Jedeme znovu na severovýchod - 36. den - dopoledne: cca 10 km dlouhý okruh: Jarošov (u hřbitova) - Panský rybník - Vranice - Mojžíšův pramen - Dudychova jeskyně - Toulovcovy maštale - Městské maštale - Voletínská studánka - Jarošov

Včera jsme dorazili do míst, kde se dnes chceme toulat. Konečně v noci nepršelo, bylo příjemně a byl klid, ale já nemohla usnout. Koncem týdne chceme být doma. A já už myšlenkami byla u vnoučat, už jsem plánovala, kam s nimi vyrazím, co ještě my cestou domů uvidíme, no hrůza.
V sedm jsem už zase byla vzhůru, dokonce i Ota. Vstáváme nezvykle brzy a už před devátou vyrážíme na výlet do přírodní rezervace Toulovcovy Maštale. Je to oblast pískovcových skal v borovém lese. Jsou tady skalní stěny, ale i samostatné věže, pilíře, rozsedliny a skalní bloky.

Puchýř, který jsem si udělala při sestupu od vodní nádrže Dlouhé stráně, mi sice už praskl, ale nějak to hnisá. Potřebuje to vzduch, vyrážím ve sportovních sandálech. Snad v nich ty skály zvládnu.

Původní plán byl začít na oficiálním parkovišti, ale značená trasa vede kousek od nás a večer se několik lidí tudy vracelo. Budeme to mít dokonce asi o 2 km kratší, o zajímavé skály nepřijdeme. Nápad to byl dobrý, cesta horší. Jdeme okolo hezké chatky a zajímavé skály, ale pak prudce dolů písečnou pěšinkou. Už jsem se viděla, jak mi to podjede a zase pojedu po zadku, ale nakonec jsem se dolů dostala bez problému. Na rozcestí Pod Cikánkou se potkáváme s naší červenou značkou, po které jdeme kousek směrem na Toulovcovy maštale. U auta to foukalo, tady dole v lese je téměř bezvětří.

Klesli jsme k Panskému rybníku, jenže místo hezkého rybníčku vidíme jen jeho dno - je vypuštěný. Ještě kus jdeme po červené. Ta odbočuje vlevo, my si prohlídku skal necháváme na zpáteční cestu. Pokračujeme kousek rovně po neznačené cestě a po chvilce přicházíme na žlutou turistickou značku, po které pokračujeme stále v přímém směru. Je tu hezky, jdeme podle meandrujícího Voletínského potoka, trháme borůvky, prostě pohodička.

Přicházíme na rozcestí Vranice - háj. a procházíme okolo několika chatek a stanového tábora. Žlutá pokračuje rovně, my přecházíme na červenou. Má tu být hospoda Na Verandě U Toulovce, ale dnes dopoledne je zavřeno. Otevírací dobu nevidíme, je otázka, zda je někdy vůbec otevřeno. Nám to nevadí, máme s sebou svačinu i pití. Je to tady samý potok - však se tu také slévají tři potoky - Voletínský, Novoharadka a Farský. Chtěla bych vidět, jak to tady vypadá na jaře, když jsou všechny plné vody. Chaty tady jsou neskutečně blízko těchto potoků.

My jdeme dál pohodovou lesní cestou, tentokrát proti toku Farského potoka. Na rozcestí Mojžíšův pramen odbočujeme sotva 100 metrů ke skalnímu prameni - název dostal podle pověsti: Izraelité měli žízeň, Mojžíš praštil holí do skály a z ní vytryskl pramen. Jsou tu hrnečky, předpokládáme tedy, že je pitný. Hlavně je studený.

Skály už jsou častější, a já jsem ve svém živlu. Míjíme Dudychovu jeskyni, jednu z nejznámějších pseudokrasových jeskyní v přírodní rezervaci Maštale. Je to asi 20 metrů vysoká, rozšířená a upravená skalní průrva, kterou se dá vylézt až na vrchol skalního masivu. Přiznám se, že o to jsme se nepokoušeli.

U přístřešku Bor u Skutče odbočujeme vlevo po zelené značce, opět mezi skalami a podle Farského potoka - tentokrát po jeho proudu.
Na rozcestí Hrnčířova skála vstupujeme do skalního města Toulovcovy maštale, dá se říct do bludiště. Samozřejmě jsme začali tím, že jsme se málem ztratili. Já šla po značce, Ota ji přehlédl a nechybělo moc a byli jsme během chvilky vzájemně ztraceni. Naštěstí Ota vzal nahoře správný směr a brzy jsme se setkali.
Když se kouknete na mapy. cz, zdá se, že se to vše jednoduše projde. Skutečnost byla trošku odlišná. Je tu spousta skal a cestiček. Naštěstí tu jsou značky se šipkami a ještě jsme po chvíli objevili nápis VCHOD s červenou a zelenou šipkou. Noříme se po zelené do ještě vyšších skal, procházíme ještě užšími cestičkami. Jdeme k myší díře - to je hodně nízký a úzký průchod. Kus před námi šel tatínek s asi pětiletým synkem, kterého do této myší díry odvážně pustil. Když to zjistila maminka, málem zešílela. Ale bylo už pozdě. Po chvíli se chlapec z díry přestal ozývat, to už i tatínek měl obavy. Za další chvíli volal z druhé strany, že je už venku. 
Průlez pro dospělé je však nemožný. Jdeme dál nějakou soutěskou. Najednou vše končí - značka i cesta. Šplháme po skalách vzhůru. Kupodivu jsem to zvládla bez problémů. Jen mne překvapili, že někteří mladší jedinci to vzdali a vrací se zpátky stejnou cestou. Mně se tu moc líbilo. Navíc mezi skalami je příjemný chládek. Prolezli jsme i ten červený okruh. Není to tady velké, ale je to paráda.

Vracíme se na rozcestí Hrnčířova skála a máme pokračovat po červené na rozcestí Františkova mohyla a Oslí chodba. Jenže podle červené na druhou stranu jsou také vysoké skály. Ještě se jdeme projít podle nich a když se zdá, že už končí, tak se vracíme a jdeme už k Františkově mohyle, Oslí chodbě a dál do Voletínského údolí.

Tady na rozcestí Pod Kostelíčkem ještě odbočujeme po žluté - do Městských maštalí, kde je skála Hrad. Myslela jsem, že tam bude nějaký zbytek skalního hradu, ale to jsem spíš spletla já. To by bylo asi jinak napsáno. Je tam jen skála, nevím, jaký hrad by měla připomínat, ale je velká, zajímavá a nechá se okolo ní obejít.

Vracíme se zpátky po žluté na rozcestí Pod Kostelíčkem a vydáváme se vpravo po červené. O kousek dál vlevo vidíme Voletínskou studánku - pramen prý vytéká pod tlakem, na dně víří písek a prý to vypadá, jako by se vařila. My jsme k ní nescházeli a pokračovali jsme po červené až k rozcestí Pod Cikánkou, kde jsme dnes už jednou byli.

Ota se rozhodl vystoupat nahoru po ranní cestě. Já to už odmítla. Pokračuji po neznačené cestě - po cyklotrase - odhodlaná dojít až do vsi a vrátit se po pohodlné cestě. Nakonec jsem kousek před vsí na tu pohodlnou cestu prošla borůvčím - již jen mírně do kopečka. Ota tam o moc dřív nebyl.

K nedalekému hřbitovu přejíždíme uvařit oběd - hlavně proto, že je tam stín. Mírně to profukuje, je tam příjemně, i když je ve stínu 30 stupňů. Na léto je to ideální počasí, ne však na turistiku. Naštěstí na odpoledne máme v plánu už jen jet k rozhlednám.

Jedeme znovu na severovýchod - 36. den - dopoledne: cca 10 km dlouhý okruh: Jarošov (u hřbitova) - Panský rybník - Vranice - Mojžíšův pramen - Dudychova jeskyně - Toulovcovy maštale - Městské maštale - Voletínská studánka - Jarošov na mapě