Městské a Toulovcovy Maštale

Na první pohled se zdá, že naše skalní města mají svou stálou a neměnnou tvář. Tento dojem je však klamný, neboť zrovna tak jako člověk - i ony se rodí, vyvíjejí, rostou a posléze zanikají. Rozdíl je snad jenom v tom, že se tito představitelé neživé přírody na rozdíl od lidí "dožívají" tisíckrát delšího věku a homo sapiens na nich za celý svůj život žádnou proměnu leckdy ani nepostřehne... My se dneska vypravíme za dvěma našimi skalními městy, která se nacházejí - převedeno na věk lidí - teprve ve stádiu "batolat." Širší veřejnosti jsou dosud málo známá a nalezneme je na místě, kde by je skoro nikdo nečekal - leží v kraji Pardubickém na okraji podhůří Českomoravské vysočiny. Při pohledu na tuto krásnou a velmi romantickou krajinu máme podezření, že sem byla přenesena odněkud z Kokořínska, ale není tomu tak. V jv části okresu Chrudim a přibližně 10 km od královského Vysokého Mýta se tu pod příkrovem jehličnanů lidskému zraku skrývá rozlehlá pískovcová plošina. Vznikla někdy v období křídy a rozloha nynější přírodní rezervace dosahuje 1083 ha, což jsou už docela slušné parametry, nemyslíte? Do povrchu planiny se v dávné minulosti spolu se svými přítoky zavrtala říčka Novohradka a vytvořila tu čtyři větší kaňony či "doly." Tekoucí vodstvo se přes pískovce postupně prožralo až na podloží ze starých krystalických hornin, čímž tyto rokle místy získaly hloubku až 60 metrů!

Okraje kaňonů zdobí nevysoké, ale dlouhé, členité a přerušované pásy mrazových srubů, bloků, útesů a jednotlivých skalních věží. Jejich medově zbarvené pískovcové stěny byly po věky bombardovány poryvy větrů a staccatem dešťových kapek a při následných chemických reakcích došlo k rozleptání skalních stěn. Díky všem těmto vlivům tu dnes můžeme obdivovat jejich překrásnou výzdobu: dutin všelijakých velikostí, voštin, skalních převisů, hříbovitých tvarů skal a jiných zajímavostí je tu tolik, že by se ani spočítat nedaly. Kromě mnoha pozoruhodných skalních útvarů se v této rozlehlé skalní oblasti můžeme také projít katastry dvou skalních měst. Ony to v pravém smyslu slova vlastně ani skalní města ještě nejsou: prozatím se ještě totiž nacházeji v etapě "vývinu" a na rozdíl od známějších skalních oblastí, jsou ta zdejší zahloubena do okolního terénu. (Což má také jednu nespornou výhodu: alespoň nás při jejich prohlídce nebude bolet za krkem...) Zdejší oblast se velmi dlouho označovala jako Budislavské Skály - podle jedné z větších obcí za hranicí "skalního obvodu." Dnes se celá tato velká přírodní rezervace honosí názvem MAŠTALE. Inspirací k tomuto názvu se staly právě obě skalní městečka - Toulovcovy a Městské maštale.

Proč zrovna Maštale???

Podle velmi populární pověsti prý v nich jeden loupeživý rytíř z nedaleké jarošovské tvrze - Vavřinec Toulovec, skrýval ukradené koně a dobytek. Tento pan Vavřinec byl zřejmě velmi zajímavý patron a studium jeho rozpolcené osobnosti by v pohodě uživila nejednoho moderního psychiatra. Na jedné straně byl Toulovec svému okolí znám jako ctihodný pan rytíř, který velice štědře obdarovával chudé a lidi nemocné zahrnoval dárky. Když to ale na něj "přišlo," měnil se v prachsprostého lapku, který přepadal povozy bohatých kupců... a aby odvrátil pozornost, podnikal své loupeživé nájezdyl dokonce až na dalekou Moravu! Nejbližší okolí tvrze v Jarošově znalo pouze tu vlídnou podobu, přepadené oběti pak měly to "štěstí," že poznaly i druhou tvář tohoto středověkého Jekylla a Hydea... Populárnější z obou skalních "Maštalí" jsou díky legendě ty Toulovcovy. Najdeme je pod hranou svahu a na plošině nad údolím Vranického potoka, který je vlastně již zmińovanou Novohradkou, ale tady nese jiný lidový název. Za ohybem Hrnčířovy Skály nás značená cesta vyvede na velmi hezké skalní náměstíčko, z něhož se do skalního masívu zahlubují dlouhé a úzké chodby. Vznilko tu jakési skalní minibludiště a k potěše těch nejmenších - (ale i duší všech romantiků věku nikterak omezeného) - nás skrze něj provede turistické značení. "Vchodem" se protáhneme do "Kuchyně," "Sklepa" i "Ložnice" - (obývací pokoj nebyl ještě ve středověku znám), mineme zajímavý "Zvon" a procházíme dalšími chodbami bludiště o celkové délce asi 200 m.

V bloku skal, táhnoucích se nad červeně značenou cestou směrem k Městským maštalím, pak můžeme spatřit "Oslí chodbu," "Hlavu Indiána" a další zajímavé skalní útvary, které dosud nemají své "oficiální" pojmenování, a tak si je můžete pokřtít dle své fantazie sami... V nedalekých Městských maštalích sice podobné bludiště nenalezneme, ale zato tady uvidíme velmi hezky vymodelovanou "Pancéřovou loď," "Hrad," "Deštník" a "Liščí díry". Toto skalní městečko je také daleko rozsáhlejší a vypadá mnohem útulněji: rozprostírá se totiž okolo horních částí několika rozvětvených, širších a mělkých skalnatých roklí, po jejichž dnech vedou vyšlapané pěšiny anebo lesní cesty. Je tu také dostatek světla a prostoru a z pohodlí chodníků se krásné skalní útvary lépe obdivují. (Na závěr nezbývá než dodat, že oblast PR Maštale je protkán bohatou sítí turistických značek a že kromě zajímavých pískovcových skalních útvarů se tu chrání také ohrožené druhy z říše rostlinné - např. kapradiny a mechorosty. A z ohrožených živočichů se tu na procházce můžeme setkat s jedovatou "ještěrkou" - mlokem skvrnitým.)