Středa 31. 8. 2022 – odpoledne
Parkujeme na jihozápadním okraji města – na parkovišti Bučiska. Je to velké parkoviště, je trochu stranou od civilizace, tady se nechá docela dobře uvařit. Nakonec jsme se však domluvili, že si dáme jen malou svačinku a uvaříme, až se vrátíme. Teď je hezky, vydrží to do večera? Tak ať si to venku užijeme.
Vyrážíme asi na 3 km dlouhou procházku.
Skokanské můstky máme vlevo. První skokanský můstek byl ve městě vybudován kolem r. 1930 v údolí Paseka. Stál až do r. 1958 a umožňoval skoky do vzdálenosti 30 metrů. První můstek na tomto svahu byl postaven r. 1954 s možností skoku do 54 cm. O tři roky později ho vybavili i umělohmotným povrchem. V 70. letech se zde skákaly i mezinárodní závody. R. 1975 a pak ještě r. 2006 byla provedena rekonstrukce můstků. Dnes tady jsou čtyři K-70, K-35 a dětské K-15 a K-7. Rekord tady drží Vít Háček, který zde v srpnu 2008 skočil 79 metrů.
Procházíme okolo ranče Bučiska, kde je možnost ubytování, stravování, wellness a další aktivity, ale jen pro ubytované hosty. Mají tady koně, lamy a možná i jiná zvířata, ta jsme však neviděli.
Za rančem vcházíme do lesíka a připojujeme se na naučnou stezku Hradisko, která sem vede podle Rožnovské Bečvy. Stezka je okružní, vede ke zdejší zřícenině hradu. Na 9 informačních tabulích se dočtete o hradu, zdejší přírodě, lesním hospodaření a také o době, kdy se sem jezdilo do lázní. To bylo po r. 1820, kdy zde byly založeny klimatické lázně, později se léčilo i koupelemi a elektroléčbou.
Cesta vede do mírného kopečka. Cestou zjišťujeme, že naučnou stezku procházíme v opačném směru. Ale na to jsme zvyklí. Jedno ze zastavení je U lesní tůně – i po těch deštích předcházejících dnů však vypadá jako větší louže. Je skutečně stále extrémní sucho. Je však znát, že pršelo, konečně začínáme nacházet i houby. No, našla jsem 4 malé babky, ale k radosti mi to stačí.
Z rozcestí Hradisko šplháme na zříceninu bývalého hradu Rožnov (nebo také Hradiska), ale opravdu šplháme. Naštěstí to je jen kousek.
Podle obrázku to byl obrovský hrad. Byl postaven na kopci Hradisko (522 m) nad levým břehem Rožnovské Bečvy kolem r. 1267 olomouckým biskupem. Hlavním úkolem byla ochrana hranic s Uhry. Až do 17. století byl několikrát rozšířen, zejména o valy, parkánové hradby a později i o bastiony. Ještě r. 1660 tady žili panští úředníci. Od konce 17. století je opuštěn. Ve 2. pol. 19. století získali obyvatelé přilehlého městečka povolení použít materiál z hradu na stavbu svých domků. A to byl konec chátrajícího hradu.
Stále je patrný hluboký příkop, jinak tu toho moc nezbylo. Nejzachovalejší je část stěny západního paláce s dochovaným vstupem, dnes zpevněným, aby nespadl. Jinak tam občas někde je vidět kousek zdiva nebo dva zbytky klenby.
Naučná stezka vede přes vrchol, takže slézáme dolů v jiných místech. Snad je to ještě prudší.
Pokračujeme po naučné stezce, ke které se připojila modrá. Celá cesta vede listnatým lesem. Najednou jsem našla malého pravého hříbka. Vzápětí Ota dalšího. Je jich tam hodně. Dokonce i malou hříbkovou rodinku jsem našla. Na konci lesa k tomu přibyly ještě dva hřiby kováře. Tak to je konečně úlovek. Za letošní rok první.
Původně jsme měli v plánu z naučné stezky odbočit a zajít se podívat k můstkům, ale viděli jsme je zdola. To nám stačí. Výhledy by asi lepší nebyly, protože i nyní z cesty vidíme Radhošť s dřevěnou kaplí sv. Cyrila a Metoděje.
Spokojeně přicházíme k autu. Krájím houby na sušení a přitom dělám oběd. Konečně něco nasušíme.
Dalším bodem programu je
rozhledna Velký Javorník. Od rána tvrdím, že tam dnes nejdu. Ota tomu moc nevěří. Jedeme na místo, odkud bychom chtěli vyrazit, ale jen proto, že mám napsáno, že se tam nechá přespat. Je to na konci silnice, dál se autem jet nedá. Snad to vyjde. Ota do poslední chvíle doufá, ze mne přesvědčí.
Nakonec to dopadlo zcela jinak. Parkujeme ve čtvrt na pět. Okruh s poměrně velkým převýšením je 5,5 km, i podle mapy.cz je to na 2 hodiny. Já bych to určitě rychleji nezvládla. Když to Ota zjistil, vzdává to. Samotnému se tam jít také nechce. Je rozhodnuto. Přespíme tu a vyrazíme ráno.
Sice ještě přijíždí pár turistů i cyklistů a směřují nahoru, ale ti jsou mladí a mají času málo. Ti musí využít každý okamžik. My si počkáme a zítra si to užijeme.
Zatím si to užíváme tady. Sice to venku protahuje, ale jsou tu krásné výhledy. Na jedné straně je rozhledna, na druhou stranu se kocháme z lavičky. Výhledy jsou fantastické výhledy. Dole je Frenštát, za ním je spousta nám známých kopečků – vidíme Skalku (pohoří Ondřejník), Kykulka, Lysou horu, Smrk, Kněhyni, Tanečnici, Radhošť. Je to nad nimi zatažené, ale to nám nevadí.
I když není jasno, je pěkná zima. Však také spíme skoro v 650 metrech. V půl 8 je 14,5 stupně. Ještě nevytahuji teplou peřinu. V nejhorším případě mám rezervní deku. Spát jdeme před 9. hodinou. Přestal foukat ten studený vítr a kupodivu se už neochladilo.
Poslední aktualizace: 17.2.2023
Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 29. den - odpoledne: CHKO Beskydy – cca 3 km dlouhý okruh: Rožnov pod Radhoštěm (Bučiska) – skokanské můstky - NS Hradisko – zřícenina hradu Rožnov - Bučiska na mapě
Diskuse a komentáře k Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 29. den - odpoledne: CHKO Beskydy – cca 3 km dlouhý okruh: Rožnov pod Radhoštěm (Bučiska) – skokanské můstky - NS Hradisko – zřícenina hradu Rožnov - Bučiska
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!