Jedeme znovu na severovýchod - 38. den - dopoledme: Licoměřice - rozhledna Na Kopečku; Žlebské Chvalovice - Kutílkova palírna a pivovar

Spalo se krásně, o to líp, že bylo proti předcházejícím dnům trochu chladněji. Budíme se až v půl deváté, je však mlha, která se nerozpustila ani během snídaně, ani když paní přijela rozhlednu Na Zuberském kopci otevřít. Ani jsme nečekali, že přijede v tomto počasí včas.

Ale to už jsme se domluvili, že nahoru nepůjdeme. Dokonce i Ota si to rozmyslel. Stejně by nic nebylo vidět. Stačí mu, že rozhlednu viděl a že si koupil pohlednici.
Odjíždíme severozápadním směrem. Vynecháváme dva kratší výlety - na zříceninu hradu Oheb a do Hedvičina údolí. Musela bych jít v botaskách, ale jak už jsem včera psala, ty si na nohy teď vzít nemohu. A v sandálech by to v tom mokru asi nebylo rozumné. Vždyť nejsme na druhém konci světa, určitě tudy budeme někdy zase projíždět a dohoníme to.

Tím pádem nám zbývají jen rozhledny a pivovary.

První zastávku chceme udělat v Podhradí, kde je zřícenina hradu s vestavěnou rozhlednou. Když to máme na parkoviště kilometr, zastavuje nás zákaz vjezdu a objížďka. Pěšky přes rozkopanou silnici se nám moc nechce, na mapu nekoukáme, kudy pojedeme, pokračujeme doporučeným směrem do Třemošnice. Dál už raději ani nepíšou, kudy jet. Nedivím se. Až teď koukám na mapu. Cesta tam vede hodně velkou oklikou. Přestáváme řešit Podhradí a jedeme do Žlebských Chvalovic, kde je pivovar. Tady jsem si v itineráři neupřesnila letní otevírací dobu, takže ani nevíme, co nás čeká. Vítá nás cedule s otevírací dobou pátek - neděle. Jinak zvoňte. Zvoníme - zbytečně. Doma nikdo není. Mám však poznamenáno telefonní číslo. Konečně úspěch - malý. Jsou na nákupu, přijedou cca za 0,5 hodiny.

Zajedeme zatím do Licoměřic, kde je rozhledna. Nejkratší je cesta po cyklostezce - cca 3 km. Zpočátku to vypadá dobře, ale je to čím dál horší. Sice se nechalo zhruba uprostřed odbočit na Bousov a vzít to trochu oklikou, ale Ota tvrdošíjně jede dál .... a nadává.

Vyjeli jsme ve vsi přímo u rozhledny Na Kopečku. Jak ji vidíme, hned máme lepší náladu. Je nízká, ale tak nádhernou dřevěnou rozhlednu jsem ještě neviděla. Slouží i pro různá setkání. Je tam krb, v přízemí i v 1. patře je posezení. Nahoře vyhlídka. No paráda. A to vše je volně přístupné.

Je to soukromá dřevěná rozhledna na kamenné podezdívce, kterou postavili v letech 2006 - 2007 na svém pozemku Jaroslava a Josef Bohuňkovi. Postavili ji z vlastních prostředků, použili i dřevo ze svého lesa. Stavba připomíná tvrz, která podle vyprávění a pozůstatků stála téměř na tomto místě a která až do pol. 16. století sloužila též jako strážní stanoviště - vojenská hláska. Je vysoká 10 metrů, je dvoupatrová. V přízemí a v 1. patře je možno posedět, dokonce v uzavřeném prostoru, aby to tam neprotahovalo, poslední patro ve výšce 7 metrů slouží již jen jako vyhlídka - průzory, které připomínají střílny. Je vidět Jeníkovsko, Čáslavsko, Kutnohorsko a Kolínsko.

Vnitřní vybavení slouží pro přátelská večerní setkání místních kamarádů, ale mohou je využít i zde procházející turisté.

Na rozhledně je umístěna i informační tabule, kde se seznámíte nejen s historií rozhledny, ale i této obce.

Jediný malinký nedostatek je ten, že pohlednice prodávají v domku proti rozhledně, bohužel tam dnes nikdo není. Je však samozřejmé, že každý má i jiné starosti než čekat na náhodné turisty.

Nedaleko je malý hřbitov a gotický kostel sv. Kateřiny ze 14. století, který byl však několikrát upravován. Vedle stojí zvonice z 16. století - v přízemí zděná, ve vrchním patře dřevěná. Při jedné z oprav byla prakticky znovu postavena - jen zdivo je původní. Tam je i pitná voda - plníme si jeden kanystr, ať se večer máme v čem umýt.

Času jsme tu strávili docela dost, v pivovaře už budou určitě doma. Vracíme se do Žlebských Chvalovic, tentokrát už po normální silnici - přes Lipovec, Bousov, Ronov.

Bývalou stodolu svého vesnického stavení r. 1992 proměnili v pěstitelskou palírnu. Ta se postupně dostávala do povědomí lidí, a proto každoročně zvyšovali množství vyrobeného destilátu. Dne 1.10.2010 zahájili i provoz pivovaru s názvem Kutílkova palírna a pivovar, od r. 2013 vyrábí i svrchně kvašená piva.

Kupujeme vše, co mají nalahvováno, tj. 5 litrovek: Železnohorský svrchňák - pšeničnou jedenáctku, Železnohorský ležák 12, Železnohorský svrchňák Single Ale, Jantarový ležák - polotmavý speciál 13, nakouřený Smoked Iron 13 - speciál z Železných hor.

Dnes tady neustále jezdíme tam a zase zpátky. Teď jedeme zpátky do Bousova. Zajíždíme k nějaké vodní nádrži, která je na samotě severně od obce. Tam chci udělat oběd. Tím, že jsme zrušili pěší výlety, máme poměrně dost času. Na odpoledne nám zbývají dvě rozhledny. Už je zase horko, začínáme předpolední siestou. Otevřeli jsme si před chvílí koupenou pšenici, je to lehké osvěžující pivo, ideální pro toto počasí. Až pak jdu vařit oběd. Líbí se nám tu, možná se sem odpoledne vrátíme. Tady by to na přespání bylo skoro ideální. 

Jedeme znovu na severovýchod - 38. den - dopoledme: Licoměřice - rozhledna Na Kopečku; Žlebské Chvalovice - Kutílkova palírna a pivovar na mapě