Rekreační středisko ve Zbyslavci

Na tomto místě se nacházela původně panská hájovna, doložená např. I. vojenským mapováním z let 1764-1768 a jeho rektifikací z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c147), která byla nejprve roubeným objektem, ale počátkem 19. století byla již plně zděnou stavbou, což lze vidět jak v indikační skice stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS678018380), tak v jeho reambulaci z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8963_2). Z obou posledně zmíněných mapových děl rovněž vidíme její proměny, kdy byla počátkem 70. let 19. století opětovně přestavěna a rozšířena.

Takto sloužil objekt řadu let, kdy se zde vystřídala řada lesních správců rodovského nadačního panství. O velkou změnu jeho využívání se zasloužil syn jednoho z nich - Vilém Pelzlbauer, který se v něm 3. srpna 1868 narodil. Ten vstoupil v roce 1891 do kolínské sokolské jednoty, kde byl po 7 letech zvolen do výboru, roku 1903 se stal místonáčelníkem a následně náčelníkem jednoty Kolín II., aby byl do své smrti členem správního výboru a cvičitelského sboru v Kolíně. Ještě výraznější byla jeho župní činnost, jíž zahájil v roce 1901. O 2 roky později se stal náčelníkem III. okrsku, roku 1905 župním místonáčelníkem a v letech 1910-1934 působil jako župní náčelník.

Již za jeho působení jezdili do Zbyslavce sokolové na různé výlety a cvičení, mnohdy byli ubytováni právě ve výše jmenované myslivně. Když Vilém Pelzlbauer onemocněl a vzdal se svých funkcí, tak se objevila myšlenka, že by se z jeho rodného domu mohla stát sokolská základna. Z vděčnosti k jeho neocenitelné práci byla hájovna najata od velkostatku k tomu, aby v ní byla v roce 1935 zřízena župní ozdravovna. Přestože byl bývalý župní náčelník nemocný, tak mu tento nápad imponoval a vrhl se do další práce, protože vzdor svému onemocnění vypracoval a důkladně propočítal všechny plány oprav, úprav a pořízení nového zařízení do plánované sokolské ozdravovny.

Ta byla slavnostně otevřena 28. června 1935 jako "Pelzlbauerova chata", jejíž budovy bylo již od roku 1934 užíváno ke vzdělávacím účelům a v letech 1934-1935 jako základna k táboření v přírodě, lyžařství a jako ozdravovna pro neduživé děti svých členů, k nimž přibyli mnohdy i jiní potomci. Od počátku se však počítalo s jejím využitím rovněž pro turisty. Z tohoto důvodu měla 7 nocleháren, kuchyň, jídelnu, kancelář, k přespání celkem 63 lůžek, 2 zahrady, palouček pro cvičení a hry. Poprvé byla využita mezi 1. a 22. červencem téhož roku, kdy zde pobývalo 46 dětí z TJ Čáslav, spolu s vedoucími a kuchařkami strávilo toto období v chatě 56 osob. První sokolská župní ozdravovna byla v chatě zahájena 22. července 1935 a ještě téhož dne prve jmenovaný Vilém Pelzlbauer zemřel. Jaká shoda náhod, že se dočkal realizace svého snu! Jako kdyby na to čekal a poté již spokojeně naposledy vydechnul! Do 12. srpna 1935 prožilo v Zbyslavci idylický život 33 dětí.

Kolik mladých sokolíků prožilo nejen ve zdech chaty, nýbrž v táboře u ní, svá nejšťastnější prázdninová léta, tak to již nikdy spočítat nedokážeme! V letech 1938-1939 byl zřízen pro ozdravovnu vodovod, přičemž polovina z celkových nákladů ve výši 57 000 Kč byla uhrazena zemí Českou. Pro zimní pobyt byla plně zařízena až v roce 1939, aby ještě téže zimy na přelomu let 1939/1940 posloužila jako základna sokolským zájemcům o lyžování, protože po vzniku protektorátu nebylo v Čechách příliš vhodných míst, natož spolu s přímo panenskou přírodou Železných hor. 26.-28. července 1940 byl ve Zbyslavci uspořádán kurs pro sokolské cvičitele žáků. Ještě 2.-6. ledna 1941 zde byly uspořádány 2 kursy v jízdě na lyžích pro začátečníky a pokročilé. Přítrž tomu přinesl zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem podepsaný úřední výměr o rozpuštění České obce sokolské z 8. října 1941, kdy se zde naopak krátce objevilo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a další tehdejší aktivistické organizace. A jak to tak bývá! Pod svícnem je největší tma. Zdejší osazenstvo v čele s hajným Antonínem Pondělíčkem pomáhalo partyzánům seč mohlo, vždyť jen nedaleko od chaty byly od října 1944 zemljanky partyzánské brigády Mistra Jana Husa a přilehlé louky posloužily ke shozu potřebného vojenského materiálu i lidí.

Po osvobození došlo k zabrání majetku ronovského velkostatku, takže chata připadla státu. Sokolové se sem sice nakrátko vrátili, ale po únoru 1948 tomu již bylo jinak. Z areálu se stalo tělovýchovné středisko, které od 1. ledna 1957 spadalo pod Správu krajského tělovýchovného účelového zařízení. V něm se v roce 1958 uskutečnil 1. letní tábor mládeže a žactva, zaměřený k získání mladých tělocvikářů pro cvičitelskou práci. Posléze sloužil hlavní objekt jako ozdravovna či zotavovna a pod ní vznikl areál pionýrského tábora, v němž se pionýři dozvídali na různých besedách vše možné o životě nejen zdejších partyzánů, ale též po přilehlých lesích aktivně hledali jejich stopy. Během tohoto období byl na místě původní chaty postaven nový objekt, který byl později přestavěn a rozšířen do dnešní podoby. První výraznou změnou prošel koncem 60. let 20. století, ale nynější podobu získal až v polovině 80. let téhož století ze sdružených finančních prostředků (Tesla OVR Opočínek a AOZ Přelouč), přičemž jednou z prvních akcí v něm konaných byl v únoru 1987 aktiv socialistické školy práce. Od té doby patřil ke zbyslaveckému táboru nejen hlavní zděný objekt, nýbrž také 25 chatek, takže celková jeho kapacita činila 150 dětí. Tehdy náležel Tesle OVR Opočínek, která k partyzánskému programu přidávala ještě besedy s příslušníky Lidových milicí a ukázky jejich cvičení i výzbroje.

Počátkem 90. let 20. století se dostala ozdravovna do soukromých rukou (ještě v roce 1990 byl provozovatelem letního tábora AOZ Přelouč) a stal se z ní postupně rekreační areál, v němž se poté konaly různé akce, např. pravidelné sociálně zdravotní kursy pro romskou mládež z Prahy, letní tábory Českého červeného kříže pro zdravotně oslabené děti a prázdninová soustředění různých dětských sborů, spolků a mladých sportovců. V současné době má hlavní dvoupodlažní budova 23 pokojů, z toho 9 šestilůžkových, 6 čtyřlůžkových a 8 dvoulůžkových, k čemuž musíme ještě přidat z pionýrského tábora vzniklý kemp o 14 dřevěných chatkách pro 4 osoby a 14 dřevěných chatkách pro 8 osob s verandou (viz https://www.zbyslavec.cz). Obojí je v majetku a provozování v roce 2020 vzniklé společnosti ST living s. r. o.