Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 52. den: Stropešínská vyhlídka; Třebíč - rozhledna Vodárna na Kostelíčku na Strážné hoře, Trebitsch Whisky a pivovar Urban; Brtnice – městská památková zóna

V noci bylo opět horko, v autě teplota neklesla pod 21, a to jsme měli pootevřené dveře ařž do rána. Bylo jasno, že jsme předpokládali, že se ochladí. Až když jsme v 8 vstali, se začaly vytahovat mraky. Vypadá to na déšť, mouchy otravují tak, že si ani kávu nedávám. To by nebyla žádná pohoda.

V půl desáté odjíždíme. Ale jen kousek. Projíždíme Stropešínem a odbočujeme vpravo, kde na kraji obce u lesa parkujeme. Jdeme se podívat na Stropešínskou vyhlídku, odkud je vidět Dalešická přehrada. Pěšky je to už jen kousek. Vyhlídka je na skále a je moc hezky vidět na zákrutu přehrady – vlevo a naproti jsou pláže, vpravo nádherné a strmé skály.

Ale pak už jedeme do Třebíče, kde je rozhledna na Kostelíčku. Parkujeme v Hladíkově ulici, jen kousek pod ní. Je tam malé parkoviště. K rozhledně se pokračuje pěšinkou podle zahrady. Je postavena na věžovém vodojemu zvaný Kostelíček, protože v jeho těsné blízkosti stojí barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, dříve kostelík Povýšení sv. Kříže z r. 1645. Dříve tady byla hláska předsunutého městského opevnění.

Po 1. světové válce se zvyšoval počet obyvatel města a začal se projevovat nedostatek pitné vody. Ale až v letech 1936 - 1941 byl postaven tento věžový vodojem spolu s novým vodovodem, který sem přiváděl vodu ze 14 km vzdáleného heraltického prameniště. Zajímavostí je, že na tento vodovod se téměř okamžitě připojila soukromá firma, která vyráběla limonádu ZON, která se vyrábí stále a dokonce se plní i do stejných lahví.

Koncem 70. let tento vodojem opět nestačil potřebám města a byl nahrazen jinými vodojemy. Nebyl využívaný a chátral. Nakonec ho využily telekomunikační společnosti, které si na vrchol umístily antény. Pořádné využití - vybudovat zde rozhlednu se našlo r. 2010. Ale až r. 2014 se začalo s rekonstrukcí. Ke slavnostnímu otevření došlo 3. září 2015. Otevřená vyhlídková plošina je na vrcholu ve výši 25 m a musí se na ni vystoupat 104 schodů. Shora je pěkný výhled na město a jeho okolí. Je vidět i nedaleká kaple a třebíčská kalvárie v podobě tří dřevěných křížů. Cestou vzhůru si můžete prohlédnout expozici o vývoji třebíčského vodárenství od středověku až po dnešní dobu. Přečtete si i historii výroby limonády ZON. V předposledním patře rozhledny - v dříve nepřístupné komoře vodojemu je možno si vybrat z asi 8 krátkých filmů - o vodojemu, o historii města apod.

Když už jsme v Třebíči, musíme se tady trochu projít. Už jsme tady byli mockrát, ale moc se nám tu libí. Sjíždíme autem o kousek níž, parkujeme u hřbitova Horka-Domky v Ruské ulici. Do centra jdeme přes Gorazdovo náměstí a Kofránkovou ulicí. Vždy si vybíráme nějakou cestu, kterou ještě neznáme. Právě v Kofránkově ulici jsme objevili historickou budovu základní školy TGM. Stavba třípatrové budovy proběhla v letech 1921 – 1922. Bylo tam 18 tříd, kabinety a školní kuchyně. O rok později byla předána i tělocvična. Fasádu školy od té doby zdobí reliéfy tří osobností s jejich citáty (J. Hus, Fr. Palacký a J. A. Komenský).

Pokračujeme okolo kostela sv. Martina. Vím, že jsme u něj už dříve byli, ale dnes je otevřený. Uvnitř je cínová křtitelnice z r. 1616 a nádherné Pernštejnské dveře, kterými se prochází do sakristie. Pravděpodobně jsou z r. 1483, kdy Pernštejnové prováděli opravu chrámu. Dveře jsou pobity štítky, na nichž se střídá zubří hlava a císařský orel.

Přes hlavní Karlovo náměstí procházíme dál do židovské čtvrtě. Dnes nespěcháme, chceme si to užít. Je však hrozne dusno. Pomalu procházíme touto unikátní čtvrtí, procházíme úzkými průchody. Kocháme se, sdělujeme si, co se kde už opět opravilo a při tom doufáme, že najdeme nějakou šikovnou otevřenou hospůdku s dobrým pivem. Jenže ještě není poledne, kdo ví. Nakonec jsme ji objevili v ulici Leopolda Pokorného – je to whisky bar, ale mají zde i točené pivo - dvanáctku, dokonce ze zdejšího pivovaru. Jejich pivo nám chutná. Je možno posedět na dvorečku. I to je zážitek sedět na malém prostoru v sevření starých domů.

Na chvíli jsem se připojila na wifi, abych zjistila, že má dnes vydatně pršet. Tady už odpoledne, v Jihlavě v noci, v Pelhřimově zítra. Tak uvidíme kdy a kam dojedeme. Jenže se tu musíme zdržet, Ota zatuploval. Je tu tak příjemně, ani to sluníčko sem tak moc nesálá, že se mu ani nedivím.

Najednou jsme zjistili, že jsme v Trebitsch Whisky - přesně tam, odkud pochází vyhlášená česká whiska. Ota o ní četl samou chválu. Hned jsme se domluvili, že ji koupíme. Momentálně mají jen jeden druh, je to snadný výběr. Mimo to vyrábí z whisky i různé likéry. Ota to nepije a já váhám. Obávám se, ze to bude hodně sladké.

Když už jsme konečně chtěli skutečně odejít, přišla nám servírka říct, že jí právě dovezli ze zdejšího pivovaru desítku Sommer Ale, kterou jsem si původně chtěla dát. Neodolala jsem, dávám si ale jen malé. Přitom jsme se dali do řeči o těch likérech. Stále jsem však ještě odolávala.

Když jdeme platit, dostala jsem ochutnat kokosový likér, který mi chutnal moc. Kupodivu nebyl tolik sladký. Jenže pak barmanka zjistila, že už nemá originál neotevřenou lahev. Dala mi ochutnat čokoládový z hořké čokolády, kde jsou dokonce i malinké kousky čokolády. Chutná mi, jenže já čokoládu až tolik nemusím. Vybírám si ještě ochutnávku třešňového likéru. Ten mne zaujal víc, kupuji si ho. Jen mám obavy, jak budu vypadat venku v tom horku po těch pivech a ochutnávkách. Ale dopadlo to dobře.

Ještě se chvíli procházíme židovským městem a vracíme se k autu. Když jsme k němu konečně došli, jsou skoro 3 hodiny, venku je 30 stupňů.

Zjistili jsme, že Ota už může řídit bez problémů, já bych za volant ještě sednout neměla. Jenže já řídit nehodlám.

Ještě zajíždíme do pivovaru Urban, kde kupujeme 3 petky a odjíždíme. Původně jsme si mysleli, že si tu dáme oběd, ale jídla mají v ceně okolo 250,- Kč a my máme v autě oběd uvařený.

Zajíždíme tedy na parkoviště lyžařského areálu Jalovec, kde oběd ohřívám. Před chvíli lehce sprchlo, ale už zase vylézá sluníčko. Je však snad ještě větší dusno.

Přesto se zastavujeme v Brtnici, kde je městská památková zóna. Je to jedno z nejstarších osídlených míst na Moravě. Obec byla založena pravděpodobně ve 12. století, ale první písemná zmínka je z r. 1234. Až do třicetileté války byla jedním z nejbohatších městeček na Jihlavsku, prosperoval zde obchod i řemesla. Ve městě se dochovalo množství renesančních a barokních domů, některé jsou i gotické - především kolem centrálního náměstí. Na domech lze pozorovat postupný vývoj architektury. Město získalo za nejlepší péči o památky r. 2018 ocenění Historické město roku.

Parkujeme v blízkosti Židovského mostu. Už je to zase zatažené, doufáme, že už konečně zmokneme. Aspoň by se vzduch trochu osvěžil.

Barokní kamenný Židovský most stojí v místech, kde dříve bydleli převážně Židé. Pochází z 1. čtvrtiny 18. století, byl však již 2x rozšiřován, aby vyhovoval současnému provozu. Na mostě jsou sochy svatých. Původně byly z mušlového vápence. Originály jsou postupně restaurovány, popř. nahrazovány kopiemi.

Z mostu je pěkně vidět zámek. Jenže na tom místě stál původně hrad. Při archeologických průzkumech r. 2022 byla nalezena na 3. nádvoří zámku nejstarší zeď hradu, pocházející ze 14. století. O hradu jsou však zmínky až z r. 1444.

Po pol. 15. století Valdštejnové hrad rozšířili, v letech 1480 – 1515 byla provedena goticko-renesanční přestavba na zámek. I ten byl ve 2. pol. 16. století ještě renesančně rozšiřován. Z té doby má současnou podobu se třemi nádvořími a renesančními arkádami.

R. 1945 byl zámek zestátněn. Byl využíván jako depozitní prostory, sklady a byty a postupně chátral. Kvůli nevyřešeným majetkovým poměrům chátral dlouho. Až od r. 2008 probíhá postupná oprava za podpory Ministerstva kultury ČR a Města Brtnice. V červnu 2011 byl poprvé zpřístupněn veřejnosti. Z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem. Jenže už za necelý měsíc byl zámek opět uzavřen. Nejdřív tam popadaly větve, pak se propadla střecha. Od té doby se sháněly peníze na jeho opravu a postupně se opravoval. Občas byl zpřístupněn, ale jen po předchozí domluvě. Naposledy jsem četla informací, že je možno si prohlédnout výstavu středověkých nástrojů v hladomorně nebo zajít na komentovanou prohlídku zámeckých interiérů. Zda je však tato informace aktuální, nevím.

Jdeme do města. Na kopečku - na opačném břehu než je zámek – stojí bývalá barokní poutní kaple Panny Marie Pomocné. Tady jsme zjistili, že městem a jeho okolím vede Brtnická stezka. Ale není zakreslena na mapy.cz. Na panelech je mapka i s jednotlivými zastaveními. Je docela dlouhá. Něco z toho obejdeme, ale všechno určitě ne. Snad někdy jindy, jestli sem zase zajedeme.

Kaple byla postavena v letech 1672-1673 hrabětem z Collalta jako poděkování za uzdravení. Okolo ní byla zeď s kapličkami v rohu. To vše bylo spojeno dlouhým dřevěným mostem se zámkem. Kaple pravděpodobně i s mostem byla zrušena r. 1784 a upravena na byty. Na přelomu 18. a 19. století byly zbourány kapličky i s ohradní zdí. Místo toho tam byly postaveny dva dlouhé domy – špitál pro přestárlé ženy z panství. Dnes je celý tento areál přeměněn na obecní byty.

Na náměstí Svobody to máme kousek podle řeky. Z našeho pohledu na konci náměstí nás nejdřív zaujal rodný dům Josefa Hoffmanna, kde je dnes muzeum. Tento na tehdejší dobu velký barokní dům vznikl po požáru v roce 1760 spojením dvou domů, starší z nich pochází z doby zhruba kolem r. 1500. Dům patřil rodině Hoffmannově několik generací. Otec Josefa Hoffmanna, moravsko - rakouského architekta a designéra (1870 - 1956), byl ve městě 36 let starostou. V letech 1907–1911 už pod jeho vedením byla provedena úprava interiéru, vytvořil si tam pracovnu, upravil schodiště a navrhl nové kusy nábytku. Na dvoře postavil altán s designovým nábytkem. Po požáru r. 1934 byla střecha předělána na mansardovou. R. 1945 jim byl dům zabaven, stal se majetkem místní organizace KSČ. Co nešlo rozkrást, to bylo zničeno a dům chátral. R. 1993 vznikla Společnost Josefa Hoffmanna, která se zasloužila o rekonstrukci domu. Podle fotografií se snažili dům zrekonstruovat do podoby z r. 1911. Nyní dům vlastní město a od 1. 1. 2006 ho spravuje Moravská galerie v Brně. Expozice je přístupná veřejnosti.

Uprostřed náměstí je Kábův dům, největší barokní stavba v centru města. Dům postavený na několika středověkých parcelách, byl barokně přestavěn v pol. 18. století. Podle posledních průzkumů to měl původně být nájemný dům pro rodiny tkalců z místní soukenické manufaktury. Jenže během třicetileté války manufaktura zanikla a přestavba nebyla dokončena. Nakonec byl dům upraven na panský zájezdní hostinec. Současná podoba je z přestavby v 1. pol. 19. století. Z původního objektu se zachovaly zbytky zazděných arkád, portál, vjezd a schodiště.

Na přelomu 19. a 20. se sem přistěhovala rodina statkáře Káby, který kromě hospodářství provozoval i cukrárnu, před domem bylo benzínové čerpadlo pro první motocykly a auta. Velká část domu stále fungovala jako hotel a zájezdní hostinec. Byl tu taneční i divadelní sál. Tady si prý zahrála i Olga Scheinpflugová. R. 1929 si zájezdní hostinec s hotelem U Černého orla od Káby pronajali manželé Antonín a Anna Krutišovi z nedalekého Opatova.

Po válce dům museli všichni opustit. Dům spravovala jihlavská Snaha, která si zde zařídila kožedělnou výrobu. Restaurace i hotel byly uzavřeny, místo toho tady zbyl už jen bufet, který je tam stále. Nyní je zde ještě malý obchod s místními produkty. Nynější nájemce chce dům víc otevřít veřejnosti, pořádá tam výstavy a doufá, že se najde někdo, kdo mu vrátí původní lesk.

Na 2. polovinu náměstí přes Brtnici vede další barokní most se sochami svatých z 18. století. Tady na jižní straně náměstí je monumentální budova radnice, která je památkou na kdysi dávno významné město. Byla postavena okolo r. 1580 na základech starších domů. Původní dům měl renesanční atikový štít a věž, která vzala za své pravděpodobně po požáru r. 1760. Z původní stavby se zachovala okosená kamenná ostění oken a portálů. Vpravo od hlavního vchodu je kruhový zbytek pranýře. Patro radnice bylo několikrát přestavěno, zachovaly se jen v přízemí valené klenby s lunetami a v průjezdu kamenný portál. V přízemí je nyní restaurace.

Na západní straně náměstí je na rohu muzeum a infocentrum ve Valdštejnském domě, který vznikl spojením dvou gotických domů z pol. 15. století. Je to poznat i podle oken, které v patře na sebe nenavazují. Nejdřív byla provedena renesanční úprava, v 17. století byly pak domy spojeny a barokně upraveny. V domě se zachovaly gotické sklepy se studnou, pozdně gotická síň a dvě černé kuchyně. Zde sídlila správa valdštejnského panství, později zde byly obchody, pekařství. Ve dvoře jsou zazděny kamenné desky s hebrejskými nápisy ze zbořené synagogy. Při opravě fasády byly odkryty renesanční i barokní fresky.

Na náměstí je však další řada hezkých historických domů.

Okolo infocentra jdeme k farnímu kostelu sv. Jakuba Většího, který byl postaven v letech 1727 - 1747 na základech po požáru zničeného gotického kostela asi z 15. století. Práce zpozdil další požár. Kompletně byl dokončen r. 1784. Klenby i mobiliář jsou většinou barokní.

Jižně od kostela je fara, která byla z větší části postavena v letech 1763 – 1784. Má tři patra sklepení, kde je ve skále vytesaná studánka. Starší je pravá část stavby – kaplanka.

Od kostela je vidět Paulánský klášter, který byl založen r. 1626. Stavěl se však až v letech 1639 - 1644. Většinou zde žilo 10 mnichů a dva laici. R. 1670 byla přistavěna nemocnice. Po zrušení klášterů r. 1784 ji využíval zámecký velkostatek. Po r. 1800 byla přistavěna bavlnářská manufaktura a kartounka na potisk bavlněných látek, ale po necelých 20 letech zanikla. Od té doby jsou v budově byty.

Ještě jsme se byli podívat na nádvoří kláštera a ke kostelu blahoslavené Juliány Collalto, který byl postaven koncem 16. století jako evangelická modlitebna sv. Matouše s podzemní rodinnou hrobkou. Současná podoba je ze 17. století. Uvnitř je nádherná zaklenutá křížová klenba se štukovou výzdobou.

Pak jsme už jen nakoukli do zámecké zahrady a zahlédli z dálky zámek. Až k němu jsme už nešli. Zdálo se nám, že hezčí pohled je asi z města od řeky. A dovnitř jsme jít nechtěli.

Vracíme se se okolo bývalé sýpky z přelomu 17. a 18. století. Patří mezi nejstarší stavby hospodářského zázemí zámku. V 19. století proběhly úpravy, byl nalezen renesanční náhrobek pána z Valdštejna, který jako protestant nemohl mít náhrobek v kostele. Nyní je v zámku.

K autu jsme přišli asi za hodinu a doslova jsme se doploužili. Oba jsme sotva šli. Nějak nás horko zmohlo, ale také už se asi hlásí únava z dlouhodobého cestování. Asi by nás k rychlejšímu kroku nepřinutil ani začínající déšť. Jenže on počkal, až nasedneme. Zase tomu ujedeme. Je však už pět hodin, moc toho už neplánujeme. Uvidíme, kde nás ten déšť dohoní.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 52. den: Stropešínská vyhlídka; Třebíč - rozhledna Vodárna na Kostelíčku na Strážné hoře, Trebitsch Whisky a pivovar Urban; Brtnice – městská památková zóna na mapě