Za J.A. Komenským a krásami Uherského Brodu aneb luhačovický výlet osmý

Kam a jak jedeme?

Alespoň krátký výlet do Uherského Brodu je pro všechny luhačovické lázeňské hosty snad přímo nepsanou povinností. Obě města jsou dnes sice součástí různých okresů a leží každé na jiném vodním toku, ale dělí je od sebe pouhopouhých třináct kilometrů. Přibližuje je naopak velmi dobré dopravní spojení, kdy si můžete vybrat mezi autobusem nebo vlakem. A protože je to pořád po rovince, není nikterak náročné ani využití jednostopého dopravního prostředku. Koneckonců zapůjčení kola dnes není ani v Luhačovicích žádným problémem.

Uherský Brod neboli Magyarbród je krásné historické město s téměř sedmnácti tisíci obyvateli. Poprvé je písemně zmiňován v roce 1140 a od roku 1272 se již jedná o královské město. Svého času bylo toto slovácké město centrem jednoho z největších okresů na Moravě. To se však psala polovina 19. století a o století později byl okres Uherský Brod zrušen. Bohatá historie města se projevuje i vysokým počtem – nedaleko od sebe se nacházejících - pamětihodností. Jako kulturní památka se zde uvádí více než 40 objektů a hodnotu tohoto čísla nikterak nesnižuje ani fakt, že polovinu z nich tvoří vinné búdy. Město se také hrdě hlásí k odkazu učitele národů, protože Uherský Brod je uváděn jako jedno z mnoha možných míst jeho narození.

Za čím jedeme?

A protože má být tento článek tipem na výlet, přiblížíme si alespoň několika slovy nejdůležitější památky města. Alespoň ty, které je opravdu škoda minout. Začněme tedy známým pedagogem. Na místním zámku se totiž nachází muzeum J.A. Komenského. Zámek je však pouze konírnou, kterou pro Kounice vybudoval na přelomu 17. a 18. století Domenico Martinelli. I tak zde ovšem najdete krásný trojlodní sloupový sál, zaklenutý barokní křížovou klenbou. Před jižní zámeckou bránou – nebo spíše jedinou dochovanou městskou vstupní bránou - najdeme samotného Jana Amose, a to v podobě bronzové sochy v nadživotní velikosti od Vincence Makovského. Nedaleko zámku si můžeme prohlédnout zbytky městského opevnění. Jednoduchá silná hradební zeď pochází ze 13. století.

Uherský Brod nabízí také množství pozoruhodných památek sakrálních. Například dnešní kostel Mistra Jana Husa, který pochází ze 14. století a v jehož interiéru najdeme dodnes středověké fresky. Současná podoba této stavby připomíná jak přestavbu renesanční (přístavba věže v roce 1589), tak tu barokní ze 17. století. Od roku 1920 kostel patří Československé církvi husitské. Dalším kostelem je farní trojlodní chrám Neposkvrněného početí Panny Marie na Masarykově náměstí. Monumentální barokní stavbu architekta Domenica Martinelliho z let 1717 až 1733 doplňuje 60 metrová věž Gustava Merty, přistavěná v letech 1879 až 1881. Sochy na hlavním oltáři jsou dílem Josefa Antonína Winterhaltera. Skutečnou dominantou města je pak kostel dominikánského kláštera, který nese jméno Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o jednu z nejstarších a největších památek na Uherskobrodsku. Původní gotický kostel byl vybudován zřejmě již v I. polovině 14. století, a byl mnohem vyšší, než je dnešní chrám. Dnešní jeho podoba pochází ze II. poloviny 17. století a i zde se setkáte s díly Josefa Winterhaltera. Autorem plastik na hlavním průčelí je však olomoucký sochař František Zurn.

Ze staveb světských stojí za pozornost zejména budova radnice. Tato renesančně a barokně přestavěná pozdně gotická budova je další architektonickou dominantou města. Dnešní podoba radnice pochází z let 1703 až 1715 a je pod ní podepsán stavitel Michal Graváni. Hlavní zajímavostí této budovy jsou věžní hodiny, které zhotovil hodinář František Lang a v roce 1723 je doplnil soškou "legendárního“ Černého Janka. Mně osobně se však ještě více líbí jeden z bývalých panských domů, který najdeme pod dominikánským klášterem. Jedná se o pozoruhodný a rozsáhlý barokní palác (opět přestavba Domenica Martinelliho) s dochovaným - a velmi cenným - goticko-renesančním jádrem a množstvím zajímavých detailů. Renesanční sloupy arkádového nádvoří jsou však dnes již pouhými kopiemi. V současné době tento panský dům slouží jako kulturně-společenské centrum, ale kromě obřadní síně zde naleznete i gotickou kapli Kouniců.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Za zmínku ještě určitě stojí pamětní kámen zeměpanského hradu, kašna se sochou sv. Floriana z roku 1756 (autorem sochy je také J.A., ale Winterhalter), budova Gymnázia J.A. Komenského z konce 19. století, několik měšťanských domů, hodnotný mariánský barokní sloup z roku 1785, Nadační dům – a někdejší útulek pro staré a chudé měšťany – z let 1711 až 1713, zdobený městským znakem. Minout bychom určitě neměli ani – na Masarykově náměstí se nacházející - bronzový obelisk Via Lucis (Cesta světla) z roku 1992. Ten městu věnoval u příležitosti oslav 400. výročí narození J. A. Komenského známý český - ve Francii žijící – sochař Ivan Theimer. Samostatnou kapitolu by si zasloužil zdejší židovský hřbitov. Najdete ho nedaleko uherskobrodského pivovaru a jeho součástí je také obřadní síň. Byl založen – jako tzv. Nový židovský hřbitov – v roce 1870, ale najdete zde i necelou stovku barokních a klasicistních náhrobků z původního hřbitova, zničeného nacisty. Hřbitov je uzamčen, ale klíče zde zapůjčit ve zdejším informačním centru.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Návštěvu uherskobrodského informačního centra mohu rovněž plně doporučit. Město je sice vybaveno velmi zajímavým informačním systémem, kterému vévodí několik panelů s mluveným komentářem, ale v íčku se tady setkáte s ochotným a znalým personálem i množstvím nepostradatelných materiálů. V každém případě stojí výlet do Uherského Brodu za to, abyste mu věnovali alespoň půlden času.

Ostatní informace

Já osobně jsem pojal tento výlet vysloveně jako nízkonákladový, takže jen náklady na Dopravu, nějaké drobné za pohledy (a podobné drobné suvenýry) a dvacetikoruna za právo si v rychlosti vyfotografovat zámecký Sloupový sál. Ani zdejší galerie však vaši peněženku nikterak nevyčerpají, takže už jen někteří návštěvníci města musí počítat s poplatkem za parkování a nějakým tím pokrmem.