Jedeme znovu na severovýchod - 12. den - část NS Česká Ves - cca 5 km dlouhý okruh: Čertovy kameny-skalní věž Pekelník a Plotny-Zapomenutý pramen-vodní mlýnky-skalní věž Bělák a Kostelník; Křížový vrch-kostel sv. Anny a křížová cesta; Česká Ves

Celou noc jsme měli pootevřené dveře, ale vedro bylo neskutečné. Ota spal, já tomu moc nedala. V 8 přejíždíme stejně jako včera na odbočku nad hotel udělat snídani. Tam je aspoň ráno stín. Je jasno, o mráčku si můžeme nechat jen zdát. Když už i tam svítilo sluníčko, odjíždíme. Plánovanou trasu po NS Česká Ves kvůli neskutečnému vedru upravujeme a zkracujeme. Autem vyjíždíme k chatě Čertovy kameny. Včera večer jsme na protějším svahu viděli, jak to tam žije. Ve čtvrtek tam byla tma. Proto doufáme, že by v sobotu mohlo být otevřeno už dopoledne.

Na mapy.cz je označeno, že parkoviště je placené. Možná v sezóně tam někdo vybírá. Dnes tomu nic nenasvědčuje. Parkujeme zdarma ve stínu, kde je zatím jen 26 stupňů. Již r. 1892 zde bylo umístěno několik stolků a lavice pro turisty. O něco později tady majitel lesa Franz Harich postavil dřevěnou boudu, kde se prodávala káva, mléko a další výrobku ze statku. Postavit zde výčep mu však bylo zakázáno. Po letech snahy se mu podařilo získat koncesi na prodej piva a vína - ještě na konci 19. století tady proto vybudoval menší horský hostinec, který postupně přestavěl na chatu se společenským sálem a s možností ubytování. Jeho následovníky byli Bašičovi, kteří chatu upravili do dnešní podoby. Jejich dědic chatu vlastní i v současné době.

Na chatě začínáme náš dnešní výlet. Chtěla jsem si dát ledovou kávu nebo zmrzlinu. I když tu mají velkou reklamu na domácí zmrzlinu, nic ledového nemají. Dávám tedy pomelo s grepem, ředěné vodou, aby to nebylo tak sladké. Ota má pivo. Vyškemrala jsem ještě do petky 2 litry vody.

Pak už vyrážíme na cca 5 km dlouhý okruh po části NS Česká Ves. Celá měří cca 8 km, je na ní 25 informačních tabulí, kde je možno si něco přečíst o historii obce a okolí. My jsme si vybrali východní část NS okolo skal a dalších zajímavostí s převýšením do 200 metrů. Víc toho na dnešek neplánujeme. Po včerejším zničujícím výletu nám to stačí.

Začínáme výstupem na 40 metrů vysoký, 100 metrů dlouhý skalní útvar Čertovy kameny, kde je skalní vyhlídka. Jak to vidím, ožívám. A také jsme pochopila, proč byl někdo tak rychle zpátky. Cesta je sice značená a částečně upravená, již od r. 1892 tam jsou řetězy a železné zábradlí, ale přesto je výstup poměrně náročný. Aspoň pro sváteční turisty, kteří sem stejně jako my přijeli autem. Leze se po skále, po žebřících. Na závěrečný výstup na vrchol mi skoro ani ty řetězy nestačí. Občas tam lezu, jak se dá. Nahoru však musím. Naštěstí takový nápad nemá moc lidí a tak si ty nádherné výhledy užíváme sami. Je to nádherná odměna. Jeseníky tu máme jak na dlani. Vidíme i včera navštívenou rozhlednu Zlatý Chlum.

Když jsem se dostala nahoru, musím se spustit i dolů. Zpočátku je to snad ještě horší, ale nějak jsem to zvládla. Teď musíme zpátky na parkoviště až k silnici, abychom ji po modré zase opustili. Cesta vede lesem, tedy převážně ve stínu. Cestou si dokonce můžete v přírodě i zasportovat. Jsou tady hrazdičky, klapadla. Nemusím však vyzkoušet všechno.
Míjíme skalní věž Pekelník, kterou rádi využívají k lezení. Prý je tam až 60 cest. O kus dál je skalní věž Plotny s 9 lezeckými cestami vzhůru. Vrchol je však shora přístupný - je tam upravená vyhlídka Švédská hlídka, bohužel dnes přes vzrostlé stromy toho moc vidět není. Dřív tomu bylo jinak. Proto se v těchto skalách místní ukrývali před blížícím se nebezpečím, zvlášť pak v době třicetileté války. Měli odtud pěkný přehled, kde je nepřítel.

Jak vidím skály, hned ožiji. Jenže pak následuje prudké klesání. To se mi zase až tolik nelíbí. Pro jeho snadnější zdolání jsou pomocí klád vybudovány schody. Na chvilku odpočíváme u památníku Albína Reichla, myslivce z České Vsi, který zde dne 6. listopadu 1927 zemřel v pouhých 56 letech. Jeho srdce zde dotlouklo právě ve chvíli, když byl s kamarády na lovu.
Konečně jsme doklesali na rozcestí U kamene. Na široké cestě odbočujeme vlevo. NS i se zelenou trasou vede kus po této cestě, je však nutno se dívat vlevo - tam je nenápadná cestička vzhůru, po které se dojde k Zapomenutému pramenu a také k dalšímu zastavení NS. Nechal ho zde postavit vlastník pozemku J. Stöhr, který zde po r. 1870 hospodařil. Tehdy tady byl vyobrazen lesní výjev, na kterém z potůčku hasí žízeň srnka. Německé obyvatelstvo bylo vystěhováno, na pramen se zapomnělo. Během těžby dřeva došlo téměř k jeho zničení. Až r. 2009 došlo k jeho obnově. Zídka byla opravena. Dnes je to příjemné místo k odpočinku a osvěžení. Samozřejmě jsme obojího využili.

Vracíme se na širokou cestu a po ní zpátky. Vlevo NS odbočuje do České Vsi - tudy jsme původně chtěli jít. Nyní odbočku míjíme, stejně jako rozcestí U kamene. Jdeme po vrstevnici až k Pompeho říčce, na které jsou vodní mlýnky. Tato atrakce je určená asi spíše pro děti, ale to není podmínkou. Kdyby si tu nehráli dva mladí lidé, určitě bych se tu také zabavila. Takhle jsme je jen chvilku pozorovali. Má připomenout zdejší již neexistující mlýny, ale také využití vody k léčbě, kterou využíval Vincenc Priessnitz v lázních Jeseník.

Ještě chvilku jdeme po cestě, ale pak už nás NS se zelenou trasou žene vzhůru do kopců. Místy jsou opět schody, později kameny. Obcházíme další oblíbené místo lezců - až 28 metrů vysokou skalní věž Bělák, od které se naskýtají zajímavé výhledy. Stoupáme až na stejnojmenný vrchol. To jsme si mysleli, že jsme na nejvyšším místě, ale kdepak. Stoupáme ještě dál. Míjíme až 10 metrů vysokou skalní věž Kostelník. Přicházíme do míst, kde řádily polomy. Kus tedy musíme po sluníčku. Horko bylo i ve stínu, tady je nesnesitelně. Jenže se nedá nic dělat, ještě musíme jít kus vzhůru.

Konečně jsme na rovině, dokonce mírně klesáme a hlavně, jdeme lesem. Jdeme sice po silnici, ale je na ní zákaz vjezdu, takže je zde skutečně klid.

Těchto 5 km jsme zvládli projít za rekordní 3 hodiny. Pojali jsme to skutečně odpočinkově. Na každé vyhlídce jsme se kochali, u pramenu a mlýnků jsme odpočívali. Všechno povídání NS jsme poctivě přečetli. Oba jsme spokojení, ale také hladoví. Dnes bude všude spousta lidí, těžko budeme hledat, kde ve stínu vařit. Jdeme na oběd. Už je dávno po době obědů, není tu skoro nikdo, nabídka jídel je stále ještě poměrně veliká.

Ja si pochutnávám na kuřecím mase s ananasem, s oříšky a s hranolky. Ota si dal plněný bramborák. Masová směs byla dobrá, ale na bramboráku si moc nepochutnal.

Zkracujeme a měníme, co se dá. Původně jsme si chtěli z Jeseníku vyšlápnout přes prameny východně od města ke kostelu sv. Anny na Křížovém vrchu. To nás v tom horku už přešlo. Pramenů jsme si užili dost. Na Křížový vrch, který nás však láká stále, jedeme autem. Kousek stranou je i velké parkoviště, možná by se tam mohlo i přespat. Jenže nás vítá značka Zákaz karavanů, o kousek dál zákaz kempování. Tak tady být na noc by určitě nebylo nejlepší. Jdeme si aspoň prohlédnout zdejší stavby.

Již v 17. století tady byla malá dřevěná kaple. K ní se začaly konat poutě, kdy poutníci nosili jako pokání dřevěný kříž. V té době byl přejmenován vrch z Kravské louky na Křížový vrch.  Na poč. 19. století byla postavena malá zděná kaplička, kterou r. 1845 vystřídala současná kaple sv. Anny. V ní byl umístěn obraz s motivem sv. Anny a sv. Jáchyma, u kterých klečí Panna Maria. Při rekonstrukci na počátku 80. let 20. století byla postavena nová věž.

Na cestě ke kapli byla vybudována i křížová cesta - 14 dřevěných křížů s kapličkou s pašijovým obrázkem. Začíná na okraji Jeseníku u Anglického pramene. Ta byla obnovena r. 2012. Kdy přesně byla postavena stylová restaurace a hotel Křížový vrch s mysliveckými interiéry jsem nezjistila, ale již r. 1912 zde občerstvení bylo.

Proti kostelu je upravena vyhlídka s panoramatickou tabulí, odkud je moc hezký výhled na Jeseník i Rychlebské hory. Po 17. hodině odjíždíme. Je tu hezky, ale shodli jsme se na tom, že je dobře, že jsme se najedli na Čertovo kamenech. Moc lidí tu není, ale ceny jsou dvojnásobné.

Sjíždíme z kopce a pokračujeme do České Vsi. Zdá se, že bychom mohli přespat na parkovišti u hřbitova. Vypadá to tu dobře, tady končíme. Na výlet na zítřejší 2. část NS Česká Ves je tady ideální místo. Ze silnice jsme zahlédli, že za řekou u Sport baru je nějak živo. Jdeme se tam podívat. Ota samozřejmě touží po studeném točeném.

Scházíme k řece a když už tu jsme, jdeme se podívat i ke zdejšímu kostelu. O obci jsme si leccos už přečetli při dopolední procházce, něco si tedy přečteme ještě teď. Zbytek si necháváme na zítra. Tato vesnička se rozkládá v údolí řeky Bělé mezi Rychlebskými horami a Zlatohorskou vrchovinou. Na území obce do říčky vtéká sedm menších toků. První osídlení této oblasti je doloženo už v 6. století. První písemné zmínky jsou z r. 1284 v zakládající knize Vratislavského biskupství. Obec byla poškozena během třicetileté války. Hodně sem zasáhly i čarodějnické procesy - z upálených žen jich bylo 16 z České Vsi. Je to nejvíc z obcí na Jesenicku. Z obce pocházel Johann Schroth, zakladatel lázní v Lipové, a manželka Vincenze Priessnitze Sofie.

Kostel sv. Josefa byl postaven v letech 1924 - 1926. Cestou míjíme některá další zastavení NS Česká Ves. Na 8. zastavení U Jednoty se dočítáme i o katastrofách, které obec postihly. Povodní tady bylo víc než dost. Při té v červnu 1921 dokonce zahynul zdejší řeznický mistr a hostinský. Přecházíme po mostě, kterému se v letech 1836 - 1945 říkalo Rychtářský. Podle obrázku byl ještě r. 1933 dřevěný, stejně jako všechny ostatní mosty a lávky v obci.
Ve Sport baru točí Radegast 12, Ota je spokojený. Já dávám na žízeň jedno, ale končím zmrzlinou. Tady to žije, byly tady hasičské závody. Možná, že by jinak ani nebylo otevřeno. Tady jsem se prvně připojila na WiFi. V noci má tady klesnout teplota na 18 stupňů. Že by bylo už konečně o trochu líp? Zítra už nemá být přes 30, ale pršet nemá. Mraky se honí, ale to je tak vše.

V půl osmé jsme u auta, večeříme, dokonce tu není ani moc komárů. Je sice stále horko, ale zvedl se chladný větřík, třeba něco přifouká. Necháváme pootevřené okénko v kabině a nedovřené boční dveře. Riskujeme, že případný déšť nám to trochu zavlaží, ale to je pořád lepší, než se nechat upéct.

Jedeme znovu na severovýchod - 12. den - část NS Česká Ves - cca 5 km dlouhý okruh: Čertovy kameny-skalní věž Pekelník a Plotny-Zapomenutý pramen-vodní mlýnky-skalní věž Bělák a Kostelník; Křížový vrch-kostel sv. Anny a křížová cesta; Česká Ves na mapě