Loading...
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí
Pokud jej navštívíme po předchozí návštěvě slavného Valašského muzea v přírodě, asi budeme trochu zklamáni: prostorný čtverec náměstí je sice ze všech světových stran obklopen hezky opravenými domy se zářícími fasádami, ale... Ale po předchozí návštěvě v "dřevěné pohádce" je to rynek naprosto moderní, uniformní, tak jako mnohá náměstí v jiných našich městech. Postrádá to působivé kouzlo, které na nás dýchlo při exkurzi v dřevěném Městečku... a navíc tu naše oko nemá se čeho zachytit: chybí tu stavení, které by vystupovalo z řad bývalých měšťanských domů, které by se nad ty ostatní nějak vyvyšovalo svým podlažím či věžovitou nádstavbou. Tuto funkci neplní ani budova Městského úřadu. Kulisu náměstí tak jedině od jihozápadu "zachraňuje" svislice v podobě Vysoké kostelní věže chrámu Všech svatých a půvabná starobylá ulička, vedoucí k němu, je zkrášlena působivým stavením, pravděpodobně s Jurkovičovým "podpisem". V této části rynku se asi budete cítit hlavně vy, romantici, nejlépe. A právě z těchto míst se vám na jeho celkovou plochu otevře ten nejhezčí výhled. Hlavní její dominantou je socha T.G.Masaryka, našeho "tatíčka" a prvního prezidenta, po němž je nyní náměstí pojmenováno. Jako protiváhu najdeme na náměstí dvě historické sochy světců - sv.Floriána a svatého Janka z Nepomuku, dále je zde k vidění parčík a prostranství na jižní straně je určeno k různým akcím a znovuobnoveným jarmarkům.
Na ty skutečné staré vzpomínají už jen dosud žijící pamětníci. Kromě jarmarků se tu bouřlivě slavily také svatoanenské poutě, po rynku pochodovali v řadách lidé v krojích, později na něm dlouho bývalo i autobusové nádraží... Prý tady ještě na počátku 20.století byly kromě čtyř zděných domů s podloubím všechny ostatní dřevěné, takže návštěva skanzenu nám ukázala ten jediný možný pravý ráz původního náměstí. Na tom rožnovském byla i ta radnice dřevěná. Vznikla r.1773, později byla podstatně rozšířena. A ještě později přestěhována do přírodního muzea. Podle dříve velmi populárního valašského spisovatele Čeňka Kramoliše si původní rynek velmi dlouho uchovával svůj prastarý ráz - (první budova s patrem vystavěna až po pol.19.století), a on o něm píše jako o "krásném rovném náměstí, parkem a hudebním pavilonem ozdobené, kolem něhož stály v rovných řadách pěkné domy"... Dnes už samozřejmě většina z toho patří minulosti, ve druhé světové válce vyhořel nejslavnější rožnovský hotel, jeho nástupce je zmodernizován, ztratil se hudební altánek, z něhož o nedělích a svátcích vyhrávala korzujícím domorodcům a hostům lázeňská kapela...
Svou největší novodobou rekonstrukcí prošlo náměstí v roce 1996. Opravily se všechny domy, rozšířily chodníky a byly zde vysázeny listnaté stromy. Vzhled měšťanských domů se fasádami přizpůsobil vzhledu, očekávanému na prahu třetího tisíciletí. Ale zakryl fakt, že všechny tyto budovy měly téměř jednotný vzor: v přízemí býval obchod, restaurace či živnost a bydlelo se až v patře. Dnes tedy náměstí působí ryze moderním dojmem, je svým způsobem hezké, ale neoslní vás. Stejně tak, jako jeho, v našich zemích už notně "profláklý" název. Proč se proboha všechna ty naše náměstí nejmenují po nejslavnějších rodácích?!? To rožnovské by se, dle mého soudu, mělo jmenovat po bratřích Jaroňkových, kteří se zasloužili o zbudování prvního skanzenu nejen u nás, ale v celé střední Evropě... a ne po "tatíčkovi," o kterém se polovina naší populace ani nesměla ve škole učit...