujeme, vrchol na druhé straně hřebene se mi líbí, snad se tam někde dostaneme dolů. Jdeme nahoru, dolů. Otu to přestalo bavit, odbočil a je už kus pode mnou. Já chci na ten hezký vrchol. Líbí se mi tu. Je to hezké na vrcholu, hezké jsou i výhledy. Jsou tu dokonce lavičky, jenže se tam pasou kozy. Je po hrdinství. Chvíli na sebe koukáme. Když vidím, že nehodlají uhnout, odcházím já. Kousek zpátky a pak už dolů. Naštěstí jsme se s Otou sešli, došli jsme i na červenou značku a vracíme se po pohodlné cestě.

Dokonce míjíme lesní bar. Je částečně zakopaný v zemi, aby nápoje byly chladné. Nabídka je slušná, ale my nic nepotřebujeme. Je to tu zajímavé, vidíme ten skalnatý hřeben Kobylské skály zdola. Je tu i kadibudka. Jdeme dal po červené až k autu u střelnice. Docela jsme se zdrželi, začínáme uvažovat, že bychom zde mohli přespat. Nedaleko kadibudky je docela pěkný velký prostor. Tam – pod dalšími skalami štípe pán dříví. Ota se jde zeptat a získává povolení k přenocování. Pro takové, jako jsme my, to tady prý je. Je tu tu hezké, jsme pěkně schovaní od silnice, nejsme pod stromy a to je hlavní. Vítr nepřestal, v noci má pršet. Zatím je jen zataženo.

Vytahujeme křesílka a dáváme další pivo. Po večeři se však stěhujeme do kabiny. Jak jsme se umyli, tak už nám začalo být venku chladno. Je sice 22 stupňů, ale vítr to ochlazuje.

Večer si pochutnáváme na dnes koupeném Svatovavřineckém vínu. Konečně jsem i já ve svém živlu, milovníka vín v sobě nezapřu a stejně jako mne Ota naučil na pivo, já ho naučila pít víno. Také mu moc chutná.

Jdeme spát až v 10, což je na nás docela pozdě. Ale to víno se musí vychutnat. To nelze jen tak do sebe nalít. Zítra se přesouváme na Slovácko, třeba i tam něco dobrého ochutnáme.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 14. den - odpoledne: cca 8 km dlouhý okruh: Kobylí – naučná stezka Kobylí, sklepní ulička, rozhledna Stezka nad vinohrady – Vrbice - větrný mlýn a sklepní uličky; ptačí pozorovatelna Biocentrum Ostrůvek; Kobylská skála na mapě