Středa 8. 6. 2022
V noci pršelo, ani nevíme, zda celou noc. Tady
pod rozhlednou U Trojice se nám spalo dobře. V 8 ještě pršelo a byla mlha. Všude jsou louže, ta největší je přede dveřmi auta. Se vstáváním váháme, v půl deváté přestalo, vstáváme. Vyndavám další klíště. Na ně nezabírá nic. Asi jsem pochopila rčení – drží se jako klíště.
Trochu se zlepšuje viditelnost. Než jsem udělala snídani, opět poprchává. Ale zdá se, že mraky blednou. Nebo je to jen naše zbožné přání?
Měníme naše plány. Rušíme 12 km dlouhý okruh na další 2 rozhledny. Naplánovala jsem ho po neznačených cestách - s těmi máme tady špatné zkušenosti. Buď neexistují nebo jsou zarostlé. Po dnešním nočním lijáku by to mohlo být ještě horší. Objedeme je postupně a zvolíme nějakou schůdnější cestu.
Protože neprší, začínáme rozhlednou Králov. Popojeli jsme jen kousek, objevuji další klíště. Ota jen upozorňuje, že už vedu 4 : 1. Já začínám mít pocit, že mne všude vše svědí, že mám všude milion klíšťat. Zatím další však nevidím.
Projíždíme Uherským Brodem směr Bánov a odbočujeme po silničce vpravo k vysílači. Dál vede kamenitá, ale sjízdná cesta dokonce až k rozhledně. Vlevo se pase velké množství srnek. Napočítala jsem 10, ale klidně jich mohlo být víc. Rozhledna je velké zklamaní. Je stejná jako
včera navštívená rozhledna Hraběcí. Však také patří k těm šesti, které byly postaveny r. 2011 podle stejného projektu. Je tedy 13 metrů vysoká a na zastřešenou plošinu ve výšce 10 metrů vede 46 schodů. Jen počtem schodů se rozhledny liší. I tato rozhledna už není přístupná. A to tady byl dokonce kruhový výhled na Uherský Brod, Bánov, Vizovické vrchy, Velký a Malý Lopeník a Velkou Javořinu. No, co se dá dělat. Naštěstí je poměrně pěkný výhled i od paty rozhledny.
Kdybychom se sem vypravili včera, mohli jsme tu přespat. Tady se nám líbí víc.
Vracíme se do Uherského Brodu. Kousek za pumpou a za říčkou Nivnička vlevo parkujeme. Podle říčky vede cca 10 km dlouhá Nivnická naučná stezka. Na 7 informačních tabulích jsou informace o místních zajímavostech a tradicích kraje i ukázky toho, jak vypadají místní kroje. My si celou neprojdeme, půjdeme jen asi 2 km k ornitologické pozorovatelně.
Zpočátku NS vede podle říčky nízkou travou. Jen nechápu, proč svah vlevo i vpravo od cestičky je vysekán, jen cesta je zarostlá. Ale také nemusím vše chápat. Jdeme, kudy to jde, jenže ať jdu kudy jdu, občas spadnu do nějakého dolíčku. Rychle jít nejde. Po necelém kilometru i tato cesta končí a pokračuje po okraji pole – vpravo je metr vysoká tráva a kopřivy, vlevo vysoké obilí. Cesta je čím dál víc zarostlá. Tudy už odmítám pokračovat. Pozorovatelna mne tak moc nezajímá, stejně z ní nikdy nic nezpozorujeme, ale jako procházku jsem to brala. Tady procházka končí. Otu to samozřejmě neodrazuje. Potřebuje vidět rozhlednu. Měním foťák za klíče od auta a vracím se.
U auta si dávám kávu. Jen pohled na hlavní silnici není zrovna ten nejpříjemnější.
Ota se vrátil ¾ hodiny po mně. Po průchodu polem prý následovala blátivá cesta, až tam bylo 6. zastavení NS i s mapou. Následovala opět travnatá cesta. Mezi 5. a 4. zastavením byla nízká dřevěná pozorovatelna U Nivničky, místo rybníku je vyschlá zarostlá prohlubeň. Žádný z těch ptáků, které jsou zobrazeny na tabuli, tam samozřejmě vidět nebyli.
Pozorovatelna byla postavena r. 2018 jako zpestření NS. Je 5,4 m vysoká a vede na ni 12 schodů. Zdejší vodní plocha, dnes vyschlá, byla prý uměle vytvořena r. 2011.
Zpátky se mu stejnou cestou jít nechtělo. Na mapě viděl, že o kus dál odbočuje nějaká pěšina přes potok. Horší už to snad být ani nemůže. Nebylo. Došel ke kolejím a po těch se vrátil k autu. Je to vlečka, nic tam za tu dobu nejelo, tak došel v pořádku - jen pěkně špinavý, ale spokojený, že pozorovatelnu pokořil a že si může odškrtnout další rozhlednu.
Teď už konečně jedeme do Uherského Brodu. Tam snad nebude ani bláto, ani klíšťata.
Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1990. Město je jedno z nejstarších sídel jihovýchodní Moravy. Tato oblast na brodě přes řeku Olšavu v blízkosti obchodních cest se osídlovala v době od 10. do 12. století. Osada se začala rozšiřovat a rychle se proměňovala ve významné hospodářské centrum. Dne 29. října 1272 ho český král Přemysl Otakar II. povýšil na královské město a udělil mu spoustu privilegií. O tento titul přišlo v 15. století za vlády Matyáše Korvína.
Podle nálezu dvou grošů Václava II. tady stál na přelomu 13. a 14. století hrad, i když se o něm píše až r. 1338. Prokazatelně zde pobývali Přemysl Otakar II., Karel IV., Zikmund, Matyáš Korvín. Od 14. století však ztrácel svou funkci a na poč. 15. století zůstal opuštěn. Během třicetileté války byl zničen. Přežily to jen dvě bašty Bílá a Vítkovská. V 16. století si nový majitel postavil panské sídlo v blízkosti dominikánského kláštera, který od 13. století stál na jihovýchod od hradu.
Na místě hradu postavili na přelomu 17. a 18. století Kounicové barokní lovecký zámeček zvaný Baráník a hospodářská stavení. Součástí areálu se staly dvě bašty. V 1. pol. 20. století objekt koupilo město a upravilo na muzeum. Jedna část stálé expozice je věnována J. A. Komenskému. V barokním sloupovém sále z r. 1692 se konají kulturní a společenské akce.
Ve městě je všude placené parkování. Parkujeme zdarma na parkovišti Tesco v blízkosti pivovaru Uhersky Brod. Je čas oběda, nejdřív se chceme jít najíst. V Tescu je asijská restaurace. Ota se chvíli tváří, že by šel jinam, ale nakonec si také vybral a myslím, ze jsme se za 220,- Kč dohromady docela přejedli.
Další výhodou bylo, že tu byla wifi. Zjištěné poznání už tak příjemné nebylo. Má pršet dnes odpoledne, v noci i zítra. Aspoň víme, s čím máme počítat.
Pak jdeme do města. Pivovarská prodejna je otevřena do 16,30 hodin. To nám stačí. Víc nepotřebujeme vědět. Do té doby jsme zpátky.
Hned naproti pivovaru je židovská obřadní síň s novým židovským hřbitovem, kde je 1085 náhrobků ze žuly, mramoru a pískovce s hebrejskými, německými a českými nápisy. Hřbitov je za zdí, z toho moc nevidíme.
Z Hradební ulice chceme odbočit k dominikánskému klášteru a ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Vrátka jsou bohužel zamčená, musíme to obejít. Volíme cestu ulicemi Mikoláše Alše a Boženy Němcové. Konečně jsme u otevřeného vchodu do areálu. Již v 60. letech 13. století tady stál gotický klášter čtvercového půdorysu a kostel s jednou věží. Areál byl několikrát vypálen, ale až po vypálení během třicetileté války byl v letech 1659 – 1663 na náklady hraběnky Eleonory z Kounic barokně přestavěn do současné podoby. Činnost kláštera byla přerušena v roce 1950. R. 1990 jej dominikánský řád získal zpátky. Kostel má překrásnou barokní sochařskou i malířskou výzdobou. Uvnitř je i legendami opředený obraz Černé madony v byzantském stylu, který byl uctívaný již ve středověku. Měli jsme štěstí, kostel byl otevřený.
Klášterní areál opouštíme bočním vchodem a sestupujeme kamsi po schodech – ocitáme se na nádvoří s arkádami. Zpočátku jsme si mysleli, že to patří ke klášteru, ale pak jsme si udělali jasno. Dostali jsme se na nádvoří Panského domu. To je dům, který si v 16. století majitelé postavili jako své sídlo. I když byl přestavěn, má zachovalé renesanční i barokní prvky. Tady zemřel r. 1913 významný mecenáš a buditel hrabě dr. Václav Kounic, z jehož odkazu byly v Brně postaveny Kounicovy koleje. Dům byl částečně upraven na byty úřednictva, dnes se využívá ke kulturním, reprezentačním a společenským akcím.
To už se Moravskou a Kaunicovou ulicí dostáváme na Masarykovo náměstí. Hned na rohu je budova radnice. Tento původně šlechtický dům koupilo město r. 1702. V 1. čtvrtině 18. století byl barokně přestavěn – byla také přistavena věž. Tuto podobu si radnice zachovala do dnešní doby. Původně (od r. 1461) však radnice byla uprostřed náměstí. Na místě této zbourané radnice je od r. 1756 kašna se sochou sv. Floriána.
Na opačné straně náměstí je dominantou barokní kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie, který nechal v letech 1717 – 1733 postavit také jeden z Kouniců. V letech 1879 – 1881 byla přistavěna 60 m vysoká věž.
Uprostřed náměstí je bronzový obelisk, který městu r. 1992 ke 400. výročí narození J. A. Komenského věnoval český sochař Ivan Theimer. Je pokrytý citáty i figurální drobnokresbou. Je zde celý Orbis pictus i další Komenského díla. Sloup na podstavci podpírá želva, která je symbolem věčnosti, moudrosti a pokory. Svoji symboliku mají i chlapci, kteří pouští papírové lodičky do světa – tím šíří Komenského učení.
Přes náměstí vede časová osa – začíná u radnice - v dlažbě jsou umístěny mosazné cedulky, které připomínají významné události.
Při procházce městem marně hledáme něco, kde bychom mohli zapít oběd. Tady snad nemají hospody. Také hledáme informační centrum. Nakonec jsme našli obojí jen kousek od kláštera. Jenže jsme tam museli dojít z náměstí. Ze strany kláštera nic vidět nebylo. Ota dal zdejší pivo, které mu sice nechutnalo, ale žízeň trochu zahnal.
Pak už se pomalu vracíme, zpátky přes náměstí a dál až k hradbám. Město bylo již ve 13. století opevněno silnou hradební zdí, která byla až 1,7 m široká a až 10 m vysoká. Hradby se zachovaly na severní a jižní straně starého města. Vjíždělo se sem čtyřmi branami. Tři byly zbourány r. 1874, ta čtvrtá na severu je součástí vstupu do muzea J. A. Komenského. Zdivo bylo použito při stavbě věže kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie na Masarykovo náměstí.
Seichertovou ulicí jdeme ke kostelu mistra Jana Husa, který je jednou z nejstarším památek města. Nejstarší část je ze 13. století. R. 1494 byla dokončena gotická přístavba presbytáře, od r. 1589 má kostel renesanční věž. Ještě r. 1667 proběhla barokní přestavba chrámu. Od r. 1920 ho využívá Československá církev husitská. Měli jsme štěstí. Kostel byl otevřen. Mohli jsme tak vidět v prosklené podlaze základy původního gotického kostela. Jsou zde i částečně odkryté fresky ze 14. a 15. století. Je zde dokonce uložena hrst hlíny z hrobu J. A. Komenského v Naardenu.
A to je už vlastně konec naší prohlídky. Střed města opouštíme zastřešeným schodištěm, tzv. Fortnou. Ta však nemá historickou cenu. Byla vybudována r. 2015. Vypadá však pěkně.
Tak jsme se dostali na hlavní a za chvíli už jsme u pivovaru. Ale teď trochu z historie pivovarnictví ve městě. První pivovar ve městě byl postaven r. 1614. Během třicetileté války byl však natolik zničen, že musel býr r. 1652 postaven nový, který později odkoupila rodina Kauniců. Od r. 1848 ho pronajímali. Jedním z posledních nájemců byl český sládek František Bedřich Janáček. Protože se s majiteli neshodl, postavil si v letech 1894 – 1895 svůj vlastní pivovar. Už před válkou pivo vyvážel do jihovýchodní Evropy a dostával se na přední místa mezi našimi pivovary. Janáčkovi vlastnili pivovar až do r. 1948. kdy jim byl znárodněn. R. 1993 ho získali zpátky a opět povznesli kvalitu piva. R. 2007 do pivovaru majetkově vstoupila firma Pivovary Lobkowicz, a.s. , r. 2009 koupila všech 100 % akcií a r. 2012 uvedla na trh pivo Uherský Brod.
Ota kupuje 3 piva - ne že by si na nich chtěl pochutnat, ale tyto etikety ještě nemá. U nás ho neprodávají.
Zhruba po 4 km se vracíme k autu. Ještě se jdu připojit na wifi, má stále pršet, ale už trochu ubrali na síle. Uvidíme zítra.
K zámku však už nejedeme. Zatahuje se to a už se nám nikde nechce courat. Je stále nějaké dusno.
Nejkratší cestou jedeme k zaniklé rozhledně Králov, kde jsme už dnes byli. Tam nejsou stromy, ať si prší. Snad nás to z kopce nespláchne.
Výhledy jsou pěkné, i když jsou dost v mracích. Tady je chvilku ještě docela hezky, ale když chci jít dělat večeři, začíná pršet.
Využívám deště i toho, že tudy ještě nikdo neprojel. Vybíhám z auta se nechat osprchovat deštěm. Dokonce i namydlit jsem se zvládla. Pršelo pěkně a je docela teplo. Jen stále koukám na obě strany cesty, aby někdo nejel nebo nešel, aby ze mne nedostal šok. Ale dopadlo to dobře. Nikdo se tu neobjevil. Přestává pršet, když už se pod zadními dveřmi utírám. Až nohy plné písku jsem musela spláchnout naší vodou.
Na chvilku vylezlo sluníčko, že jsem ještě zvládla i tu večeři připravit. Obzory se jasní.
Poslední aktualizace: 23.10.2022
Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 26. den – Slovácko: Bánov – rozhledna Králov; Uherský Brod - Nivnická naučná stezka s ornitologickou pozorovatelnou U Nivničky a procházka městem - městská památková zóna, pivovar na mapě
Diskuse a komentáře k Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 26. den – Slovácko: Bánov – rozhledna Králov; Uherský Brod - Nivnická naučná stezka s ornitologickou pozorovatelnou U Nivničky a procházka městem - městská památková zóna, pivovar
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!