Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 26. den – CHKO Beskydy: cca 11 km dlouhý okruh: horský hotel Čarták - zvonice Soláň – NS přes Hřeben Soláň - Jezerné – Valašské okénko na Kotlové – hřeben Soláň – bistro Gigula – galerie v přírodě - Čarták

Večer jsem nemohla zabrat, dokonce ani Ota hned neusnul, ale pak se spalo fajn. V pět dveře zavíráme, provoz určitě zhoustne. V autě je necelých 19 stupňů. Zase se blýská, ale v noci asi nepršelo. Je sucho.

Vstáváme v půl deváté. Je 20 stupňů, je oblačno. Předpověď moc příznivá není, ale na to jsme si už zvykli. To nám nebrání v tom, abychom vyrazili na výlet po dalších beskydských kopečcích.

Mám připravený cca 11 km dlouhý okruh. Pokud by bylo úplně nejhůř, tak se to nechá zkrátit. Ale to bychom neradi.

Začínáme u horského hotelu Čarták, kde jsme se včera byli podívat. To to tady žilo, dnes je tady klid. Jako kdyby ani nebyla neděle. Je však asi špatný čas. Místní jsou asi už v kopcích a další turisté teprve dorazí. Pokud je neodradí počasí. 
Hotel Čarták postaven r. 1832 jako formanská hospoda na cestě z Moravy do Uher. Ve 20. letech 20. století se zde scházeli významní malíři, spisovatelé a hudební skladatelé, např. Jiří Mahen, Jan Drda, Marie Podešvová, Jan Kobzáň, Alois Schneiderka, Karel Hofman a další. V okolí se natáčely filmy Portáš, Děvče z Beskyd, Zítra se bude tančit všude a Advent.

Odcházíme po zelené a také po naučné stezce Přes hřeben Soláň. Tato částečně okružní naučná stezka je 3,7 km dlouhá a začíná u chaty Moravia - kdesi za placeným parkovištěm Soláň – Čarták. Je na ní 10 zastavení, kde jsou informace o zdejší přírodě, krajině, historii i o umělcích, kteří s touto oblastí mají nějakou spojitost. Také si přečtete nějakou zdejší pověst.
Procházíme okolo informačního centra ve zvonici Soláň, které bylo postaveno r. 2006. Je tam i galerie výtvarného umění. Tady jsme se včera zastavili. Dovnitř proto už dnes nejdeme a pokračujeme z mírného kopečka. Nad námi je horský hotelu Soláň. Je to nový moderní velký hotel, je však dřevem obložený, takže se sem v podstatě i hodí. I když tyto obří hotely v horách mi nějak vadí. Zdola pořádně však vidíme jen jeho dřevěnou kapličku se zvoničkou.

Další roubenka se staví (nebo rekonstruuje) o kousek dál při silničce. Cesta je pohodlná, stále mírně klesáme.

Na rozcestí Soláň naučná stezka odbočuje vlevo do kopce – na hřeben, kam my také snad ještě dnes dojdeme. Nyní jdeme dál po zelené. Občas se nám otevřou hezké výhledy na kopečky nebo údolí, míjíme pěkné chaloupky. Je tedy stále na co koukat. Přicházíme na rozcestí Jezerné, které je na severním okraji této obce. Jen o kousek níž je hospůdka v Jezerném. Jídla a pití máme sice dost, ale možnost dát si na trase pivo Ota vždycky uvítá. Je to hezká stará dřevěná chalupa, kde asi bydlí, ale hospůdka zde prý delší dobu už nefunguje. No, nedá se dělat nic, žádná tragédie to není, jen musíme o malý kousek víc stoupat.

Takže zpátky na rozcestí a dál už po žluté podle Jezerního potoka. Zpočátku jdeme jen do mírného kopce po zpevněné cestě, míjíme další hezké chaloupky. Dostáváme se k vodní ploše s názvem Jezero. Vzniklo sesuvem půdy a zatarasením vodního toku kameny. I když jeho vznik je jednoduchý, je tématem řady pověstí - v jezeře žili draci nebo také mocný vodník. Jezero se tak líbilo Karlu Jaromíru Erbenovi, že ho zapracoval do pověsti Karlovské jezero, která je součástí Národních pohádek.

Odtud následuje zhruba 2 km dlouhý nekonečně prudký kopec. Cesta je dost široká, jdu cik cak a statečně stoupám a mohutně funím. Rychle se zatahuje, v lese je skoro tma. Čekáme každou chvilku, že musí začít pršet. Naštěstí nehřmí.

Když přicházíme na rozcestí Pod Kotlovou, začíná drobně pršet. Občerstvení Valašské okénko na Kotlové je na dohled. Než jsme si přečetli zdejší info ceduli, leje. Vytahujeme deštníky a jdeme k chalupě. Je to zděná, částečně roubená stavba. Nevím, jak v  zimě, ale v létě se dovnitř nechodí. Mají to tady však fajn zařízené. Je tu spousta velkých slunečníků, pod které neprší. Nejdřív dává Ota pivo, já limču, nakonec došlo i na Valašský čaj (černý čaj, med, slivovice, opilá švestka). Docela rychle se ochlazuje. Asi 1,5 hodiny tady sedíme, pijeme a jíme. Mezitím skoro přestalo, ale pak to zase zesílilo. Spěchat nemusíme. Času máme dost. Mezitím přijeli 4 cyklisté a tak jsme si i popovídali. Hlavní je, že na nás neprší. Jen nohy už máme ve vodě, která pod námi protéká.

Cyklistů mi je trochu líto. Počasí podcenili, ne všichni mají bundy, takže jsou v krátkých rukávech a klepají se zimou. A před sebou mají prý ještě dlouhou cestu. My jsme vybaveni do deště i do zimy, ale velké teplo nám také už není. Konečně moc neprší, odcházíme.

Už mne zase zlobí ten můj nešťastný tep. Začalo to ráno, to naštěstí netrvalo dlouho, ale teď jdu do mírného kopce i po rovině a hodinky mi pořad nadávají. Asi na mne působí ty změny počasí. Jdu tedy pomaleji, než bych šla normálně. Výhledy jsou však zajímavé, tak v pauzách aspoň fotím. Výhledy se střídají – v údolí se válí mlha – nebo mraky? Těžko říct. Je zajímavé pozorovat, jak chvílemi není vidět nic, chvílemi to vítr odfoukne a jsou vidět ty cáry mlhy v údolích. Pozorovat ty černé mraky nad námi, to už tak zajímavé není.

 

Když se mi konečně tep srovnal, spadla mlha i na nás a začíná poprchávat. To jsme u bistra Gigula ve zdejším skiareálu. Je to menší nová chata - zvenku kamenná, interiér je hezký ve světlém dřevě. V kombinaci s modrou to vypadá hezky. Zvlášť hezky vypadají modrá kachlová kamna. Jdeme dovnitř. Ota pokračuje pivem, já dávám dortík. Z okna mají být výhledy na sjezdovku a na vrcholy hor Radhoště, Smrku a Lysé hory. Když jsme přišli, bylo všude bílo a nebylo vidět vůbec nic. Během půl hodiny už sjezdovku vidíme, za dalších 10 minut vidíme i vzdálené kopečky. No to je krása. Za hezkého počasí se nechá sedět i venku. To musí být pohodička.

Tato chata je nová, ale skiareál má více než třicetiletou tradici. Má skoro 4 km sjezdovek a tak se řadí k největším lyžařským areálům na Vsetínsku. Je zde 7 sjezdovek různých obtížností a 4 vleky. Jedna je dokonce vhodná i pro rodiny s malými dětmi, které se učí lyžovat. Areál má možnost být uměle zasněžován.

Na své si zde přijdou i běžkaři. Tudy vede jedna z nejkrásnějších hřebenových běžeckých tras v Beskydech. Měří 32 km. Vede ze Vsackého Cábu přes Soláň na Bumbálku, kde na ni navazují další hřebenovky. Je strojově upravovaná. 

Tady jsem se připojila na wifi a zjistila, že má tady pršet až do zítřejšího rána. Že by snad zítra už nepršelo? To by bylo příjemné. Chystáme se na beskydsku klasiku. 

Tady je hezky a teplíčko, ale nemůžeme pořad vysedávat po hospodách. Dojídáme, dopíjíme a jdeme. Je už skoro 5 hodin. Mraky se tu neustále honí. Chtěla jsem vyjít na vrch Soláň. Je to kousek a je prý pěkná vyhlídka. Jenže jsme už zase v mracích. Abychom šli na vrchol, jen proto, abychom mohli říct, že jsme tam byli, tak to nemusíme.

Ráno jsme šli pod horským hotelem Soláň, teď jdeme nad ním. Z tohoto pohledu se mi už vůbec nelíbí.

Už se blížíme ke zvonici, taky lehce ukryté v mracích. Tady je galerie dřevěných soch v přírodě, resp. tady jich je nejvíc. Několik jsme jich viděli i cestou. Sochy vznikají při sochařských sympoziích.

Zase začíná drobounce poprchávat. Už se nikde nezdržujeme a za chvilku jsme u auta. Shodli jsme se na tom, že i dnes to byl prima výlet. Samozřejmě za lepší viditelnosti by to muselo být ještě krásnější. Jenže počasí si jeden nevybírá, musíme se smířit s tím, co je. A to nám naštěstí nedělá problémy. Vždyť i ty obzory zahalené mraky mají své kouzlo.

Naštěstí krápat přestalo. Rychle jdu vařit večeři. Dokonce vylézá sluníčko. Dnes nám vše téměř perfektně vychází. Sušíme deštníky a boty. Ještě na sluníčku se myji a večeříme. Proti včerejšku je však výrazně chladněji.

V 8 hodin je už jen 17 stupňů. Zatím neprší, ale je pěkně zataženo. I provoz na silnici je dnes nepatrný. Skončil víkend a skoro i prázdniny, hosté už asi odjeli domů.

V půl deváté se stěhuji do postele, že si budu číst. Před devátou se spustil liják a pořádný. Ota prohlašuje, že raději bude spát v sedě vpředu, než v této slotě se stěhovat. Oboje vydrželo do deseti. Jak najednou to začalo, tak najednou to skončilo. Než jsme usnuli, ještě trochu sprchlo a byl klid.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 26. den – CHKO Beskydy: cca 11 km dlouhý okruh: horský hotel Čarták - zvonice Soláň – NS přes Hřeben Soláň - Jezerné – Valašské okénko na Kotlové – hřeben Soláň – bistro Gigula – galerie v přírodě - Čarták na mapě