Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 19. den - odpoledne: Baťův kanál - okruh 8 km: Zarazická hospoda – řeka Morava – NS Po zapomenutých stezkách - Veselí nad Moravou (zámecký park, pavilon Orchestra, přístav) - Zarazice; Vnorovy - přístav

Dopoledne jsme si prohlédli Strážnici. Na oběd jedeme do Zarazické hospody. Parkujeme v jedné z bočních ulic na parkovišti Cyrilometodějská. Do hospody jdeme okolo zvoničky z 19. století, která má jedinečnou výšivkovou výzdobu.
Dali jsme si menu, za 2 výborné obědy s polévkou, pivem a diškem jsme zaplatili 320,- Kč. To je v současné době docela fajn.

Na odpoledne máme v plánu výlet podle Moravy, Baťova kanálu a také po části naučné stezky. Trasu jsme trochu upravili, abychom už autem nikam nemuseli popojíždět. Dokonce původní 16 km dlouhá trasa nám vyšla na 13 km. To vítáme.

Z hospody se kousek vracíme. Vpravo je zdobený selský domek z 19. století. Jen barvy jsou trošku vybledlé. Odbočujeme vpravo po cyklostezce a jdeme k řece Moravě. Tady u mostu je jedno ze zastavení naučné stezky Po zapomenutých stezkách. Celá je 11 km dlouhá a návštěvníkům přibližuje typickou nivní krajinu, podmáčené louky a lesy, ale i s historii úzkokolejky, která tudy dříve vedla. Tady se dočítáme o regulaci tehdy meandrující řeky Moravy, která se často rozlévala na okolní pole. Po povodni na počátku 20. století, kdy bylo zničeno několik domů, bylo rozhodnuto o její regulaci. V těchto místech práce proběhly v letech 1911 – 1914. Řečiště bylo přeloženo dál od obce, bylo napřímeno a prohloubeno. Starý dřevěný most byl nahrazen r. 1913 kovovým. Současný most pro pěší je z r. 2001, byl sem přesunut z nedalekého Náklí. Tehdy se jednalo o zajímavou technickou akci.

U mostu odbočujeme vpravo podle řeky a pokračujeme po NS. Podcházíme železniční most.  Už máme na dohled další most pro pěší a za ním kostel svatých Andělů strážných ve Veselí nad Moravou. U mostu se dozvídáme, že po mostě vedla úzkokolejná dráha. V délce 6 km byla postavena r. 1879 z Veselí k píseckému pivovaru. První vozíky byly dřevěné s kovovými koly, táhl je pár tažných volů. Po dvou letech byly vagony již taženy parní lokomotivou. Přeprava po této trati byla ukončena r. 1944. V dubnu 1945 ustupující Němci vše ničili, zničili i všechny mosty přes řeku i Baťův kanál. Dnes se prakticky z této tratě již nic nezachovalo.

My se jdeme podívat na této straně řeky do zámeckého parku, který je rozdělen řekou. Část byla založena r. 1752 jako francouzská zahrada, další část r. 1786 jako anglický park. Podle mapy z r. 1826 je kompozice parku téměř shodná s tou dnešní. Nás na tomto břehu zajímá hudební pavilon Orchestra z 1. pol. 19. století. I dnes se tam prý konají kulturní akce.

Morava tady tvoří zajímavý meandr, který je propojen kanálem, který přivádí vodu do malé vodní elektrárny.

Po mostě přecházíme do druhé části parku, kde je přírodní bludiště. V jeho středu je nízká dřevěná rozhledna s vyřezávanou sochou. Z ní je vidět vinice s historickým skleníkem. Byl postaven okolo r. 1799. Až do 30. let 20. století se v něm pěstovalo tropické ovoce.

Je vidět i Baťův kanál a hvězdárna na druhém břehu kanálu, která byla postavena v letech 1960 – 1964. Vidíme i zámek. K němu se zajdeme podívat až o pár dnů později, až se ve městě zastavíme. Dnes jsme nějací leniví. Je hrozné horko a zbytečně si cestu prodlužovat nechceme.

Víc nás zajímá přístav, který byl vybudován na kanále až r. 1999 a kde je otevřené občerstvení. V tom horku ho vítáme. Ota dal pivo, já vinný střik. Překvapuje nás, že tu skoro nikdo není. I v přístavu je klid.

Prohlížíme si přístav a lodičky a pomalu se vracíme. Tentokrát jdeme podle kanálu. Cesta vede po sluníčku, stín tu téměř není, vedro je k padnutí. Shodli jsme se na tom, že cesta podle kanálu i podle řeky, která je regulovaná, je docela fádní. Okolo je rovina, takže ani výhledy nejsou zrovna zajímavé. Voda skoro ani neteče, navíc je špinavá. V tom horku, kdy se na sluníčku teplota možná blíží čtyřicítce, je to ještě úmornější. Navíc to ani nefouká. Ani ptáci nelítají, asi i jim je horko.

Opět podcházíme železniční most, jdeme okolo nám již známého mostu, ale pokračujeme dál podle kanálu, který se začíná přibližovat k řece. Za řekou ve Vnorovech vidíme kostel sv. Alžběty Durynské.

Na druhé straně kanálu je najednou také změna. Je tam zbytek bývalého meandru (Kučoviny), dnes odstavné rameno, které umožňuje zachycovat vodu. Jeho hladinu lze regulovat stavidlem. V těchto místech je i kanál rozšířen – je zde víc místa pro případ, že se potkají trochu větší lodě.

To už se dostáváme do míst, kde mezi řekou a kanálem je jen úzký pruh zeminy, po kterém vede cesta do míst, kde se řeka kříží s kanálem, kde je další zbytek bývalého meandru (Všelíny), kde jsou plavební komory Vnorovy I a II, kde je přístav s občerstvením a hlavně technická památka – zbytky bývalé lanovky, která sloužila k přetahování lodí pomocí lana mezi mezi těmito dvěma plavebními komorami přes proud řeky Moravy. Jenže tam je to ještě skoro 2 km, to samé zpátky a ještě kus k autu. Celkem asi ještě 5 km. Čas by byl, jsou 4 hodiny, ale nám se už nikam jít nechce.

Chvílí přemýšlíme, co vyhraje. Lenost nebo zvědavost? Pak však zjišťujeme, že na druhé straně mostu parkuje auto. Pokud se sem nechá jet autem, pak je to vyřešeno. Tady by se nechalo i přespat.

Už bez váhání jdeme pro auto a vracíme se sem autem. Dokonce se autem nechá dojet až do přístavu. Tak to nám vyhovuje ze všeho nejvíc.

Cestou k přístavu po úzkém pruhu mezi řekou a kanálem jsme zahlédli dokonce místo, kde je to na spaní ještě vhodnější.

Přístav Vnorovy je malý, ale sympatický. Je to tady zajímavé. Dokonce i občerstvení je otevřené. Ale to nás dnes ani nezajímá. Ota ještě musí sednout za volant a pivo v autě je nutné vypít. Chtěli jsme vidět již zmíněnou technickou památku. Jenže máme trochu smůlu – zbytek lanovky vidíme na druhé straně řeky. Jenže podle mapy má být něco jen tady. Že by to na mapy.cz bylo špatně zakreslené? Tady je vidět jen čerstvě urovnaný povrch a vysetá tráva. Koukám na to dost udiveně. O chvíli později jsme zjistili, že zbytky lanovky tady ještě vloni byly, jenže byly v dost zoufalém stavu, tak prý přijeli, rozebrali to a něco z toho je tady vystavené. Druhá část na druhé straně řeky zůstala. Naštěstí to docela slušně vidíme. Třeba tam ještě časem zajdeme (nezašli jsme, zapomněli jsme).

Už jsme chtěli odjet, když najednou koukáme, že vrata komory se pootevřela a komora se vypouští. Koukneme se na tu vzdálenější plavební komoru, ta se také vypouští, ale vrata jsou zavřená. Konečně uvidíme proplutí komorou. Trvá to dost dlouho. Konečně se vzdálenější komora otevírá, vyplouvá motorový člun, který přeplouvá řeku. Současně se otevírá i naše plavební komora a člun vplouvá dovnitř. Komora se zavírá a napouští. Kormidelník se musí přidržovat schůdků nebo lan, která jsou natažena podle stěny komory, aby zůstal stát na místě a nevyboural se. Po 10 minutách jsme se dočkali, komora je plná a člun vyplouvá. Jako zážitek fajn, ale kdybych takhle proplouvala přes 4 komory, asi by mne to přestalo bavit.

Sedáme do auta a odjíždíme na námi vyhlédnuté místo. Je tady prima rovina a auta jezdící po mostě nás nebudou rušit.

Jsem nějaká zničena. Nejdřív jsme si dali pivo, pak se jdu pořádně umýt, dokonce vytahuji sprchu. Jen říkám, že parkujeme u dvou vodních toků, ale musíme se mýt ve vodě z vlastních zásob. V té tekoucí bychom se ještě umazali.

Trochu jsem se vzpamatovala a šla dělat večeři. Pak sedíme u dalšího piva. Dnes ochutnáváme pivo pivovaru Křikloun, jsou to piva svrchně kvašená a skutečně výborná. V peřině nám vydržela docela pěkně studená.

Je stále krásně teplo. Nakonec jsem ještě vyrazila se podívat k výklenkové kapli sv. Huberta, kterou jsme zahlédli u mostu. Není historická - byla postavena r. 2015. Ale je postavena na památném místě. Tady si prý předkové připomínali zrušení roboty r. 1848. Boží muka vandalové zničili a tak si zde postavili tuto kapli.

Co mne ještě zaujalo, jsou hladiny těch dvou vodních toků. Morava má hladinu o pěkný kus níž než kanál. Možná může být rozdíl i metr. Je to moc zajímavý pohled.

Vracím se k autu. Užíváme si zdejšího klidu, posloucháme žabí koncert. Nejdřív tu běhali zajíci, večer létala i spousta ptactva – rackové,volavky, rybáci, čápi, káňata, kachny, dokonce i husy. Po setmění tu zase řádí netopýři. V noci má zase pršet, tak uvidíme, zda jim to vyjde. Zatím to vypadá jako včera, zatahuje se a je ještě tepleji než včera. Tentokrát necháváme nedovřené dveře, možná nám dovnitř nenaprší.
Každopádně se těšíme na zítra, kdy si zase užijeme kopečky.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 19. den - odpoledne: Baťův kanál - okruh 8 km: Zarazická hospoda – řeka Morava – NS Po zapomenutých stezkách - Veselí nad Moravou (zámecký park, pavilon Orchestra, přístav) - Zarazice; Vnorovy - přístav na mapě