Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 45. den: přírodní park Velký Kosíř - okruh cca 10 km: Slatinice – NS Velký Kosíř II - kaple sv. Ant. Paduánského Malý Kosíř – rozhledna Velký Kosíř – Mánesova cesta – vyhlídka Kobylí hlava - pomník letců - Slatinice

I když bylo zataženo, ochlazovalo se. K ránu klesla v autě teplota pod 12 stupňů. Ani se nám do té zimy nechce vstávat. Vstáváme až v půl deváté, je stále zataženo a zima. Dnes je to Ota, kdo jako první prohlásil, že se jde vykoupat. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se šla k rybníku s ním podívat. Bez plavek. Mám je stále vlhké. Vzala jsem si jen stále vlhkou osušku.

V dálce na druhém konci rybníka byli jen rybáři. Ti mne nechali v klidu. Rychle jsem se ukrytá za velkým kamenem vrhla do vody. Proti včerejšku se zdála teplá. Asi proto, ze vzduch byl výrazně studenější. Ani jsme z vody nepospíchali. Bylo to příjemné. Naštěstí jsme tu byli sami, tak jsme si to užívali.

Během snídaně se vyjasňuje, dokonce i sluníčko vylézá. Mohlo by být tedy skutečně hezky.

Ještě jsme neodjeli, je zase zataženo. Asi se to tak bude střídat celý den.

Naše nocležiště v Horce nad Moravou u koupaliště Poděbrady po třech zde strávených nocích definitivně opouštíme. Letos se sem už určitě nevrátíme.

Odjíždíme jižním směrem. Dnes chceme vyrazit na cca 10 km dlouhý výlet přes rozhlednu Velký Kosíř. Snad to konečně vyjde. Před pěti lety byla z technických důvodů zavřená, tak jsme tam ani nevyrazili. Vloni to bylo také v plánu, ale kvůli dešti jsme to vzdali a raději o jeden den dřív dorazili do Přerova. Dnes jsme se domluvili, že jdeme za každého počasí. Otu už koleno bolí jen nepatrně, prý to zvládne a těší se.

Začínáme ve Slatinicích. Cestou doplňujeme zásoby. Nemáme chleba, i snídaně byla jen malá. Auto necháváme na parkoviště kousek od infocentra a zdejších lázní. Slatinice jsou nejstarší lázně na Moravě. K léčbě, a to hlavně ke koupelím, se využívají hlavně léčivé účinky zdejších pramenů. Tyto sirnaté lázně jsou známé již od r. 1545. Hlavní lázeňský dům Morava je z roku 1733.

Infocentrum, stejně jako občerstvení naproti otevírá až odpoledne. Pokračujeme tedy dál z lázní ven. U lázeňského domu Balnea se napojujeme na naučnou stezku Velký Kosíř II.

Na Velký Kosíř nyní vedou dvě naučné stezky. R. 2007 byla obnovena, či spíše znovu vybudována 10 km dlouhá okružní naučná stezka s 12 zastaveními. Začíná na okraji obce Čelechovice na Hané a vede přes vrchol Velkého Kosíře k zámeckému parku v Čechách pod Kosířem a zpátky po Hraběcí cestě do Čelechovic. Informační tabule jsou zaměřeny hlavně na historii a na okolní pestrou přírodu. Později na ni navázala II. okružní naučná stezka Velký Kosíř, která z vrcholu vede do Slatinic a na vrchol se vrací přes Malý Kosíř. Na 8,5 km je dalších 7 informačních zastavení. Obě tyto stezky vedou v r. 1987 vyhlášeným přírodním parkem Velký Kosíř se stejnojmenný vrcholem. Na jižních svazích až do 18. století se pěstovalo víno. Poblíž vrcholu bývalo prehistorické sídliště. Na jihovýchodě jsou lomy, kde byly nalezeny trilobity z období davonu.

Naučná stezka vede mírně do kopečka, zpočátku po silnici s mimimálním provozem. Je tu dokonce pár ořešáků. Jsou zralé, padají, některé jsou i rozježděné na silnici. Něco jsme posbírali. Jsou drobné, ale snad z nich něco bude.

První zastávku děláme na Malém Kosíři (317 m). Zajímavé je, že naučná stezka sem nevede. Z té je nutno odbočit po neznačené pěšině. Okolo vrcholu se rozkládá přírodní rezervace Malý Kosíř, která chrání svahy se suchomilnou vegetací a vřesoviště. Vrchol je rovinatý, mírně zarostlý. Moc se mi tu líbí. Je odtud i výhled jižním směrem.

Po r. 1926 si toto místo oblíbil Antonín Šuránek, který toho roku nastoupil do Slatinic jako kaplan. Jeho přáním bylo vytvořit zde poutní místo. To se mu povedlo. První pouť se konala r. 1944, právě tehdy zde byl postaven dřevěný kříž s klekátkem a obrázkem sv. Antonína Paduánského. Dokonce spolu s olomouckým biskupem tady plánovali vystavět větší poutní kostel. Jenže po válce k tomu již nebyly podmínky. Myšlenka vybudovat zde kapli ožila až v 21. století. V blízkosti starého kříže byl nejdřív vztyčen monumentální, 10 m vysoký dřevěný kříž s kovovými prvky. R. 2018 tady byla postavena kaple sv. Antonína Paduánského. Do 12 betonových patek byly zapuštěny dřevěné sloupy, které tvoří základ kaple. Je to zajímavá otevřená stavba z modřínových latí.

Na vrcholu je několik cestiček. Raději se orientujeme podle ťopky v mapy.cz, abychom se vrátili zpátky na naučnou stezku.

Klesáme až na severní okraj obce Slatinky, odkud zase stoupáme. Ale naštěstí to není příliš prudké. Cestou nacházíme houby - babky, klouzky, poddubáky. Jen hříbky tu nejsou. Zato v jedné jeskyni se na nás chystá malý čertík.

Naučná stezka tady není značena, ale na každém rozcestí je šipka udávající směr k rozhledně, občas však pěkně matoucí. To proto, že se nechá na vrchol dojít z různých směrů. My se raději držíme trasy naučné stezky.

Než jsme došli k rozhledně Velký Kosíř (442 m) na stejnojmenném vrcholu, máme hub docela dost. Cestou chvílemi svítí i sluníčko. Dokonce i v okamžiku, kdy přicházíme k rozhledně.

Již r. 1927 stála na vrcholu 26 m vysoká dřevěná trámová rozhledna. Postupně chátrala, že musela být r. 1939 stržena. Během 2. světové války tady německá armáda pro svoji potřebu postavila dočasnou vyhlídku. Po r. 2000 se začalo o vybudování rozhledny stále více uvažovat. Na vybudování kamenné rozhledny se peníze nesehnaly, z finančních důvodů se nerealizoval ani další projekt dřevěné 39 m vysoké opláštěné rozhledny. Až v říjnu 2012 se začalo se stavbou nové 28 m vysoké rozhledny na kamenem obloženém betonovém soklu, kde se nachází zázemí pro turisty, vč. toalet, prodejna upomínkových předmětů a pokladna, ale také nádrže na užitkovou vodu. Vlastní rozhledna je dřevěná otevřená konstrukce tvaru komolého jehlanu, okolo kterého se vine dřevěné dřevem obložené schodiště. Na zastřešenou vyhlídku ve výši 25 m se musí vyjít po 158 schodech, které si mohli lidé i firmy koupit a tím přispět na stavbu rozhledny. Shora je kruhový výhled - je vidět Haná, Kralický Sněžník, Drahanská i Zábřežská vrchovina, Bouzovské vrchy a Jeseníky. Co vše vidíte – to si můžete přečíst na panoramatických obrázcích na vrcholu.

Slavnostně byla otevřena 22. června 2013. Od února 2017 do 1. června 2018 byla uzavřena – dodavatel musel opravit závady na schodišti.

Tahle rozhledna se mi moc líbí, jen doufám, že o ni bude řádně pečováno a že se dřevěná konstrukce brzy nerozpadne.

Když jsme dorazili na rozhlednu, začíná se opět zatahovat a studeně to fouká. Oblékáme na sebe vše, co máme. Naštěstí jsme to nepodcenili. Přesto teplo vypadá jinak. Výhledy byly na tuto dobu dostačující.

Pod rozhlednou v dřevěném přístřešku, kde je dokonce možno rozdělat oheň, dáváme svačinu, k tomu Ota pivo, já grog. Cestou z kopce se asi moc nezahřejeme.

Pokračujeme po žluté a po naučné stezce, musíme však dát pozor, abychom zvolili ten správný směr. Naštěstí je tady rozcestník a ten nás po žluté posílá na tu naši stranu. Čeká nás už jen příjemné klesání. Tato žlutá trasa je také známá jako naučná stezka Mánesova cesta, která byla otevřena r 2002.

Na trase měl být pramen Deštné, ale nenašli jsme ani pramen, ani cedulku, která by nás na to upozornila. Bylo to tam dost zarostlé a asi pramen netekl.

Je vidět, že se pohybujeme v místech, kde se stýkaly hranice panství Liechtensteinů, Kinských a Silva-Tarouců (tak tenhle rod vůbec neznám, ale vlastnili zámek v Čechách pod Kosířem), jak o tom svědčí tři kamenné hraniční mezníky, tady označené sády. Dnes se zde stýkají katastry obcí Slatinic, Slatinek a Lhoty pod Kosířem.

Jdeme z kopce, jdeme docela rychle, ale trvá to dost dlouho, než jsem prohlásila, že mi začíná být horko. Konečně sundávám bundu. Nahoře jsem zakázala sbírat houby, že jich máme dost. Nakonec stejně zastavujeme v místě, jde je spousta pěkných babek. Tvrdím, že ty jsou poslední. Že sbíráme už jen hřiby a pěkné poddubáky. Sotva jsem to dořekla, vidím pravého hřiba, vedle druhý, třetí. Za chvíli k tomu přidáváme velkého kováře. Toho už Ota musí nést v ruce. Ani u dalších výstavních poddubáků jsme neodolali. Jako posledního našel Ota křemenáče. Od té doby jdeme a všechny houby už necháváme dalším houbařům.

Poslední zastávku děláme odbočce ze žluté, kde je pomník letecké tragédie. Dne 10. listopadu 1998 tady zahynuli čtyři piloti při cestě z leteckého dne v severoirském Belfastu, kteří patřili k 331. letce bitevních vrtulníků v Přerově. Příčinou bylo špatné počasí a dost možná i problém s letadlem. Chtěli vyskočit, ale to už nestačili. Černá skříňka ani magnetofonový záznam se nedochovaly a tak přesná příčina zřejmě nikdy nebude objasněna.

Na závěr jdeme lužním lesem po úzké pěšince, stále mírně z kopečka. Před pátou jsme v infocentru a u auta.
Doufáme, že mnou vytypované místo na parkovišti Bunička, bude na spaní vhodné. Je to další místo, odkud se nechá vyrazit na Velký Kosíř. Hlavní je, že je to blízko.

Naštěstí to vyšlo, jen je tady skoro plno. Ale aspoň jedno místo je volné. Brzy se uvolňují i další. Popojíždíme k přístřešku, kde krájíme ty sušší houby na sušení, ostatní na dušení. Část udělám k večeři s těstovinami, ze zbytku zítra udělám krokety.

Pustili jsme se do toho tentokrát oba a v šest máme hotovo a už večeříme. Je zataženo, ale jsem spokojena, zatím neprší.

Když jsme to vše uklidili a umyli, jdeme si udělat svařák. Máme poslední pivo, to si prý necháme na závěr.

Počasí jsme přechválili. Občas poprchává, ale vždy to za chvíli přejde. Naštěstí sedíme pod přístřeškem, takže nám to nevadí.

V noci by nám to taky nevadilo, ale zítra bychom brali sluníčko, ať nám ty houby schnou. Také chceme zítra udělat ještě jeden pořádný výlet. Byl by to asi předposlední během této naší podzimní dovolené. Jene počasí si naplánovat nedokážeme. 

Než jsme šli spát, ještě se přehnal krátký déšť, ale stále je zataženo. V autě máme 17 stupňů, to je příjemné.

Jedeme na sever a severovýchod Moravy – 45. den: přírodní park Velký Kosíř - okruh cca 10 km: Slatinice – NS Velký Kosíř II - kaple sv. Ant. Paduánského Malý Kosíř – rozhledna Velký Kosíř – Mánesova cesta – vyhlídka Kobylí hlava - pomník letců - Slatinice na mapě