Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 37. den: Kunovice – rozhledna Kunovická hůrka a rozhledna Na vodojemu; Lipník nad Bečvou-Nové Dvory - Novodvorský pivovar

U pramene Kopaná to ideální místo na spaní nebylo. Jsme v zatáčce, občas ji nějaké auto projíždí na plný plyn, až gumy hvízdají, takže nás to vzbudilo. Ale nakonec jsme vždy ještě usnuli. Vstáváme v 8, jak už je u nás skoro normální.

Nakrájené houby na sušení dáváme na sluníčko, ostatní naopak před sluncem chráníme. I ten přístřešek se hodí. Zdejšího pramene využíváme k ranní hygieně i mytí nádobí po snídani. Kdyby to takhle bylo vždy, to by bylo super.

Dnes musíme zvládnout 2 rozhledny. Ta první je rozhledna Kunovická Hůrka, kam je vstup volný. Přemýšlíme, odkud vyrazit – z Podhradní Lhoty nebo z Kunovic? Záleží na tom, kam až dojedeme autem. Začínáme v Kunovicích. K rozhledně, která je na jih od obce, se nechá autem jet poměrně daleko. Parkujeme s výhledem na včera avštívenou rozhlednu Maruška. Pěšky nám zbývá kilometr do prudkého kopce po neznačené cestě.

Pro mne začít den stoupáním je vždycky to nejhorší, co mne může potkat. Ota mi za chvíli v dálce mizí. Já nespěchám, k tomu sbírám houby. Jak je možné, že je Ota neviděl? To je ten jeho spěch – už aby byl u rozhledny. Mám jeden hřib, klouzky, babky. Jsem spokojená, až tedy na to stoupání. Zvlášť ten závěr byl hodně náročný.

Konečně jsem na vrcholu Kunovické Hůrky (587 m). Zleva přichází naučná stezka prof. Rudolfa Haši, která je pojmenována po zdejším významném rodákovi, významné osobnosti v oboru lesnictví. Měří skoro 9 km, vede z Kunovic, vrchol obchází, ale je možné po ní dojít i k rozhledně.

Já po ní odbočuji vpravo a už skoro po rovině přicházím k dřevěné rozhledně Kunovická hůrka. Byla postavena r. 2010, ale r. 2016 byla přesunuta sem na vrchol, protože na původním místě ji stromy postupně přerůstaly. Tady lesáci kvůli kůrovci část lesa odtěžili a tak je z ní daleký výhled skoro kruhový, hlavně však severním a západním směrem – na přilehlou část Hostýnských vrchů, oblast Poodří a Oderské vrchy. A to je vysoká jen 7 m a vyhlídková plošina je ve výši 3 m. Výstup na ní je tedy jednoduchý – stačí zvládnout jen 14 poměrně prudkých schodů. Některé už praskají, tak snad ji nenechají rozpadnout, snad to opraví. Takové rozhledny nenáročné na výstup mám ráda. Výhled je skutečně pěkný, bohužel stále zamlžený.

Zpátky se odmítám vracet stejnou cestou. Volíme proto pohodlnější variantu – pokračujeme po naučné stezce. Je to 1,5 km, ale skutečně mírnější. Jdeme už spolu, koukáme po houbách a najednou jako včera jsme na jednom místě našli snad 10 hřibů. A pěkných velikých. Tak tomu říkám štěstí. K tomu i pár poddubáků. Na závěr jsem cestou našla jednoho výstavního kozáka. To budeme mít večer u Hedy spoustu práce.

Na odpoledne hlásí přeháňky. Najednou se zvedl silný vítr, že si říkáme, že snad ještě cestou k autu zmokneme. Vyjdeme z lesa, je však jasno. Jen ten vichr fouká.

Odjíždíme ke druhé dnešní rozhledně. Daleko to není. Musíme zpátky do Kunovic a na severním okraji obce hned u silnice je rozhledna Na vodojemu. Je to nový vodojem, který byl v letech 2020 – 2021 postaven na místě původní již nevyhovující vodárny. Rovnou v projektu již bylo uvažováno s vybudováním dřevěného vyhlídkového ochozu ve výši 8 m. Vede k němu po vnější straně vodojemu kovové schodiště se 42 schody z roštů. Zábradlí je z trubek, které mají dírky a jak to tady ukrutně protahuje, tak si hvízdá. Je volně přístupná. Je vidět na Kunovice a okolní obce, na Hostýnsko-vsetínskou hornatinu s dominantou Kelčský Javorník. Je vidět také Kunovická hůrka, Hostýn, Oderské vrchy, zřícenina hradu Starý Jičín a oblast Moravskoslezské brány, zámek v Kelči.

Původně jsme chtěli zvládnout výlet přes zříceninu hradu Puchart, torzo bývalé rozhledny a Potštátské skalní město. Jenže se udělalo horko, najednou je 29 stupňů a v autě máme spoustu hub. Za chvíli bude vyhřáté i auto. Spěcháme proto do Přerova, kde bydlí Otova sestra Heda a kde máme slíbený dobrý oběd.

Cestou se zastavujeme v Lipníku nad Bečvou, kde je Novodvorský pivovar. Začali tím, že v dubnu 2012 v domácích podmínkách s běžným kuchyňským vybavením uvařili první várku piva. Pivo se rovnou povedlo a chutnalo lépe než filtrovaná a pasterizovaná piva průmyslových pivovarů. Ještě tak párkrát pivo uvařili. Pak si svépomocí postavili varnu a r. 2014 založili svůj pivovar.

Jenže až když jsme zaparkovali před domem, jsem si všimla, že mám poznamenáno, že má otevřeno jen v pátek odpoledne. To brzy. Stojí tam však 2 auta, třeba je někdo doma. Zazvonila jsem. Máme štěstí. Pán přišel výjimečně z práce dřív, takže se nám může věnovat. Kupujeme 6 litrovek.

Do Přerova, kde plánujeme pár dnů se zdržet, jsme přijeli okolo půldruhé. Za chvíli obědváme a po prvním pivu se hned pouštíme do krájení hub. Tedy hlavně já a Hedy manžel. Heda i manžel jsou nadšení. Tady nikde houby nerostou a nikam dál se už nedostanou. Jsou vděčni za jakékoli houby, ale když vidí ty hřiby a v takovém množství, jsou přímo nadšeni. Mají dvě sušičky, ale ani tam se všechny houby nevešly. Pokračujeme s krájením a houby skládáme na velké síto. Heda má dvě. Ať to trochu větrá. Zítra to přeskládáme a dosušíme. Těší nás, že houby jsou zdravé, i ty vlhčí houby ze včerejška přečkali v pořádku.

Konečně máme hotovo. Večer se houby suší, my si povídáme, popíjíme dovezené pivo a čekáme na slibovaný déšť. Nejdřív v dálce bouří, to však přešlo. Pak spadlo pár kapek a zase dost. Až okolo desáté trochu sprchlo. Ale to už se pomalu chystáme jít spát.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 37. den: Kunovice – rozhledna Kunovická hůrka a rozhledna Na vodojemu; Lipník nad Bečvou-Nové Dvory - Novodvorský pivovar na mapě