Za kočáry do Čech

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Lidový typ kočáru

Obří smuteční kočár

Sličná Hanačka jen umělá

Zlatý kočár

Rolničky

Zimní kočár

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (49 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Když už jsem byl na Velkém Kosíři, bylo snadné sjet pod kopec do Čech (pod Kosířem). Návštěva přírodní lokality si žádala den doplnit nějakou kulturou a na kole jsem dole hned. Kdo by se chtěl vypravit do obce jinak, určitě si nějaký spoj najde. A pro rodilé Hanáky myslím není ani příliš vyčerpávající vyjížďka na kole od Prostějova nebo Olomouce.

Za čím jedeme?

Při poslední návštěvě Čech p.K. se mi dosti líbil zdejší zámecký park (doporučuji), mezitím však v obci vzniklo muzeum kočárů, na které jsem slyšel samou chválu, tak jsem se rozhodl prozkoumat tuto instituci.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tabulka na Kosíři sice láká k návštěvě kavárny U Hraběnky nedaleko zámeckého parku, tu jsem však minul a po návštěvě muzea koukám téměř naproti informační centrum. Je součástí kulturního domu a IC spíš skromně vybavené, ovšem s výčepem, vlastně jde o restauraci v kulturáku, ty informace jsou tak nějak navíc. 11° Moravan a tatranka pak tvoří vydatnou svačinu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale k samotnému muzeu. Dorazil jsem do pokladny těsně po začátku prohlídky s průvodcem. Myslím, že nic podstatného mi neuniklo. Jak jsem z vyprávění zjistil, se štěstím jsem narazil přímo na Václava Obra, což je vlastně majitel či zakladatel muzea. Prohlídka začíná v zadní části nového objektu – Depozitáři, kde je k vidění údajně největší smuteční vůz u nás (dokonce na světě). Pan Obr se ve výkladu skutečně vyžívá a sděluje technické detaily onoho vynálezu. Je vidět i slyšet, že je pro svou věc je skutečně zapálen. Sděluje nám i nějaká historická data (musel jsem ho v tichosti stranou o jednom datu opravit, další návštěvníci to už snad vyslechnou správně).

V depozitáři jsou uloženy i koňské postroje, či vozy v rekonstrukci aj. Hlavní část expozice je přístupná ve velkém sále u hlavního vchodu. Sál je skutečně zaplněn řadou typů kočárů, které se užívaly někdy od 17. století do nástupu automobilismu. Je vlastně zajímavé, že celou řadu karosářských variant, která dnes na autech používáme má svůj předobraz právě v kočárech. Dnešní aerodynamicky téměř dokonalé tvary příliš nekorespondují se sice elegantními ale „neúčelnými“ tvary vozů tažených koňmi. Ale názvy jako phaeton či coupé pochází právě od těchto skvostů. Kočáry se samozřejmě liší podle účelu i majitelů. Honosněji jsou provedeny kočáry šlechty a panstva, jednodušší jsou různé bryčky, dostavníky, poštovní vozy apod. Vrcholem expozice je zřejmě zlatý kočár olomouckého biskupa Troyera. Bez zajímavosti není zřejmě to, že panské kočáry neměly zevnitř kliku, panstvo se nechalo obsloužit lokaji. Z dnešního hlediska se nám některé zdají nepohodlné i spartánské (v zimě se netopilo), ovšem jízda takovým zlatým kočárem se šestispřežím, to prý bylo jak jízda na moři.

Kromě kočárů najdeme v hlavním sále i různé doplňky, postroje, třmeny apod. K tomu promítají záznam z každoročního setkání řemeslníků Josefkol (koná se v červenci v zámeckém parku).

Zajímavá je i samotná stavba muzea. Jedná se o nový objekt ovšem ve stylu průmyslových staveb 19. století z režného zdiva s působivými podhledy na dřevěný krov.