Uherskobrodské Masarykovo náměstí

Historické centrum Uherského Brodu bylo vystavěno na pořádně „nakloněné rovině“a tudíž je i jeho hlavní rynek dosti svažitý. Což jsem poznal už jako dítě školou povinné, kdy jsme sem nějaký čas zajížděli s maminkou a mladším bratrem... a nejprve stoupali od vlaku nahoru do města po těch nechutně strmých schodech, jejichž vysoké stupně rozhodně nebyly uzpůsobeny nožkám osmiletého ogary. Hlavním účelem návštěvy „Brodu“ nebyla prohlídka tehdy ještě ošuntělých památek (ba ani nákupy), ale návštěva zubaře, který matce na pokračování dělal zlaté korunky.

Mou povinností pak bylo po tu hodinu, kterou u něj strávila, pohlídat na náměstí nezbedného bratříka. Přiznávám, že mne v té době brodský rynek kromě toho velkého kostela nijak neohromil. Navíc nám bylo přikázáno pohybovat se pouze v prostoru mezi kašnou a chrámem, takže jsme vždy netrpělivě čekali, až se maminka vrátí od zubaře a koupí nám za to, že jsme byli hodní, před odjezdem domů zmrzlinu. Historické pamětihodnosti náměstí mi byly v té době „šumafuk“ a největším uherskobrodským zážitkem pro mne bylo, že jsem na rodičcce při poslední návštěvě vydyndal, aby mi koupila v knihkupectví útlou dobrodružnou knihu.

(Napsal ji J.O.Curwood, jmenovala se Král šedých medvědů a roku 1988 podle ní byl natočen naprosto úžasný film Medvěd.)

 

V průběhu dalších desetiletí jsem uherskobrodské centrum s rodiči navštívil x krát, od nás z Brumova se za bývalého režimu jezdilo na brodský rynek na trh, na němž se dalo sehnat libovolného množství meruněk či okurků na zavařování. Ani tehdy, ba ani po „sametu“, kdy jsem tu byl s ženou na několika svatbách, bohužel ale nevybyl čas na prohlídku notně už opraveného a zkrášleného historického jádra města… až jsem si řekl, že je načase s tím něco udělat a před nedávnem si je konečně v klidu celé prošel.

 

Moje trasa městem samozřejmě vedla i na jeho hlavní rynek – dnešní Masarykovo náměstí, které má půdorys obdélníku. Od západu na východ dosahuje délky 125 m a od severu k jihu metrů padesát. Poněvadž jsem se na něj dostal po ulici Bratří Lužů od východu, upoutala mne nejprve budova staré radnice s vysokou věží a plocha tržiště, za nímž byla vidět kašna a na druhém konci náměstí objekt velkého farního kostela.

 

Jako první jsem si ale obhlédl budovu radnice.

 

Uherský Brod kupodivu až do 15.století žádnou neměl a budova sloužící místním radním stávala vprostřed náměstí. Roku 1556 byla sice rozšířena, ale začátkem 18.století se odsud konšelé přestěhovali do nového objektu – do bývalého šlechtického domu stojícího v severovýchodním rohu rynku. (Staré stavení sloužící jim do té doby bylo zbořeno a na jeho místě vznikla městská kašna.)

Šlechtický dům městu prodal roku 1702 hrabě Dominik Ondřej z Kounic.Původně gotický a později renesanční objekt prošel složitou přestavbou, při níž byly upraveny vnitřní prostory, dům zkrášlila zbrusu nová fasáda a štíhlá hranolová hodinová věž byla podstatně navýšena. To vše proběhlo už v barokním duchu a bylo realizováno stavitelem Michalem Grávanim. Později sice radnice prošla ještě klasicistními a novodobějšími úpravami, ale ty se týkaly především interiérů. Začátkem devadesátých let minulého století byla dokončena její celková rekonstrukce.

Na vysoké štíhlé věži zaujmou věžní hodiny, jež zhotovil v 18.století hodinář František Lang. Ten je roku 1723 doplnil i sochou „Černého Janka, “ který podle pověsti město zachránil před vpádem kuruců.

Na vrcholu věže stojí socha Spravedlnosti a v interiéru radnice jsou umístěny astronomické hodiny, jejichž autorem je uherskobrodský rodák Vilibald Růžička.

 

Dalším zajímavým objektem, nacházejícím se za tržištěm uprostřed plochy rynku, je kamenná kašna, která zde byla zbudována roku 1756. Jedná se o vodní pískovcovou nádrž kruhového tvaru, umístěnou na čtyřstupňovém podstavci. Uprostřed kašny se nachází na čtyřboké základně podstavec a na něm stojí socha sv.Floriána. Jedná se o kvalitní práci provedenou v životní velikosti sochařem Antonínem Winterhalterem. Skulptura patří k jeho nejzdařilejším dílům.

 

Za památnou lípou stojí od roku 1992 kamenný obelisk Via Lucis (Cesta světla). Městu jej u příležitosti oslav čtyřstého výročí narození J.A.Komenského věnoval český sochař žijící ve Francii - Ivan Theimer.

Podstavec i vlastní obelisk je zaplněn záznamy, citáty a geografickými a figurálními motivy. V podstatě celý Orbis Pictus jako od Komenského.Obelisk podpírá velká želva (znak věčnosti) a nad ní jej zdobí skulptury dvou chlapců pouštějící do světa papírové lodičky, což má zase vyjadřovat šíření poznáné a učení do celého světa.

 

Na všech stranách rynku stojí staré měšťanské i novodobé domy, ale tou nejcennější budovou na náměstí je sakrální objekt, vypínající se v jeho západní části.

Ano – je jím ten farní kostel Neposkrněného početí Panny Marie, krásné to barokní stavení, ale o něm si více řekneme až někdy přístě...