Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 31. den - dopoledne: Vysoké Pole-envicentrum Pro krajinu, ptačí pozorovatelna, informační dvůr; Drnovice, Vlachova Lhota, Vlachovice-ptačí pozorovatelny; památník Ploština; Vlachovice–kostel sv. Michaela, Vlachovská NS

V noci bylo teplo, dveře jsme zavírali až k ránu.

Dnešní místo u poutní kaple Panny Marie Vesecké bylo na spaní skutečně ideální. Byl tady perfektní klid. Vstáváme v 8, venku je lehce oblačno, tak uvidíme, jestli se dešťová předpověď vyplní. Zatím si to tady opět užíváme.

Po snídani si jdeme k pramenu doplnit zásoby vody. Přijíždí sem zahradníci - posekat trávu a upravit záhonky s bylinkami. Od nich jsme se dozvěděli, že voda v pramenu je slabě radioaktivní a léčivá, ale účinkuje jen půl dne. Jenže co léčí, na to jsme se zapomněli zeptat.

Dnes nespěcháme. Na výšlap se nechystáme, máme v plánu navštívit několik ornitologických pozorovatelen, které jsou poměrně blízko u sebe a ke kterým se snad nechá dojet autem.

Ještě jsme neodjeli, zvedl se vítr a obloha se začíná zatahovat. Zdá se, že předpověď počasí se vyplní.

Podle křížové cesty se vracíme do Vysokého Pole, kde je ptačí pozorovatelna. Je součástí envicentra s názvem Pro krajinu, které tady bylo založeno r. 2010. Ve stylových staveních se zde pořádají různé vzdělávací a osvětové akce, které se týkají životního prostředí, ochrany přírody a krajiny i toho, jak zachovat tradiční způsoby hospodaření. Ve stodole je minivýstava zemědělského nářadí a techniky. Chovají tady hospodářská zvířata (ovce, koně, kozy, ovce a drůbež), která se tady dříve běžně chovala. Až 23 lidí se tady může ubytovat, a to i se stravováním. Jezdí sem i děti na školní výlety.

Vzdělávací a herní prvky pro děti od 3 do 15 let jsou rozmístěny volně v areálu – je to tedy učebna pod širým nebem. Prostor je doplněn řadou informačních panelů, např. o sušení ovoce, zpracování přírodních produktů - i ty se zde zpracovávají.

Pár lidí tady bylo, ale jinak to tady asi teprve na sezonu chystají. Těžko říct, jak to tady vypadá v létě. Snad je otevřená i pozorovatelna, která dnes je zavřená. Je to celodřevěná šestistranná zastřešená stavba 6 m vysoká. Vyhlídková plošina s prosklenými okénky je ve výšce 6 m a vede na ní 14 venkovních schodů.

Vypadá to tady zajímavě, děti se tu určitě vyřádí. My za chvilku odjíždíme.

V centru obce - proti hasičárně nás zaujal další areál – také tam byla nízká dřevěná rozhledna, také nepřístupná. Ta je součástí informačního dvora Vysoké Pole, to zajímavým způsobem nahrazuje běžné informační centrum. Je to pojaté trochu jako hradiště – po vzoru hradiště Klášťov, které se nachází v katastru obce. V dlouhém přístřešku jsou zasklené informační tabule, které seznamují s mikroregionem Ploština, kde je celá řada značených turistických i hipoturistických tras různé náročnosti, které vedou přes vesnice Vlachovice, Újezd, Pozděchov, Vysoké Pole, Vlachova Lhota a památník Ploština. Tyto trasy mají souhrnný název Okruh šesti dědin.

Tady jsme se docela zdrželi, protože zde uvedené informace jsou zajímavé. Zvlášť Ota se začetl. Zde jsme se také dočetli, že na tomto okruhu (ve Vlachově Lhotě, Drnovicích, Vlachovicích a ve Vysokém Poli) byly v letech 2010 - 2012 postaveny 4 stejné ptačí šestistranné pozorovatelny o výšce 6 metrů s venkovním schodištěm.

Areál slouží i jako prostor pro kulturní akce.
Právě ke zde popsanému památníku Ploština se chceme vydat. Jedeme přes Drnovice, kde je součástí dětského hřiště 2. ptačí pozorovatelna – je skutečně stejná jako ta v Envicentru. Proto jsem ji ani nevyfotila. Rozdíl je jeden – nechá se na ní vystoupat. Jenže moc toho vidět není, ptáci tu žádní nelétají. Jediné, co je vidět, je pán chytající ryby ve zdejším malém rybníčku. Ale přes sklo se špatně fotí.

Po skutečně jen krátké přestávce pokračujeme dál na sever do Ploštiny. To je bývalá malá pasekářská osada, kde se ke konci války ukrývali zdejší partyzáni. Němci se o tom dozvěděli a 19. dubna 1945 ji vyvražďovací kommando SS vypálilo. Jedna osoba zemřela při výslechu, 24 osob upálili tím, že je zahnali do hořících domů, 3 osoby popravili. Mezi pár zachráněnými byl i František Šašina, jehož chalupu také vypálili a který celou událost popisuje, vč. toho, že se mu snad jen zázrakem podařilo Němcům utéct. Patřil k partyzánům, kteří se na stranu obyvatelstva nepostavili. Snad proto, že akce 220 ozbrojených mužů s 20 psovody byla předem připravená a hrozně rychlá. Konec války přežil zazděný v kupě cihel. Jenže aby toho chudák neměl málo, komunisté mu odebrali partyzánský důchod a uvěznili za to, že lidem nepomohli.

Tuto událost popisuje v knize Smrt si říká Engelchen i spisovatel Ladislav Mňačko, také člen partyzánů v Ploštině. Ještě r. 1947 vyšla publikace Ploština žaluje! - vydal ji vlastním nákladem kněz Vladimír Růčka z Újezdu.

Hned na jaře zde bylo postaveno 24 březových křížů. R. 1947 se místní věřící složili a byla tady postavena kaplička. Od r. 1975 je tady na nejvyšším místě monumentální památník, který byl o 10 let později ještě upraven. Tvoří ho pět pylonů z pohledového betonu o výšce 12, 12,5 a 13 metrů. V té době zde byla otevřena v nově postaveném objektu muzejní expozice, která tuto hrůzostrašnou událost připomíná.

Parkujeme na malém parkovišti, ale vidíme, že je tady vše rozježděné a všude je navezen stavební materiál. K památníku se musí kousek do kopečka pěšky, jenže i ten opravují, proto je oplocený. Naštěstí ho je vidět, i když trošku z dálky. Tady se dočítáme, že opravy se týkají prodloužení životnosti památníku a úpravy a zpevnění dlažby a odvodnění plochy.

Jenže kvůli tomu, jak je to tady vše uzavřené, jsme se nedostali ke kapli panny Marie, což mne mrzí. Na obrázku vypadá moc hezky. I infocentrum bylo zavřené. Nedá se nic dělat. Odjíždíme posmutněle, tyhle události nemohou nikoho nechat v klidu. Mám dojem, že teď to prožívám ještě hůř, když vidím, jaká podobná zvěrstva se dějí na Ukrajině.

Původně jsme se chtěli zastavit u ptačí pozorovatelny ve Vlachově Lhotě a Vlachovicích. Nyní víme, že jsou stejné jako dvě předcházející, tak k nim ani nezajíždíme. Při průjezdu Vlachovou Lhotou přes louku vidíme, že je skutečně stejná.

Ve Vlachovicích však zajíždíme ke kostelu sv. Michaela, který patří k nejstarším na Moravě. První písemná zmínka o něm je z r. 1550, byl však několikrát přestavován. V 60. letech 17. století dokonce lehl popelem. Zůstaly jen obvodové zdi. Samozřejmě byl opět postaven. Od této doby se kostel výrazně nezměnil. Původní část gotického okenního rámu je zazděna ve zdi presbytáře.

Kostel je na 8 km dlouhé Vlachovské naučné stezce a spojuje osm historických dřevěných sušíren ovoce. Stezka není okružní. Dnes se nám skutečně na ní vyrazit nechce. Jdeme jen kousek, ale marně hledáme, kde jsou ty sušírny. Nevede se nám ani najít nějaké zastavení NS, kde bychom se dozvěděli něco bližšího. Chci se jít zeptat na obecní úřad, který v malých obcích často nahrazuje infocentrum. Jenže budova se opravuje a řemeslníci nemají tušeni, kam se pracovníci odstěhovali. Tak to už je na mne docela dost.

Nakonec se nám podařilo najít informační tabuli se zdejšími zajímavostmi, tam o sušírně také nic nepíšou. Smiřujeme se s tím, že historickou sušírnu neuvidíme. Drobounce mrholí, ochladilo se. Odjíždíme.

Dnes jsme oba nějací lenivý. Možná je to i změnou počasí. Kdybych dnes měla jít na Klášťov, tak asi nedojdu.
Nechce se mi dělat nic, ani vařit. Oběd si dáme až v Brumově-Bylnici.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 31. den - dopoledne: Vysoké Pole-envicentrum Pro krajinu, ptačí pozorovatelna, informační dvůr; Drnovice, Vlachova Lhota, Vlachovice-ptačí pozorovatelny; památník Ploština; Vlachovice–kostel sv. Michaela, Vlachovská NS na mapě