Jedeme znovu na severovýchod - 5. den - Nový Hrádek - rozhledna Šibeník a zřícenina hradu Frymburk, Olešnice v Orlických horách - pivovar Agent

Večer jsem udělala dobře, že jsem vytáhla tenkou deku. V noci bylo poměrně teplo. Vstáváme před osmou, chceme brzy vyrazit. Je zataženo a dusno.

Zastavujeme se v Machově na náměstí natankovat pitnou vodu a odjíždíme. Jedeme do Nového Hrádku, kde je nová rozhledna. Musíme zpátky do Náchoda. Chtěli jsme jet rychlejší trasou přes Polici nad Metují a dál po hlavní, jenže tam je objížďka. Moc jsme si nepomohli. Čas jsme neušetřili, naopak ztrácíme skoro půl hodiny.

K rozhledně odbočujeme vlevo kousek před Novým Hrádkem. O kus dál u nepřístupného řopíku je parkoviště, kde by se určitě nechalo i přespat. Jenže my jsme dnes na začátku našeho putování. K rozhledně to máme pěšky už jen 200 metrů.

Kopec Šibeník, v jehož blízkosti je postavena rozhledna, byl využíván již ve středověku, kdy tam byla šibenice. Později tam stávala na vartě vojenská hlídka. Před 2. světovou válku se uvažovalo o stavbě turistické chaty s restaurací, se dvěma noclehárnami a s 28 pokoji pro hosty. Místo této velkolepé stavby byly nakonec v okolí budovány bunkry.

Po válce se na plány zapomnělo a r. 1995 zde soukromý investor postavil čtyři větrné turbíny. Kvůli technickým problémům, ale také kvůli hlučnosti se tyto nikdy nezkolaudované větrníky nedostaly ani do běžného provozu a na počátku r. 2000 byly definitivně vypnuty. V listopadu 2012 byly tři větrníky demontovány a sešrotovány. Ten čtvrtý větrník s provozní budovou koupil městys Nový Hrádek s tím, že by se mohl využít na turistickou rozhlednu, u které by vzniklo informační centrum.

Záměr byl zařazen do projektu euroregionu Glacensis „Česko-polská Hřebenovka - východní část" (díky tomuto projektu byla postavena i rozhledna Na Větrné horce ve Velké Srbské) a v úterý 22. prosince 2020 došlo ke kolaudaci a ke zpřístupnění informačního centra a rozhledny. Na vybavení infocentra přispěla Nadace ČEZ, která zde chce v budoucnu vybudovat expozici o historii větrných elektráren v České republice. Bude mimo jiné sloužit i jako zázemí pro turisty, kteří zde naleznou WC, mohou si zde natočit vodu, ale také zdarma ohřát jídlo.

Kovová rozhledna Šibeník je volně přístupná a zajímavým způsobem je spojena s prvním patrem infocentra, kde je připravené posezení. Je tedy volně přístupné i v době, kdy infocentrum je zavřené. Jen je škoda, že toto posezení není zastřešené. Celá výška sloupu je 47 metrů. Po vystoupání 183 pohodlných schodů na vyhlídkovou plošinu ve výši 32 metrů se otevře pohled na Orlické hory, Krkonoše, Polabí, Kunětickou horu a Železné hory. Dnes jsou bohužel výhledy trochu zamlžené.

Mezitím sluníčko už trochu vykukuje, je však dusno ještě větší. Ota si jde koupit do infocentra pohlednici, já si jdu do auta dát slivovici. Potřebuji si zvednout tlak, ani výstup na rozhlednu mi ho nezvedl. Všechno se se mnou točí, bolí mne hlava. Nějak se ten tlak poslední dobou rychle mění. A to mi vadí.

Naštěstí slivovice zabrala a já už s lepší náladou vystupuji v Novém Hrádku u barokního kostela sv. Petra a Pavla, který je dominantou obce. První kostel na tomto místě byl dřevěný, první zmínka o něm je z 18. 7. 1362. Ten současný zděný je z r. 1723. Obraz na hlavním oltáři zobrazuje patrony kostela - autorem obrazu je zřejmě Petr Brandl. Figurální a plastická výzdoba oltáře, stejně jako kazatelna pochází pravděpodobně z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V kostele je pískovcová barokní křtitelnice.

Ve hřbitovní zdi je kaplička sv. Jana Nepomuckého z r. 1756. Kostel je dominantou náměstí, kde je mariánský sloup z r. 1747.

Založení Nového Hrádku souvisí s nedalekým hradem Frymburk. Ten byl založen na poč. 14. století. Jméno zakladatele se nedochovalo, ale podle rozsáhlosti hradu to nemohl být bezvýznamný šlechtic. Kolem hradu byla vyhloubena soustava hradních příkopů se dvěma visutými mosty. Je typem na svou dobu unikátního hradu. O jeho významu svědčí i to, že severní část Orlických hor se staletí nazývala Frymburskými horami. I přes mohutné opevnění byl hrad r. 1425 dobit husity.
Během 1. pol. 16. století došlo ke spojení panství Frymburského s Opočenským. Majitel bydlel na pohodlnějším Opočně. Od pol. 16. století na hradě bydleli snad jen úředníci a panští zřízenci, ale opravy nedělal nikdo. Hrad začal chátrat. Konec hradu pak znamenalo tažení Švédů během 30leté války, kteří hrad vypálili. R. 1635 byl hrad uváděn jako zbořený.

Dne 22. srpna 1925 zříceninu koupil JUDr. Josef Bartoň z Dobenína. Jeho syn r. 1940 chtěl začít s opravami hradu, jenže během války zvládl odstranit jen náletové dřeviny a provést malé opravy. Po válce jim byl hrad znárodněn. A chátral dál. Rodina Bartoňů hrad získala zpátky v restituci a spolu se Společností ochránců památek ve východních Čechách se snaží hrad zachránit a uchovat ho pro příští generace.
Zachoval se zbytek okrouhlé věže, obvodové hradby se zaoblenými rohy, sklípek u věže a studna. A prý nabízí pěkné výhledy. Hrad bývá otevřen jen příležitostně. Bohužel se nikde nedozvíte při jaké příležitosti. Ta příležitost nebyla dnes, zvenku toho moc vidět není, i když jsme se snažili ho trochu obejít. Takže ani ty výhledy jsme neměli. Nakonec jsme si obešli aspoň část dětské NS skřítka Frymbulína, která je moc hezky udělaná. Tvoří ji dva okruhy - Panský a krátký Hradní v celkové délce asi 7 km. Na každém okruhu je 6 informačních panelů, kde jsou mimo jiné i zajímavosti o místní historii a přírodě. Vede i přes bývalé hradní příkopy, kde provazový most pravděpodobně nahrazuje bývalý padací. Nakonec jsme si tedy z toho udělali asi 1,5 km dlouhou příjemnou procházku, při které jsme si prošli i město, kde je také několik zajímavých dřevěných roubenek.

Kousek se vracíme a směřujeme dál na východ, kde byl otevřen nový pivovar Agent. Samozřejmě se tam musíme zastavit. Nachází se na západním okraji Olešnice v Orlických horách, kde jsme vloni byli. Jenže tehdy jsme o něm nevěděli. Pivovar tak po 75 letech navázal na zdejší pivní tradici, kterou zde založil r. 1869 Oskar Migula, bývalý sládek měšťanského pivovaru v Třebechovicích pod Orebem. R. 1924 byla vybudována strojovna, která ulehčila práci v pivovaře. Po ukončení války byli majitel i podsládek odsunuti do Německa. V květnu 1945 uvařili poslední pivo. Pivovar se stal majetkem Československého státu. Budovy využíval státní statek ze Smiřic, pivovar chátral. V říjnu 2004 byly zbytky budov srovnány se zemí.

Pivovar Agent byl založen r. 2019. Jejich první pivo bylo Premium pale lager 12. Chtějí vařit piva nefiltrovaná a nepasterizovaná, spodně i svrchně kvašená. Mají rádi piva s vyšší, ale jemnou hořkostí. O rok později, v létě 2020 otevřeli u pivovaru restauraci s letní zahrádkou, nabízí i ubytování. Kupujeme dvě dvoulitrové petky a dvě skleněné litrovky a už se těšíme na večer.

Pokračujeme do nám známé Olešnice. Cestou se zastavujeme udělat oběd. Zatahuje se to, jsem zvědava, zda to stačíme před deštěm. Během prvních kapek dojídáme, nádobí myji už za deště. Využívám tak zvedacích zadních dveří. Docela se ochladilo.

Hranice naší republiky jsou hodně členité, potřebujeme se dostat do dalšího výběžku, kde se táhnou Rychlebské hory. Nejkratší je to přes Polsko a dokonce i nejrychlejší. Jen odbočku k nám za Zlotým Stokem jsme málem přehlédli. Už jsme měli strach, že to není silniční hraniční přechod. Byla to zpočátku spíš prašná cesta než silnice. Ale pak jsme byli spokojeni, jak jsme to pěkně projeli. Dostali jsme se tak do míst, kde jsme vloni byli, kde jsme si leccos prošli, ale už nebyl čas projít vše.

Cestou jsem měla co dělat, abych neusnula. Je fakt divný tlak. Projíždíme Bílou Vodou a Javorníkem, žádné změny jsme tu nezaznamenali. Jedeme na parkoviště Račí údolí, kde jsme si mysleli, že by se nechalo přespat a odkud bychom zítra vyrazili na výlet. Jenže vedle u restaurace je nějaký festival, je tam spousta aut, spousta stanů a hlavně hrozná spousta lidí. Ani nezjišťujeme, co je to za festival, chceme hlavně klid a ten tu večer nebude.

Přejíždíme k lomu Pelnář za obcí Uhelná, kde jsme vloni vařili oběd a kde se nám tehdy líbilo. Bude to aspoň s koupačkou. Stojí tady pár aut, ale je tu klid. Teď se i Ota přiznává, že je rád, že už parkujeme. Má toho taky dost. A to je zvyklý jezdit daleko delší trasy.

Venku je zataženo, vidíme, že u rybníka jsou rybáři, tak ani nevystupujeme a fandíme tenisovému finále Roland-Garros, které hraje Krejčíková. První set vyhrála. Jak zvládne pokračování? Nakonec vyhrála ve třech setech, byly to ale nervy. My jsme si trochu odpočinuli a šli jsme na obchůzku okolo rybníka, zda by se nechalo někde vlézt do vody. Rybník je však v obležení rybářů. Jen na jednom místě nejsou, tam jsou zase labutě s labuťátky.

Protože je stále zataženo, tak doufáme, že příp. déšť aspoň některé vyžene. Naše přání se nám splnilo. Zrovna na jednom šikovném místě blízko parkoviště to jedna parta balí. Hned jsme je tam nahradili a vrhli se do vody. Ta je čistá a my spokojení. Je to přece jen lepší umytí než u auta. Dlouho jsme se tam však nešplouchali, v dálce už bouří. Cítíme se skvěle. Stačili jsme se převléct, to už se zvedá vítr. Honem nesu do kabiny věci na večeři. To už prší. Kupodivu jsem na nic nezapomněla. Večeříme a jsme rádi, že nejsme venku, za chvilku bychom byli promočení.

Nepršelo dlouho, vítr se uklidnil, ani se neochladilo, Mysleli jsme, že na parkovišti u vody zůstaneme nakonec sami, ale po dešti přijela další auta. Už jednou jsme zažili, že rybáři u vody nocovali i v dešti. Tak nás to nepřekvapuje. Nakonec jsme zůstali v kabině a popíjíme ležák z dnešního pivovaru. Ve zprávách jsme se dozvěděli, že Roland-Garros juniorek vyhrála naše juniorka Linda Nosková. Tat to jsou dva tenisové úspěchy v jednom dni.

Venku občas sprchne. Mezi deštěm si jdeme lehnout. Stále je však docela teplo.

Jedeme znovu na severovýchod - 5. den - Nový Hrádek - rozhledna Šibeník a zřícenina hradu Frymburk, Olešnice v Orlických horách - pivovar Agent na mapě