Jedeme na Posázaví - 1. den – Černé jezírko (Brdy), pivovar Malý Janek (Jince) a pivovar Hostomice pod Brdy

Po výletech na Blovicku, Nepomucku a Sušicku jsme doma dlouho nepobyli. Stačila jsem snad jen potěšit se s vnoučaty, vyprat a uvařit a už zase balíme. Je to fajn být v důchodu. Během koronavirových zákazů jsme si doma připravili výlety, jak já tvrdím na další pětiletku. Pro dlouhodobý výjezd jsme zvolili oblast řeky Sázavy, v červnu by tam snad nemuselo být tolik lidí.

Celá oblast okolí řeky má ráz pahorkatiny, kde řeka se svými přítoky meandruje často v hluboko zaříznutém kaňonu. V jejím okolí jsou jen menší města, městyse a obce. V oblasti blízko Prahy bylo rozšířeno trampování, ze kterého se později vyvinulo chataření. Nějaké plány máme, uvidíme, jak to vše dopadne.

Vyjíždíme před polednem. Dřív jsme to nestačili. Na dnešek velké plány nemáme. Projíždíme severní částí Brd, ale výlety tady si necháváme na jindy, až budeme mít jen pár dnů volna. Z Plzně to sem není daleko.

Chceme však někde zastavit, abychom se najedli a v autě to trochu urovnali. Odbočujeme směr Těně a tam na okraji lesa mezi kládami na chvíli parkujeme. Teplé jídlo necháváme až na večer, je teplo, odpoledne má pršet, tak ať se zbytečně nezdržujeme.

V autě je to uklizené za chvíli, najedeni jsme také brzy. Vždyť za chvíli bude večeře. Přejíždíme do obce Podluhy, která je jen pár kilometrů od Hořovic jižním směrem, prakticky na hranici Brd. Tady si chceme udělat krátký výlet, jen se trochu vyvětrat a rozhýbat. Pěkně se to zatahuje. Bereme pláštěnku a z konce obce po neznačené cestě jdeme k Černému jezírku, dřív známému pod jménem Liebusovo jezírko. Johann Liebus pracoval na hořovickém panství od r. 1894, na přelomu století zastával funkci lesmistra. V té době se rozvíjela turistika. Pod jeho vedením vznikala vyhlídková místa, odpočinkové altánky i turistické stezky a také toto jezírko.

Je to moc hezky položené jezírko, za ním je vysoká skála. Jako výletní místo sloužilo až do 2. světové války. Pak došlo k protržení hráze a devastaci tohoto místa. Až r. 2013 jezírko i s hrází obnovily Vojenské lesy a statky ČR.

Skálu obcházíme po sotva znatelné cestičce, která z hlavní cesty odbočuje vlevo. Dá se říct, že na tu skálu šplháme. Nahoře se nám cesta už úplně ztratila. Naštěstí si Ota všiml, že o kousek vpravo vede další pěšina. Tu potřebujeme. Ještě kousek stoupáme, procházíme přes oplocenou školku. Vstup do ní je přes vrátka, která se musí vysunout vzhůru. S tím jsme se ještě nesetkali, ale sláva, vracet se nemusíme.

Ota nalézá letošní první houbu - klouzek. To je úspěch. Brzy mám já dalšího. Cesta se má stáčet vpravo – měli bychom ze severu obejít Podlužskou horu. Nic podobného pěšince však nevidíme. Jdeme kam nás cesta vede. Směr je dobrý, to je hlavní. Na původní cestu jsme došli jen kousek před motokrosovým areálem. Cestu jsme tak zkrátili. Místo 4 km nám to vychází na 3. Ale účel to splnilo, trochu jsme se prošli. Cestou nacházíme ještě další dva poměrně velké klouzky, to je úlovek.

Tím jsme vyčerpali dnešní turistický program. Pokračujeme ku Praze. Cestou zajíždíme do Jinců. Tam známe pivovar Vilém, ale nyní jsme zjistili, že tam má být pivovar Malý Janek. Jsou tam dva? Ota to musí prozkoumat, zvlášť když je to prakticky na trase. Na místě zjišťujeme, že pivovar Vilém skončil a tenhle ve stejných prostorách právě začíná. Byl známý jako létající pivovar, na začátku roku 2020 se rozhodli se usadit zde. Koronavirus jim to trochu zkomplikoval, ale neodradil. Zatím mají venku jen pár stolů, uvnitř to ještě upravují. Tácky by snad měli mít za měsíc. Ota si nechal natočit aspoň jejich desítku a dvanáctku, i když pivo pro ně zatím vaří v Přešticích. Vlastní varnu ještě nezprovoznili, ale v plánu to mají.

Pokračujeme do Hostomic, kde bychom chtěli přespat. Je tam pivovar Hostomice pod Brdy, snad bude otevřená venkovní zahrádka a snad najdeme nějaké místečko na přespání. Na mapy.cz se mi zdálo jako vhodné místo pod vrbou u Rybnického rybníka. Možná to tak bylo kdysi. Dnes je tam nově udělaná asfaltka a vysetá tráva. Naštěstí jen o kousek dál je šikovný plácek na kraji pole. Večer to bude dobré. Ale ohřívat tam večeři není zrovna nejlepší. Popojeli jsme o kus dál ke Královskému rybníku a tam pod další vrbou zastavili. Rybník je oplocen, zdá se, že to vlastní nějaký rybářský svaz, ale to nám nevadí. Nevadí nám tam ani parkující auta. My jim snad také ne.
Než jsme stačili vyndat vařič, zvedl se silný vítr a najednou bylo všude černo. Dokonce i nějaké větvičky začali ze stromů padat. Času máme dost, pivovar má dnes otevřeno do devíti. Počkáme, co z toho bude. Zatím v rádiu říkali, že tuším v Praze jsou průtrže. Pustili jsme se aspoň do čištění našich čtyř hub a jejich krájení na sušení. Už vloni jsme je v autě úspěšně usušili.

Mezitím se to vše skoro přehnalo, u nás ani nesprchlo a začalo se vyjasňovat. I ten vítr ustal. Při ohřívání večeře spadlo pár kapek, ale za chvíli už zase svítilo sluníčko. Dnes máme štěstí.

Auto převážíme na vyhlédnuté místo blíž ke vsi - na kraj pole a jdeme na pivo. Vaří ho tady už téměř v historické budově. Je z r. 1857, to byla postavena po požáru, kdy ten původní pivovar tady vyhořel. Tradice vaření piva tady vznikla r. 1407, proto ve štítu je tento letopočet uveden. Pivo se zde vařilo až do r. 1942. Po válce objekt soužil jako opravna traktorů, zdroj stavebního materiálu a pod. Ležácké sklepy, ale i komín byly rozebrány. Hlavní budovu s varnou, spilkou, sladovnou a hvozdem se podařilo opravit a r. 2011 se tu znovu začalo vařit pivo. 
V lokáke je asi uzavřená společnost, ze zahrady je však okénko, venku je teplo, je příjemné tam posedět. Moc jsme toho nenachodili, ale pivo dáváme, i když kamarád říká, že pivo si musíš zasloužit. Ale pro někoho je i 3 km dost. 

Mají tu Fabiána – světlou desítku a dvanáctu a černou čtrnáctku. Ota ochutnává vše, mně stačí řezané. Jenže před osmou se začíná opět zatahovat a po osmé drobně poprchávat. V půl deváté už docela slušně prší a bouří. Naštěstí jsme objevili otevřený domek se stolním fotbalem, se stolky i lavičkami, je tedy kam se schovat. V přestávce mezi přeháňkami jdeme k autu. Je nádherný jarní vzduch, uvidíme, jak bude zítra. Zima není, ale co dělat v dešti. Chvíli posloucháme rádio a pozorujeme mraky. Když to vše zešedlo, jdeme spát.